Tento text byl původně zpracován jako e-book, který měl být součástí 2.dílu 2.části ÚROVNĚ4 hry „V jedné malé zemi“, která je věnována dění na Ukrajině v roce 2022, ale okolnosti mě nakonec donutily tento text zveřejnit na mém webu jako dodatek k mému Dopisu generálům NATO.
„Ukrajina a Rusko včera a dnes“ aneb „Jak se sjednotit?“
Tento e-book byl napsán v prvních měsících roku 2022. Od poloviny března roku 2022 velkou část našeho národa rozrušuje dění kolem Ukrajiny. To, co se děje, je velmi citlivé a vzbuzuje to u lidí bouřlivé emoce. Objevuje se spousta informací a také dezinformací, ve kterých se člověk jen těžko orientuje. Těžko se pak hledá nějaký záchytný bod, na kterém se všichni shodnou. Tím „záchytným bodem“ je i v případě Ukrajiny univerzální rozměr života, tedy to, že jsme všichni součástí jednoho a téhož celku, kterým je planeta Země a že nikdo není více ani méně důležitý. Všichni máme svou důležitost a každý zde má svou nezastupitelnou úlohu. A pokud píšu každý, tak prostě KAŽDÝ BEZ ROZDÍLU. Musíme si uvědomit, že v tuto chvíli nejde POUZE o nás, kteří nyní žijeme, jde i o budoucí generace, pro které nyní každý musí splnit svůj úkol, který je mu dán. A pokud mu to není umožněno, o to těžší to bude v budoucnu.
První věc, kterou si dnes musíme uvědomit, je fakt, že se pouze opakuje to, co už tady bylo – dnes má mnoho lidí postoj „války tu vždycky byly“, ale tato válka je něčím zcela jiná. Jakoby zde byl nějaký hlubší záměr. Například ten, aby skrze válku na Ukrajině byly zapomenuty všechny předcházející války. Skrz válku v lidech jako by umíraly všechny pozitivní city a pocity, láska se mění v nenávist a to je to nejhorší, co může být. Ovšem tady jde o to, jak se ke všemu postaví každý z nás. Necháme v sobě rozhořet nenávist, která z nás udělá jen ovládané loutky, nebo se obrníme trpělivostí a budeme vytrvale pracovat na stabilizování vlastní životní situace? To hlavní, o co tady jde z univerzálního hlediska, je to, co nás má tato situace naučit. Jako národ tu totiž máme zcela zásadní karmický úkol, a sice to, že se přestaneme spoléhat na druhé a začneme se spoléhat pouze sami na sebe, přičemž budeme ochotni převzít zodpovědnost za své konání.
Pokud člověk něco dělá, měl by to dělat proto, protože to pomáhá. Pokud člověk dělá něco, co nepomáhá anebo doslova škodí, svědčí to o tom, že je daná energie využita negativně.
Z univerzálního hlediska je to tak, že pokud člověk (nebo národ) něco dělá, měl by to dělat proto, aby byl soběstačný, protože pokud soběstačný není, stává se závislým (a tím i ovládaným) na druhých lidech (nebo národech). Vynaložit svou energii na to, co je nutné pro přežití (pro SKUTEČNÉ přežití), je naprosto přirozená věc. Vynakládat energii na války, to už je dnes přežitek, který by měli lidé opustit. Právě to je totiž samotnou příčinou krize.
Pokud se národ (nebo člověk) dostane do stadia, kdy soběstačný není, pak musí analyzovat, co potřebuje a co nepotřebuje pro to, aby přežil, a to tak, aby se zároveň cítil dobře. Cítit dobře se můžeme pouze tehdy, pokud vše probíhá přirozeně a v souladu s planetou Zemí a zemskými mechanismy. Chceme-li se stát soběstačnými, je třeba pro to fyzicky něco udělat, nikoliv brát do ruky zbraň. Právě v tomto ohledu je nyní třeba změnit své vzorce chování tak, abychom se mohli stát soběstačným.
Pokud se objeví problémy, je dobré se zastavit a vrátit se zpět, abychom zjistili, kde je samotná příčina problémů. Pokud se začneme vracet zpět, pak nejspíš zjistíme, že se v našem životě opakuje totéž, co se dělo před mnoha a mnoha lety. Pokud tedy dochází ke stále stejným problémům, znamená to, že musíme změnit přístup a k tomu je nutné se ponořit hlouběji do minulosti, abychom pochopili, z čeho problémy pramení.
Právě o to se pokusím v tomto e-booku.
Začneme projevem Vladimíra Putina dne 21.2.2022. Projev Vladimíra Putina s českým překladem Vladimíra Franty naleznete na níže uvedeném odkazu.
Květen 2022/E-book „Ukrajina a Rusko včera a dnes“ aneb „Jak se sjednotit?“ jsem dne 16.5.2022 zaslala mailem všem českým poslancům (text mailu je v záložce Poslanci ČR), ale poté, při zpracovávání 2.dílu 2.části ÚROVNĚ4 hry „V jedné malé zemi“, jsem začala všechny informace v e-booku uvedené, ještě jednou prověřovat a doplňovat. Informace, které jsem do e-booku dopsala po odeslání mailu, jsou označené Květen 2022/
Projev Vladimíra Putina dne 21.2.2022
Vladimír Putin-21.2.2022/Můj apel je samozřejmě adresován i našim krajanům na Ukrajině. Je třeba to vzít zeširoka a podrobně. Otázka je vážná. Situace na Donbasu opět nabyla kritického akutního charakteru. A dnes se obracím přímo na vás, abych nejen zhodnotil, co se děje ale také informoval o přijímaných rozhodnutích, o případných dalších krocích v tomto směru. Dovolte mi ještě jednou zdůraznit, že Ukrajina pro nás není jen sousední zemí. Je nedílnou součástí naší vlastní historie, kultury a duchovního prostoru. To jsou naši kamarádi, příbuzní, mezi kterými jsou nejen kolegové, přátelé, spolubranci, ale i příbuzní. Lidé s námi spjatí krví, rodinnými vazbami.
Poté hovořil Vladimír Putin o historii.
Vladimír Putin-21.2.2022/Obyvatelé jihozápadních historických staroruských zemí se po dlouhou dobu nazývali Rusi a pravoslavnými. Tak to bylo až do 17.století, kdy byla část těchto území znovu sjednocena s Ruským státem, bylo tomu tak i poté. Zdá se nám, že o tom v zásadě všichni víme, že se bavíme o známých faktech. Zároveň, abychom pochopili, co se děje, vysvětlili motivy ruského jednání a cíle, které jsme si stanovili, je nutné říci aspoň pár slov o historii problému.
Tady už se dostáváme do doby před 100 lety.
Vladimír Putin-21.2.2022/Začnu tedy tím, že moderní Ukrajinu zcela vytvořilo Rusko. Přesněji bolševické, komunistické Rusko.
Toto prohlášení Vladimíra Putina může znít poněkud „nabubřele“ až nadneseně. Pojďme se tedy podívat, jaká byla skutečnost? Jaká byla Ukrajina před 100 lety?
O slovech Vladimíra Putina si můžeme ve 21.století myslet své, ale vraťme se do 20.let 20.století a dejme slovo tehdejšímu československému důstojníkovi a pozdějšímu armádnímu generálovi Ludvíku Svobodovi. Ludvík Svoboda pobýval v Užhorodu na západě Ukrajiny ve 20.letech 20.století. Tento úryvek svědčí o tom, jaký byl v té době život v této části Ukrajiny a dává tušit, že ve zbytku Ukrajiny to bylo podobné.
Cestami života – Ludvík Svoboda – vyd. 1971
CŽ-str.-16/ Na slušnou řádku let mne vojenská služba odvála do dalekého Užhorodu. Do těch končin se důstojníkům z Čech obvykle moc nechtělo, ale já jsem si nenaříkal. Všude je chleba o dvou kůrkách, člověk si zvykne…
CŽ-str.-16/ Najít v Užhorodě byt nebylo v té době snadné. Museli jsme vzít zprvu zavděk bědným kumbálkem vesnického stavení v blízkých Onokovcích. Chalupa ještě neměla o dvacátém století ani potuchy. Kromě stěn, stropů a komína s pecí jí chybělo všechno ostatní, co člověk potřebuje k slušnému životu. Obdivoval jsem svou ženu, jak statečně a vynalézavě se s těmito nesnázemi dovedla potýkat. Nebyli jsme zajisté sami, koho okolnosti nutily zjednodušit své nároky na komfort rodinného příbytku… Jedno se mi však na našem venkovském bydlení líbilo, to musím říci: často jsem mohl do kasáren a zpátky domů cválat na ryzáku.
CŽ-str.-16/ Život se tu jinak ještě setrvačností odvíjel jako kdysi v ospalých haličských provinciích za starého Rakouska. Potkávali jste nuzně oblečené venkovany širokých, dobrosrdečných obličejů, kteří se báli boha a měli v úctě pány. Pánem byl farář či pop. Mimochodem, v Onokovcích byl farářem neobyčejně sčetlý a hloubavý muž, s nímž jsem rád zapřádal dlouhé a pro mne poučné hovory o přírodě i o lidech. Ve městě patřil k pánům doktor, notář, lékárník, ale i poštmistr, četník a také důstojník.
CŽ-str.-16/ Dřevorubci a ovčáci, se špatně holenými osmahlými tvářemi a žilnatými krky, v košilích bez límečků, pokorně na potkání snímali své umaštěné klobouky s klopenými střechami. Ženy s hlavami zamotanými do šátků tahaly v nůších do města na trh máslo, sýr, vejce. Prodávaly lacino: dvě kuřata za tři koruny.
CŽ-str.-16/ V krčmě se pilo do němoty. Ulice v samotném Užhorodě byly většinou ještě prašné a hrbolaté, s připláclými, ukoptěnými domky, zatuchlými krámky, do nichž se vcházelo po dvou třech schůdcích. Nad nimi visela dřevěná deska s oloupaným rusínským nebo maďarským nápisem. V uprášeném výkladě vypadaly i nové věci sešle, neladně, opotřebovaně.
CŽ-str.-16/ V centru města se však již zvedaly moderní budovy, banka, sokolovna, divadlo, obchodní dům, gymnasium i činžáky, jako v kterémkoli jiném větším městě ve vnitrozemí Čech nebo i Slovenska.
CŽ-str.-17/ Podkarpatská Rus procitala ze staleté zanedbanosti a armádě přitom okolnosti naprosto přirozeně přisoudily úkol pomáhat její civilizaci na nohy.
CŽ-str.-17/ Považte, takový vesnický chlapec, když rukoval, jel někdy poprvé v životě vlakem. A na vojně dostal své první kožené boty (doma chodil bos nebo v krpcích). Vedli ho k tomu, aby na sebe dbal a udržoval pořádek, naučili ho číst a psát, zacházet s rozličnými instrumenty. Nemálo důstojníků se přímo s buditelským nadšením věnovalo tomuto ušlechtilému civilizátorskému poslání.
CŽ-str.-17/ Zrovna Klapálka byste se mohli zeptat, proč po zaměstnání trpělivě vysedával s negramotnými vojáky a učil je slabikovat. Řekne vám, že to cítil jako svou povinnost přinést něco těm zbídačelým lidem.
CŽ-str.-17/ Byli z nich později většinou ti nejlepší vojáci, o tom jsem se přesvědčil již tehdy a potom hlavně za války na frontě.
CŽ-str.-17-18/ Pro důstojníka, to připouštím, nebyl život v takovéto provinční posádce příliš vábný a pestrý. V jazykově cizím prostředí se kromě kolegů z velitelského sboru pluku mohli stýkat jen s několika málo krajany, kteří tu zastávali různá místa ve státní nebo hospodářské správě.
CŽ-str.18/ Některé sem přivedlo idealistické nadšení, jako doktora Alberta nebo lesního Hubálka, jehož fejetony se pravidelně objevovaly v Lidových novinách. Jiní – a to bylo mnohem častější – sem bývali přeloženi z Čech pro rozmanité služební přestupky.
CŽ-str.-18/ Takový důstojník, zvláště pokud patřil k těm druhým, mohl si tu zajisté připadat jako na ostrově vyhnanců. Slabší povahy si pak snadno navykaly utápět nudu ve víně (bylo ho za 6 korun litr) a v kořalce, ubíjet ji kartami v putykách U černého žida nebo U Eržiky, zabředaly do milostných pletek.
CŽ-str.-18/ Čas od času rozvlnil stojatou hladinu života nějaký skandál, či dokonce tragédie, jakou byl kupříkladu sebevražedný čin zamilovaného nadporučíka, který se z kočáru, v němž seděl spolu se svou milou a se svým sokem, vrhl v plné jízdě hlavou na patník.
CŽ-str.-18/ Vyprávím to všechno, abych čtenáři navodil plnější představu o životě v předválečné provinční posádce, kde takřka doslova dávaly lišky dobrou noc.
CŽ-str.-18/ V Užhorodě, kam jsme se potom přestěhovali do moderního bytu na nábřeží, bylo však krásně. Prožili jsme tu s ženou více než osm blažených roků svého života. Narodily se nám tu obě naše děti, Mirek i Zoenka. To se ví, byli jsme mladí, budoucnost se před námi rozvírala jako nekonečný oceán štěstí, do něhož jsme sotva vpluli. Náš společný domov voněl novotou manželských počátků, kdy dva lidé, kteří se vzali, objevují jeden druhého a nacházejí potvrzení správnosti své životní volby.
CŽ-str.-18-19/ Každou neděli jsme byli na horách, v létě pěšky, v zimě na lyžích. Karpaty jsme přece měli za humny. Svou vášeň pro horskou přírodu jsme sdíleli s hloučkem přátel. Byli jsme taková skupina nenapravitelných horských poutníků, kteří se v horování pro pěší túry sdružili právě tady v Užhorodě a kteří jsme se pak téměř rok co rok, i když nás služba později během let rozptýlila po různých městech, vytrvale sjížděli k novým a novým výpravám.
Tenkrát nedostávali lidé všechno „na zlatém podnose“, ale právě to jim pomáhalo v osobním rozvoji.
Květen 2022/ Po 1.světové válce byla Zakarpatská Rus připojena k Československu. Nebylo to náhodné či nahodilé, opět to mělo svůj smysl. T.G. Masaryk o tom ve své knize „Nová Evropa“ píše toto:
T.G. Masaryk – Nová Evropa – vyd. 1994
Nová Evropa-str.154/ 48b Nedávno nový plán byl navržen Malorusy žijícími v Uhrách. Jejich zástupci ve Spojených státech si přejí spojení svého národa s československým státem, jehož by tvořili autonomní, federativní část. Tento návrh musí ovšem být schválen lidem v Uhrách. Tito Uhrorusíni, jak si (v Americe) říkají, byli hrubě utlačování Maďary, je jich asi půl miliónu.*)
*)Mezi uherskými a haličskými Malorusy (v Americe) je strana, která si říká Karpato-Rusové; tito též nabídli Československé národní radě spojení s československým státem. Nová Evropa-str.154/
Květen 2022/ A co píše T.G. Masaryk o tehdejším hospodářském významu Čech?
Nová Evropa-str.154/ 48c Hospodářsky a finančně mají Čechy pověst „perly Rakouska“ a v budoucnosti budou právě tak bohaté jako nyní; ve skutečnosti budou bohatší, jelikož nebudou nuceny podporovati hospodářsky slabších provincií Rakouska. **)
**) Budiž podotknuto, že finance rakouské spočívají na Čechách – Moravě – Slezsku, Dolních Rakousích s Vídní, severním Štýrsku a v posledních letech částečně na západní Haliči.
Čechy byly od počátku svého spojení s Rakousy a Uhrami politickou páteří Rakouska; alpské provincie byly chudé. Terst a moře měly velký význam, Uhry hospodářsky neměly pak žádného významu. Čechy vyvážely obilí i průmyslové výrobky; teprve v druhé polovině 19.století staly se Uhry sýpkou Rakouska, dovážely obilí a mouku, jíž potřebovaly, z Ameriky.
Nyní jest obyvatelstvo Čech, okrouhle vzato, z polovice zemědělské, z polovice průmyslové. V Čechách samotných je 35% zaměstnáno polním hospodářstvím, ostatek pak průmyslem, obchodem a tzv. svobodnými povoláními. Na Moravě a ve Slezsku 50% obyvatelstva živí se polním hospodářstvím; na Slovensku ještě větší procento.
Květen 2022/ Tolik tedy T.G.Masaryk o tom, jak v 19.a na počátku 20.století jest zaměstnáno obyvatelstvo Čech. Je tam jeden zásadní rozdíl mezi tím, co píše Masaryk a tím, co se děje dnes. V Masarykově Nové Evropě nikde nenajdete zmínku o nezaměstnanosti. Nezaměstnanost je naším „výdobytkem“ polistopadové éry a něco podobného by mohlo potkat i Ukrajinu. To ale není v pořádku. Normální totiž je pracovat a dostávat za to peníze. Květen 2022/
A nyní zpět k Ukrajině a projevu Vladimíra Putina
Projev Vladimíra Putina dne 21.2.2022
Vladimír Putin-21.2.2022/Začnu tedy tím, že moderní Ukrajinu zcela vytvořilo Rusko. Přesněji bolševické, komunistické Rusko. Tento proces začal téměř okamžitě po revoluci v roce 1917 a Lenin a jeho spolupracovníci to udělali velmi hrubým způsobem vůči Rusku samotnému. Oddělili, odtrhli od ní část jejich vlastních historických území, milionu lidí, kteří tam žili, se samozřejmě nikdo na nic nezeptal. Poté, v předvečer velké vlastenecké války a po ní, Stalin připojil k Sovětskému svazu některá území, jež přičlenil k Ukrajině, tyto dříve patřily Polsku, Rumunsku a Maďarsku. Stalin v rámci jakési kompenzace nadělil Polsko části původních německých území a v roce 1954 Chruščov z nějakého důvodu odebral Krym Rusku a daroval jej Ukrajině. Vlastně tak vzniklo území sovětské Ukrajiny.
Abychom pochopili, jak je to s Ukrajinou a Ruskem ve skutečnosti, vrátíme se do minulosti. Hledat budeme v různých zdrojích, naprosto nezávislých na současném dění. Začne se před námi postupně odkrývat skutečný historický obraz současné Ukrajiny.
Začneme Masarykovou „Novou Evropou“, která byla u nás znovu vydána v roce 1994, a z té vybereme pro toto téma to nejpodstatnější. Nejprve si připomeneme, jak tato kniha vznikala. Už z toho je patrné, že se jedná o dílo, které spojuje Východ a Západ.
T.G. Masaryk – Nová Evropa – vyd. 1994
Nová Evropa-str.53/ Předmluva k anglickému a francouzskému vydání
Tato kniha má dlouhou historii. Byla původně napsána loni v Petrohradě, za neklidu revolučního. Šlo mi o to ujasnit našim vojákům zásadní problémy války; jim kniha byla věnována.
Odevzdal jsem rukopis ruské tiskárně, ale domnívám se, že teď kniha na Rusi vyjít nemohla. Mezitím musil jsem odejet na Západ; na cestě Sibiří a Tichým oceánem zpracoval jsem část svého rukopisu v tuto knížku, kterou teď předkládám politické veřejnosti. Psal jsem, nemaje k dispozici skoro žádné literatury; jen při poslední revizi rukopisu mohl jsem tu a tam použít literatury americké. Opakuji však, že mi šlo o objasnění zásadních problémů válkou rozvířených.
T.G.M.
Washington v říjnu 1918
Nová Evropa – T.G. Masaryk – str. 135
Reorganizace východní Evropy a Rusko
Nová Evropa-str.135/ Už bylo ukázáno na národnostní a politický rozdíl Západu a Ruska; na Západ je mnoho národů a států, Rusko má mnoho národů, ale tvoří jeden stát. Na teritoriu ne větším, třebaže hustěji obydleném, Západ je politickou organizací četných a kulturních, starých národů; reprezentuje politicky, ekonomicky a kulturně vůbec organizaci intenzivnější, intenzívnější využití všech kulturních sil, kdežto Rusko je kulturně ještě na stadiu extenzívnosti. Západ je organizací autonomních celků národních a státních, Rusko bylo organizací centralistickou, absolutistickou – nedostatkem autonomizace carismus také padl. Proto revoluce ihned prohlásila autonomistické heslo: sebeurčení národů a radikální strany interpretují právo sebeurčení na právo politického odtržení; tento program se přirozeně dal sám sebou v zemi tak centralizované a pociťující proto přímo živelnou potřebu autonomizace. Na Západě – jaká rozmanitost a pestrost samostatných jazyků, národů a států, třebaže Západ nemá ani dvakrát tolik obyvatelstva jako Rusko; v caristickém Rusku – jaká jednotvárnost administrace. A přece ani Západ není ještě dostatečně autonomizován, ještě i na Západě centralizace dusí přirozené úsilí po individualizaci, autonomizaci; odtud úsilí různých národů po samostatnosti, odtud také tato válka (JM/ tzn.1.světová válka). I Rusko má přirozenou a historickou rozmanitost kulturních sil a částí, ale carismus nedovedl sil těchto budit a organizovat, a proto tak bídně sám v sobě se rozvalil a zmizel, a proto také revoluce je posud tak negativní, málo konstruktivní. Carismus nepřipravil Rusy k administrační práci.
Po stránce národnostní je Rusko docela zvláštním útvarem, složeným z mnoha národů…
Nová Evropa-str.137/ Důležitým stal se pangermanismem problém maloruský (ukrajinský). Tu je lišit otázku jazykovou a národnostní od otázky politické.
Jde totiž o to, jsou-li Ukrajinci zvláštní národ, nebo jen ruský kmen, je-li maloruština (ukrajinština) zvláštním jazykem nebo dialektem ruštiny. I odborní jazykozpytcové (i slovanští) jsou tu rozděleni. Podle analogie jiných národů může se říci, že Ukrajinci i v tom případě, že by jejich jazyk byl jen dialektem, mohou se od Rusů oddělit z důvodů jiných, hospodářských, sociálních a politických. Politická samostatnost se neřídí pouze jazykem. Jak nejlépe dokazují samostatné státy německé. Co platí na Západě, platí na Východě. Ovšem západní historie ukazuje, že se dialektické individuality podřizovaly kulturní výhodě, vyplývající ze spojení s větším kulturním národem; ve Francii např. provensálština je od spisovné francouzštiny rozdílnější, nežli maloruština od ruštiny; i německý dialekt plattdeutsch a jiné jsou odchylnější od spisovného jazyka než maloruština od ruštiny. Arci že francouzská a německá literatura a kultura poskytují mnohem více než ruská, a Francie a Německo vůči dialektickým individualitám nepostupovaly tak nerozumně jako carismus ruský.
Nová Evropa – T.G. Masaryk – str. 137-138
Nová Evropa-str.137-138/ Politicky Ukrajina sama v 3. „Univerzálu“ (1917) uznala centrální ruský stát a sebe prohlásila za část ruské federace; je přirozeno, že nehotový politický útvar ukrajinský cítil potřebu opírat se o ruský celek. Teprve později (4. Univerzál) ukrajinská Rada prohlásila Ukrajinu za stát samostatný, na Rusku nezávislý; v tom, rozumí se, byla podporována Němci a Rakušany. Pangermáni, němečtí i rakouští, na Ukrajinu pamatovali a Ukrajincům ukládají úkol protiruský. *) Např.: „Trvalé ruské nebezpečí, tak jak tak, jen utvořením ukrajinského státu může býti vyloučeno, čímž i v polské otázce pro nás bude odstraněna pochybnost.“ Prof.Jaffe, 1917… „Kdo Rusko chce zničit anebo těžce poškodit, musí mu vzít Ukrajinu.“ Carriere, 1917*)
Slova o tom, že kdo chce zničit Rusko, musí mu vzít Ukrajinu, jsou ale mnohem starší. Původní myšlenka je Bismarckova a vyslovil ji již v roce 1848. Jen tak mimochodem – rok 1848 odpovídá roku 2014 – tehdy začal boj o Ukrajinu
PAMĚTI – Dr. Edvard Beneš – vyd. 1947
PAMĚTI-str.272/ Za svého pobytu ve Washingtonu… Měl jsem oficiální projev o Československu, jeho poslání, jeho politice a jeho postavení v Evropě, v obou amerických sněmovnách.
V Benešově projevu zazněla mj. také tato Bismarckova slova:
PAMĚTI-str.272/ Vaše vláda snad také měla na mysli proslulé prohlášení německého kancléře Bismarcka po jeho vítězství nad Rakouskem v roce 1866:
„Kdokoliv je pánem Čech, je pánem Evropy. Evropa tudíž nesmí připustit, aby tam vládl jiný národ než český, poněvadž tento národ se nesnaží o nadvládu nad jinými. Hranice Čech jsou zárukou evropské bezpečnosti a ten, kdo jimi pohne, uvede Evropu do neštěstí.
Nová Evropa – T.G. Masaryk – str. 138-139
A nyní zpět k Ukrajině a Nové Evropě T.G.Masaryka
Nová Evropa-str.-138/ Rakouská politika užívala haličských a bukovinských Malorusů (Rusínů) nejen proti Rusku, ale i proti Polákům a na Ukrajinu pohlíží jen jako na prostředek pro svůj klerikální imperialismus. (Memorandum Szeptyckého.) **)Terminologie je velmi neustálená; jednotlivá označení: Malorusové, Rusíni, Ukrajinci, Rusňáci mají politický smysl. Ukrajinec nechce se zvát Malorusem, část národa, jež cítí katolicky a autonomicky, nechce být zvána ukrajinskou atd. Užívám tu názvu: Malorus, maloruština beze všechno politického zbarvení pro etnografické a jazykové označení lidu obývajícího Ukrajinu, východní Halič, Bukovinu a uherskou Rus.**)
41.Nejen Ukrajina, ale i Polsko a ostatní malí národové na Východě potřebují opory v silném Rusku, sice budou pod formou samostatnosti hospodářsky a politicky v područí Německa. Bude mít veliký význam, jak a do jaké míry se ty národy na Východě dovedou vyrovnat mezi sebou (poměr Malorusů a Poláků, Poláků a Litevců, Litevců a Lotyšů)
Nová Evropa – T.G. Masaryk – str. 138-139
Nová Evropa-str.-138-139/ Poměr Německa k Rusku byl přiostřen novým kurzem – světovou politikou, směřující na východ do Asie a Afriky; tu se srazilo Německo nejen s Ruskem, nýbrž i s Anglií a Francií, s hlavními mocnostmi asijskými. Tím také docíleno dohody Ruska s Anglií. Nová světová politika Německa v jádře není než důsledkem starého německého Drang nach Osten:
Nová Evropa-str.-139/ Vilém pokračuje v turecké politice Fridricha Velikého, ale za nových světových poměrů. Pokud Němci tlačili jen na pásmo malých národů a pokud poměr Pruska k Rakousku nebyl definitivně vyřízen, Německo (Prusko) a Rusko mohly se přátelit, zájmy pouze kontinentální umožňovaly shodu. Německo na Rusku mělo blízké a výhodné odbytiště pro svou energickou industrii. Jakmile se Německo po roce 1866 dohodlo s Rakouskem a zahájena energičtější politika na Balkáně a v Turecku, když Německo započalo politiku koloniální a tím vedle Asie Afrika se stala přímým předmětem německých tužeb, Francie a Anglie byly přiblíženy Rusku. Rusko v nové světové situaci dostalo pro Německo nový světový význam; zeslabení Ruska a zabrání ruského jihozápadu (úrodnost půdy – uhlí – Černé moře) stalo se cílem německé politiky a nynější války
I zde se samozřejmě jedná o 1.světovou válku. Jak je z textu patrné, před rokem 1866 se Německo (Prusko) a Rusko „mohly přátelit“, zdá se, že bylo vše v pohodě, protože „Německo na Rusku mělo blízké a výhodné odbytiště pro svou energickou industrii.“ A jak zapadají „zeslabení Ruska a zabrání ruského jihozápadu (úrodnost půdy – uhlí – Černé moře) stalo se cílem německé politiky a nynější války“ do scénáře dění v 21.století? Téměř se to zdá být tentýž scénář.
Dnes, ve 21.století, se stále hovoří o tom, že „Rusko je na cizím území“, ale kdo na Ukrajině vybudoval to, co je tam vybudováno? Byl to Sovětský svaz, jehož hlavní „mateřskou zemí“ bylo Rusko, tak jaképak cizí území?
Nová Evropa-str.-139/ Zabrání západních gubernií ruských, politika s baltickými kraji, s Polskem a Ukrajinou jsou výsledkem politiky usilující o organizaci německé centrální Evropy a o panství v Asii a v Africe. Berlín-Bagdád doplněno o Berlín‑Varšava-Kyjev-Oděsa.
Východ, Rusové a pásmo malých národů, bylo by Německu výhodnější než části Západu (Belgie, Alsas-Lotrinky, části Francie); ovládajíc Východ, Německo by bylo s to podmanit si Západ.
Nová Evropa – T.G. Masaryk – str. 139
Evropa, lidstvo, potřebuje Ruska, Ruska samostatného a silného.
Nová Evropa-str.-139-140/ Rusko se na delší dobu nemůže vojensky uplatnit. Slovo Napoleonovo o kozácké Evropě se nevyplnilo. Evropa spěje k svobodě a k lidskosti. K tomu Rusko, usilující o republiku a demokracii, dovede přispět značně a již přispívá, třebaže při přílišné negativnosti jeho revoluce vliv na Evropu je slabší, než politicky neprozíraví bolševici předpokládají. Zatím však Rusko potřebuje pomoci spojenců ke své administrační reorganizaci.
Nová Evropa-str.-139/Rusko si zjednalo vliv v Evropě Puškinem, Turgeněvem, Tolstým, Dostojevským, Gorkým – Rusko bude také mít veliký vliv politický, provede‑li revoluci důsledně – ale revoluci hlav a srdcí. S carismem ruským padá carismus vídeňský a berlínský, carismus nebezpečnější, protože se opírá o vědu a vyvinutý kapitalismus.
Nová Evropa-str. 140/ Carismus romanovský byl nevzdělaný a hrubý, a právě tím světu méně škodlivý – horší je teď carismus ruské masy a revolucionářů. Odstranili cara, ale nepřekonali carismus.
Tak trochu to připomíná i současné dění na Ukrajině. Kdyby „revolucionáři“ na Ukrajině „překonali carismus“, tak by si uvědomovali skutečnou zodpovědnost za své vlastní konání, když místo fyzické práce vzali do rukou zbraně a nechali zničit vše, co jim zajišťovalo stabilitu a soběstačnost, a to národem, který jim vše vybudoval…
Květen 2022/Nyní, než se vrátíme do roku 2022, ještě nahlédneme do knihy „Legionáři“ od Miroslava Honzíka, kde se píše o členu tajných služeb Emanuelu Voskovi, který byl blízkým spolupracovníkem T.G.Masaryka
Legionáři – Miroslav Honzík – vyd.1990
Legionáři-str.24/ Po vstupu Spojených států do války se z pana Vosky satal kapitán Viska. Spolupracovat s americkým generálním štábem a byl pověřován různýcmi, s největší pravdpodobností zpravodajskými – úkoly v Evropě.
V září 1917 se na krátkou dobu objevil v Rusku. Byl na stopě enezpečné akci německé zpravodajské služby. Ta poskytovala některým ruským organizacím, které nesouhlasily s pokračováním války proti Nmecku a Rakousko-Uhersku, finanční prostředky. Na výplatní německé listině se ocitli i bolševici. Protože do akce byl zapleten vlivný občan USA, nebylo pátrání dovedeno k úspěšnému konci. Květen 2022/
Nyní se vrátíme zpět k projevu Vladimíra Putina dne 21.2.2022
Projev Vladimíra Putina 21.2.2022
Jak to bylo po roce 1917 a dále?
Vladimír Putin-21.2.2022/Ale nyní bych chtěl věnovat zvláštní pozornost počátečnímu období vzniku Sovětského svazu. Myslím, že je to pro nás nesmírně důležité. Musí se zvolit široký přístup. Připomínám, že po říjnové revoluci roku 1917 a následné občanské válce, začali bolševici budovat novou státnost a vznikly mezi nimi docela ostré neshody. Stalin, který v roce 1922 spojil posty generálního tajemníka ÚV ruské komunistické strany bolševiků a lidového komisaře pro národnosti, navrhl vybudovat zemi na principech autonomizace, tedy dát republikám, respektive budoucím administrativně-územním jednotkám, široké pravomoci, pokud se tyto připojí k jednomu státu.
Vladimír Putin-21.2.2022/Lenin tento plán kritizoval a nabídl ústupky nacionalistům, jež nazýval nezávislými „nězavýsimci“. Právě tyto leninské ideje konfederačního státního uspořádání a heslo o právu národů na sebeurčení až do odtržení tvořily základ sovětské státnosti. Nejprve byly v roce 1922 zakotveny v deklaraci o vytvoření Sovětského svazu, a poté, po smrti Lenina, také v ústavě SSSR z roku 1924.
Vladimír Putin-21.2.2022/Zde se okamžitě vynoří mnoho otázek. A první z nich vlastně hlavní – proč bylo potřeba tak velkoryse uspokojovat neomezeně rostoucí nacionalistické ambice na periférii bývalého císařství? Proč bylo nutné přenést do nově vzniklých, často svévolně načrtnutých správních celků, respektive svazových republik, obrovská území, která s nimi často neměla vůbec nic společného? Tato území byla postupována spolu s obyvatelstvem historického Ruska. Navíc ve skutečnosti tyto správní jednotky dostaly status a podobu národních státních útvarů. Znovu se ptám sám sebe. Proč bylo nutné dávat tak štědré dary, o kterých se těm nejzarytějším nacionalistům nikdy před tím ani nesnilo, a dokonce dát republikám právo bez jakýchkoli podmínek se odtrhnout od jednotného státu? To je na první pohled obecně nepochopitelné, jaké šílenství? Ale to je jen na první pohled. Existuje vysvětlení.
Vladimír Putin-21.2.2022/Po revoluci bylo úkolem bolševiků udržet se u moci za každou cenu, doslova za každou. Kvůli tomu udělali všechno. Podvolili se ponižujícím podmínkám Brestského míru v době, kdy císařské Německo a jeho spojenci byli ve složité vojenské a ekonomické situaci a kdy i výsledek první světové války byl vlastně předem rozhodnut. Byli ochotni vyhovět požadavkům a přáním nacionalistů uvnitř země…
O Brestském míru toho v dnešní době nikdo z nás asi moc neví. Pojďme se tedy podívat, co je o Brestském míru psáno na internetu.
https://nisfarm.ru/vzd%C4%9Bl%C3%A1n%C3%AD/223623-brestsk%C3%BD-m%C3%ADr.html
Zde uvádím přesnou citaci z internetu na výše uvedeném odkazu. Nejspíš jde o automatický překlad z angličtiny, proto je zde čeština poněkud nesrozumitelná a nedávající smysl, ukazuje však ty nejzákladnější kontury Brestského míru, který Vladimír Putin ve svém projevu připomněl.
Brestský mír
A nyní se vraťme opět k Vladimíru Putinovi
Projev Vladimíra Putina 21.2.2022
Jak to bylo po roce 1917 a dále?
Závěr mír v Brestu nastala 3. března 1918. Účastníky dohody byly: Rusko – první strana, Německo, Rakousko-Uhersko, Bulharsko a Turecko – druhá...
Takže Rusko proti značné převaze, podobně jako je tomu v roce 2022.
… německá strana, kromě podepsání míru, chce svůj závěr bez anexí a odškodnění, jakož i touží, aby se Rusko právo národů na sebeurčení, takže v plánu dostat pod svou kontrolou na Ukrajině a Ruské Baltu. Bylo zřejmé, že Rusko může ztratit Litvu, Lotyšsko, Polsko, stejně jako území Zakavkazy…
…V lednu 1918 se uskutečnila druhá etapa jednání v Brestu. Delegaci vedl Trockij bez přítomnosti zástupců lidí. Hlavní roli tohoto kola patřila ukrajinské delegaci, jejíž hlavní požadavek byl odloučení z Bukoviny a Galicie z Rakouska a Maďarska. Zároveň ukrajinská strana nechtěla poznat ruskou delegaci. Tak Rusko ztratilo svůj spojenec v osobě Ukrajiny. Pro Německo to bylo výhodné tím, že na jeho území bylo umístěno velké množství skladů se zbraněmi a vojenskými uniformami. Brestský mír, kvůli neschopnosti dosáhnout společného postavení, skončil s ničím a nebyl podepsán.
Zahájila se třetí fáze rozhovorů, během nichž zástupce ruské delegace Trockého L.D. odmítli uznat představitele z Ukrajiny.
3. března 1918 byl podepsán Brestský mír. Tato dohoda je výsledkem odmítnutí ruského Polsku, Finsku, Litvě, Lotyšsku, Estonsku, na Krymu, na Ukrajině a na Kavkaze. Mimo jiné odzbrojit flotilu a byl vydán v Německu, byla uložena velikost přispění šesti miliard zlatých marek, stejně jako jednu miliardu značek na náhradu škody němečtí občané, kterou utrpěly v průběhu revoluce. akousko‑Uhersko a Německo obdržely sklady se zbraněmi a střelivem. Brestský mír také uložil Rusku povinnost stáhnout vojáky z těchto území. Jejich místo bylo obsazeno ozbrojenými silami Německa. Dodatečná dohoda na mírovou smlouvu stanovil ekonomickou situaci Německa v Rusku. Němečtí občané měli tedy právo na podnikání v Rusku navzdory probíhajícímu procesu znárodnění.
Vladimír Putin-21.2.2022/Teď už nikdo nikoho z ničeho neobviňuje. Situace v zemi v té době a po občanské válce či v její předvečer byla neuvěřitelně těžká, ba kritická. Dnes chci jen říct, že to bylo přesně takto. Je to prostě historický fakt.
Několikrát se nám zde již objevilo Německo. Pojďme se tedy podívat na to, jak to bylo s Německem po 1.světové válce? O tom píše tehdejší československý ministr zahraničí Edvard Beneš?
Dr.Edvard Beneš – PAMĚTI – vyd.1947
I.PŘED VELIKOU BOUŘÍ
Jak byl postupně prohráván mír z roku 1919
PAMĚTI-Str.1/ Boj ten se nejdříve týkal reparací. Začal se brzo po určení přesné výše německého placení v květnu roku 1921 a byl zakončen vítězstvím Německa a likvidováním reparačního dluhu na konferenci v Lausanne, zahájené 2.července 1932; tam byly německé reparace sníženy ze 132 miliard marek na 3 miliardy a tam také – ještě během konference – říšský kancléř F. von Papen prohlásil svým známým a přátelům, že Německo ani z toho už nic nezaplatí.
PAMĚTI-Str.1-2/ Pak přišly na řadu klausule mírových smluv o odzbrojení. Boj se začal v Ženevě po podepsání závěrečného protokolu smluv v Locarně ze 16.října 1925, kdy bylo rozhodnuto o svolání konference, na níž měly býti stanoveny způsob a míra všeobecného odzbrojení pro všechny mocnosti, a končil se v říjnu roku 1933, rovněž v Ženevě, když Německo 14.října 1933 opustilo odzbrojovací konferenci a 16.března 1935 obnovilo říšskou armádu.
PAMĚTI-Str.2/ A nakonec přišla revise klausulí územních: začala se v letech 1932-33 Mussoliniho iniciativou k uzavření tzv. Paktu čtyř velmocí (18.března 1933) a válkou o Habeš (1935), pak Hitlerovou anexí Rakouska a dohodou mnichovskou, až konečně vyvrcholila druhou světovou válkou.
PAMĚTI-Str.2/ Cílem celého tohoto boje o revisi mírových smluv byla úplná změna mezinárodní situace evropské. Versailleská smlouva dala převahu na evropském kontinentě Anglii a Francii s jejími přáteli a menšími spojenci; revise uvedených tří kategorií klausulí mírových smluv měla tuto převahu na kontinentě odstranit a převést ji na druhou stranu. Jak jsem řekl: o změně území se začalo vážně mluvit od roku 1932-1933, tj. zejména od chvíle, kdy v Německu přišel k moci Hitler a připojil tak k jedné autoritativní diktatuře středoevropské, k fašistické diktatuře Mussoliniho, druhou, daleko nebezpečnější diktaturu německou, nacistickou.
Dr.Edvard Beneš – PAMĚTI – vyd.1947
PAMĚTI-Str.3-4/ Ať posuzujeme tento vývoj boje o změnu mírových smluv jakkoli, byl to zjev v jistém smyslu normální. Po každé válce se poražený pokouší opět se zdvihnout a porážku odčinit buď bojem politickým a diplomatickým nebo novou válkou. To bylo dosud zákonem historie a politiky mezinárodní a DOJDE K JEHO UPLATNĚNÍ ZNOVU, I PO DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE. Bylo to tudíž tím samozřejmější u národa jako jsou Němci, kteří se tím ostatně hned od počátku nijak netajili, i když to oficielní německá politika stálými projevy o nutnosti zachování míru a o své dobré vůli ke spolupráci se svými bývalými odpůrci zakrývala a i když projevy takové, jako byl na př. Hitlerův „Mein Kampf“ z let 1925‑1927 nebo projevy různých jiných německých nacionálů a militaristů, odbývala před spojeneckou veřejností jako akce excentrické a umírněné německé vládě nepřátelské. Užívala jich však zároveň jako hrozby a nátlaku na spojence pro vynucování dalších koncesí německým vládám, tzv. umírněným.
A co v této době psal o Ukrajině tehdejší ministerský předseda Československé republiky dr. Karel Kramář ve své knize „Obhajoba slovanské politiky“ z roku 1926?
NA OBRANU SLOVANSKÉ POLITIKY – dr. Karel Kramář – vyd. 1926
V úvodu této knihy je psáno:
Na obranu slovanské politiky/Vyhýbal jsem se posud, pokud to vůbec bylo možné, polemice s Drem Benešem, poněvadž je ministrem zahraničních věcí mladého našeho státu. Ale jeho „Problémy slovanské politiky“, uveřejňované v „Slovanském Přehledu“, jsou tak ostrým útokem na tradiční naše pojímání slovanské otázky a na slovanské city národa, takovým projevem nečeské nevděčnosti v líčení politiky ruské a konečně tak nevěcně povýšeným odsuzováním novoslovanství, jehož jsem byl předním představitelem, že jsem přímo povinen vystoupili ze své pasivity. Druzí Slované i ostatní svět – dr. Beneš své názory o slovanství dává také otiskovati v pařížském „Le monde slav“ i v ruských měsíčnících – nesmějí míti v zájmu veškeré budoucnosti naší i všeho Slovanstva dojem, že c e l ý národ stal se nevěrným tomu, čím po sto let žil, že přestal věřiti tomu, co bylo mu nadějí a posilou v dobách nesvobody a co dalo mu v rozhodné chvíli sílu k odporu doma i za hranicemi, a že c e l ý národ zapomněl na ruské odhodlání, nedopustiti pokoření a ujařmení slovanského národa srbského, že zapomněl na miliony ruských životů, které spasily Francii před osudnou a rozhodující porážkou a umožnily spojencům, aby jejich vojska byla schopna vydržeti do konečného vítězství. A tím méně smím mlčeti, když všecko to nepsal soukromý spisovatel nebo žurnalista, nýbrž první ministr zahraničních věcí národa československého, v tak velké míře ruskou krví osvobozeného.
NA OBRANU SLOVANSKÉ POLITIKY – dr. Karel Kramář – vyd. 1926
Na obranu slovanské politiky-str.11-12/ … Havlíček i Palacký byli roku 1848 a Havlíček ještě roku 1850-1851 velmi rozhodnými austroslavisty. Zejména Havlíček ve svém nekompromisním demokratismu a tím ve svém odporu proti tehdejšímu ruskému absolutismu, jenž se neobmezoval na Rusko, nýbrž ve svém představiteli Mikuláši I. chtěl býti jeho zastáncem v celé Evropě doufal v konstitucionalism v Rakousku a počítaje na číselnou převahu Slovanů myslil, že nejlépe bude zabezpečena budoucnost slovanských národů rakouských, bude-li zde Slovanů co nejvíce. A proto šel dokonce tak daleko, že chtěl z Rakouska udělati atrakční centrum pro sousední Slovany, a to nejen pro Slovany balkánské, nýbrž také i pro ruské Rusíny, Ukrajince, tedy něco, na co by později Palacký a my s ním nikdy nepřistoupili. My už v haličském ukrajinském hnutí viděli vždy největší nebezpečí pro Slovanstvo, poněvadž nikoho nebylo tajno, že je podporováno zprvu Poláky a pak Němci z Vídně i z Berlína za účelem rozbíti jednoty Ruska, tedy proti slovanství. Jestli dr. Beneš velmi nápadně podtrhává, že šel prof. Masaryk odchylnou cestou od nás, pak je to pravda, poněvadž jeho orgány i on sám k Ukrajinství stavěl se velmi přátelsky, a i dnes vidíme, že naše oficiální politika přímo hýčká Ukrajince, vášnivé nepřítele Ruska, čímž bohužel velmi komplikuje náš poměr k budoucímu Rusku. To všecko my nemohli dělati, poněvadž nechtěli jsme další drobení Slovanstva a individualisace až do bezmocné atomisace se nám nikdy nezdála býti politikou, kterou žádá slovanská demokracie. Ostatně se tato naše oficiální ukrajinská politika hodí velmi špatně na náš poměr k Slovákům i na naši dnešní slovenskou politiku, kde přece všickni, třeba bychom slovenštině rádi a ochotně přáli všecka práva, chceme jednotu dvou větší společného národa i politickou jednotu státní, tedy naprosto něco jiného, než co chtějí Ukrajinci, jejichž separatismus je z největší části vysloveně protiruský…
Na obranu slovanské politiky-str.11-12/ Základním principem slovanské politiky české zůstalo, že nechtěla býti ani rakouskou ani ruskou, nýbrž prostě slovanskou.
A když už jsme se vrátili do doby před 100 lety, seznámíme se i s tím, co se dělo dále. Nejprve dáme slovo dr. Edvardu Benešovi v jeho knize PAMĚTI.
Dr.Edvard Beneš – PAMĚTI – vyd.1947
Návrat z odzbrojovací ženevské konference
PAMĚTI-Str.37-38/ „Když jsem se … v červenci roku 1932 vrátil do Prahy z odzbrojovací ženevské konference po prvním jejím delším zasedání, kde jsem měl funkci generálního zpravodaje a v této funkci jsem mohl proniknout skoro až do ledví jednotlivých velmocenských delegací, zašel jsem rovnou do pražského generálního štábu, shromáždil jsem … všechny jeho členy a prohlásil jsem jim asi toto:
PAMĚTI/ Přes to, že uděláme v Ženevě všecko, aby se odzbrojovací konference zdařila, z toho, co jsem tam už nyní viděl a slyšel, počítám i s druhou eventualitou a jsem povinen vás na to upozornit. Jestliže se konference nezdaří – a to je velmi podobné pravdě – přijde hrozná krise, nejdříve politická a pak hned nato nebezpečí války.
Dávám vám čtyři léta. Krise přijde asi v letech 1936 nebo 1937. Republika musí býti do té doby vojensky plně připravena.
Předmnichovská politika a evropský vývoj
PAMĚTI-Str.5-6/ Na doklad toho, že se naše předmnichovská politika takto správně dívala na evropský vývoj, cituji tu jeden ze svých nejpříznačnějších projevů.
21.října 1933 – Projev v poslanecké sněmovně
PAMĚTI-Str.5-6/ 21.října 1933 měl jsem v poslanecké sněmovně a v senátě výklad o zahraniční politice, v němž jsem podrobně – i když opatrně, jak to bylo nutné v oficiálním projevu – probíral smysl a cíle nacistické revoluce a nastoupení vlády Hitlerovy v Třetí říši. Řekl jsem tehdy o této otázce:
PAMĚTI-Str.6/ „Čtrnáct let evropské poválečné politiky až do příchodu dnešního režimu v Německu bylo vyplněno bojem o zajištění evropského míru na základě mírových smluv pařížských, při čemž bylo jasno všem i v táboře bývalých vítězných mocností, že nebude možno poražené státy držet trvale v podružném postavení a že vyrovnání mezi oběma tábory se má ponenáhlu připravovat, pokojnými cestami upravovat, vzájemné pozice vyrovnávat, a tak postupným kompromisem dojít konečně k nové mírové organisaci Evropy…“ (text projevu viz kniha)
Dr.Edvard Beneš – PAMĚTI – vyd.1947
PAMĚTI-Str.7/ …naší politice byly ve chvíli příchodu nacistického Německa jeho mezinárodní cíle a celá tehdejší evropská problematika zcela jasné. Viděl jsem dost přesně, oč v Evropě jde, viděl jsem neodvratnost chvíle, kdy se oba tábory buď definitivně o mírovém vývoji Evropy dohodnou, nebo se střetnou ve strašném konfliktu.
Toto poněkud připomíná dění na Ukrajině ve 21.století, jen s tím rozdílem, že ta snaha o dohodu trvala mnohem déle než jen pár let. Více o tom v závěru e-booku
PAMĚTI-Str.7/ …Chtěl jsem, aby náš stát, který se nacházel právě ve středu těchto sporných zájmů a který byl státem novým, tradicí, vývojem a známostí ve světě ještě ne dost upevněným, ve chvíli, kdy buď k vyrovnání nebo k eventuelní srážce dojde, byl dobře zakotven, připraven a mohl šťastně obstát ať při jednání diplomatickém, ať ve válečném konfliktu.
PAMĚTI-Str.7-8/ Proto jsem se také snažil – pokud to bylo v našich silách – udržet stůj co stůj evropský tábor spojenecký roku 1918 – Anglii, Francii a její spojence z první světové války – co nejdéle v jednotě a ve spolupráci, vedle našeho spojenectví s Francií a státy Malé dohody, jsa přesvědčen, že může dojíti k nějakému vyrovnání v míru, jen když Německo bude v kritickém okamžiku postaveno před celou koalici států, když se mu nepodaří spojenectví ta rozvrátit a pustit se do boje pro své cíle proti každému z nás zvlášť a proti jednomu po druhém. To byl také hlavní důvod, proč jsem usiloval tak soustavně od roku 1922 až do roku 1938 a znovu za druhé světové války o spolupráci a dohodu evropského západu se Sovětským svazem.
Říjen 1933 – Odchod nacistického Německa z odzbrojovací konference
PAMĚTI-Str.8/ Když v říjnu roku 1933 nacistické Německo odešlo z odzbrojovací konference a ze Společnosti národů, přiznal jsem si, že je pravděpodobně s politikou všeobecné dohody konec a že v Evropě jdeme téměř nezadržitelně do hrozného válečného konfliktu. Tehdejší zástupce Německa na odzbrojovací konferenci, velvyslanec Nadolny, při svém odchodu ze Ženevy v říjnu 1933 mi to na mou přímou otázku jasně doznal, dodávaje, že poslední krok Hitlerův, tj. odchod Německa ze Ženevy, je „šílenstvím a že to je začátek nové hrozné tragedie a opětného strašného pádu Německa“.
Dr.Edvard Beneš – PAMĚTI – vyd.1947
Diagnosa
PAMĚTI-Str.8-9/ Tato diagnosa se mi potvrzovala vývojem nacionalismu a nacismu v Německu. Jeho nezastřený a nezakrývaný expansivní pangermanismus, jeho jasné, nekompromisní vyhlášení boje na život a na smrt demokracii všech odstínů, jeho plánované a záměrné ovlivňování všech Němců v cizině a používání jich jako revoluční organisace proti státům, v nichž žili, jeho soustavné a programové mluvení o středoevropském „lebenstraumu“ o „herrenvolku“, jeho bestiální antisemitismus a celý ten primitivismus, jímž se vyznamenával jeho tak zvaný „Führer“ – který ostatně už svou vulgární osobou charakterisoval velmi dobře celou tu doktrínu i tento nový německý režim – to vše bylo mi důkazem, že už zde nejde o dva politické tábory, poražené Německo a vítězné spojence, nýbrž o dva naprosto rozdílné a nesmiřitelné světy, jejichž názory, cíle a ideje a právní koncepce se zásadně rozcházejí a nakonec se spolu srazí.
Nesouhlas s politikou západních demokracií vůči Sovětskému svazu
PAMĚTI-Str.9/ … Nesouhlasil jsem nikdy s politikou západních demokracií, která po dlouhou dobu Sovětský svaz isolovala a z evropské a světové spolupráce jej vylučovala. Zdálo se mi, že boj bude rozhodnut pro tu stranu, k níž se nakonec Sovětský svaz přikloní. A proto jsem soustavně a včas usiloval, aby se přiklonil k řadě evropských demokracií. Míval jsem pro to i doma i za hranicemi po celá léta konflikty a, jak je známo, nemalé boje.
A co o té době píše Ludvík Svoboda v knize „Cestami života“?
Cestami života – Ludvík Svoboda
CŽ-str.32/Vpád Japonců do Mandžurie v roce 1931, pochodňové pochody SA-manů po roce 1933 s celou tou středověkou hrůzou davového fanatismu, zběsilostí protižidovských pogromů, fémových vražd, bezuzdných násilností, vpád hitlerovských jednotek do demilitarizovaného Porýní, pokus o puč v Rakousku, při kterém nacisté vtrhli do pracovny kancléře Dollfusse a smrtelně ho postřelili do krku, atentát na krále Alexandra a francouzského ministra Barhoua, stejně jako brutální válka v Habeši, kde se Italové neštítili proti bosým Etiopcům, bojujícím namnoze kopími a meči, nasadit tanky, letadla a dokonce použít otravných plynů, to vše byly události, které křičely palcovými písmeny z novinových stránek a my jsme je hluboce vzrušeni odsuzovali. Dosud vidím vojáky v hloučcích na kasárenském dvoře, jak rozčileně debatují o tom, že Frankovo letectvo bombardovalo civilní čtvrti Barcelony, kde zahynula spousta žen a dětí…
CŽ-str.32/Tyto zprávy nám braly klid a radost ze života i z práce. Vkrádaly se nám do myšlenek zlými předtuchami tím více, čím útočněji vystupoval proti Československu Hitlerův radikální nacionalistický režim, který od okamžiku, kdy se zmocnil Německa, nepřestával odmítat celou politickou soustavu Evropy, vybudovanou po roce 1918…
CŽ-str.33/Základní směr, který Hitler v té době sledoval, vyjádřil heslem „německého sebeurčení“ a „nápravy křivd“, které byly na Německu spáchány mírovými smlouvami. Je nasnadě, že se to na prvém místě týkalo Československa. To bylo Hitlerovi trnem v oku pro svou strategickou polohu v srdci Evropy a v srdci plánované Velkoněmecké říše. Ovládnutím Československa chtěl znovu dobýt hegemonii Německa v tomto prostoru a zajistit si nástupiště k přisvojení celého kontinentu. Nadto mu bylo Československo nesnesitelné pro své vnitřní buržoazně demokratické zřízení (které se nemínilo přizpůsobovat fašistickým evropským proudům) a pro svou zahraniční politiku.
Leden 1933 – Fašistický pokus o puč v kasárnách v Židenicích
CŽ-str.31/Fašisté měli své otevřené i skryté stoupence v mnoha jiných zemích. Krátce předtím, než se v Německu zmocnil vlády Hitler, pokusili se (v lednu 1933) o puč i u nás známým útokem na vojenská kasárna v Židenicích. Celý tento hloupý, naivní podnik byl rychle zlikvidován a jeho osnovatelé pohnáni před soud. Obžalován byl tehdy v této souvislosti i vůdce Národní obce fašistické Radola Gajda, bývalý generál a náčelník generálního štábu československé armády, který již na Sibiři ve službách bělogvardějského samovládce admirála Kolčaka ukázal tvář chorobně ctižádostivého a bezohledného dobrodruha, ochotného upsat se komukoli, kdo mu nabídne moc a peníze…
Cestami života – Ludvík Svoboda – vyd.1971
Květen 1933 – Hitler ve svém projevu napadl československou justici
CŽ-str.33/Hitler se ještě ani pořádně neuvelebil v kancléřském křesle a již v oficiálním proslovu z května 1933 napadl československou justici, která si několik měsíců předtím – ta troufalost! – dovolila postavit před soud funkcionáře sudetoněmecké organizace Volkssport… za to, že kuli pikle s Německem proti republice. Brzy poté hitlerovští agenti zavraždili ve vile Edelweiss v Mariánských Lázních německého emigranta židovského původu univerzitního profesora Theodora Lessinga.
Podzim 1933 – Voják Svoboda s obavami sleduje zprávy o válečných přípravách v Německu
CŽ-str.34/……Jako voják jsem s rostoucími obavami sledoval zprávy o válečných přípravách v nacistickém Německu, o militarizaci hospodářství a celé země… Na podzim roku 1933, když Německo vystoupilo ze Společnosti národů, mělo již armádu v síle 160 000 mužů. O dva roky později zavedlo brannou povinnost a jeho armáda vzrostla na 380 000 vojáků, nepočítaje silné policejní oddíly a polovojenské ozbrojené složky, jako SA a SS.
Prosinec 1933- květen 1935 – Smlouvy a dohody mezi zeměmi – Východní pakt
CŽ-str.39/Francouzsko-sovětská smlouva z 2.května roku 1935 a československo-sovětská smlouva, uzavřená brzy po ní, byly vlastně torzem původně zamýšleného tzv. Východního paktu. Podnět k němu dala sovětská diplomacie, když koncem prosince roku 1933 nabídla uzavření smlouvy mezi SSSR, Francií, Anglií a Polskem. Z tohoto podnětu vzešla diplomatická jednání, která v červnu roku 1934 vykrystalizovala v myšlenku Východního paktu. Návrh tohoto paktu obsahoval regionální dohodu o vzájemné pomoci mezi SSSR, Německem, Polskem, ČSR, Finskem, Estonskem, Lotyšskem a Litvou, smlouvu Francouzsko-sovětskou, vázající SSSR k Locarnu a Francii k regionálnímu paktu, a konečně generální akt, vymezující místo Východního paktu v dosavadních smluvních závazcích jeho účastníků a stanovící, že vstoupí v platnost až po ratifikaci a vstupu SSSR do Společnosti národů … Projekt Východního paktu vytvářel významné předpoklady kolektivní bezpečnosti v Evropě).
Cestami života – Ludvík Svoboda
1934-1935 – Hitler nerespektuje Versailleskou smlouvu a začíná zbrojit
CŽ-str.34/… I když se nevědělo konkrétně, že 1.února 1934 uložil Hitler novému náčelníkovi generálního štábu generálu Fritschovi, aby „vybudoval vojsko co možná největší síly, vnitřní rozhodnosti a jednoty – a to na myslitelně nejlepším stupni výchovy“, bylo zjevné, že Německo trhá Versailleskou smlouvu na kusy. Ke všemu s tichým požehnáním Západu.
CŽ-str.34/……My vojáci jsme ani nepotřebovali vědět, co Hitler 28.února 1934 uvedl v projevu k vyšším důstojníkům a vedoucím SA a SS, že armáda musí být „za pět let schopna k jakékoli obraně a za sedm let k jakékoli útočné válce“, a tak nás zarážel způsob, jak Německo budovalo svou armádu. Všechno tu dostávalo kola a motor. Jezdecké útvary měnily koně za tanky. S úžasným rozmachem se rozvíjelo letectvo.
16.května 1935 – Smlouva se Sovětským svazem
CŽ-str.39/Smlouva se Sovětským svazem byla podepsána 16.května 1935, několik málo dní před parlamentními volbami. Stalo se tak za podpory většiny vládní koalice, a jak se pamatuji, s nadšeným, spontánním souhlasem nejširších vrstev české i slovenské veřejnosti. Zahrnovala rozsáhlé spektrum stanovisek od komunistického světonázorového příklonu k prvnímu socialistickému státu až po tradiční sympatie k Rusku, sahající svými kořínky kamsi do časů obrozenského všeslovanství.
CŽ-str.39/Záhy se z obou stran sondovaly styčné plochy pro vojenskou spolupráci. Beneš kvůli tomu navštívil Moskvu. Archívní zápis z té doby uvádí: „Přirozeně přistupoval dr.B(eneš) k věci opatrně, ale V(orošilov) šel na problém zpříma. SSSR chce spolupráci plnou a důslednou. Dr. B(eneš) přisvědčil a poznamenal, že se zatím už s Lit(vinovem) dohodli, že by pro začátek nebylo nic formálního, že však by se spolupráce vybudovala podle situace. Už nyní dohodnuto: 1.Že generální štáby a důstojníci obou států mají přijít do osobního kontaktu, a přitom mezi sebou domluví, co uznají za vhodné… 2.Obě armády mají vzájemně oficiálně participovat na svých manévrech a styk vybudovávat postupem doby analogicky, jako je v poměru mezi ČSR a Francií…“ Dokument zaznamenává i pozoruhodné výroky Vorošilovovy: „Válku nechceme, ale nebojíme se. Napadne-li nás někdo, budeme se bít a strašlivě bít; rozbijeme ho. Hitlera se nebojíme. Kdyby on šel proti vám, půjdeme na něj, protože kdybyste padli vy, šel by Hitler na Rumunsko.“
CŽ-str.40/ Na Benešův dotaz, zda by sovětská armáda šla přes území jiných států, odpověděl Vorošilov: „Ovšem. Ať bude o této věci dohoda či ne, to je pro nás samozřejmé.“ I nemluvný maršál Buďonnyj, jak ho charakterizuje autor zápisu, vyjádřil radost nad podepsáním smlouvy, neboť podle něho naše národy „musí do nejbližšího kontaktu“ a „na ruské vojáky můžeme vždy spoléhat“.
Cestami života – Ludvík Svoboda
1935 – Ve Štechovicích se našla ohořelá mrtvola německého emigranta inženýra Formise
CŽ-str.33/ V roce 1935 vybuchla… novinářská senzace a zároveň politicko-kriminální skandál: v hotelu Záhoří u Štěchovic se našla ohořelá mrtvola … německého emigranta inženýra Formise. A znovu republikou proběhla vlna rozhořčení, kterou obrážejí titulky novin. Vrazi samozřejmě unikli…
CŽ-str.33/ Okolnost, že Československo poskytovalo azyl německým emigrantům a že přimhuřovalo oči nad jejich politickou činností proti nacistům, byla jen jedním ze zdrojů napětí mezi Prahou a Berlínem. Mnohem vážnější byl zájem Berlína o německou menšinu v ČSR a podpora jejich odtrženeckých snah. Situace v československém pohraničí se den ze dne zostřovala, zejména poté, co hitlerismus začal míchat naše vnitropolitické karty svou prodlouženou rukou v podobě Henleinovy Sudetoněmecké strany.
Červen 1935 – Anglie schválila námořní smlouvou rozšíření německého válečného loďstva
CŽ-str.34/…… Anglie dokonce neváhala námořní smlouvou z června 1935 výslovně schválit rozšíření německého válečného loďstva a obnovu ponorkové flotily. Jak ráda by patrně vzala své slovo zpátky za pouhých pět let, až bude truchlit nad seznamy svých potopených křižníků a transportních lodí Tehdy si však obě západní velmoci, ostříce hrot své politiky proti sovětskému Rusku, počínaly stejně infantilně jako majitel vzteklinou zachváceného psa, který si myslí, že když ho pustí ze řetězu, bude mu moci ještě přikazovat, koho má pokousat.
1935 – Naše diplomacie se aktivně začlenila do francouzsko-sovětského jednání o spojenectví
CŽ-str.35/V rostoucím napětí oněch let nás poněkud uklidnilo, když se v roce 1935 naše diplomacie aktivně začlenila do francouzsko-sovětského jednání o spojenectví a podepsala s Moskvou vlastní spojeneckou smlouvu, která byla přirozeně podmíněna splněním spojeneckých závazků Francie vůči naší zemi. Tato smlouva, kterou naše veřejnost… vřele uvítala, byla v kombinaci se spojeneckou smlouvou československo-francouzskou, řečeno slovy Fierlingerovými, „na evropském kontinentě prvním vážným pokusem uplatnit v širším měřítku zásadu kolektivní bezpečnosti“. Napadá mi, jak by se asi tvářil prostý Francouz, stejně jako prostý Čechoslovák, kdyby věděl, co svěřil Laval svým důvěrným známým, že pro tento „valčík se Sovětským svazem“ získal souhlas od Hitlera, když ho ujistil, že řečený pakt o spojenectví „nebere vážně.“
Cestami života – Ludvík Svoboda
CŽ-str.35/Mocensky upadající Francie ovšem v té době již přenechala první housle v evropské politice Anglii a poslušně ji následovala v její taktice chlácholení agresora, která vešla do dějin jako politika usmiřování (appeasementu). Anglii a Francii byl zřejmě na Hitlerovi sympatický jeho antikomunismus. Vládní garnitury těchto mocností se kochaly představou, jak bezpečná a silná budou jejich impéria, nasytí-li se hladový nacistický vlk na Východě. Co pro nás tehdy bylo nepochopitelné, na to dnes (kniha vyšla v roce 1971) dávají historikové odpověď.
CŽ-str.35/*Američan E.H. Barnes např. píše: „Baldwin a Chamberlain souhlasili s Hitlerovým porušováním Versailleské smlouvy, poněvadž stavěli na tom, že Hitler bude postupovat jako šachová figurka britského impéria proti Sovětskému svazu.“
CŽ-str.35/Pro Anglii to snad mělo jakousi vyhlídku na úspěch. Hitler s ní totiž počítal jako se spojencem. V Main Kampfu přece píše, že „pro cestu výbojů řádu německých rytířů byl v Evropě jediný spojenec, Anglie,“ a že „jedině s Anglií kryjící naše záda bylo možno začít nové tažení Germánů“.
CŽ-str.36/Zato pro Francii, věčného rivala Německa na evropském kontinentě, jehož sám Hitler v téže knize označil za „nesmiřitelného a dědičného nepřítele“, byla tato politika podřezáváním větve, na níž sama seděla… Její vládnoucí třída však zřejmě neměla na vybranou. Dělat politiku s Moskvou by pro ni znamenalo posílit lidovou frontu doma, což by se rovnalo balancování na pokraji ztráty moci a tučných zisků. Menším zlem se jí zdála domluva s Hitlerem, třebas i za cenu zrady spojenců a koneckonců i vlastního lidu. Stejně řešila ostatně totéž dilema buržoazie i v jiných zemích, kde ji dějinný vývoj před ně postavil. I u nás.
Květen 1937 – Neville Chamberlain v čele nové britské vlády
CŽ-str.37/ … Neville Chamberlain… Vstoupil do čela nové britské vlády v květnu roku 1937 jako představitel konzervativní skupiny britských podnikatelů a politiků, seskupených kolem manželů Astorových.
CŽ-str.37/ … Neville Chamberlain… Makléřská úloha tohoto šlechetně vyhlížejícího diplomata na mnichovské konferenci je dostatečně známa, a přece působí po letech trapně, když si jako ministerský předseda země, na kterou naši politikové tolik spoléhali, píše 26.listopadu 1937 do deníku: „Nevidíme důvodů, proč bychom nemohli říci Německu: dej nám uspokojivé záruky, že nepoužiješ síly, chceš-li se vypořádat s Rakušany a Čechoslováky, a my ti dáme podobné záruky, že nepoužijeme síly, abychom zabránili změnám, budeš-li jich chtít dosáhnout mírovými prostředky.“
Listopad 1937 – Halifax na návštěvě u Hitlera
CŽ-str.36/Pan Halifax, tento konzervativní poslanec britské Dolní sněmovny s pyšným titulem lorda strážce pečeti, jak již dnes víme, v listopadu 1937 při návštěvě u Hitlera v Berchtesgadenu nejprve vůdci patřičně polichotil tím, že on a jiní členové anglické vlády přiznávají Německu právo považovat se za baštu Západu proti bolševismu, a pak prohlásil mimo jiné, že na versailleských dohodách již nelze dále stavět a že otázky, jako je „Gdaňsk, Rakousko a Československo, patří do kategorie změn evropského řádu, ke kterým pravděpodobně dříve nebo později dojde.“
30.listopadu 1937 – Klement Gottwald a Halifaxova jednání s Hitlerem
CŽ-str.37/Při té příležitosti navrhl Halifax Hitlerovi poprvé pakt čtyř (Anglie, Francie, Německa a Itálie)! Hle, budoucí mnichovské uskupení ve své zárodečné podobě! I když tyto podrobnosti nebyly tehdy veřejně známy, vystoupil dne 30. listopadu 1937 v čs. parlamentu předseda KSČ Klement Gottwald a označil Halifaxova jednání s Hitlerem za další projev prémií fašistickému útočníku, provozovaný skupinou hitlerofilských anglických konzervativců. Řekl doslova: „Tady běží o fragrantní případ, jak odměňovat fašistického útočníka na účet třetího. A je si třeba uvědomit, že tím třetím tentokrát začínáme být my, začíná být Československo.“
CŽ-str.38/ Jestliže pan Laval, někdejší ministerský předseda a v té době ministr zahraničí Francie, nebral smlouvu se Sověty vážně, věděl, proč to dělá. Doufal, že uzavřením smlouvy … jako cukrátkem ukonejší vzpurné děcko rostoucí antifašistické fronty ve své zemi a zároveň povzbudí k žárlivosti německou Lorelei, aby se mu horlivěji vrhla do náruče… byl Francouz a jako takový si mohl v souladu s představami a interesy jistých kruhů, k nimž patřil, dovolit prozatím iluzi, že Francie ve skutečnosti nepotřebuje spojence jako je Sovětský svaz.
CŽ-str.38/Českoslovenští vládní politikové, ať si v skrytu duše mysleli o Moskvě cokoli, byli nuceni prokázat větší prozíravost. Věděli, že si takovou iluzi dovolit nemohou. Ministr zahraničí dr.E.Beneš dokonce již v období locarnské konference pochopil, že „Rusko zaujme své místo v Evropě“, a snažil se prosadit přes odpor Kramářův i proti nevůli partnerů z Malé dohody úpravu vztahů k Sovětům. Ani on, ani jeho stoupenci nemínili změnit něco na tom, že Československo „jde a půjde se západními velmocemi“, jak se svého času vyjádřil v rozhovoru s Edenem, ale uvědomovali si, že smlouva se Sovětským svazem účinně zpevní československý obranný val proti Německu a že politická přítomnost Ruska ve střední Evropě je „ziskem pro rovnováhu v Evropě dalekosáhlým“. Nacistická agresivita je nutila projevovat zájem o těsnější styky se státem proletariátu, třebaže podvázané podmínkou francouzské účasti.
1938-1939 – Daladier je rozhodnut obětovat Československo
CŽ-str.36/ S hořkostí dnes čtu svědectví předního francouzského politika Paula-Boncoura z r. 1939, že „vlastně již počátkem dubna 1938 byl Daladier rozhodnut obětovat Československo. Vzpomínám si totiž, že když se tenkrát v dubnu chopila Daladierova vláda žezla, které dotud držel Léon Blum, nový ministr zahraničí této vlády Georges Bounet, podle toho, co psaly naše noviny, jako prvního z diplomatů přijal na Quai d´Orsay československého vyslance dr. Štefana Osuského a oznámil mu, „že pokládal za svůj prvý úkol pozvati jej k sobě, aby ho po způsobu všech svých předchůdců ujistil, že Francie neochvějně a věrně trvá na svých spojeneckých závazcích a slibech, ke kterým se zavázala vůči Československu“.
CŽ-str.36/Pan Laval tedy tančil valčík se Sověty, pan Daladier zase s námi. Znamenitá zábava! My jsme ji bohužel brali vážně.
1938 – Svobodovy procházky Kroměříží
CŽ-str.25/… Rád vzpomínám na nedělní procházky v překrásných kroměřížských parcích… Zde jsem nejednou dopřával úlevné volnosti očím i myšlenkám, abych nabral nových sil a setřásl z ramen aspoň na chvíli tíži starostí, jež na mne v onom roce 1938 již od časného jara doléhaly den ze dne víc a více… Bylo zřejmé, že se nad naší vlastí stahují zlověstná mračna. Lidé to cítili, dalo se jim to vyčíst z tváří. Fašistické Německo rozdalo již karty k podvodné hře, v níž nešlo o nic menšího než o popření spravedlnosti a pravdy, jež jsem…, neznaje dosud relativnost těchto pojmů, pokládal za první lidské povinnosti, stejně jako lásku k člověku a k vlasti za první lidské city. Ještě dnes cítím to dusno. Dusno před bouří. Takový byl vlastně celý ten rok.
Rok 1938 v určitém smyslu odpovídá roku 2021.
Konce července 1938 – Zpráva o příjezdu lorda Runcimana
CŽ-str. 13/Často mi vyvstávají před očima obrazy parných dnů z konce července roku 1938, kdy proskočily zprávy, že má do Československa přijet lord Runciman… Toho roku jsme si právě na červenec umluvili se ženou, že si vezmu dovolenou a vyrazíme zase jednou na pořádnou horskou túru. I s dětmi. Mirkovi bylo v květnu čtrnáct a Zoe jen o rok méně. Oba chodili pilně do Sokola a byli dostatečně otužilí sportem, nemusel jsem mít obavu, že by taková delší výprava do hor, na jakou jsme se chystali, byla snad nad jejich síly. Všichni jsme se už těšili, že na chvíli utečeme starostem a budeme mít zase jednou víc času na sebe… Darmo se však neříká, že se člověk nikdy nemá předem na nic nějak mimořádně těšit…. Horská túra se nám toho léta nevyvedla. Nebyl čas ani nálada…
Jak to bylo po 2.světové válce?
Než se vrátíme k projevu Vladimíra Putina ze dne 21.2.2022, zastavíme se ještě na chvíli v roce 1945 u odsunu Němců z našeho území. Tento krok je nyní všeobecně hodnocen negativně a je považován za nespravedlnost, kterou bychom měli napravit. Ovšem i zde, jak se zdá, se informace liší. Na následujících stránkách uvedu dvě informace k tomuto tématu, aby bylo patrné, jak jsou nyní utvářena historická fakta. Z níže uvedeného totiž vyplývá, že v souvislosti s odsunem Němců z našeho pohraničí není co napravovat, protože všechno bylo úplně jinak. Mail k tomuto tématu mi přišel v roce 2017 a byl v něm tento odkaz:
www.lidice.cz/obec/histirie/komentar.html
Komentáře k Druhé světové válce a událostem souvisejícím.
| Prof. Dr. George E. Glos J.S.D. (Yale) expert mezinárodního práva u federální vlády USA. ( zdroj: Národní Osvobození 13. dubna 2000 ) Aby bylo jasno. (O odsunu sudetských Němců ) Základ k odsunu tzv. sudetských Němců položil Neville Chamberlain. Sužoval se myšlenkou, že Anglie se třeba neubrání Němcům v bitvě o Británii v roce 1940, protože sám zdržel zbrojení v rámci mír za našeho života. Anglii chyběly zbraně všeho druhu jeho vinou. Jednal na základě léčky, kterou mu nastražili Němci pomocí exponentů německé menšiny v Československu, Henleina a druhů, kteří jednali dle směrnic německé vlády, že chtějí mír a mírové řešení. Anglie se zasloužila po první světové válce o odsun řecké menšiny z Turecka do Řecka na základě Lausanské smlouvy mezi Řeckem a Tureckem z roku 1923 (Treaty on Exchange of Greek and Turkich populations, January 30, 1923, 32LNTS 75). Chamberlain navrhl, aby po válce byly odsunuty do Německa německé menšiny z Československa a Polska, aby se vyřešil tento problém jednou pro vždy, tak jak se stalo mezi Řeckem a Tureckem. Anglická konzervativní strana přijala tuto myšlenku a provedla ji. Britská vláda přesvědčila USA a SSSR o výhodách tohoto řešení a výsledkem byl Protokol Postupimské Konference z 2. srpna 1945. Odsun byl proveden na jeho základě. Prezident Beneš by nebyl vůbec nic docílil, kdyby zde nebyla vůle britské vlády z vlastní iniciativy odsun přednést spojencům a dosáhnout jejich souhlasu. Jinými slovy, bez britské vlády by se byl prezident Beneš namáhal marně. Je samozřejmé, že Československo nemohlo Němce vyhostit, poněvadž je museli přijmout spojenci, kteří vládli v Německu a Rakousku. Odsun připravila Mezispojenecká Komise v Německu. Němci byli odsunuti do americké a ruské zóny, podle přesného plánu v roce 1946. Československo odsun nezpůsobilo a nemá za něj odpovědnost. Odsun se konal pod dohledem Mezispojenecké Komise a Československu se dostalo uznání za jeho humánní provedení. Jakékoliv nároky ohledně odsunu by německá vláda měla předložit USA, Velké Británii a Rusku. Není ovšem tak naivní, a tak periodicky vznáší nároky na Českou republiku, ale pouze prohlášeními politiků, nikoli úřední cestou. Předpokládá, zřejmě, že Češi si nechají cokoliv namluvit a budou jednat proti vlastním zájmům. Německo a Němci nemají žádné nároky z vysídlení, poněvadž Německo je vázáno smlouvou mezi ním a spojenci z 26. května 1952, doplněnou v Paříži 23. října 1954 (Convention on the Settlement of Matters Arising out of the War and Occupation, signed at Bonn on 26, May 1952, as amended by Schedule IV to the Protocol; on the Termination of The Occupation Regime in the Federal Republic of Germany, signed in Paris on 23. October 1954) 332UNTS 219. Podle kapitoly 6, článku 3, Německo neuplatní námitky proti spojeneckým státům ani jednotlivcům vzhledem k použití německého majetku, který převzali spojenci či jednotlivci jako reparace nebo jako následek války. Podle kapitoly 8, článku 1, němečtí příslušníci neuplatní žádné nároky proti spojencům a jejich občanům a takové nároky nebudou projednávány německými soudy. Podle článku 3, téže kapitoly, Německo, nebo jeho příslušníci, neuplatní žádné nároky proti spojencům a jejich příslušníkům, které vznikly z jejich činů nebo opomenutím mezi 5. červnem 1945 a nabytím platnosti této smlouvy 5. května 1955. Jak patrno z uvedené smlouvy, veškerý majetek německé vlády a jednotlivých Němců na území Československa přešel do vlastnictví Československa a jeho občanů jako splátka na reparace za škody způsobené Němci. Československé nároky za škody způsobené Němci vysoko přesahují zmíněný německý majetek. Německo nikdy nezaplatilo Československu jakoukoliv náhradu a je dlužníkem České republiky, nikoliv naopak. Prof. Dr. George E. Glos J.S.D. (Yale) Prof. Dr. George E. Glos J.S.D. (Yale) Toto je tedy jeden pohled na Postupimskou konferenci s citací jednotlivých článků. Na internetu ale naleznete i jiný výkladí Postupimské konference. |
Postupimská konference rozdělila Evropu. Stalinovi se rychlá německá demokracie nehodila
Postupimská konference rozdělila svět na Východ a Západ. Naplno přitom odhalovala již dříve patrné spory mezi válečnými Spojenci, kteří měli s poválečným Německem rozdílné plány.
Jedním z hlavních bodů Postupimské konference, která se konala na zámku Cecilienhof nedaleko Postupimi od 17. července až do 2. srpna 1945, byla poválečná obnova Německa. Ovšem už během války se ukazovaly první rozpory mezi válečnými spojenci. Pocítilo to i Československo, kdy Prahu nemohla osvobodit americká armáda, která to k ní měla blíž než sovětská vojska.
Bylo potřeba stanovit jasné hranice, které Německo během války změnilo. Rakousko nezůstalo na Německu závislé a stalo se samostatným státem,
A co s tím má společného Československo?
Československo zase přišlo o Podkarpatskou Rus, která připadla sovětské Ukrajině. Mluvilo se i o odsunu Němců. Včetně těch, kteří bydleli v československém pohraničí.
V mailu z roku 2017 se dále k tomuto tématu píše:
Co právě o tom všem svým občanům už tehdy nedlouho po válce jasně kladl na srdce právě prezident E. Beneš:
Vážení spoluobčané, v nedávné době jsem podepsal historicky významné dokumenty pro naši Československou republiku, to jest, dekrety prezidenta Československé republiky. Tyto dokumenty nám dávají naději, že se již nikdy nebudou opakovat tragické události let 1938 a 1939. Vědom si neblahých zkušeností národa, zejména z této druhé světové války, zanechávám Vám odkaz, ve kterém Vás varuji před všemi možnými dalšími požadavky za znovuosídlení našeho pohraničí sudetskými Němci, kteří byli po právu na základě nejen mých dekretů z naší republiky odsunuti. Může se stát, že mé dekrety vydané právě z rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války, budou odstupem času revanšisty prohlašovány za neplatné.Může se stát, že se najdou „čeští vlastenci“, kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a že budou nakloněni otázce jejich návratu. Nenechte se oklamat a jejich návratu nedopusťte. Hitlerové odchází, avšak snaha o znovu ovládnutí Evropy Německem stále zůstává. Mohou se najít i vlastizrádci, kteří budou opět usilovat i o odtržení Slovenska od České republiky. Bylo by to pošlapání odkazu našeho prvního prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka a spoluzakladatele M.R.Štefánika. Vedlo by to k zániku obou našich národů. Nezapomeňte, že mé dekrety se týkaly i potrestání vlastizrádců, že mají trvalou platnost a potrestejte všechny případné vlastizrádce ať je to kdokoliv a v kterékoliv době. Váš dr. Edvard BENEŠ, Praha, květen 1947
Co na to říci v dnešní době? Nejspíš si náš národ musel projít touto zkouškou, aby pochopil a získal zkušenosti a mohl v roce 2022 pomoci při řešení další vážné situace, tentokrát mezinárodního a možno říci i globálního charakteru, která má přímo epochální význam. Když už jsme dopustili rozdělení Československa, musíme teď udělat všechno pro to, abychom my všichni jako národy přežili a předali jsme své dosavadní zkušenosti.
A nyní se opět vraťme k situaci na Ukrajině a k jejímu konfliktu s Ruskem. Podíváme se tedy na to, jak probíhala diskuse na Ukrajině po rozpadu SSSR v roce 1991. Dejme opět prostor Vladimíru Putinovi.
Projev Vladimíra Putina 21.2.2022
Co se dělo po rozpadu SSSR a před ním?
Vladimír Putin-21.2.2022/… známe postoj a slova vedení Spojených států, že aktivní nepřátelství na východní Ukrajině nevylučuje možnost vstupu této země do NATO, pokud dokáže splnit kritéria severoatlantské aliance a porazit korupci.
Jen tak mimochodem, korupce je součástí kapitalistického systému, takže ji porazit nelze.
Vladimír Putin-21.2.2022/ Zároveň se nás snaží znovu a znovu přesvědčovat, že NATO je mírumilovná a čistě obranná aliance. Rusku prý žádné hrozby nehrozí. Znovu nás přesvědčují uvěřit slovním ujištěním, ale my známe skutečnou hodnotu takových slov. V roce 1990, kdy se projednávala otázka sjednocení Německa, bylo sovětskému vedení slíbeno ze strany USA, že nedojde k rozšíření vlivu NATO ani jeho vojenské přítomnosti ani o píď na východ a že sjednocení Německa nepovede k rozšíření vojenské organizace NATO na východ. To je přímo citát. Namluvili toho, dávali slovní ujištění, a vše se ukázalo jako prázdný zvuk. Později jsme byli ujištěni, že vstup zemí Střední a Východní Evropy do NATO jen zlepší vztahy s Moskvou. Zbaví to země obav z těžkého historického dědictví. A navíc se vytvoří pás států přátelských Rusku. Vše dopadlo přesně naopak. Úřady některých východoevropských zemí obchodující s rusofóbií vnášely do Aliance své komplexy a stereotypy o ruské hrozbě. Trvaly na budování potenciálu kolektivní obrany, který měl být nasazen především proti Rusku. Navíc se tak stalo v 90.letech a na počátku dvou tisících let, kdy díky otevřenosti a naší dobré vůli byly vztahy mezi Ruskem a Západem na vysoké úrovni.
Toto bylo v době, kdy byla dokončována epochální proměna pro vybudování zcela nového řádu, což bylo naznačeno vesmírným působením. Lidé narození v 90.letech 20.století mají energetický potenciál tohoto jedinečného momentu zakódovaný ve své psychice podobně, jako mají podobný energetický potenciál jedinečného momentu v historii lidstva zakódovaný ve své psychice lidé narození v 60.letech 20.století. Obě tyto generace by měly spolupracovat.
Vladimír Putin-21.2.2022/Rusko splnilo všechny své závazky včetně stažení vojsk z Německa, ze států střední a východní Evropy a tím obrovským způsobem přispělo k překonání dědictví studené války.
Vladimír Putin-21.2.2022/ Z hlediska historického osudu Ruska a jeho národů se ukázalo, že leninské principy budování státu nebyly jen omylem. Byly, jak se říká, mnohem horší než omyl. Po rozpadu SSSR v roce 1991 to bylo naprosto již zřejmé. Minulé události samozřejmě nelze změnit, ale musíme o nich aspoň mluvit přímo a upřímně, bez výhrad a bez jakéhokoli politického přesahu. Za sebe mohu jen dodat, že úvahy o politickém úspěchu jakkoli velkolepém, vítězném, byť se v konkrétním okamžiku mohly jevit, tyto se za žádných okolností nemohou brát jako základ základních principů státnosti. Ve skutečnosti, jak už jsem řekl, v důsledku bolševické politiky vznikla sovětská Ukrajina, kterou lze i dnes oprávněně nazývat Ukrajina Vladimíra Iljiče Lenina. Je jejím autorem a architektem. Plně to potvrzují archivní dokumenty včetně tvrdých Leninových direktiv o Donbasu, jenž byl do Ukrajiny doslova vtlačen. A nyní, v uvozovkách řečeno, „vděční potomci“ zbourali Leninovy pomníky na Ukrajině. Tomu říkají „dekomunizace“. Chcete dekomunizaci? No tak prosím. To nám zcela vyhovuje. Nesmí se ale, jak se říká, zastavit se v půli cesty. Jsme připraveni vám předvést, co pro Ukrajinu znamená skutečná dekomunizace.
Z těch posledních slov Vladimíra Putina až mrazí, protože je tam uvedena důrazná hrozba. Za onu „skutečnou dekomunizaci“ lze totiž považovat zničení toho, co bylo na Ukrajině vybudováno za dob komunismu.
A jak to bylo po rozpadu SSSR?
Jak to bylo po roce 1991 po rozpadu SSSR?
Vladimír Putin-21.2.2022/Dva roky před rozpadem Sovětského svazu byl jeho osud vlastně předem daný. Nyní jsou to radikálové a nacionalisté včetně, a především, na Ukrajině, kdo si připisují zásluhy na získání nezávislosti. Jak vidíme, vůbec tomu tak není. Historické strategické chyby vůdců bolševiků, vedení Komunistické strany Sovětského svazu spáchané v různých dobách při budování státu, chyby hospodářské a národní politiky, vedly k rozpadu naší sjednocené země. Rozpad historického Ruska jménem SSSR je to, co mají na svědomí.
S Putinem je lepší být za dobře, mít ho za přítele. Dokáže být přítel, který respektuje vaši důstojnost a suverenitu stejně, jako to udělal v případě Ukrajiny. Nevěříte? Tady je důkaz:
Vladimír Putin-21.2.2022/Navzdory všem těmto nespravedlnostem, podvodům a přímému okrádání Ruska, náš lid, jmenovitě lid, uznal nové geopolitické skutečnosti, které vznikly po rozpadu Sovětského svazu. Uznal nové, nezávislé státy, a nejen toto přiznal. Rusko, v té době samo ve složité situaci pomáhalo svým partnerům ve Společenství nezávislých států včetně ukrajinských kolegů, od kterých hned od okamžiku nezávislosti začaly přicházet četné žádosti o materiální podporu. A naše země takovou podporu poskytla s respektem k důstojnosti a suverenitě Ukrajiny. Podle odborných odhadů, které potvrzuje jednoduchý výpočet cen našich surovin, objemu zvýhodněných úvěrů, ekonomických a obchodních preferencí, které Rusko Ukrajině poskytlo, činil celkový přínos pro ukrajinský rozpočet za období 1991-2013 přibližně 250 miliard amerických dolarů. Ale to není vše. Do konce roku 1991 činily dluhové závazky SSSR vůči cizím státům a mezinárodním fondům asi 100 miliard dolarů. A původně se předpokládalo, že tyto půjčky budou solidárně vracet všechny republiky bývalého Sovětského svazu úměrně svému ekonomickému potenciálu. Rusko však vzalo na sebe splacení celého sovětského dluhu a splatilo jej v plné výši. Tento proces byl dokončen v roce 2017.
A jak to bylo dále? Vladimír Putin je trpělivý a vytrvalý…
Vladimír Putin-21.2.2022/Na oplátku se měly nově vzniklé státy vzdát svého podílu na sovětských zahraničních aktivech a odpovídajících dohod bylo dosaženo v prosinci 1994 s Ukrajinou. Kyjev však tyto dohody neratifikoval a později je prostě odmítl splnit a vznesl nároky na diamantový fond, zlaté rezervy a také na majetek a další aktiva bývalého SSSR v zahraničí. A přesto navzdory všem známým problémům, Rusko vždy spolupracovalo s Ukrajinou otevřeně, čestně, a – opakuji – s respektem k jejím zájmům… Naše vazby se rozvinuly v různých oblastech. V roce 2011 tak bilaterální obchodní obrat přesáhl 50 mlrd dolarů. Podotýkám, že objem obchodu Ukrajiny se všemi zeměmi EU v roce 2019, tedy ještě před pandemií, byl nižší, než tento ukazatel. Zároveň bylo evidentní, že ukrajinské úřady raději jednaly tak, aby ve vztazích s Ruskem měly všechna práva a výhody, ale nevznikly jim žádné povinnosti.
Zde už se hovoří o roce 2019, tedy o době „pomajdanové“. Vladimír Putin se zde zmiňuje také o „partnerství“ s Ukrajinou po rozpadu SSSR.
Vladimír Putin-21.2.2022/Místo partnerství převládl fakt darmojedství, který ze strany kyjevských úřadů nabyl naprosto bezskrupulózního charakteru. Stačí připomenout permanentní vydírání v oblasti tranzitu energie a banální krádeže plynu. Dodám, že Kyjev se snažil využít dialogu s Ruskem jako záminky pro vyjednávání se Západem, vydíral ho sbližováním s Moskvou. Vyřizoval si preference. Prý: “Jinak ruský vliv na Ukrajinu poroste.“
Vladimír Putin-21.2.2022/Přitom ukrajinské úřady zpočátku, to chci zdůraznit, hned od prvních kroků začaly budovat svou státnost na popírání všeho, co nás spojuje. Snažily se deformovat vědomí, historickou paměť milionů lidí, celé generace žijící na Ukrajině. Není divu, že ukrajinská společnost čelila vzestupu extrémního nacionalismu, který rychle získal podobu agresivní rusofobie a neonacismu. Proto ona účast ukrajinských nacionalistů a neonacistů v teroristických organizacích na severním Kavkaze, a stále hlasitější územní nároky vůči Rusku.
Vladimír Putin-21.2.2022/Svou roli sehrály i vnější síly, které si s pomocí rozsáhlé sítě nevládních organizací a speciálních služeb rozšiřovaly na Ukrajině klientelu a tlačily její představitele k moci.
Tady se dostáváme do ekonomické oblasti. Pojďme se podívat, co se o ekonomice Ukrajiny po Majdanu, tedy po roce 2014, říká v reportáží na Svobodném vysílači.
Ukraina – propast mezi východem a západem: Systematické drancování Ukrajiny a agrese sil NATO
0:00:00 -0:03:44 Úvod: O válce se nediskutuje
O pravých příčinách vojenských akcí se s veřejností nediskutuje. Tyto diskuse se vedou v kruzích vysoce postavených politiků, úředníků, vojenských generálů a armádních poradců. Na veřejnost tyto informace prosáknou až několik let poté, co jsou bomby svrženy a jednotky se vracejí domů. Skutečné pohnutky a možné dopady vojenských operací oficiální představitelé států zatajují. Místo toho veřejnosti opakovaně předkládají schůdnější verzi válečné reality, většinou v podobě pečlivě utříděných konstrukcí, jejichž cílem není informovat, ale získat a udržet podporu občanů. V tomto dokumentu se pokusíme podívat na některé aspekty. V čem je prospěšné udržování občanské války na Ukrajině.
Potřebuje Západ nová teritoria pro expanzivní tendence a rozšiřování přesycených trhů jako po rozpadu bloku postkomunistických zemí ve střední a východní Evropě? Potřebuje vojensko-průmyslový komplex eskalovat napětí a třenice ve zlomových oblastech a bořit vojenskou paritu mezi NATO a Ruskou federací?
Komu prospívá eskalace napětí, kdy síly NATO se pohybují podél ruských hranic, zatímco ruskou armádu v Karibiku nebo na mexicko-amerických hranicích nenajdeme? Nebo jde o nerostné bohatství, obří zásoby plynu na západě území Ukrajiny?
Kdo je ve skutečnosti tím agresorem, který záměrně rozdmýchává napětí? Válka nevznikne zničehonic. Je třeba položit nějaký základ, vytvořit záminku. Architektonicky vypracovat plán barevné revoluce, zdánlivě bojující za demokracii, za pravdu, za lásku. Ovšem v jednom okamžiku se překlopí v kotel plný násilí, brutálních demonstrací a nátlakových kampaní. Žádná mocenská konfigurace nebývá svatá. Ovšem pokud si následující skupina vládnoucího establišmentu vymůže svou moc násilím, bývá daleko horší a brutálnější, než ta předchozí. Je tohle případ Ukrajiny?
Nyní bychom si tedy měli připomenout, jak to bylo s ukrajinskou vládou po převratu v roce 2014. Takže – pár faktů o vládě Petra Porošenka, jak mi přišly mailem.
Kdo tam vlastně vládne?
Ti, kteří fandí „nezávislosti“ Ukrajiny, přečtěte si následující řádky.
Pár faktů pro fanoušky nezávislosti Ukrajiny.
1. Prezident Ukrajiny Peter Porošenko má občanství Švýcarska a Izraele.
2. Starosta Kyjeva Vitalij Kličko má občanství Německa.
3. Gubernátor Dněpropetrovské oblasti Beňa Kolomojskij má občanství Švýcarska a Izraele .
4. Zástupce gubernátora Boris Filatov má občanství Izraele.
Paráda na konec!!!
5. Náčelník SBU (Bezpečnostní služba Ukrajiny)
Valentin Nalivajčenko má občanství USA.
… a ministryně financí … nejen že má občanství USA, její hlavní zaměstnavatel je min. financí USA !!!!!!!
A kde je nějaký Ukrajinec?
Posílejte, dávejte!!!
Kam asi ty penízky potečou, kam????
Květen 2022/A tak mi přijde, že ta Ukrajina není zase až tak nezávislá.
A nyní zpět k reportáži na Svobodném vysílači
Ukraina – propast mezi východem a západem: Systematické drancování Ukrajiny a agrese sil NATO
0:03:44 -0:07:34 Nejzkorumpovanější země na světě?
List the Gardien označil v roce 2015 Ukrajinu za jednu z nejzkorumpovanějších zemí v Evropě. V zemi, která se po kyjevském Majdanu propadla do občanské války, na východě země nefunguje prakticky nic. Armáda se v polovině roku 2015 prakticky rozpadla. Mnoho generálů dezertovalo, z velké části kvůli neplaceným mzdám.
Podle tvrzení vojenského prokurátora Anatolije Maťjose, už 26. a 27. února 2014 bylo na Krymu 20315 ukrajinských vojáků v činné službě dislokovaných v různých ozbrojených skupinách. Z nich se na pevninskou část Ukrajiny vrátilo pouhých 6010 vojáků. Takže do konce května 2014 přešlo na Krym dobrovolně k Ruské federaci z armádního sboru Ukrajiny 70,4% příslušníků, z národní gardy vnitřních vojsk 54,3% příslušníků, ze státní pohraniční služby 72,3% příslušníků, ze státní kosmické agentury 77,8% příslušníků a dokonce prominentní ukrajinští generálové a admirálové složili ruskou přísahu a přešli pod ruskou federaci. Toto jsou tvrdá čísla o stavu ukrajinské armády prakticky od počátků kyjevského Majdanu.
Devastující následky kyjevského Majdanu se ale týkají i dalších složek na Ukrajině. Policie se podobá spíše bezpečnostním agenturám, které plní přání svých sponzorů. Alarmující je situace především na jihu země, kde policejní složky byly transformovány do polovojenských sborů, které jsou na výplatní pásce místních oligarchů, protože mzdy a výplaty policistů přestaly chodit už v červnu 2015.
ještě více alarmující je situace v ukrajinském školství. Učitelé dostávají místo mzdy sociální dávky v zaměstnanosti. Učitelé tyto dávky pobírají jako mzdu, aby mohli učit. Ve velkých městech, kde je nejvíce voličů, zatím chodí mzdy učitelům normálně, na malých městech a obcích je však situace tragická.
Místní oligarchové si za peníze, které rozdávají nezaměstnaným, kupují přízeň a volební podporu. Stejní oligarchové platí provozy nemocnic a hasičských stanic, takže celá infrastruktura země nemá centrální správu, ale je segmentovaná do sfér vlivu jednotlivých mocenských frakcí na Ukrajině.
Sergej Belaško, ředitel agentury pro společenskou komunikaci, na tiskové konferenci v Kyjevě prohlásil, že prezident Ukrajiny Petr Porošenko postupně ztrácí kontrolu na ukrajinskými orgány státní moci. Víme, že jednotky národních gard jednaly proti rozkazům prezidenta Porošenka v souvislosti s případem Sákašvili a stejně tak proti Porošenkovým rozkazům jednala ukrajinská státní bezpečnost, SBU i pohraniční stráž. Porošenkova kontrola orgánů státní moci je pouze formální.
Ukraina – propast mezi východem a západem: Systematické drancování Ukrajiny a agrese sil NATO
0:07:34 -0:09:27 Agrese kyjevských politiků: Zničme Rusko!
Ukrajinský politik označil americký útok na Sýrii za příklad toho, jak by měl být vyřešen problém s Ruskem
Na jednom ze zasedání nejvyšší rady ukrajinští poslanci potleskem přivítali raketový útok USA na Sýrii. Stalo se tak během projevu poslance Dmitrije Linka, člena frakce Olega Ljaška. Ukrajinský poslanec Dmitrij Linko nazval útok Spojených států na Sýrii příkladem toho, jak by měl být vyřešen konflikt mezi Kyjevem a Moskvou. Toto jsou slova člena nejvyšší rady Ukrajiny. Vlády v Kyjevě, kterou podporují západní země.
Ale aby toho nebylo málo nebo aby si někdo neřekl, že se jedná o pouze cíleně vytažený výrok ojedinělého představitele ukrajinské nejvyšší rady, ocitujme si další z výroků. „Ukrajina má jen deset let na to, aby zničila Rusko. Jinak neuhájí svou ukrajinskou státnost.“ V pořadu televizní stanice Kanál 112 to prohlásil Jurij Sirotjuk, člen rady nacionalistické strany Svoboda. Podle něho Ukrajina jako samostatný stát nemůže koexistovat s Ruskou federací ve stejném geopolitickém prostoru.
Jakoby ani to nestačilo. Tuto válečnou rétoriku dokonce přejímá předseda nejvyšší ukrajinské rady Andrej Parubij, který pronesl přímo od řečnického pultu parlamentu v zahajovací řeči nové schůze, že prioritou číslo 1 nejvyšší rady v nastávající politické sezóně, bude další militarizace Ukrajiny. No řekněte – není tohle příklad mírotvůrce trpícího nad ruským agresorem?
Na konkrétních faktech v konkrétních výrocích konkrétních politiků v Kyjevě jsme si uvedli a zdokumentovali jejich stupňující agresivní rétoriku, která stále narůstá.
Ukraina – propast mezi východem a západem: Systematické drancování Ukrajiny a agrese sil NATO
0:09:27-0:10:51 Masový exodus z Ukrajiny
Ve vysílání Top inform ukrajinský politolog Vladimír Stačko prohlásil, že za tři roky nezávislosti Ukrajina pohřbila vše, co se pohřbít dalo. V průběhu let nezávislosti Ukrajina ztratila téměř polovinu populace a zruinovala svůj průmysl. Dnes má Ukrajina méně než 30 milionů lidí. V době po rozpadu SSSR na Ukrajině žilo téměř 50 milionů obyvatel.
Tempo vylidňování se zvyšuje. Děti se nerodí. Mladí opouštějí Ukrajinu. Staří a nemocní vymírají. Ukrajina ztratila letecký a kosmický průmysl. Stavbu lodí i strojírenství. Všech šest ukrajinských tepelných elektráren je odstaveno, protože Ukrajina nemá uhlí.
Bývalý šéf Zahraniční zpravodajské služby Ukrajiny, armádní generál Nikolaj Malomuš, se nechal slyšet na tiskové konferenci v Kyjevě, že ukrajinští občané nevědí, čím budou platit za bydlení, komunální služby a topení s nástupem chladného počasí. Spousta Ukrajinců ve všech oblastech Ukrajiny s hrůzou očekává podzim a zimu. Jaké problémy nastanou s placením za plyn, za elektrickou energii, za komunální služby? To jsou palčivé otázky, kterým bude čelit ukrajinská populace.
Máme-li objektivně posuzovat současné dění, musíme mít nejprve k dispozici všechny relevantní informace. Začneme tedy historickými fakty. Všimli si toho už i v americké TV, odkud zazněly celkem rozumné názory, mj. i zcela zásadní myšlenka pro novou dobu, a sice, že NATO v současné situaci již naprosto ztrácí smysl.
Rozumné názory založené na historických faktech v americké TV
Jsou ke shlédnutí ve formátu MP4, mám ji však celou přepsanou včetně print screenů obrazovky. Na dalších stránkách uvádím, o čem se v záznamu hovoří.
Mnozí z nás nevěřili, že se Rusko chystá napadnout Ukrajinu. Zřejmě jsme se spletli.
Spletli se, protože neznají historické souvislosti a vše posuzují jen podle sebe.
Ale po mnoho let lidé od politických expertů až po světové lídry varovali, že expanze Západu v rámci NATO směrem k Ukrajině vyústí přesně v to, co se děje nyní. Rusko se uchýlí k použití síly, aby Ukrajinu udrželo mimo NATO
Zde je Michael Gorbačov v dubnu 1997 při projevu ke členům Kongresu, kde je varoval před plánovaným rozšiřováním NATO.
Obrázek: Michael Gorbačov v dubnu 1997 při projevu ke členům Kongresu
„… a ujišťování se, že se Rusko nemá čeho obávat mě nepřesvědčilo. Nelze ponižovat národ, lid a myslet si, že to nebude mít žádné následky. Moje otázka tedy zní: Je to nová strategie?
To byl Gorbačov, kterého Bush starší ujišťoval, že se NATO nebude rozšiřovat. Takže když mluví o ponížení, je to pravděpodobně i osobní. Ale zastavte se na chvíli a zamyslete se: tohle bylo v roce 1997! Před pětadvaceti lety.
Agresivně jsme rozšiřovalo NATO více než dvě desetiletí, než Rusko nakonec zasáhlo.
Květen 2022/Toto tvrzení je trochu zvláštní. Pokud se budeme zajímat o dění minulosti, pak zjistíme, že Michail Gorbačov byl prezidentem SSSR do roku 1991, tedy do rozpadu Sovětského svazu. V dalším období byl prezidentem Boris Jelcin, a tak se nabízí otázka, jakou roli zde hrál Michail Gorbačov?
Květen 2022/Michail Gorbačov ve Wikipedii
Květen 2022/ Ve Wikipedii se o Michailu Gorbačovi dočteme toto:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Michail_Gorba%C4%8Dov
Gorbačov zůstal relativně dobře zapsán na Západě. Byl vnímán jako ten, za jehož panování skončila studená válka. V Rusku zůstal jeho kredit velice nízký, protože přivodil rozpad ruského impéria a je obviňován z následné bídy.
Politická aktivita po odstoupení
Roku 1992 založil Gorbačovovu nadaci a roku 1993 Mezinárodní Zelený kříž, přes který byl jeden ze tří hlavních sponzorů Earth Charter. Také se stal členem Římského klubu. V roce 1996 se pokoušel znovu kandidovat ve volbách, ale obdržel pouhé 1 procento hlasů.
V roce 1997 vystupoval v reklamě na Pizza Hut pro USA, aby získal peníze na archivy přestavby.
Květen 2022/ Projev Michaila Gorbačova před Kongresem ale jako „reklama na Pizza Hut pro USA“ nevypadá. Jak to tedy vlastně bylo ve skutečnosti, když Michail Gorbačov v té době už nebyl prezidentem?
Červen-2022/ Ještě zajímavější je na tom to, že se dnes vůbec nehovoří o tom, kdo byl nástupcem Michaila Gorbačova. Podíváme-li se do Wikipedie, pak vidíme, že Gorbačovovým nástupcem byl nám zcela neznámý Vladimír Ivaško.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladimir_Iva%C5%A1ko
Vladimir Antonovič Ivaško (rusky Владимир Антонович Ивашко, 28. října 1932 – 13. listopadu 1994) byl sovětský politik, úřadující generální tajemník ÚV KSSS.
Od června do července 1990 zastával post předsedy nejvyšší rady Ukrajinské SSR. Dne 24. srpna 1991 odstoupil dosavadní generální tajemník ÚV KSSS Michail Gorbačov, který svěřil všechnu moc právě svému zástupci Ivaškovi. Ale jen na pět dní. Dne 29. srpna byl nejvyšším sovětem odvolán, funkce byla zrušena.
Roku 1992 odešel Ivaško do důchodu. Zemřel 13. listopadu 1994 v Moskvě. Pohřben je v Charkově.
Červen-2022/Jak je uvedeno výše, USA v roce 1917 po vstupu do války tajně spolupracovala s Německem (viz kniha Legionáři Miroslava Honzíka) a o sto let později se z Wikipedie dovídáme, že USA v 90.letech 20.století opět spolupracovaly s tehdejším nejvyšším představitelem SSSR a poté také s Ukrajinským nejvyšším představitelem, který zemřel v pouhých 62 letech, tedy celkem mlád. O tomto politikovi jsme neslyšeli. Co asi za těch pár dnů na svém postu vykonal? A je to náhoda nebo záměr, že měl něco společného s Ukrajinou? Zajímavé na tom je to, že USA začaly v roce 1917 spolupracovat s Německem, které pak rozpoutalo válku a v roce 1992 USA spolupracovaly s představitelem Ukrajiny, která, jak je patrné z informací v americké TV, o třicet let později ve spolupráci s USA doslova vyprovokovala válku na svém území. A nyní se z americké TV dovídáme „rozumné názory“. Skoro to vypadá jako dvojí hra USA. Červen-2022/
Květen 2022/ Ale nyní zpátky k dění na Ukrajině v roce 2022.
Rozumné názory založené na historických faktech v americké TV
Další varování přišlo v roce 2010
Zde je ruský historik a profesor newyorské univerzity Stephen F.Cohen, který hovořil na Carnegie Mellon:
Obrázek: Ruský historik a profesor newyorské univerzity Stephen F.Cohen
Rozšiřování NATO pro Rusy neskončilo, je to realita! NATO sedí na svých hranicích. Nejde o budoucí rozšiřování NATO, ale o to současné. Rozšiřování NATO přestavuje pro Rusko následující:
Představuje hluboce porušený slib Rusku, který dal první Bush, že za návrat sjednoceného Německa do NATO se NATO nebude rozšiřovat na východ. To je mimo jakoukoli diskusi!
Lidé říkají, no jo, ale oni nikdy žádnou smlouvu nepodepsali. Ale dohoda je přece dohoda! Spojené stát daly své slovo a je to slovo nepoctivých zprostředkovatelů, a když to nedostanete písemně, tak vás podvedu. Porušili jsme své slovo A když Putin i Medveděv veřejně říkají Madeleine Albrightové a dalším: „My, Rusko, se cítíme podvedeni a zrazeni“, tak to je to, o čem mluví.
Takže NATO představuje ze strany Ruska nedostatek důvěryhodnosti. Nedodržujete své slovo vůči nám! Do jaké míry vám můžeme věřit?
Za druhé představuje vojenské obklíčení. Když sedíte v Kremlu a podíváte se ven, kde je NATO a kam chce jít, je všude! Je všude na hranicích Ruska. Takže má skvělou poznámku o tom, že je třeba dodržet slovo, i když není písemně. Pokud nejsme banda špatných makléřů, řekl.
Ruský historik a profesor newyorské univerzity Stephen F.Cohen
USA a Ukrajina
V roce 2015 expert na mezinárodní vztahy John Mearsheimer hovořil o tom, jak záměrně buzerujeme Ukrajinu, aby zaujala tvrdý postoj k Rusku pod falešnými sliby, že ji přivítáme na Západě. Ve skutečnosti si ale myslím, že se tu děje to, že Západ vede Ukrajinu cestou falešných nadějí a konečným výsledkem je, že Ukrajina bude zničena. A domnívám se, že politika, kterou prosazuji, tedy neutralizovat Ukrajinu a pak ji ekonomicky vybudovat a dostat ji ze soupeření mezi Ruskem na jedné straně a NATO na straně druhé, je to nejlepší, co by se mohlo Ukrajincům stát. To, co děláme, je povzbuzování Ukrajinců, aby si s Rusy tvrdě vyhrávali! Povzbuzujeme Ukrajince, aby si mysleli, že se nakonec stanou součástí Západu, protože my nakonec porazíme Putina, a nakonec dosáhneme svého. Čas je na naší straně. A Ukrajinci s tím samozřejmě souhlasí. A Ukrajinci téměř vůbec nejsou ochotni přistoupit na kompromis s Rusy a místo toho chtějí pokračovat v politice tvrdé linie.
No, jak už jsem vám říkal: pokud to udělají, konečným výsledkem bude, že jejich země bude zničená. A tím, co děláme, tento výsledek v podstatě podněcujeme. Myslím, že by bylo mnohem rozumnější usilovat o vytvoření neutrální Ukrajiny. Bylo by v našem zájmu tuto krizi co nejrychleji vyřešit a určitě by bylo i v zájmu Ruska, a hlavně by bylo v zájmu Ukrajiny tuto krizi ukončit.
Včera v Bidenově projevu o stavu Unie řekl, že
„…aliance NATO byla vytvořena, aby zajistila mír a stabilitu v Evropě po 2.světové válce“.
Ale musím přiznat, že se mi to nezdá! Biden také řekl, že Putin opakovaně odmítl snahy o diplomacii. Mnohé z nás zajímá, co to bylo za diplomatické snahy?
Rusko má už téměř tři desetiletí jasno: žádné NATO na svých hranicích!
Opakovali to stále dokola a dokola a dokola, a přesto jsme pokračovali v expanzi. Rozšířili jsme NATO a napadli a obsadili různé oblasti na Blízkém východě. Evropa vytvořila unii členských států, a přesto jsme celou dobu obviňovali Rusko, že chce obnovit SSSR. V reakci na to jsme dokonce umístili rakety až k jejich hranicím v členských státech NATO. A nyní nám všem, nejen Ukrajincům, hrozí totální jaderná válka, protože naši vůdci nadále odmítají ustoupit.
Ironií je, že když Rusko anektovalo Krym a když byl Assad obviněn z toho, že likviduje vlastní lidi, Američtí neoconi se rozčilovali, že OBAMA STANOVIL ČERVENOU LINII, ale odmítal s tím skutečně něco dělat, když byla překročena. Ti samí neoconi jsou šokováni, že Putin skutečně řekl, že vyzbrojování Ukrajiny je červená linie“, a myslel to vážně. Neblafoval a nehodlá ustoupit.
Rusové nám říkali, že k tomu dojde, už celá desetiletí. Vidím, že mnoho lidí říká, že by to nemělo záležet na nás nebo na Rusku, jestli Ukrajina vstoupí do NATO, že by každá země měla mít možnost rozhodnout se sama, ale tak to přece nefunguje.
NATO není právo, je to klub. Je to dohoda, že pokud bude jeden stát napaden, ostatní přijdou na kolektivní obranu. Měli bychom mít právo vybrat si, koho chceme popohnat k obraně. A o kom si myslíme, že by byl pro naši obranu v případě potřeby cenný. Smyslem NATO je bezpečnost v počtu.
Pokud však přidání jednoho člena způsobí, že se celé uskupení stane nebezpečným, ztrácí to smysl.
Pokud však přidání jednoho člena způsobí, že se celé uskupení stane nebezpečným, ztrácí NATO smysl.
Ale upřímně řečeno, celá tato situace s Ukrajinou a neochota USA vojensky bránit Ukrajinu, protože nechceme jadernou válku s Ruskem, s čímž souhlasím, zpochybňuje celý smysl NATO. NATO bylo vytvořeno právě proto, aby šlo do války se Sověty. Ale pokud s nimi nejsme ochotni jít do války, protože je to naprosto nebezpečné, tak jaký je vlastně smysl NATO?
Ale nakonec mi jde o to: pes štěkal a štěkal a vrčel a vrčel. Lidé dokonce rok, co rok poukazovali na to, že pes vrčí a je nebezpečný, a my jsem ho přesto dál popichovali. A teď pes útočí! A my se tu poděláváme a děláme šokované a tvrdíme, že z naší strany k žádné provokaci nedošlo. Největším problémem je však neochota nás jako národa odložit naši výjimečnost a sedět tu a myslet si: „My neděláme nic špatného. Jsme Amerika a neděláme nic špatného.“
A máte Putina, který se v roce 2016 na Mezinárodním ekonomickém fóru v Petrohradě tvářil velmi, velmi frustrovaně, mluvil a říkal:
„Už nevím, jak k vám proniknout. říkali jsme to pořád dokola a dokola. Vy nám lžete, když říkáte, že umisťujete rakety až k našim hranicím a říkáte nám, že se nemáme čeho bát, že jde o Írán, že se jen snažíte bránit proti Íránu.“
A to je vše. Řekl: „Lžete nám a víte to“. Tak co teď uděláme? To je velká otázka. Co teď uděláme? Naše vláda pracuje pro nás! Musíme si uvědomit: je to NAŠE vláda. Dělají to pro NÁS. Vystavují NÁS nebezpečí. Musíme se ozvat a říct: „NE! Máme toho dost! Tohle si nenecháme líbit!“
Jak je patrné z uvedeného, i Američané se cítí být ohroženi současnou situací. A co teprve my, Češi a Slováci?
Květen 2022/ Upřímně řečeno – toto je výkřik vycházející z toho, že se Američané cítí být ohroženi, nejde tady o to, že by soucítili s Ukrajinci, tedy s těmi, kterých se to týká. Zajímavé na tom také je je, že ačkoliv říkají „Musíme se ozvat a říct: „NE! Máme toho dost! Tohle si nenecháme líbit!“, tak s tím fakticky nic nedělají. Jako by naznačovali „Máme toho dost, tak s tím někdo něco udělejte“. Tak to vypadá, že to bude opět na nás – na Slovanech. Květen 2022/
Pokud hovoříme o smyslu NATO, pak se ještě vrátíme do roku 1990, tedy do doby „Československé éry“. Všechno totiž souvisí také s naší českou armádou. Otevřeme knihu armádního generála v záloze Miroslava Vacka „ROZSOUDÍ NÁS ČAS ANEB ŽIVOT NENÍ NA POVEL“. Na str. 9 se zmiňuje o tom, co v roce 1990 prohlásil na téma Varšavské smlouvy a NATO tehdejší prezident Václav Havel:
ROZSOUDÍ NÁS ČAS ANEB ŽIVOT NENÍ NA POVEL – Armádní generál v záloze Miroslav Vacek
Rozsoudí nás čas…-str.9-10/ Když jsem … v roce 1997 v televizní debatě uvedl názory prezidenta Václava Havla z počátku roku 1990 na způsob vytvoření evropské bezpečnosti, kdy za správné považoval likvidaci nejen Varšavské smlouvy, ale i NATO, popřel to Michael Žantovský – předseda ODA, tehdy v roce 1990 bezvýznamný tiskový mluvčí prezidenta, a na další důkazy o pravdivosti mého tvrzení uvedl, že to prezident musel učinit, protože prý existovala hrozba armádního puče.
A potom ten, kdo u toho nebyl, může raději uvěřit panu Žantovském, když se mu to k životu lépe hodí než moje tvrzení…
A jak to vypadalo s naší armádou o čtyři roky později – v roce 1994?
Rozsoudí nás čas…-str.9-10/… Zajímavé pro mne byly pozdější reakce Ladislava Lise, který se jako předseda branně bezpečnostního výboru Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSFR nejvýrazněji prosazoval u prezident Havla se svými požadavky na moje odvolání z funkce ministra obrany v říjnu 1990… Asi v roce 1994 mě potkal v Praze … Pouze jsem vyslechl jeho hodnocení současného stavu armády a naší země: „Pane generále, v té armádě je strašný bordel …“ „Pane Lisi, … Ale armádu jste do tohoto stavu pomáhal přivést vy osobně mezi prvními.“
A co si o tom všem myslí Miroslav Vacek se svou třicetiletou služební praxí v československé armádě?
Rozsoudí nás čas…-str.11/ … Podle mého měl Občanské fórum (OF) málo odborníků na vojenské otázky, a proto si vůči armádě nestavělo ani přemrštěné požadavky. Ale také ČSLA neměla za svůj cíl dopouštět se násilí či chystat nějaký puč. Armáda měla tehdy svoji solidní úroveň a bylo rozumné se jí do „řemesla“ příliš neplést…
A na téma Václav Havel se Miroslav Vacek dále ještě rozepisuje:
ROZSOUDÍ NÁS ČAS ANEB ŽIVOT NENÍ NA POVEL – Armádní generál v záloze Miroslav Vacek
Rozsoudí nás čas…-str.11/ Svůj názor na V. Havla jsem však značně změnil k horšímu později, kdy došlo k oněm, dnes již historickým událostem, z nichž uvedu pouze rozbití ČSFR, horlivou vstřícnost až podlézání Spolkové republice Německo (NSR) při uzavírání smlouvy s ní, nerespektování mnohých demokratických zásad, které dříve tak spontánně hlásal, i zásadní změna jeho názorů na vytvoření bezpečnostních struktur v Evropě.
Z týdne na týden se projevují stále nové „přednosti“ toho, co většina občanů, nevěda, o co vůbec ve skutečnosti půjde, tak vřele a spontánně v listopadu 1989 vítala. Nepatřím k těm, kteří by jim za to přáli ještě hroší podmínky k životu. ale musí se sami časem dopracovat k tomu, kde a kdy sami propadli iluzím o lehčím a značně lepším životě…
Neboli – chceme-li mít lepší život, musíme na tom nejprve sami pořádně zapracovat. A nyní ještě jeden úryvek z knihy:
Rozsoudí nás čas…-str.6/ … ostrá slova starého českého spisovatele, katolického kněze a vlastence Václava Beneše Třebízského, která napsal v povídce Sedlák Krákora ve sbírce Z různých dob:
„Jste všichni lid se ctí zahrabanou, s pamětí vyhaslou, se srdcem ovčím a já, pošetilec, věřil jsem vám. na takový lid patří rány, aby se probudil alespoň v umírání a poznal, že mohl žít.“
Nepřeji nikomu ani ty rány, natož umírání. Pro mnohé by však probuzení bylo víc než prospěšné. Autor
Toto je tedy citace z knihy vydané v roce 1999. Až z toho jde mráz po zádech. Zůstaneme ale u Miroslava Vacka a nahlédneme do jeho první knihy „Proč bych měl mlčet?“ vydané v roce 1991. Na začátku této knihy je rovněž citát, tentokrát citát Karla Čapka z Lidových novin ze dne 4.12.1938
„Proč bych měl mlčet?“ – Armádní generál v záloze Miroslav Vacek
Proč bych měl mlčet?/ Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní, jenomže teď víme, líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točí se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe.
Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky; kdo mění víru, neměl žádnou; člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví. Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí; jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak. Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky; kde by se v něm tak najednou vzala?
Kdo sloužil, bude sloužit dál; kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění. Nedívej se do tváře, která se změnila; nikdo se nestane krásnější tím, že změnil tvář.
Tvrdá zkouška je i tvrdé poznání. Budoucí foliant našich dějin bude mít jeden podtitul: Kdo byl kdo. I dobrá paměť patří k těm stálým věcem, jichž je a bude třeba.
Karel Čapek, Lidové noviny – 4.12.1938
A nyní zpátky do roku 2022
Česká republika v roce 2022
V květnu roku 2022 začaly být tak trochu problémy s romskými uprchlíky z Ukrajiny. Troufám si tvrdit, že Romové u nás se již zcivilizovali, alespoň někteří, přirozeně se zařadili do společnosti a nyní se rovněž zapojují do pomoci ukrajinským uprchlíkům romského původu. Možná by stálo za úvahu se ptát, jak je to možné, že jsou Romové u nás tak civilizovaní? Alespoň určitá část…
Na druhou stranu se dnes stále častěji setkáváme s tím, že stále více mladých lidí začíná s drogami a stávají se z nich narkomani, a to právě ve věku, kdy v socialistickém Československu hoši odcházeli na vojnu, tedy na tu „vojnu, co dělá z kluků chlapy“, a tak mě napadá, že vojna dnešním mladým mužům velice chybí.
O Romech i o narkomanech se nyní zmiňuji právě v souvislosti s první knihou armádního generála v záloze Miroslava Vacka s názvem „Proč bych měl mlčet?“. Zde se na str. 20 Miroslav Vacek podrobně rozepisuje o tom, jak to na vojně chodilo a také o tom, k čemu v socialistickém Československu sloužila armáda:
„Proč bych měl mlčet?“ – Armádní generál v záloze Miroslav Vacek
Proč bych měl mlčet?-str.20/ … při sklizni obilovin, okopanin a pícnin, v zimě jsme pomáhali při rozmrazování vagónů, při stavbě a čištění kolejí v povrchových dolech, a když se někteří ministři uměli prosadit, tak jsme dělali i jiné věci. Když byly polomy, řezali jsme dřevo.
Romové se povolávali a zařazovali běžným způsobem. Pak byli ovšem tzv. „nevzdělavatelní“. Co s nimi? Ať je připraví armáda, a každý musí mít výuční list. Znamenalo to nakoupit učebnice pro 2.a 3.třídu, naučit je číst a psát a pak už jen maličkost. Naučit je „chtít dělat“… Obešli bychom se bez alkoholiků, narkomanů a soudně trestaných, ale když ono je lepší, aby na tu vojnu přece jenom šli, „oni je tam naučí“.
A pak se armádní generál rozepisuje o tom, jak probíhá běžný vojenský rok, co je třeba zařídit, zajistit, zorganizovat atd. Zajímavé čtení. Možná by dnešní mladí muži v osmnácti letech uvítali jít na vojnu, aby mohli ukázat, co v nich skutečně je a měli skutečný pocit, že si někdo váží jejich práce a pomoci – jejich SKUTEČNÉ práce a SKUTEČNÉ pomoci, tedy nejenom někde v počítačové hře, ale ve skutečném životě. K tomu by mohla skvěle sloužit armáda a kázni by zase naučil vojenský výcvik, skutečný vojenský dril, po kterém je každý voják rád, že se může vrátit do běžného života… A jak to bylo s československou armádou po roce 1989?
Proč bych měl mlčet?-str.23/ Při hodnocení činnosti armády v listopadových dnech roku 1989 se v podstatě objevují dvě extrémní stanoviska, s nimiž já osobně nesouhlasím:
Ti první líčí armádu, a zvláště její velitelský sbor jako houf omezenců, který žil zcela izolovaně od ostatních lidí, nevěděl, o co jde, a který byl ochoten bez přemýšlení způsobit třeba i krveprolití v masovém měřítku. Jenom zásluhou vojáků v základní službě prý k tomu nedošlo.
Tento názor bohužel zastává značná části lidí, ačkoliv pro své tvrzení nemá dostatek důkazů. Mnozí novináři vzali dílčí poznatky komise pro vyšetřování činnosti armády v listopadu 1989 a vhodně je zmanipulovali, aby byly přesvědčivé.
Totéž se teď tvrdí o ruské armádě. Ale je to skutečně pravda? Ptám se, zda je skutečně pravda to, že zvěrstva, o kterých je řeč, skutečně páchá ruská armáda, když víme, kolik je dnes dezinformací?
A co dále píše Miroslav Vacek o roce 1989?
Proč bych měl mlčet?-str.23/ Druhé stanovisko, stejně nevěrohodné, pak má tendenci dokazovat, že především nižší velitelé u útvarů plně chápali, o co jde, podporovali tento proces a aktivně mu napomáhali. I to je nepravda, hlásaná některými vojáky z povolání jaksi dodatečně a se zištnými cíli.
„Proč bych měl mlčet?“ – Armádní generál v záloze Miroslav Vacek
A jak se Miroslav Vacek staví k událostem roku 1989?
Proč bych měl mlčet?-Str.25/ … nechci vůbec dokazovat …, …., že .. šlo o dohovořené KGB a CIA řízené předání politické moci disidentům. Sám se však nemohu zbavit dojmu, že muselo proběhnout jednání mezi Gorbačovem a Reaganem v minulosti a Gorbačovem a Bushem před těmito zásadními změnami, na němž se přehodnotily sféry vlivu těchto velmocí. Byl to zřejmě výsledek důsledné analýzy stavu v celém tehdejším socialistickém společenství, kterou provedl Michail Gorbačov. Už asi neviděl žádnou možnost, jak dále pokračovat, především v ekonomické oblasti, starými metodami. I kdyby tomu tak nebylo, došlo by s největší pravděpodobností k těmto změnám stejně, ale neproběhly by v tak krátkém časovém období, ve všech socialistických státech a vůbec by možná nebyly tak něžné nebo sametové.
Tak by to mohlo být, ale teď zpátky do roku 2022. Co o tématu NATO říká Vladimír Putin? Vedle výčtu svých vlastních kroků směřujících ke spolupráci také uvádí skutečnou příčinu amerického přístupu k celé otázce.
Vladimír Putin – Projev 21.2.2022
Zde je závěr Putinova projevu ze dne 21.2.2022
PUTIN-21.2.2022ÚDůsledně jsme navrhovali různé možnosti spolupráce včetně formátu rady RUSKO-NATO a OBSE.
Navíc teď řeknu to, co jsem nikdy veřejně neřekl. Řeknu to poprvé. Během návštěvy odcházejícího amerického prezidenta Billa Clintona v Moskvě, jsem se ho zeptal: Jak by se teď díval na to, kdyby Rusko mělo být přijato do NATO? Nebudu prozrazovat všechny detaily toho rozhovoru, ale reakce na můj dotaz vypadala řekněme velmi zdrženlivě a to, jak Američané na tuto příležitost skutečně reagovali je vlastně vidět na jejich praktických krocích vůči naší zemi. Jsou to otevřená podpora teroristů na severním Kavkaze, ignorování našich požadavků a bezpečnostních obav při rozšiřování NATO, odstoupení od smlouvy ABM atd.
Člověk se musí ptát, proč to všechno, a hlavně kvůli čemu? No, nechcete nás mít za přítele a spojence, ale proč z nás dělat nepřítele?
Existuje jediná odpověď, není to o našem politickém režimu, není to o ničem jiném, oni prostě nepotřebují tak velkou nezávislou zemi, jako je Rusko.
Toto je odpověď na všechny otázky. Odtud pramení tradiční americká politika vůči Rusku. Odtud také postoj ke všem našim návrhům v oblasti bezpečnosti.
Dnes stačí jeden pohled na mapu, abyste viděli, jak západní země „dodržely“ svůj slib zabránit NATU v pohybu na východ, prostě nás podvedli.
Bylo pět vln rozšiřování aliance jedna za druhou, v roce 1999 byly do aliance přijaty Polsko, Česká republika, Maďarsko, v roce 2004 Bulharsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko, v roce 2009 Albánie a Chorvatsko, v roce 2017 Černá hora, v roce 2020 severní Makedonie.
V důsledku toho se aliance a jejich vojenská infrastruktura dostala přímo k hranicím Ruska, to se stalo jednou z klíčových příčin evropské bezpečnostní krize. Mělo to nejnegativnější dopad na celý systém mezinárodních vztahů a vedlo ke ztrátě vzájemné důvěry.
Situace se nadále zhoršuje a prohlubuje ve strategické oblasti. V Rumunsku a Polsku se tak v rámci amerického projektu na vytvoření globálního systému protiraketové obrany rozmisťují poziční oblasti pro antirakety … PUTIN-21.2.2022Ú
Vladimír Putin – Projev 21.2.2022 – Zařízení NATO v Evropě a Rusko
PUTIN-21.2.2022ÚJe dobře známo, že zde umístěné odpalovací zařízení lze využít pro řízené střely Tomahawk, což jsou systémy útočné. Spojené státy navíc vyvíjí univerzální raketu Standard 6 – plní úkoly protivzdušné a protiraketové obrany, dokáže zasáhnout pozemní i povrchové cíle. To znamená, že možnosti údajně obranného systému protiraketové obrany ze strany USA se rozšiřují, rostou i jejich možnosti co do útočných schopností.
Informace, které máme, dávají všechny důvody se domnívat, že vstup Ukrajiny do NATO a následné rozmístění zařízení NATO zde, je předem dané, že je to otázka času.
Jasně chápeme, že za takových okolností se úroveň vojenských hrozeb na Rusko dramaticky, mnohonásobně zvýší. Zvláštní pozornost věnujme tomu, že nebezpečí náhlého úderu v naší zemi vzroste, a to mnohonásobněkrát.
Dovolte mi vysvětlit, že americké strategické plánovací dokumenty, tedy dokumenty, obsahují možnost tzv. preventivního úderu proti raketovým systémům protivníka.
A kdo je hlavním nepřítelem pro USA a NATO? To také víme. Je to Rusko.
Dokumenty NATO naši zemi oficiálně prohlašují za hlavní hrozbu pro euroatlantickou bezpečnost a Ukrajina poslouží jako odrazový můstek pro takový úder.
Kdyby o tom slyšeli naši předkové, pravděpodobně by tomu prostě nevěřili. Ani nám se tomu nechce věřit, ale je to tak. Chci, aby to pochopili jak v Rusku, tak na Ukrajině.
Mnoho ukrajinských letišť se nachází blízko našich hranic. Zde umístěné taktické letouny NATO včetně nosičů … budou moci zasáhnout naše území až do hloubky linie Volgograd – Kazaň – Samara-Astrachaň.
Rozmístění prostředků radarového průzkumu na území Ukrajiny umožní NATO pevně kontrolovat vzdušný prostor Ruska až po Ural. Konečně poté, co Spojené státy porušily smlouvu o jaderných silách středního doletu, pentagon již otevřeně vyvíjí celou řadu úderných zbraní odpalovaných ze země včetně balistických střel schopných zasáhnout cíle na vzdálenost až 5500 km.
Pokud budou takové systémy rozmístěné na Ukrajině budou schopny zasáhnout objekty na celém evropském území Ruska a také za Uralem. Doba letu do Moskvy pro řízené střely Tomahawk bude méně než 35 minut, pro balistické střely z oblasti Charkova 7-8 minut a pro hypersonické úderné zbraně 4-5 minut. Tomu se říká přímo nůž na krk. PUTIN-21.2.2022Ú
Vladimír Putin – Projev 21.2.2022
PUTIN-21.2.2022/A nepochybně očekávají, že tyto plány uskuteční stejným způsobem, jakým to opakovaně dělali v minulých letech, čili rozšiřováním NATO na východ, tlačením vojenské infrastruktury a vybavení k ruským hranicím zcela ignorující naše obavy, protesty a varování. Prostě na ně s prominutím plivli a dělali si, co chtěli, co uznali za vhodné.
A samozřejmě se také hodlají nadále chovat podle známého úsloví: „Pes štěká, ale karavana jde dál,“ hned řeknu, že jsme s tím nesouhlasili a nikdy souhlasit nebudeme. Rusko přitom vždy prosazovalo a prosazuje, aby se nejobtížnější problémy řešili politickými a diplomatickými metodami u jednacího stolu. Jsme si dobře vědomi naší kolosální odpovědnosti za regionální a globální stabilitu, v roce 2008 Rusko předložilo iniciativu k uzavření smlouvy o evropské bezpečnosti. Jejím smyslem bylo, že ani jeden stát, ani jedna mezinárodní organizace v euroatlantickém prostoru nemůže posílit svou bezpečnost na úkor bezpečnosti ostatních. Náš návrh byl ale zgruntu zamítnut. Je prý nemožné dovolit Rusku omezovat činnost NATO. Navíc nám bylo výslovně řečeno, že právní závazné a bezpečnostní záruky mohou mít pouze členové severoatlantické aliance.
Tak toto je „slovo do pranice“. Na předcházejících stránkách jsme se dověděli, že NATO je vlastně KLUB. Takže o bezpečnostních zárukách rozhodují členové KLUBU? Pokud je to tak, v tom případě – čistě hypoteticky a z univerzálního hlediska – by mohli o téže otázce rozhodovat členové jakékoli jiné skupiny, která se prohlásí za KLUB…
PUTIN-21.2.2022/Loni v prosinci jsme našim západním partnerům předali návrh smlouvy mezi Ruskou federací a Spojenými státy americkými o bezpečnostních zárukách a také návrh dohody o opatřeních k zajištění bezpečnosti Ruské federace a členských států NATO. Odpovědí USA a NATO bylo mnoho běžných slov. Racionální Zrnka byla také obsažena, ale to vše se týkalo menších bodů a vypadalo to jako pokus ukončit problém a odvést diskusi někam jinam. Odpověděli jsme na to odpovídajícím způsobem a zdůraznili, že jsme připraveni jít cestou jednání, ovšem za podmínky, že všechny otázky budou posuzovány jako celek, jako jeden balíček, aniž by byly odděleny od hlavních základních ruských návrhů. Jde nám o tři klíčové body. První je zabránit dalšímu rozšiřování NATO, druhým je odmítnutí aliance rozmístit systémy úderných zbraní na ruských hranicích a konečně tu je návrat vojenského potenciálu a infrastruktury aliance v Evropě do stavu z roku 1997, kdy byl podepsán ustavující akt Rusko-NATO. Právě tyto naše zásadní návrhy byly ignorovány. Západní partneři, opakuji, znovu vyslovili naučené vzorce, že každý stát má právo svobodně si vybrat způsoby, jak zajistit svou bezpečnost a vstupovat do jakýchkoli vojenských svazků a aliancí. To znamená, že se na jejich postoji nic nezměnilo. Zaznívají tak stejné odkazy na notoricky známou politiku otevřených dveří NATO. Navíc se nás opět snaží vydírat. Opět vyhrožují sankcemi, které mimochodem zavedou ještě úměrně tomu, jak bude sílit suverenita Ruska a sílit potenciál našich ozbrojených sil. A záminka k dalšímu sankčnímu útoku se vždy najde nebo prostě vykonstruuje bez ohledu na situaci na Ukrajině. Existuje pouze jeden cíl, omezit rozvoj Ruska. A udělají to stejně jako před tím, dokonce bez jakékoliv formální záminky, jen proto, že existujeme a nikdy neslevíme z naší suverenity, národních zájmů a našich hodnot. Rád bych řekl jasně, upřímně, v současné situaci, kdy naše návrhy na rovnocenný dialog o zásadních otázkách vlastně zůstaly bez odezvy ze strany Spojených států a NATO, kdy úroveň ohrožení naší země výrazně narůstá, má Rusko plné právo přijmout odvetná opatření k zajištění vlastní bezpečnosti, to je přesně to, co děláme. Pokud jde o stav věcí na Donbasu, vidíme, že vládnoucí elita v Kyjevě neustále a veřejně deklaruje svou neochotu realizovat minský balíček opatření k vyřešení konfliktu a nemá zájem o mírové řešení. Naopak se snaží znovu uspořádat bleskovou válku na Donbasu, jak se to již stalo v letech 2014 a 2015. Jak tato dobrodružství tehdy skončila si pamatujeme. Nyní prakticky neuplyne jediný den bez ostřelování vesnic na Donbasu. Shromážděná zde velká vojenská skupina neustále používá útočné drony, těžkou techniku, rakety, dělostřelectvo a bateriové raketomety. Zabíjení civlistů, blokáda, týrání lidí, kdy trpí také děti, ženy, staří lidé, neberou konce, jak říkáme konec tomu všemu v nedohlednu. A tzv. civilizovaný svět, za jehož jediné představitele se naši západní kolegové samozvaně prohlásili, si toho raději nevšímá. Jakoby celá ta hrůza, genocida, které jsou vystaveny téměř 4 miliony lidí, neexistovala. A to jen proto, že tito lidé nesouhlasili s počínáním na Ukrajině v roce 2014, který získal západní podporu. A to jen proto, že se postavili proti tomu, aby se agresivní, jeskynní nacionalismus a neonacismus povýšily na státní úroveň, a to jen proto, že se rozhodli bojovat za svá základní práva, že chtějí žít na vlastní půdě, mluvit vlastním jazykem, zachovávat svou kulturu a tradice. Jak dlouho může tato tragédie pokračovat? Jak dlouho tohle ještě vydrží? Rusko udělalo vše pro zachování územní celistvosti Ukrajiny, celé ty roky vytrvale a trpělivě bojovalo za implementaci rezoluce rady bezpečnosti OSN 2202 ze dne 17.února 2015, která potvrdila minský balíček opatření ze dne 12.února 2015 pro vyřešení situace na Donbasu. Všechno je marné. Prezidenti a poslanci rady se mění, ale podstata – agresivní nacionalistický charakter samotného režimu, který se chopil moci v Kyjevě, se nemění. Představuje jen a pouze produkt státního převratu z roku 2014 a ti, kteří se tehdy dali na cestu násilí, krveprolití, bezpráví, neuznávali a neuznávají žádné jiné řešení donbaské otázky kromě vojenského. V tomto ohledu považuji za nutné přijmout dlouho očekávané rozhodnutí o okamžitém uznání nezávislosti a suverenity Doněcké lidové republiky a Luhaňské lidové republiky. Žádám federální shromáždění Ruské federace, aby toto rozhodnutí podpořilo a následně ratifikovalo smlouvu o přátelství a vzájemné pomoci s oběma republikami. Tyto dva dokumenty budou připraveny a podepsány ve velmi blízké době. A od těch, kteří se chopili a drží moc v Kyjevě požadujeme okamžité zastavení bojových operací. V opačném případě dolehne veškerá odpovědnost za případné krveprolití zcela na režim, který nyní vládne na území Ukrajiny. Oznamujeme dnes přijatá rozhodnutí, jsem si jist podporou občanů Ruska, jakož i všech vlasteneckých sil země. Děkuji za pozornost.
To však není vše, musíme jít ještě více do hloubky a sledovat dění na Ukrajině od roku 2018.
Jaká je skutečnost, o tom vypovídá článek z 13.10.2018
Video: Obří letecké manévry na Ukrajině. Spojenci ukazují svou sílu Rusku
13. 10. 2018 13:30
Ukrajina poblíž města Chmelnyckyj a Vinnycja hostí největší letecké cvičení od rozpadu SSSR. Účastní se ho osm zemí včetně Spojených států.
Nad Ukrajinou v těchto dnech vrcholí největší cvičení leteckých sil od rozpadu Sovětského svazu. Mezinárodní akce s názvem Clear Sky 2018 se účastní kromě evropských zemí jako je Velká Británie nebo Polsko i Spojené státy.
K vidění byly vrtulníky SU-24 a SU-27, stíhačky MiG-29 a F‑15, stejně jako několik velkých letadel. Ukrajina skrze cvičení ukazuje svou sílu Rusku. Ve čtvrtek totiž země získala svolení oddělit svou církev od Moskvy, s čímž Rusko dlouhodobě nesouhlasí.
Ukrajina dostane od Spojených států dalších 200 milionů dolarů na obranu
Ukrajina dostane od Spojených států dalších 200 miliónů dolarů na obranu
21. 7. 2018
Tento obsah je prý zakázáno šířit, článek z 21.7.2018 si tedy přečtěte sami.
Nyní zpět k projevu Vladimíra Putina ze dne 21.2.2022. Co se o něm psalo v tisku?
Putin: Žádáme Kyjev, ať se projeví odpovědně a zabrání krveprolití, jinak ho bude mít na svědomí – 21.2.2022
… Podle představitelů Evropské unie a Británie je uznání separatistických regionů porušením mezinárodního práva.
Vůdci obou povstaleckých donbaských republik Denis Pušilin a Leonid Pasečnik v pondělí Putina znovu vyzvali, aby jejich nezávislost uznal, a požádali, aby s nimi Rusko uzavřelo dohody o přátelství a spolupráci, a to i v oblasti obrany. K uznání „lidových republik“ již dříve vybídli prezidenta také ruští poslanci…
Podívejme se na Ukrajinu. Mnozí argumentují tím, že Ukrajina má právo se osvobodit od ruské nadvlády. Dobrá, pojďme se tedy podívat na to, kam postoupila Ukrajina po převratu v roce 2014. Nyní se seznámíme s tím, co se dělo před rokem 2014 a po něm. To se dovídáme z reportáže zveřejněné na Svobodném vysílači dne 25.2.2022. Celou reportáž si můžete poslechnout na odkazu níže.
V tuto chvíli je tedy na místě ustanovit nějaký konkrétní plán na řešení současné situace, protože i to, co se děje nyní, se děje podle určitého plánu a my dnes můžeme na základě svých současných událostí, a hlavně vlastních zkušeností posoudit, jak dalece se jedná o relevantní informaci nebo o – dnes tak s oblibou užívaný „fake“, tedy blud, lež.
Další informace je z roku 2017 a vše, co se děje nyní, se, jak se zdá, děje podle tohoto plánu.
Odtajnění západních dokumentů – pokud vám to neotevře oči, tak potom už nic
Datum: 24. 10. 2017 22:34:40
Dnes vám přečtu úryvky z knihy, odtajnění západních dokumentů, poslouchejte a přemýšlejte, toto ovlivňuje naši současnost a budoucnost. Starší lidé již dávno všechno chápou a ničím je nepřekvapíme. Jenže naše mládež je dnes vystavená globálnímu nebezpečí přes internet, prostřednictvím západních TV a rádií, aby naše mládež ztratila schopnost racionálního myšlení, neměla objektivní názor, jen aby byla ovlivněna primitivní západní propagandou. To, co se děje nyní v republikách bývalého svazu není náhoda, ale součást globálního plánu pro následující likvidaci našich republik a našich bratrských národů.
Takže, začátkem osmdesátých let sovětské tajné služby získaly materiály tzv. Harvardského projektu. To byl rozsáhlý program pro zahájení zničení SSSR a socialistického systému. Projekt se skládal ze tří svazků restruktualizace, reforma, finále bylo plánováno pro tři pětiletky.
Harvardský projekt
V prvním svazku bylo uvedeno, že ve XX – XXI století bude lidstvo vystaveno velké krizi z důvodu nedostatků surovin a energetických zdrojů. Dále se uvádí, že během prvních pěti letech, 85.‑90. let (roky 1985-1990), proběhne restruktualizace a její cíl je následující:
*propaganda
*boj za socializmus s lidskou tváří
*příprava reformy pro přechod od socialismu ke kapitalismu
Restruktualizaci měl řídit podle všeho Generální tajemník komunistické strany
Druhý díl byl věnován reformě– Během 90.–95. let(roky 1990-1995)-cíl:
*likvidace světového socialistického systému
*likvidace Varšavské smlouvy
*likvidace komunistické strany
*likvidace Sovětského svazu
*likvidace vlasteneckého podvědomí
Reformy měl zavádět už jiný vůdce
Odtajnění západních dokumentů – pokud vám to neotevře oči, tak potom už nic
Datum: 24. 10. 2017 22:34:40
Třetí díl byl nazván dokončení. Cíl této fáze byl následující:
*likvidace sovětské armády
*likvidace Ruska jako státu
*likvidace socialistické ideologie
*likvidace bezplatného školství
*likvidace bezplatného zdravotnictví
*zavedení kapitalismu pod heslem „platit se má za všechno“
*likvidace mírného života v Leningradě a Moskvě
*likvidace veřejných a státních služeb
*plošné zavedení soukromých podniků
Tato realizace byla naplánována formou zmrazení, a to v pravém slova smyslu – vyhladověním obyvatel Ruska, výstavbou kvalitních silnic a mořských přístavů, aby všechny suroviny a bohatství Ruska mohly být postupně vyvážené do zahraničí.
Finální etapu měl řídit třetí vůdce a co se nám přihodilo za posledních 20 let? To jsou právě tyhle plány proti nám, které měly být splněné na 100%, s časovým odklonem 3 – 4 roky, ale to není všechno. Po realizaci projektu HARVARD byl vypracován projekt HUSTON, což je detailní studie finální fáze a tento projekt je zaměřen pouze proti Rusku, protože rozpad SSSR již proběhl.
Hustonský projekt plánuje rozdělit Rusko na malé státy:
Sibiř má přejít pod USA
Severo – Západ – Německu
Jih a Povolží – Turecku
Dálný východ – Japonsku
Zde je statistika:
Během posledních 12 let z Ruska do zahraničí každoročně vyváží:
57% ropy
40% plynu
90% mědi
97% niklu
99% hliníku
Odtajnění západních dokumentů – pokud vám to neotevře oči, tak potom už nic
Datum: 24. 10. 2017 22:34:40
Rusko pro západ je teď slabou kolonií se surovinami. Dle projektu HUSTON západ nevnímá Rusko jako jediný stát, ale řadu drobných států a stejně tak již probíhá politika pro už rozdělené části Ruska.
Zopakuji dnes ALLENA DULLLESE – hlava politické americké zpravodajské služby v Evropě a bývalý ředitel CIA v roce 1948 řekl, cituji:
„ALLEN DULLLES/ Literatura, divadlo, filmy – vše bude reprezentovat všechny a parazitovat nejzákladnější lidské city. Budeme se snažit podporovat ty, kdo budou působit na lidské podvědomí kultem sexu, sadistického násilí, sadismu, zrady. Jedním slovem vše nemorální ve vedení států, bude převládat chaos, budeme nepatrně, ale aktivně a trvale propagovat psychicky narušené úředníky, vládu úplatkářů, kritizovat hodnoty a poctivost, slušnost a morálka bude terčem posměchu a nikdo je nebude postrádat. Bude to přežitek minulosti, hrubost a arogance, lež a alkoholismus, drogová závislost, zrada a nacionalismus, nenávist mezi národy – to vše budeme pěstovat v podvědomí lidí. Jen velmi málo kdo bude schopen pochopit co se děje. Ale tito lidé budou bezmocní a žít ve výsměchu. Najdeme způsob, jak promluvit a umlčet, udělat z nich odpad Sovětské společnosti. Budeme trhat duchovní kořeny, likvidovat a ničit základy ruské lidské morálky. Těmito způsoby budeme ničit generaci za generací. Začneme s výchovou lidí v dětském věku a dospívající mládeže. Vždy budeme sázet na mládež, nastartujeme rozklad, zkázu a zrádcovství, a tak docílíme všeho. (Konec citátu) ALLEN DULLLES/.
Přemýšlejte, jaké dnes sledujeme západní a ruské filmy? Jaké knihy převládají v post-sovětské společnosti a musíte souhlasit – západ neustoupí ani o krok od svých plánů na likvidaci. Jeden z autorů projektu, Brzezinski byl mimochodem nedávno povýšen do statutu čestného občana města Lvov. Na neveřejném zasedání prohlásil, cituji:
„Brzezinski/ Nový světový řád americké hegemonie je stvořen proti Rusku a na náklady Ruska. není pochyb o tom, že Rusko dříve či později bude rozděleno a bude pod kontrolou. Brzezinski/“(Konec citátu).
Samostatným článkem tohoto Plánu je osud Slovanských národů stejně, jako to bylo za Hitlera v plánu Barbarossa. Američané operují s konkrétními čísly:
Totální likvidace 300 miliónů Slovanů včetně Židů s nimi příbuzných, kdy se na začátku počítá s jejich použitím ke svému prospěchu pro rozdělení a likvidaci Slovanů a pak na ně čeká úplně stejný osud. Řečeno na rovinu a bez okolků, židé jsou určeni k likvidaci spolu se Slovany. Pak jen budou konstatovat, že se nezapojili do tržního hospodářství. Hlavní metodou nenávistí mezi národy – krveprolití a občanské války. Zde je citát z projektu:
Odtajnění západních dokumentů – pokud vám to neotevře oči, tak potom už nic
Datum: 24. 10. 2017 22:34:40
Plán/„Ukrajina si bude myslet, že bojuje proti Rusku za svoji nezávislost. Bude si myslet že má konečně svobodu, zatím co se dostává do plné závislosti na nás. To samé si budou myslet i Rusové, že brání své národní zájmy, vracejí zpět svoje teritoria atd. Záminkou z naší strany bude hájení suverenity a boj za své národní ideály. Přitom nedáme ani jedné ze stran možnost k sebeurčení na základě národních hodnot a tradic. V této válce bláznů slovanský dobytek bude ztrácet své síly a posilovat naše pozice. Hlavní dirigent potichu, ze strany bude sledovat krvavé události.“(Konec citátu) Plán/„.
Ještě jeden citát:
PROJEKT/„Velmi dobře víme,“ píše se v projektu, “že nacionalismus utužuje národ, dělá ho silným. Ale tento slogan je již zastaralý a nemá svou váhu. Nahradíme ho univerzálními hodnotami což je jedno a to samé. Nedopustíme zrod nového nacionalismu a všechna národní hnutí, které se budou snažit vyvést své národy mimo naši diktaturu zničíme ohněm a mečem jako jsme to udělali v Jugoslávii, Srbsku, Íráku.“(Konec citátu) PROJEKT/„.
Je ještě jedna věc, kterou budou znovu citovat:
PROJEKT/„Národní hodnoty nahradíme falešným vlastenectvím a opileckým pláčem alkoholiků. Nedovolíme žádné moderní technologie, a to povede ke kompletnímu kolapsu průmyslu, který snížíme na výrobu jen předmětů základní potřeby, pro omezená pracovní místa pro otroky, kteří pro nás budou těžit suroviny. Mezi občany je mnoho inženýrů, učitelů, lékařů, kvalifikovaných pracovních sil. Vytvoříme pro ně takové podmínky pro přežití, že budou sami utíkat ze své vlasti. Naším hlavním sloganem je: „Znič mládež a porazíš jakýkoli národ.“ Zbavíme jejich společnost od mladé generace, vychováme ji na sexu, rocku, násilí, alkoholu, kouření, drogách, prostě zbavíme jejich společnost budoucnosti. Hitler byl hloupý chlapec, choval se příliš otevřeně, zbytečně prováděl neuvěřitelně velkou práci. Spálit milióny, vystřílet a pohřbít za živa. Zanechal krvavé stopy. My působíme chytřeji. Nezanecháváme stopy, lidé budou mít strach o svůj život, který nebude mít žádnou cenu. Strach o svoje pracovní místo, o které mohou přijít během okamžiku, strach o budoucnost. Pomoci strachu budeme vládnout lidem. Pod rouškou demokratických reforem, nabídneme slovanskému dobytku monarchii a každé z nich loutku – prezidenta. K tomu více lesku a hluku. Malý monarchismus je dobrý v tom, že veškerou energii lidových mas nasměřuje na píšťalku. Tak odvádí pozornost od naší aktivní práce pro kontrolu obyvatelstva a všeho co potřebujeme především my. Rozdělíme moc infrastruktur, obsadíme je svými lidmi. Armády, bezpečnostní služby a speciální solové jednotky budou podřízeny prezidentům a tím pádem nám. Budeme mít v rukou pouze provázky uvázané na ruce prezidenta a budeme za ně tahat tak, jak potřebuje my pro uskutečnění našeho obrovského projektu.“(Konec citátu) PROJEKT.
Odtajnění západních dokumentů – pokud vám to neotevře oči, tak potom už nic
http://www.prvopodstata.com/2017/04/20/odtajneni-zapadnich-dokumentu-pokud-vam-to-neotevre-oci-tak-potom-uz-nic/ – Datum: 24. 10. 2017 22:34:40
Ale to není ještě všechno. Čteme dál. Cituji:
PROJEKT „Slované, mezi nimi Rusové, Bělorusové, Ukrajinci jsou nejvíce neovladatelné národy na světě. Vzpurné díky svým přirozeným fyzickým a intelektuálním schopnostem které geneticky zdědili po svých předcích a které není možné změnit. Slovana, Rusa, Ukrajince, Bělorusa je možné jen zničit, ale ne podmanit. To je důvod proč všichni podléhají likvidaci a zpočátku výraznému snížení jejich populace. Na celé planetě dochází k výrazným klimatickým změnám. Poušť směřuje směrem na sever rychlostí 10 kilometrů za rok. Dehydratace zemí – 25 metrů za rok. To je za 20 – 30 let problém přesídlení obrovské masy civilizovaných národů severněji od jejich současných míst. Do té doby na Kubani, v Rostově, na Ukrajině bude ideální subtropické podnebí a na místě úrodných oblastí na severní Ukrajině bude klima dnešního Kavkazu. Slované jsou dočasnými hosty a podléhají přesídlení. Poženeme je dál na sever mimo Moskvu kde bude malé severní území, rezervace, hustě obydlená obyvateli podobné indiánům v Americe.“(Konec citátu) PROJEKT.
Pro diváka to lze pojmenovat velmi jednoduše. Obyčejný fašismus. Přesně jako stejnojmenný film Michaila Romma z roku 1965. jenže toto není film ale realita. Rusové, Bělorusové, Ukrajinci jako Slovanské národy podléhají vymazání ze světové historie zrovna jako židé, kteří je podporují nebo jsou jejich příbuznými, ale toto je můj osobní názor. Pokud ještě někdo pochybuje, tak tento dokument lze snadno nalézt a přečíst- tady je seznam – před vašima očima. Jen malá rada, než začnete číst nasaďte si klobouk na hlavu, aby vám vlasy na hlavě nevstávaly hrůzou. Zde je komentář státního tajemníka USA, Paula – citace:
Paul/ „Rusko by mělo zapomenout, že má jakýkoliv zájmy v bývalých republikách SSSR. Nedovolíme Rusku zasahovat do záležitostí republik bývalého SSSR. Protože obroda SSSR není strategickým konečným cílem USA.“(Konec citátu) Paul/.
Zde jsou úryvky ze směrnice Rady bezpečnosti USA č.p.SC20/1, citace:
Směrnice/ „Na území rozpadlého SSSR nemůže být zachován vojenský a ekonomický potenciál, který v budoucnu bude nezávislým od sociálního systému tohoto území. V budoucnu by se mohl znova zrodit a konsolidovat a může být potencionální hrozbou pro americkou hegemonii. Bez ohledu na to, jaká vláda bude v Rusku, důležité je, aby měla jen omezený vojenský potenciál a musí být plně ekonomicky závislý na USA… Rusko musí:
1. Provést demontáž vojenské techniky a kompletně se odzbrojit
2. Musí opustit všechny důležité geopolitické funkce ve všech regionech planety
3. Musí být plně zlikvidován její vojenský a pak i ekonomický potenciál. Bez tolerance průmyslové základny poraženého státu.“(Konec citace) Směrnice/.
Vždycky ale záleží na tom, co udělají obyčejní lidé.
Odtajnění západních dokumentů – pokud vám to neotevře oči, tak potom už nic
http://www.prvopodstata.com/2017/04/20/odtajneni-zapadnich-dokumentu-pokud-vam-to-neotevre-oci-tak-potom-uz-nic/ – Datum: 24. 10. 2017 22:34:40
Takže vše jde podle plánu, ale naším úkolem je načasování jejich plánů překazit. Pokud my, jako jeden národ, nedovolíme jim zničit nás zevnitř, všechno společně dokážeme.
Tato slova byla napsána v roce 2017, od té doby se situace změnila. A my si můžeme nyní osobovat právo dělat jen to, z čeho máme dobrý pocit a tím si utvářet svůj osud. Jednoduše – přestat se bát a začít si dělat věci po svém, protože za náš život máme zodpovědnost jen my sami a jen my sami si rozhodujeme, co se v našem životě bude dít.
Nyní se přeneseme opět do roku 2022 a ukážeme si, jaký „zodpovědný“ přístup k událostem roku 2022 zaujal současný prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj.
CNN: Telefonát Bidena se Zelenským nebyl dobrý
28.1.2022 12:09 – Moskva – Daniel Drake, Novinky
Čtvrteční telefonický hovor mezi americkým prezidentem Joem Bidenem a jeho ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským „neproběhl dobře“. Stanici CNN to řekl vysoce postavený zdroj z ukrajinské garnitury. Bílý dům to v reakci označil za nepravdu, Biden prý jen zopakoval, že ruská invaze na Ukrajinu hrozí v únoru.
Ve více než hodinu dlouhém telefonátu, který zdroj CNN označil za „upřímný”, varoval Biden ukrajinského prezidenta, že útok ze strany Ruska může přijít velmi brzy.
Podle názoru Američanů se Rusko v podstatě rozhodlo a jen čeká, až půda na východě Ukrajiny zamrzne. Nejvhodnější dobou pro vojenskou operaci je zima, protože mechanizované jednotky potřebují pevnou, zmrzlou půdu.
Zelenskyj zopakoval své stanovisko, že hrozba ze strany Ruska zůstává „nebezpečná, ale nejednoznačná” a není jisté, že k útoku skutečně dojde. Ukrajinský prezident se v posledních dnech především snaží uklidnit obyvatele.
Bílý dům se proti článku v CNN ohradil. „Anonymní zdroje vypouštějí nepravdy,” řekla Emily Horneová, mluvčí Národní bezpečnostní rady, která je poradním orgánem amerického prezidenta.
„Prezident Biden uvedl, že existuje zřetelná možnost, že Rusové v únoru napadnou Ukrajinu. Řekl to veřejně a my jsme na to již upozorňovali několik měsíců,” dodala Horneová.
Ukrajinci a Slované
I zde se ukazuje důležitost informací, s nimiž pracujeme a jaké šíříme. Než budeme pokračovat, ráda bych poukázala na důležitost komunikace a vzájemného porozumění, protože při komunikaci opravdu hodně záleží na tom, jak dalece si rozumíme. Pokud dochází k nedorozumění nebo není vše zcela jasné (a každý si to vysvětluje „po svém“), pak to může způsobovat problémy.
Nejprve se ještě chvíli zastavíme u samotného původu Ukrajinců. Ukrajinci jsou Slované, to je dáno polohou Ukrajiny. Ukrajinci mají tedy slovanský původ a všechny slovanské země jej tak vnímají, proto také tolik solidarity s ukrajinskými uprchlíky v roce 2022. Z univerzálního hlediska je jasné, že skutečné potřeby obyvatel země mohou citlivě vnímat jen ti, kteří mají k dané zemi nějaký vztah, kteří zde vyrostli nebo je k této zemi vážou jejich vlastní kořeny. Takové lidi pak může jejich původ posilovat – podobně jako dokázali např. Vietnamci zvítězit ve své zemi nad USA právě díky tomu, že svou zemi dobře znali (i ve Vietnamu Spojené státy rozdělovaly). Nejinak tomu bylo i za 2.světové války v Sovětském svazu (např. při obléhání Leningradu). Co vázalo k Ukrajině pomajdanovskou vládu? Myslím, že dnes si můžeme na tuto otázku již upřímně odpovědět – jen a pouze finanční zisk. Ale skuteční Ukrajinci jsou Slované a jako se Slovany se s nimi i nadále počítá, pojďme se tedy opět věnovat Slovanům.
V tomto e-booku jsou Slované často zmiňováni, hovoříme o Slovanství, Slovanech, o domově, národu, vlasti, o tom, jak naši předci umírali, abychom my mohli žít v míru i o našem vztahu ke slovanskému ukrajinskému a ruskému národu. To je ostatně téma, které bylo aktuální i před více než 100 lety a je třeba na něj navázat. Slované si jsou v mnohém podobní a lépe se domluví, ale i v tomto případě platí, že to nemusí být vždy tak úplně pravda. A tak právě sem zařadím jeden okamžik z doby před více než 100 lety, který rovněž propojuje Východ a Západ a vedle informace o tom, jak v té době Východ a Západ spolupracoval, nám předává také informaci o tom, jak může nedorozumění ovlivňovat i postoj významných osobností.
I dnes tedy platí, že záleží na informacích a na tom, jak informacím rozumíme. Zde uvedu konkrétní příklad z roku 1912. Čerpat budu z knihy „30 let novinářem“ od H.W.Steeda-anglického novináře a dopisovatele Times, se kterým spolupracoval i T.G.Masaryk.
30 LET NOVINÁŘEM – H.W.Steed
Díky této knize jsem pochopila, že existují dva typy lidí – jedni, pro které je důležité naučit se co nejvíce cizích jazyků, protože to je důležité nejen pro ně, ale i pro mezinárodní situaci, a druzí, které by učení cizích jazyků jen mátlo a jejichž úkolem je zaznamenávat informace v mateřském jazyce a vychovat si ty, kteří umí vládnout i cizími jazyky, aby tyto informace věrně a pravdivě zaznamenali v cizím jazyce. I v tomto případě záleží na tom, jak překladatel či tlumočník daný výraz přeloží do druhého jazyka a záleží také na jeho zkušenostech a souznění s národem, jejichž jazyk překládá. Zde je tedy vidět, jak důležité jsou informace, s nimiž pracujeme.
Knihu „30 LET NOVINÁŘEM“ vnímám jako knihu, ve které jsou informace zaznamenány věrně a tak, jak se udály, a tak nám dává tato kniha příležitost seznámit se s tím, jaká byla mezinárodní politická situace v letech 1892-1922, což je možné jen a díky tomu, že si William Steed splnil svůj (generační) úkol… Ovšem je třeba vše posuzovat i z jiného úhlu pohledu. Pokud člověk nerozumí druhému jazyku, pak je zcela odkázán na důvěryhodnost lidí, s nimiž spolupracuje. A tady může být kámen úrazu. Nejinak tomu bylo u v případě spolupráce Steeda s Benešem a Masarykem. Tento rozpor však chápe až generace lidí 21.století, protože má možnost si různé informace ověřit, dohledat, nemáme však zkušenosti lidí žijící před 100 lety a tudíž nevíme, jak to tenkrát skutečně bylo. Musíme vycházet pouze z informací, které máme k dispozici
30 LET NOVINÁŘEM – I .díl- H.W.Steed – Rok 1912
SOKOLI
30 let novinářem-I-Str.352-353/ Ale nebyli nespokojeni jen Rusíni, Rumuni, Jihoslované a sedmihradští Sasové, jež koaliční vláda, …, utlačovala v r.1906-1910. Mezi rakouskými a balkánskými Slovany pobouření bylo stejně mocné. „Sokolstvo“ čili slovanské hnutí pro tělesnou výchovu, jež vzniklo před 50 lety v Čechách a pomalu se rozšířilo po celém slovanském světě, dostalo silnou vzpruhu pokořením, jež Rusko a Slované musili snésti od Německa za anekční krise r.1908‑09. Koncem června r.1912 konala se v Praze – domovině to sokolského hnutí – ohromná sokolská jubilejní slavnost. Na 35.000 sokolů ve stejnokrojích se shromáždilo ze všech slovanských zemí v českém hlavním městě a poskytovalo svou tělesnou zdatností a rytmickou krásou svých atletických cviků nevídaný obraz, který mne přiměl, že jsem řekl k mladočeskému vůdci dru Kramářovi: „To nejsou gymnasti, to je armáda.“ „Ano“, odpověděl „budou-li míti patřičné zbraně, mohou něco znamenati v evropské válce.“ Když se příštího dne všech 35.000 shromáždilo na starobylém náměstí před pražskou radnicí, sami od sebe začali zpívati „Hej Slované“ – vzrušující to píseň, která se stala jakousi mezislovanskou hymnou. Mohutnost a soulad zpěvu mne ohromily. Obrátiv se k profesoru Masarykovi, který stál vedle mne, projevil jsem svůj úžas. Odpověděl svým rázovitým způsobem: „Ano, je to úchvatné. Ale přál bych si, aby naši Češi zpívali nápěvy méně šovinistické. Poláci zpívají na tentýž nápěv „Jeszcze Poska niezginela“ a ostatní Slované zase jiná slova. Naši lidé však zpívají, jak víte, „Hrom a peklo, Rus je s námi, kdo proti nám, toho Francouz smete.“ To není zcela přiměřený duch pro národní obrození.“ Ať přiměřený nebo ne, duch zde byl, a jak v dalším ukáži, dojem, jímž na mne působil, měl důležité následky za světové války.
Musím se přiznat, že tato Masarykova slova mě poněkud zarazila. Píseň „Hej, Slované!“znám a neměla jsem pocit, že by se v ní zpívalo něco takového, a tak jsem si našla její text na internetu, uvádím jej na následující stránce. Tady je https://vlast.cz/hej-slovane/
HEJ, SLOVANÉ!
Méně známá píseň, používaná nejen jako hymna všech Slovanů, ale byla taktéž ve slovenském textu “Hej, Slováci” použita jako státní hymna Slovenského Štátu (za druhé světové války).
Nebo byla použita jako hymna Srbska a Černé hory či Sokola.
Melodie je odvozena od Mazurku Dąbrowskiego – polské hymny. Text poté změnil roku 1834 slovenský kněz Samuel Tomášik.
Hej Slované, ještě naše slovanská řeč žije,
pokud naše věrné srdce pro náš národ bije.
Žije, žije duch slovanský, bude žít na věky.
Hrom a peklo, marné vaše, proti nám jsou vzteky.
Jazyka dar svěřil nám Bůh, Bůh náš hromovládný.
Nesmí nám ho tedy vyrvat na tom světě žádný.
I nechať je tolik lidí, kolik čertů v světě.
Bůh je s námi, kdo proti nám, toho Perun smete.
I nechať se též nad námi, hrozná bouře vznese.
Skála puká, dub se láme. Země ať se třese!
My stojíme stále pevně, jako stěny hradné.
Černá zem pohltí toho, kdo odstoupí zrádně.
Na tomto odkazu jsou další informace k písni včetně textů ostatních národů, mezi nimi i ukrajinského a ruského. A jakou další roli hrála píseň „Hej, Slované“? O této písni se T.G.Masaryk zmiňuje i ve své knize „Světová revoluce“-vyd.1925.
T.G.Masaryk – „Světová revoluce“-vyd.1925.
Světová revoluce-str.14/ Žádal jsem také od Mr.Steeda, aby byl dán do Ruska pokyn, přijímat naše vojenské přeběhlíky a nepřekážet jim. Rusové i naše vojáky pokládali prostě za „austrijaky“ a podle toho s nimi i nakládali. Mr. Steed vzkaz vyřídil velvyslancem Benckendorffem a navzájem vzkázal mně, aby naši vojáci Rusům o sobě dávali vědomost zpíváním „Hej, Slované!“.
Já k tomu dodávám, že jedním z přeběhlíků na ruskou frontu byl v 1.světové válce i Ludvík Svoboda.
30 LET NOVINÁŘEM -II.díl – H.W.Steed
Dva díly knihy „Třicet let novinářem“ z roku 1927 a 1929 jsou dodnes ještě k sehnání v různých antikvariátech, a pro mě bylo velkým překvapením, když jsem zjistila, že právě na základě doporučení H.W.Steeda vlastně vzniklo Československo. Vždycky mě poněkud zarážela ta jednoduchost, se kterou vzniklo Československo. Věděla jsem sice, že T.G.Masaryk vyjednával založení společného státu Čechů a Slováků už od závěru 19.století – téměř 30 let, takže to nebylo dílem okamžiku, ale celá ta samozřejmost celého procesu, jak proběhl, poněkud zarážela svým hladkým průběhem. A pak jsem se dočetla v 2.díle knihy „Třicet let novinářem“ něco, na co můžeme navázat, protože to má svou platnost i dnes. A hlavně – krásně to zapadá do 12TI KROKŮ KE SPLNĚNÍ TVÝCH SNŮ (osobní e-book k ÚROVNI1 hry „V jedné malé zemi“).
Po přečtení mi snad dáte za pravdu, že tomu tak skutečně je a pokud je to tak, pak lze to, o čem Mr. Steed píše, prakticky uskutečnit právě nyní. A právě to může být to, na co nyní navážeme – každý tak, jak je pro něj přirozené. Nyní opíšu, co se píše v druhém díle knihy. V roce 1916, kdy vzniklo to, na co můžeme nyní navázat, zuřila první světová válka. Mr. Steed měl tu odvahu, že byl jedním z těch, kteří pracovali pro Timesy a vydali se na francouzskou frontu, aby to vše „okusili“ na vlastní kůži.
Tuto zkušenost a to, co následovalo, Steed popisuje slovy:
30 LET NOVINÁŘEM -II H.W.Steed
30 let novinářem -II-str.92/ … potom jsem s Northcliffem odejel na champagneskou frontu, navštívil Remeš a posice u Bétheny, spatřil jsem účinky německých plynových útoků, hovořil jsem o válce s generálem Frachet d´Ésperey a generálem Gouraudem, zažil jsem poprvé – což mě příliš netěšilo – ostřelování německými polními děly a cestoval několik metrů v převrženém voze, když jej řidič vehnal do polozmrzlé bažiny, dychtě přejeti nebezpečné místo rychlostí 60 mil za hodinu. Ale tyto a ještě jiné „hrůzy“, jež jsem zažil jako ochotnický válečný dopisovatel, by mne byly téměř uspokojily, kdyby válka nebyla na mne učinila odporný a děsný dojem. Vrátil jsem se přesvědčen, že stojí-li opravdu tato válka za to, je to jen proto, že je to válka na ukončení válek. Skutečné vítězství mohlo býti jen vítězstvím nad válkou samou a musilo míti v zápětí mír znemožňující další války.
Toto ostatně nebylo nic nového. Podobná myšlenka se objevila již v závěru 19.století, jak je patrné z knihy „Světovládné spiknutí“ (Gary Allen) . Autor se zde rozepisuje o sedmi závětích Cecila Rhodese:
Světovládné spiknutí“ – Gary Allen
1877-1899 – Cecil Rhodes – Sedm závětí
SS-str.26/ Sedm závětí, jež Cecil Rhodes sepsal v období mezi 24.-46.lety svého věku…, představují jakousi duchovní autobiografii… Nejznámější jsou první (závěť tajného spolku…) a poslední, která zřizovala Rhodesova stipendia…
SS-str.26/ … Ve své první závěti Rhodes uvádí svůj záměr …. „Rozšíření britské moci i na celý svět… ustavení takové mocnosti, aby již nemohly propukat války, a prosazovat zájmy lidstva…“
Odtud tedy plyne ona víra Angličanů. K tomuto tématu se ještě vrátím v závěru e-booku.
30 LET NOVINÁŘEM -II H.W.Steed
30 let novinářem -II-str.92/ Spojenci věřili, že bojují za takové vítězství, ale ujasnili si, co musí vítězství znamenati, měli mírový program? Čím více jsem přemítal, tím jasnější mi bylo, že ho nemají a že je svrchovaně důležito vypracovati jej. Proto jsem navrhl šéfredaktorovi, aby Times se ujaly formulace mírového programu neboli definice „vítězství“. Jinak, dovozoval jsem, bude tato práce vykonána až mnohem později a zastavení nepřátelství snad zastihne spojenecké národy stejně nepřipravené na mír, jako nebyly připraveny na válku.
A co se dělo v roce 1916, když se H.W.Steed v Timesech zmínil o mírovém programu?
30 LET NOVINÁŘEM -II H.W.Steed
30 let novinářem -II-str.92/ Můj návrh nebyl přijat. Namítalo se proti němu, že hovořiti o míru na jaře r.1916, kdy válka byla nejen nevyhrána, nýbrž vítězství se zdálo vzdálenějším než kdy jindy, odvrátilo by veřejnou pozornost od hlavní věci, totiž zvítěziti, k úvahám o hypothetických podmínkách míru. Bylo by nepolitické a snad i nebezpečné pro tak veliký list jako Times, který vyzýval a vyzývá, aby se válka vedla s největším vynaložením sil, vzbuditi dojem, že se obírá myšlenkami na mír.
Z toho vyplývá, že jinak vnímá válku ten, kdo o ní jen píše, aniž by se jí sám zúčastnil a zcela jinak válku vnímá člověk, který byl přímým účastníkem. O tom by jistě mohli hovořit i současní Ukrajinci.
A co píše dále H.W.Steed o mírovém programu?
30 LET NOVINÁŘEM -II – H.W.Steed
30 let novinářem -II-str.92/ … Uznával jsem váhu těchto námitek, ač jsem s nimi nesouhlasil, a řekl jsem, že není-li možno prováděti výchovu veřejnosti k pravému pojetí vítězství skrze Times, zahájím je jinde pod svým vlastním jménem a na svou vlastní odpovědnost. To bylo schváleno. Napsal jsem tudíž roku 1916 se souhlasem redaktora Edinburgh Review Harolda Coxa do dubnového čísla této revue článek, nadepsaný „Mírový program“, který podnítil myšlení a diskusi v Anglii, a třebas francouzská vláda odepřela schváliti jeho uveřejnění ve Francii, bylo tam neznámými mně osobami pořízeno neméně než pět jeho rukopisných překladů. Jeho hlavní místa zněla takto:
30 let novinářem -II-str.93/ „Tato válka je v podstatě válkou národů, nikoliv králů nebo diktátorů. Ale žádný národ nemůže se zdarem jednati, dokud se nevykrystalisovaly jeho ideje, dokud nebyly postaveny hráze jeho politickým pudům. Kdo o věci přemýšlel, měl by proto vystoupiti se svým pojetím praktických cílů, jichž je nutno dosíci válkou, i kdyby to bylo jen za tím účelem, aby se vyvolala diskuse, jež by snad pomohla vyjasniti mlhavé body a nabádala k přijetí nějakého všeobecného programu. Došed k tomuto přesvědčení, dovážil jsem se na zkoušku načrtnouti seznam požadavků, jež se mi zdají nezbytnými pro trvalý mír:
Na základě dalšího textu je možné porovnat 1.světovou válku a válku na Ukrajině. Pokud se navíc pokusíme dát tomu všemu univerzální rozměr, můžeme to vše zachovat i pro budoucnost a udělat něco pro to, aby se tuto informaci dověděly i budoucí generace. „Mírový program H.W. Steeda“ jsem navíc doplnila o univerzální KROKY, jak jsou naznačeny v osobním e-booku 12 KROKŮ KE SPLNĚNÍ TVÝCH SNŮ s indiciemi k ÚROVNI1 hry „V jedné malé zemi“
Všechno totiž souvisí s nehmotnou energií představovanou lidskými city.
Mírový program H.W.Steeda z roku 1916
Vezměme to tak, že „Mírový program H.W. Steeda“ je univerzální a lze jej vztáhnout k jakémukoli člověku.
- Je nutné, aby spojenci vyhráli válku tak dokonale, že budou moc diktovati své podmínky. Nerozhodný mír, následující i po vítězné válce, byl by pouze předehrou k novému období zbrojení a příprav k zápasu ještě krutějšímu.
Každý člověk má jednu životní oblast, kde je dokonalý, nebo to alespoň zkouší. Je to to místo horoskopu narození, kde ANALYZUJE na základě svých pocitů (KROK 6). Hovoří se o tom, že i nyní ve 21.století je „válka“, ale tentokrát probíhá válka na psychické rovině. Máme-li tedy tuto „válku“ vyhrát „tak dokonale, že budeme moci diktovati své podmínky“, pak musíme využít svých analytických schopností k tomu, abychom si utvořili podmínky takové, abychom se cítili dobře v novém, zodpovědně budovaném řádu.
- Prvním krokem k vítězství bude, když anglický národ pověří vedením války několik málo lidí, proniklých válečným duchem a odhodlaných zvítěziti doslovně za každou cenu
My nepotřebujeme mít v čele několik málo lidí proniklých válečným duchem, nám postačí, když budeme schopni vlastního sebeprosazení – každý tak, jak je to pro něj přirozené. Pokud dostanou tuto příležitost všichni lidé, pak nebudou potřeba žádné války ani vzpoury a protesty, protože každý člověk bude vědět, co má dělat a jak prosadit sám sebe (KROK 1)
- Spojenecké a zejména anglo-francouzské napětí sil musí býti uvedeno v mnohem větší soulad, než tomu dosud bylo… (atd., viz kniha)
Zde se hovoří o souladu, tedy spolupráci. I každý z nás má potřebu žit s druhými lidmi v souladu a spolupracovat (KROK 7), nemělo by to být ale za každou cenu
- Je třeba, aby byla za pomoci státníků ze zámořských dominií v širokých obrysech načrtnuta politika hospodářského sjednocení mezi různými částmi říše, jakmile dojde k utvoření válečného kabinetu ve Velké Britanii.
To, o čem je řeč, tedy „hospodářské sjednocení mezi různými částmi říše“ je v současnosti nutné i u nás v Čechách, a tako jak pro nás, tak pro ty, kteří přijdou ze zahraničí (KROK 9), aby se tím mohli nechat inspirovat pro sjednocení (KROK 12). k tomu ovšem musí být v politické oblasti vybudován pevně daný řád (KROK 10) tak, aby byla i Česká republika maximálně soběstačná.
- Až bude tato politika vytčena a v zásadě přijata, britská říše jako celek se musí dohodnouti se svými spojenci o projektu hospodářské obrany proti Německu a jeho spojencům za války i po ní…
Zde jde o ochranu území. O to jde ostatně každému národu a každému státu. Jak člověk, tak stát a národ zuřivě bojuje pouze tehdy, pokud je narušen jeho vlastní prostor (KROK 2-o podobné zuřivosti se hovoří například i v souvislosti s americkými indiány). Při tom by se ovšem měly brát v potaz i kořeny a samotný původ národa. Pokud je narušeno souznění člověka s jeho vlastním původem, pak se mohou fakticky uvolnit značně destruktivní síly, a to buď u člověka samotného nebo tyto síly k sobě člověk (nebo národ) svým konáním přitáhne zvenčí. Pokud jsou narušeny city člověka, pak začne být člověku všechno jedno a člověk se může skutečně stát vraždícím nástrojem. Tomu je však možné předejít změnou přístupu (KROK 8)
- Zároveň s formulací spojenecké hospodářské politiky měl by býti vyhlášen definitivní plán evropské rekonstrukce – teritoriální i politické (KROK 2 a KROK 10) – kterýž plán by v sobě zahrnoval:
- Vrácení Elsaska-Lotrinska Francii;
- Opravu belgických hranic v souhlase s belgickými potřebami;
- Zbudování národnostně úplného Srbska v podobě Spojených států jihoslovanských (budoucí Jugoslávie)
- Ustavení sjednoceného samosprávného Polska pod ruským žezlem;
- Zřízení nezávislého anebo aspoň autonomního českého státu, zahrnujícího Moravu a slovenské území v severozápadních Uhrách (tzn. budoucí Československo);
- … atd.
Z knihy je zřejmé, že ty nejdůležitější historické události, které pozitivně ovlivnily budoucí dění, byly dílem jednotlivců, kteří udělali něco jinak, než jaký byl v dané době běžně přijímaný konvenční přístup. To dobré, co se událo, bylo tedy dílem výjimečných jedinců, kteří sami převzali iniciativu, a nikoliv vlád.
Z uvedeného je zřejmé, že i v minulosti nebyla vždycky shoda mezi vládními činiteli, ale každý ze zúčastněných měl ke svým postojům určité důvody, vycházel z vlastních zkušeností a nenechal si nic diktovat „zvenčí“.
Nyní se přesunu do 30.let 20.století. pokud vám bude připadat, že to, co se v té době dělo, až nápadně připomíná to, co se děje nyní, pak to není podobnost čistě náhodná. 30.léta 20.století skutečně v určitém smyslu odpovídají tomu, co se děje od roku 2010. Současným záměrem je dát lidem příležitost odhalit svou cenu a přidržet se vlastního slovanského původu.
Rok 2022, Bismarck a počínající Věk Vodnáře.
Co se stane, pokud se odřízneme od odkazu našich předků? To bylo jasné už Bismarckovi v 19.století. Připomeňme si to
Rok 2022, Bismarck a počínající Věk Vodnáře.
Svou nenávistí k ruskému národu jen rozdmýcháváme vášně a necháváme ovlivňovat svou psychiku šířením nenávistných emocí. Ale to nám přece neprospívá. Je to všechno jen psychologie. Šíření nenávisti je příčinou destrukce a agresivity. My jsme nyní ale na počátku Věku Vodnáře, a tak víme, že máme nyní, ve 21.století, reagovat zcela jinak. Jak? To se dozvíte na konci tohoto e-boku.
Minulost-přítomnost-budoucnost
My již víme, že rok 1848 odpovídá roku 2014. Pokud víme, že rok 1848 odpovídal roku 2014, pak víme i to, že rok 2022, kdy byl napsán tento e‑book, odpovídá roku 1856 – to bylo období Bachova absolutismu. Rok 1866, kdy Bismarck zvítězil nad Rakouskem a prohlásil, že kdo je pánem Čech, ovládá celou Evropu, bude tím pádem odpovídat roku 2032. Máme tedy deset let na to, abychom napravily chybné kroky předcházejících generací a dali jsme lidem, a zde především Slovanům – možnost si uvědomit, že tím největším darem pro život je, být sám sebou a být soběstačný. Právě tím začíná skutečná svoboda.
Nová doba pro Věk Vodnáře
Rok 2022 odpovídá sice roku 1856, ale naštěstí se jedná o zcela novou dobu, než jakou byla doba roku 1856. Věk Ryb, který tehdy byl na počátku své poslední etapy, nyní končí a my po tom, co jsme se nyní seznámili se všemi relevantními informacemi k Ukrajině, nyní vidíme, že Věk Ryb byl plný lží, dezinformací, klamu i sebeklamu a také zamlžování skutečnosti. Proč? Jednoduše proto, protože byl rozum zamlžován alkoholem a v současné době také drogami. Soudný a rozumně uvažující člověk by se nemohl radovat z toho, že něco ničí a že někoho zabil, protože je mu jasné, že tím připravil o život tátu od rodiny, syna rodičů, kteří potřebují jeho pomoc nebo prostě „jenom“ kamaráda či člověka, který mohl odvést kus poctivé práce a pomáhat druhým lidem. V tomto ohledu je válka na Ukrajině naprosto nesmyslná, a ještě smutnější je, že je naprosto zbytečná, protože bylo dostatek prostoru a možností na to, aby se jí zabránilo.
Drogy i na Majdanu – a nejen tam
Pokud hovořím o drogách, pak bych zde ráda zmínila i o tom, že v roce 2014 v době Majdanu, mi přišel mail, ve kterém si jedna z majdanských matek zděšená stěžovala, že mladým lidem na Majdanu, jak ona napsala „dětem“, dávají do čaje drogy.
Člověk s jasnou hlavou, tedy člověk, který NEBERE DROGY, by jistě neprohlásil to, co prohlásil UKRAJINSKÝ NOVINÁŘ, kterého VYSÍLALA UKRAJINSKÁ TELEVIZE.
Moderátor hlavního kyjevského kanálu – televize 24 (vlastněné oligarchou Achmetovem) Fahruddin Šarfmal –vyzývá k zabíjení ruských dětí.
To, co je ve videu uvedeno, nemohu ani citovat, protože se mi z toho dělá značně nevolno.
Otázka je, zda to říkal dobrovolně nebo k tomu byl pod nějakou záminkou donucen…
A když už jsme u těch dětí, pojďme si položit otázku – jak budou současnou situaci jednou posuzovat dnešní ukrajinské děti?
Jak myslíte, že budou tuto situaci jednou posuzovat dnešní děti?
Zaslechla jsem v televizi, že prý je mnoho ukrajinských dětí handicapovaných, to je ale naprosto pochopitelné. Dnešní děti jsou nesmírně citlivé a toto je pro ně naprosto nepřirozená a nepřijatelná situace a ony se neumí nijak bránit. Handicap dětí je jakousi řečí těla těchto dětí, které bychom se my, dospělí, měli naučit rozumět a naslouchat jí, protože vše má psychický původ. O psychickém původu nemoci pojednává mj. etikoterapie (viz kniha „Co s doktorem?“-Vladimír Vogeltanz).
A nyní je čas seznámit se se závěrem článku o rozhovoru mezi americkým prezidentem Bidenem a ukrajinským prezidentem zelenským z 28.1.2022. Ukážeme si tak v praxi, jak důležitá je komunikace.
CNN: Telefonát Bidena se Zelenským nebyl dobrý
28.1.2022 12:09 – Moskva
Zelenskyj mluví k více publikům
Prezidenti spolu mluvili hodinu a dvacet minut o společném postupu, který má vést ke zmírnění současného napětí s Ruskem. Probrali také finanční pomoc Ukrajině.
„Debatovali jsme o nedávných diplomatických snahách o deeskalaci situace a dohodli se na společném postupu do budoucna. Poděkoval jsem Joeu Bidenovi za současnou vojenskou podporu. Možnosti finanční pomoci Ukrajině byly také předmětem diskuse,“ uvedla hlava ukrajinského státu na Twitteru.
Jak je vidět, prezident Zelenskyj před válkou hovořil s kdekým, ale nehovořil s tím jediným člověkem, se kterým hovořit měl – s Vladimírem Putinem, aby se ho zeptal, co by měl udělat pro to, aby Rusko nezaútočilo. I on samozřejmě chtěl, aby Rusko nezaútočilo. Jediné, co pro to udělal, ovšem bylo, že napomenul amerického prezidenta, když o tom začal mluvit.
Telefonát/ Vysoce postavený ukrajinský představitel dále sdělil, že Zelenskyj Bidena požádal, aby uklidnil svoji vyhrocenou rétoriku, protože může na Ukrajině způsobit paniku.
Američané si všímají, že se Zelenskyj snaží mluvit k různým skupinám současně, což mu dělá problém.
„Na jedné straně chce pomoc, ale zároveň musí svůj lid ujistit, že má situaci pod kontrolou. To je složitá rovnováha,” řekl CNN zdroj z americké strany jednání.
Složitá rovnováha
Jak je z výše uvedeného rozhovoru patrné, i zde se hovoří o rovnováze – konkrétně o složité rovnováze, to ovšem není totéž, co skutečná rovnováha. Složitá rovnováha naznačuje problémy, skutečná rovnováha pomáhá problémy řešit za pomoci spolupráce.
Rovnováha a nerovnováha
Rovnováhy se však nedocílí zbraněmi. V době, kdy píšu tyto řádky, tedy na začátku května 2022, je všeobecné mínění takové, že zbraně je na Ukrajinu nutné zasílat, protože jinak by Rusko Ukrajině všechno zničilo. A právě toto je podstata oné „složité rovnováhy“, jak o tom hovoří „zdroj z americké strany jednání“. „Složitá rovnováha“ je totiž ve skutečnosti nerovnováha. O jaké „rovnováze“ se v tomto případě hovoří, když celý svět posílá na Ukrajinu zbraně proti Rusku, které stojí osamoceno proti celému světu? Putinův požadavek byl naprosto jasný – demilitarizace. Odpovědí mu bylo vyzbrojování Ukrajiny. Jakou to má logiku?
Univerzální pohled
Pojďme se ale na všechno podívat z univerzálního hlediska.
Z univerzálního hlediska je to tak, že pokud se něco příliš komplikuje a způsobuje to problémy (a „složitou rovnováhu“), je to známka toho, že je zde nějaký chybný přístup, který ty problémy způsobuje. A tím chybným přístupem je nerespektování požadavků druhé – ruské strany. Skutečná ROVNOVÁHA může být nastolena pouze tehdy, bude-li nastolena rovnováha pro spolupráci obou soupeřících stran a té je možné docílit pouze diskusí a jednáním s respektem k druhé straně, jak to po celé roky dělala ruská strana.
Je tedy třeba hledat jinou cestu a neopakovat neplatný negativní vzorec minulých generací – válku jako jediné řešení problémů. Pojďme tedy čerpat z odkazu našich předků.
Nová Evropa v praxi
Než se vrátíme zpět do roku 2022, zastavíme se ještě u knihy „Nová Evropa“ T.G.Masaryka. Tato kniha byla opět vydána v závěru 20.století – v roce 1994, tedy v době, když už Československo neexistovalo a byli jsme součástí Evropské unie. V tomto e-booku jsme si vysvětlili celou anabázi tohoto procesu jako proces směřující ke zničení slovanstva, o kterém hovořil už Bismarck v 19.století.
Pojďme se podívat, co je psáno v úvodu díla „Nová Evropa“. Dost možná vám to něco připomene
Kniha „Nová Evropa“ – T.G. Masaryk – ÚVOD
Nová Evropa-str.16/ od Masarykových úvah o nové Evropě jsme už převelice vzdáleni. Ale to vůbec neznamená, že vize nové evropské éry se stala nesporným cílem evropské politiky. Evropa má už svou Unii, ale její problémy nejsou právě malé a problémy spojené s perspektivou jiného rozšiřování jsou, pokud možno, ještě větší, o vleklé balkánské krizi a hrozivé nestabilitě celého evropského východu nemluvě. Otázek je, stejně jako za Masarykových časů – více než odpovědí. I na konci století vězíme stále ještě na samém počátku integrace, která by si zasloužila přívlastek evropská, tj. integrace, která by byla s to radikálně přiblížit perspektivu integrace světové.
A tak mě napadá – jednotná Evropa začala tím, že se rozdělovalo – rozdělil se Sovětský svaz, rozdělilo se Československo, jediný, kdo se sjednotil, bylo Německo. O čem to asi svědčí po minulých zkušenostech? A jak to navazuje na Evropu Masarykovskou, kdy za československé éry všechno fungovalo a teď jsou problémy stále větší? A jak může fungovat sjednocená Evropa, když na samotném počátku bylo rozdělování?
Kniha „Nová Evropa“ – T.G. Masaryk – ÚVOD
Nová Evropa-ÚVOD/Zvláštní je i naše národní situace. Český stát ve své československé podobě – v podobě bezprostředně odvozené z Masarykova programu – zanikl. Obě samostatné republiky, jejichž národní a státní emancipace původně vzešla z konfrontace s rakousko-uhersko-německým středoevropským pořádkem, se ocitly v situaci snad ještě originálnější než v době, kdy se jejich pospolitosti vydaly na cestu ke své politické dospělosti: nyní směřují „do Evropy“, v níž má dvakrát těžce poražené a donedávna rozdělené a takřka bezmocné Německo postavení přímo klíčové.
Při té příležitosti jsem si vzpomněla na něco, co mi přišlo v roce 2019. Dovoluji si zde překopírovat text souboru „Pamětní deska v Českém Krumlově“ v PDF formátu. Originální soubor je samozřejmě doplněn o fotografie.
Pamětní deska v Českém Krumlově – Rok 2019
„Drazí přátelé a kamarádi. Když jsem v roce 2010 procházel Českým Krumlovem, narazil jsem na nádvoří hotelu Růže na bystu prezidenta Dr. Edvarda Beneše s pamětní deskou, na které vysvětluje proč podepsal své, dnes tak odsuzované, poválečné dekrety. Už tehdy mi bylo jasné, že tato pravdivá slova zkušeného politika, budou současné politické reprezentaci trnem v oku. Nafotil jsem si to, protože s tímto textem zcela souhlasím. Letos, začátkem září, jsem se do Českého Krumlova vrátil. Zcela podle očekávání jsem nenašel nic. Na místě bysty pana prezidenta jsou stánky, kde se prodává kde co. Deska společně s bystou zmizela. Tak zůstávají otázky. Kdo nechal tento monument odstranit a jak je vůbec možné odstranit pietní místo prezidenta, člověka, který tak zásadním způsobem zařídil poválečné znovu vytvoření naší republiky. Jednodušší je odpověď na otázku PROČ? V době, kdy ministři této vlády jezdí na srazy sudeťáků, se není ani čemu divit. Smutnou pravdou je, že se bude stavět památník cikánům v Letech, zatím co slova prezidenta republiky byla odstraněna. Když vidíme, kam nás současní politici vedou, zamyslete se nad slovy pana prezidenta. Rozešlete, prosím, co nejvíce lidem, aby se všichni dozvěděli, jak u nás funguje demokracie.
Přepis textu:
14.12.1945 řekl o svých dekretech: „“Přijde brzo chvíle, kdy tito viníci se budou před sebou samými a před světem očišťovat z toho, co v těchto letech napáchali. A budou tomu sami věřit, až tyto své nové lži budou přednášet. Říkal jsem při jiných příležitostech, že máme všecko zaznamenat a povědět to, co jste zažili ve svých vězeních a koncentračních táborech. Ne snad jen proto, abyste nám všem řekli o svém trápení, ale proto, abyste se znovu mohli bránit, až oni začnou s tou svou „očišťovací“ kampaní. Že začnou – o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očištění přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí útok na pokrok sociální, s útokem na naši svobodu národní a lidskou.
VRCHNÍMU VELITELI VDĚČNĚ VETERÁNI II. SVĚTOVÉ VÁLKY
Pro doplnění jen dodám, že pisatel mailu nebyl jediným, kdo se zajímá o odstranění pamětní desky Edvarda Beneše, na internetu najdeme například i tento odkaz:
Tímto se dostáváme k tomu, že to, co se nyní děje v naší zemi i na Ukrajině, jako by naplňovalo jakési dávné děsivé scénáře. Všechno ale záleží na lidech. Proto my, lidé, musíme hledat společnou cestu pro budoucnost jak pro nás, tak pro všechny ostatní včetně těch, kteří chtějí ovládat. My všichni přece žijeme na planetě Zemi, a tak bychom se měli domluvit na společné cestě, jak se o tom hovoří i v knize „Nová Evropa“
Kniha „Nová Evropa“ – T.G. Masaryk – ÚVOD
Nová Evropa-ÚVOD/Radikální geopolitická proměna ve střední Evropě je významným rysem naší nové dějinné situace, ale přinejmenším od vzniku Římského klubu počátkem sedmdesátých let víme, že permanentní krize moderního „evropského lidstva“, na níž hledal odpověď Masaryk už svým nejranějším dílem o sebevraždě (1881) dospěla do nové fáze. Otázky spojené s jejími hrozivými tlaky nutí učit se žít v mezích únosnosti Země.
Program, který by tomuto imperativu odpovídal, se však teprve rodí. Lidstvo si pomalu začíná uvědomovat, že strategie trvale udržitelného rozvoje je strategií změny mnohem hlubší, než byly ty, které celou moderní civilizaci zrodily; že žijeme v přelomovém období, oddělujícím celou epochu spojenou se zrodem moderní demokracie od epochy ještě jinak nové: od epochy po moderně. Český filozof Radim Paouš hovoří dokonce o přechodu od všech dosavadních evropských věků (počínaje starověkem) k dosud nejasně definovanému světověku Nová Evropa-ÚVOD/ (JM/světověk=Věk Vodnáře)…
Proto nám byl dán dar rozumu a myšlení – abychom ho používali a dokázali se domluvit. Ono totiž v dnešní době záleží na tom, čemu budeme věřit. Budeme-li věřit tomu, že současné dění nás všechny chce dovést k tomu lepšímu na počátku Věku Vodnáře pro celkové sjednocení, abychom skutečně mohli mít ve Věku Vodnáře „všichni rovné šance“, pak záleží i na postoji každého z nás. Právě toto je podstata skutečné SVOBODY, o kterou usilují celé generace lidstva. Součástí onoho OSVOBOZENÍ je i schopnost říkat to, co si myslíme, i když se to odlišuje od názoru většiny.
Válka „za svobodu“ na Ukrajině
Dnes se má všeobecně za to, že zasílání zbraní na Ukrajinu prý pomáhá boji za svobodu. Ale jak, prosím vás? Vždyť to nedává smysl Tady se musíme podívat pravdě do očí. Lidé nechápou skutečný význam slova SVOBODA. Skutečná svoboda je úplně v něčem jiném a má určitá pravidla:
- Prvním pravidlem je, že „Svoboda jedince by měla končit tam, kde začíná omezovat druhé lidi“ – v tuto chvíli „válka za svobodu“ na Ukrajině omezuje všechny okolní národy a vlastně i budoucí generace Ukrajinců dluhem, který tak současná vláda učiní. Tak co je to za svobodu?
- Druhé pravidlo je, že aby mohl být člověk opravdu svobodný, musí mít stabilní životní situaci, vymezený svůj vlastní prostor, tedy musí mít kde bydlet a dělat to, co ho těší. Co to je za svobodu, když jsou při tom likvidovány domovy miliónů rodin?
- Skutečná svoboda není to, že si vezmu do ruky zbraň a půjdu střílet. Skutečná svoboda je stav, kdy mají všichni lidé rovné šance. Prosím Vás, jaká je to svoboda, když jsou při tom zabíjení tátové od rodin na obou stranách, synové, kteří budou chybět svým rodičům a likvidovány základní lidské, materiální a také mravní hodnoty? V tomto případě je pojem SVOBODA jen prázdným slovem a připomíná situaci za Velké francouzské buržoazní revoluce, jen to je ještě mnohem horší, protože je při tom naprostou destrukcí zničeno to, na čem pracovaly celé předcházející generace. Boj plodí zase jenom boj. Současný boj ovšem není totéž, co byl boj za 2.světové války. Současný boj je pouhá vzpoura vycházející z pýchy. Lidé, kteří jsou tvůrčí, nemají potřebu bojovat, ale hájí si své hodnoty, protože vědí, co to stojí úsilí něco vytvořit.
Podstatou skutečné svobody je probuzená originalita při tvůrčím procesu. Tu je ovšem možné probudit pouze v míru, kdy má člověk k životu vše, co potřebuje.
Podstatou skutečné svobody je probuzená originalita při tvůrčím procesu. Tu je ovšem možné probudit pouze v míru, kdy má člověk k životu vše, co potřebuje.
21.století, univerzum (Vesmír) a svoboda
Ve 21.století bychom namísto „řeči zbraní“ měli dát pro skutečnou svobodu prostor k diskusi a ujasňování postojů. Válka nikam nevede, způsobuje jen zmar a utrpení. Touha po míru však může být hybným impulzem k proměně. Pojďme tedy na vše pohlédnout z univerzálního hlediska, protože právě onen „univerzální nadhled“ může přinést to, co nás všechny sjednocuje, spojuje.
Co se máme naučit?
Vezměme to tak, že pokud je situace taková, jaká je, z univerzálního hlediska to znamená, že nás to všechny má něco naučit. Kdyby nedošlo k této situaci, nemohli bychom postoupit ve svém vývoji dále, a to ani na osobní ani na globální rovině.
Jak je to v praxi?
V praxi je to tak, že člověk, který umí využít svou fyzickou energii k zajištění toho, co potřebuje k přežití, nepotřebuje válčit. To je první věc. A jak v praxi vymýtit závist a nenávist? Člověk, který zná svou vlastní cenu a hodnotu, se nepoddává závisti ani nenávisti, protože ví, že stejně jako on mají svou cenu i ostatní lidé a pokud je on sám schopen si zajistit to, co potřebuje k životu, je přející i vůči druhým lidem a nikomu nic nezávidí. Závidí a nenávidí pouze lidé, kteří neznají svou vlastní cenu a hodnotu.
Najít svou vlastní cenu
Ukažme tedy lidem jejich vlastní cenu a ukažme jim, kolik toho lze dosáhnout spoluprací. Ukrajince i Rusy – vždyť už víme, že každý z nich má svou vlastní cenu, kterou bude lepší využít v míru. Vysvětleme lidem (včetně Ukrajinců a Rusů), že stejně, jako mají svou vlastní cenu oni sami, stejně tak mají svou vlastní cenu i ostatní lidé, včetně těch, kteří by jinak padli ve válce. Je strašné takto uvažovat, ale pokud to nechceme a chceme-li, aby byl mír, začněme sami u sebe a pak dejme tutéž příležitost ostatním. Zapojme se společně do procesu, kdy můžeme všichni spolupracovat na tom, aby mohlo být zase dobře.
Učit se od sebe navzájem
Pokud jsou zde příslušníci ukrajinského i ruského národa, pak to není náhoda. Osud je sem zavedl záměrně, aby se u nás naučili něco, co pak mohou využít ve své zemi při obnově vlastního domova a hospodářství. Určitě bude lepší, když se budeme všichni učit od sebe navzájem společně s ruským národem. Vždyť jsme všichni Slované!
Karmický úkol českého národa – komunikace a spolupráce pro osvobození
Buďme všichni přáteli, hovořme spolu, tančeme spolu, zpívejme, hrajme, radujme se! Tak tomu bylo dříve. A přitom ať si každý národ a každý člověk zachovává svou vlastní důstojnost a chrání si i svůj vlastní prostor. Toto je karmický úkol českého národa, který souvisí s tím, co se dělo před 30ti lety.
Československá republika – 1918-1992-2022
Rok 1992 byl posledním rokem existence Československé republiky, kterému „vdechli život“ takové osobnosti, jako T.G.Masaryk, Edvard Beneš, Karel Kramář, Milan Rastislav Štefánik a další.
Vznik Československa trval od závěru 19.století rovněž zhruba 30 let tak, aby bylo Československo maximálně soběstačné, proto patřilo Československo v době své existence mezi přední státy v hospodářské oblasti. Byli jsme soběstační po všech stránkách.
A tento odkaz našich předků jsme v uplynulých 30ti letech (rok 1992-2022) šmahem zapudili a zničili. Nebo lépe řečeno nechali jsme zapudit a zničit, alespoň z velké části. Většina státních podniků, o kterých se dnes hovoří jako o „vlajkových lodích“ československého i evropského průmyslu, přešla do rukou zahraničních investorů a těží z nich někdo jiný, než český stát.
Československá republika – 2022-2052
Stejně jako v 19. a 20.století myslel na budoucnost William Stead, podobně budeme nyní myslet na budoucnost i my. Nejspíš bude trvat dalších třicet let, než napravíme všechny ty chybné kroky našich předků. Naši předci ovšem dělali chybné kroky z neznalosti, my ale musíme ukázat, že jsme se ve svém duchovním rozvoji posunuli dále a že jsme připraveni na vstup do Věku Vodnáře s výsadou využít všech výhod, které Věk Vodnáře poskytuje. Tomu však bude předcházet tvrdá a usilovná práce každého z nás. Bude to těžké, ale budeme-li hnáni touhou po lepším životě a skutečné svobodě, kdy budou mít skutečně všichni rovné šance (tedy včetně ruského a ukrajinského národa), může to být pro nás všechny zábavné i smysluplné a naplňovat nás to hlubokou vděčností za život a za to, že můžeme žít v této skvělé době..
Řešení problémů
V případě problémů je vždy nejlepším řešením zvolit tu nejjednodušší cestu, nejvíce se v této dějinné epoše dokáže, pokud se půjde cestou nejmenšího odporu – říká se tomu CESTA BĚHU VODY – voda také teče naprosto volně a přirozeně si hledá tu nejjednodušší cestu pro svůj tok, a přitom má největší sílu. Stačí tedy této energii využít tak, aby to skutečně napomáhalo pozitivní proměně v zájmu spolupráce pro skutečné osvobození bez lží, podvodů, zamlžování fakt a informací a také bez drog, alkoholu a léků.
Možná by stálo za úvahu, zamyslet se nad tím, proč je Rusko silná země a převzít ruské know-how i pro ostatní národy. Jak se přesvědčíte na ÚROVNI4 hry „V jedné malé zemi“, kde se věnuji horoskopu narození Vladimíra Putina společně s horoskopem narození Volodymyra Zelenského i Joea Bidena, s Vladimírem Putinem je opravdu nejlepší spolupracovat a vy se zde dozvíte, proč tomu tak je.
Československá republika před rokem 1989 a pravda pro budoucnost
I my jsme před rokem 1989 byli silná země – o tom svědčí nejeden důkaz. My si už nyní nemůžeme dovolit zamlžovat informace o tom, že éra Československé socialistické republiky (rovněž třicetileté období cca 1960-1990) byla dobou poklidného života, ve které lidé nalézali radost a rádi na tu dobu vzpomínají.
I tomu, co se v této době mj. také dělo, se věnuji na ÚROVNI4 hry „V jedné malé zemi“ prostřednictvím horoskopů narození tři aktérů, kteří měli zásadní vliv i na dění v naší zemi po roce 1989 a podobným způsobem se seznámíme i s ostatními obdobími lidských dějin až do 19.století.
Mimoto se dozvíte, že i druhá světová válka byla úplně zbytečná a pramenila z pouhého strachu. Stejně jako pramenila ze strachu i válka na Ukrajině, byť v poněkud jiném smyslu.
Tváří v tvář těmto skutečnostem si musíme přiznat, že kdyby k válce na Ukrajině nedošlo, tento e-book ani žádné další informace by se nikdy nedostaly mezi lidi a nikdy by tudíž nemohly předat pravdivou informaci o minulém dění budoucím generacím tak, aby zůstala pravda zachována.
Ukrajina, Vesmír a dějiny
Abychom pochopili, co se děje nyní, ve 21.století a konkrétně v roce 2022, musíme se vrátit mnohem hlouběji do minulosti, do 19.století. V té době začínalo to, co se nám z hlediska faktického počátku Věku Vodnáře začalo připomínat v letech 2010-2018 a co je nyní – v letech 2018-2025 vymezováno.
Mistr Jan Hus a obhajoba pravdy
Všechno se opakuje již celá staletí a my Češi i Moravané jako potomci Mistra Jana Husa v tom máme svůj zvláštní, naprosto unikátní a také nadmíru zodpovědný úkol.
Mistr Jan Hus zemřel pro pravdu. Zemřel proto, aby pravda zůstala zachována. My, jeho potomci, musíme jít v jeho šlépějích a pokračovat v jeho odkazu zachování pravdy. Je třeba hájit pravdu i náš vlastní národ, v jehož DNA jsou uloženy informace našich předků s duchovním odkazem, který musíme šířit i mezi ostatní národy. A právě to je nyní náš úkol – náš karmický úkol, se kterým zajišťujeme podmínky pro život budoucím generacím.
V roce 2022 je třeba si přiznat a uvědomit, že víra člověka bývá mj. ovlivňována také tím, co přichází „zvenčí“, tedy z ciziny. A to nemusí být právě pravdivé. Je tedy třeba se přidržet především toho, co je přirozené a co máme ověřeno. Vždycky totiž záleží na těch konkrétních činech a na tom, jak je člověk schopen převzít zodpovědnost za to, jak ovlivnil životy lidí v současnosti i budoucnosti.
Aby mohlo vše fungovat, je třeba nechat v určitém okamžiku všemu volný průběh a nezasahovat do dění nepřirozeným překrucováním informací, jak jsme toho dnes svědky.
Pojďme tedy obhajovat pravdu a podívat se, co stálo na počátku toho, co se děje dnes. Všechno má totiž hodně hluboké kořeny. Všechno začalo v 19. století v době, která je v mnohém podobná té naší – v letech 1847-1862 (toto období je v mnohém podobné tomu, co se děje v letech 2012-2026). Pojďme se podívat, co se dělo v 19.století a co z toho vzešlo. Na samotném počátku bylo něco, co se nyní naplňuje v míře vrchovaté.
Ještě jednou připomenu, co říkal Bismarck v 19.století v době, která byla v mnohém podobná té naší jen s tím rozdílem, že šlo o dobu, kdy začínalo to, k čemu je nyní utvářen a budován nový systém.
Začneme tím, co bylo na samotném počátku patnáctiletého období 1847-1862. To začalo revolučním rokem 1848 a mělo to souvislost s vesmírným působením, podobně jako je tomu dnes.
Rok 1848 – Otto Eduard Leopol vod Bismarck
Nyní a právě nyní skutečně jde v první řadě o zachování slovanského původu a hned v druhé řadě zachování původu člověka jako takového i v rámci nově budovaného řádu pro Věk Vodnáře. Původ člověka je přitom nutné v každém případě respektovat.
Nový řád a řešení problémů
Musíme dokázat, že jsme od 19.století vyspěli, že jsme jiní a že uvažujeme jinak, že dokážeme řešit problémy zcela novým přístupem. Tou největší odvahou nyní je říkat pravdu. Ne pravdu, která je nám předkládána, ale pravdu skutečnou, takovou, jaká je, jak ji známe z vlastní zkušenosti, jak jsme se s ní setkali a prožili ji. To je náš úkol nyní, ve 21.století, k čemuž je třeba si vytvořit nějakou filozofii, něco, čemu můžeme skutečně věřit.
Filozofie a víra 19.století
Jaká byla filozofie v 19.století? Právě ve filozofii, v tom, čemu lidé věří, jsou kořeny veškerého lidského konání i současného dění. Filozofie, která vznikla v 19.století, je dodnes známa jako „sociální darwinismus“.
| Kniha „Dějepis na dlani“ Martina Komsová, Helena Kohoutková |
Co se píše o „sociálním darwinismu“ v knize „Dějepis na dlani“?
1859-SOCIÁLNÍ DARWINISMUS –
DND-str.151/ „Buď chamtivý nebo zemři“(W.G.Summer, USA, sociální darwinismus)
DND-str.151/Římský přírodovědec Charles Darwin vydal roku 1859 svou slavnou knihu „O vývoji druhů přirozeným výběrem“. Tato kniha vycházela z předpokladu, že každý živočišný druh vytváří několik jednotlivých forem, ze kterých však přežívají jen ty silnější a odolnější. Vymírají slabší formy, které v boji o zachování existence podléhají silnějším. Evoluční teorii aplikoval i na vývoj člověka a také v souvislosti s ekonomickou konkurencí, kde vyhrávají jen silní a odolní.
DND-str.151/ Na principu přirozeného výběru byl postaven také sociální darwinismus. V tvrdé ekonomické konkurenci vyhrávají jen silní a odolní. Každý bojuje sám za sebe o přežití, bohatství a moc jsou projevem síly a schopnosti, chudoba je přirozeným projevem neschopnosti uplatnit se v boji o přežití. Povinností vlád je chránit základní práva a svobody občanů a chránit jejich majetek, vláda však nemá zasahovat do ekonomiky a jakýmkoli způsobem ji regulovat.
A právě tady se ukazuje rozpor mezi tím, co je přirozené a tím, co je šířeno. Člověk je zde postaven na úroveň nemyslícího zvířete.
DND-str.151/ … živočišný druh vytváří několik jednotlivých forem, ze kterých však přežívají jen ty silnější a odolnější. Vymírají slabší formy, které v boji o zachování existence podléhají silnějším
Člověk je ovšem jediný živočišný druh, který je obdařen rozumem a jako takový se rodí s úkolem, aby se za svého života něco naučil a posunul se ve svém vývoji. Výstižně je vše o různých úrovních duše popsáno v knize „Astrologie a kabala“ (Z´EV BEN SHIMON HALEVI).
Výše uvedenou „evoluční teorii“ lze tedy praktikovat pouze na člověka, jehož myšlení je zamlžováno nepravdivými informacemi, alkoholem nebo drogami. A právě toto se nyní děje i v souvislosti s Ukrajinou.
Jen tak mimochodem – o Darwinovi se říká, že prý holdoval alkoholu. Dnes jsou pro změnu na Ukrajině „na pořadu dne“ drogy – neříkám, že to tak je u všech vojáků, ale vyloučit to nelze. I jízda tankem je dnes „mnohem sofistikovanější“, než tomu bývalo dříve, takže člověk může mít při jízdě tankem pocit, že vlastně hraje hru. I o tom existuje důkaz… Ale zpět do 19.století a ke vzdělávání.
Vzdělávání a John Ruskin
Další oblast, která byla v 19.století ovlivňována, je vzdělání. Zde je „v hlavní roli“ John Ruskin, tehdejší profesor na univerzitě v Oxfordu.
John Ruskin – Wikipedie
Co je o Johnu Ruskinovi psáno ve Wikipedii?
Narodil se do dobře situované rodiny obchodníka s cherry a vínem.
1869-1884 – John Ruskin – profesor na univerzitě v Oxfordu
Ruskin v letech 1869 – 1884 působil jako profesor na univerzitě v Oxfordu. Tehdy tam založil malířskou školu a muzeum. Chtěl, aby všechna anglická muzea byla přístupná veřejnosti zdarma…
Ruskin byl výborným učitelem, jeho snahou bylo umožnit vzdělání všem, i chudým.
Tolik tedy informace z Wikipedie. A co o Johnu Ruskinovi říkal profesor Quiegley? To je uvedeno v knize „Světovládné spiknutí“ (Profesor Quiegley je autorem knihy „Tragédie a naděje“. Tuto knihu bylo možné ještě před pár lety koupit i u nás v angličtině, jeden výtisk mám doma, má téměř 1000 stránek):
Světovládné spiknutí – Gery Allen – Profesor QUIGLEY
SS-str.24-25/„Z díla profesora Quigleyho je jasné, že se nepovažuje za konzervativce, ale jednoho z elitářských aristokratů (nebo s prominutím „skoro aristokratů“) odhodlaných zlikvidovat střední třídy a ovládnout svět.
Jméno „profesor Quigley“ je zajímavé z toho důvodu, že v 80.letech 20.století, tedy v době, kdy procházelo proměnou – transformací to, co začalo v letech 1822-1852, ovlivňovala dění v Bílém domě astroložka téhož jména (viz kniha „Co řekly hvězdy? aneb Astrologie v Bílém domě“ – Joan Quiegley)
A co dále se píše o profesoru Quigleym v knize „Světovládné spiknutí“?
Světovládné spiknutí – Gery Allen – Profesor QUIGLEY
SS-str.24-25/„O spiknutí, kterému Ruskin říkal „nový imperialismus“ píše:
„Hlavní změny spočívaly v tom, že svou existenci ospravedlňovalo na základě… sociální reformy, a ne, jako dříve, na základě misionářské práce a materiálních výhod.“
Ruskin své studenty balamutil pověstmi o „anglických utlačovaných masách“, ze všech sil své aristokratické svěřence naplňoval pocitem těžké viny a přesvědčoval je, že jejich privilegované postavení si mohou zachovat pouze tehdy, když svou moc „rozšíří na nižší společenské třídy v samotné Anglii a na neanglické lidové masy po celém světě“.
Pokud se budeme zajímat o dění v 19.století, pak zjistíme, že obyčejní lidé v Anglii byli v té době skutečně utlačováni a nuceni k těžké práci za mizernou mzdu v průmyslových podnicích. To jim neumožňovalo dělat to, pro co měli vlohy. Jak to zapadá do sociálního darwinismu?
Světovládné spiknutí – Gery Allen – Rhodes a Ruskin
A jak to, o čem hovořil John Ruskin, zapůsobilo na Cecila Rhodese?
SS-str.24-25/ Rhodese Ruskinova úvodní lekce natolik uchvátila, že si to zapsal a držel se toho třicet let.
Světovládné spiknutí – Gery Allen – Cecil Rhodes a William Stead
A nyní se podívejme, co se z toho všeho vyvinulo do konce 19.století?
SS-str.27/„V závěru 19.století byl podle Rhodesova spikleneckého kolegy Williama Steada plán takový, že:
„… za třicet let bude po světě roztroušeno něco mezi „dvěma a třemi tisíci lidí, jejichž mysli budou ve věku jejich nejsnadnější ovlivnitelnosti ovlivněny snem zakladatele a všichni budou navíc speciálně matematicky … vybráni pro zakladatelovy záměry (světovou vládu)…“
Pokud se zde hovoří o „světové vládě“, pak se zde na chvíli zastavíme, protože to s naším tématem souvisí. Pojďme se nejprve podívat, jak to bylo se Cecilem Rhodesem a jeho představou světovlády. Opět budeme čerpat z různých zdrojů.
Kniha „Světovládné spiknutí“–Gery Allen–Cecil Rhodes a William Stead
SS-str.27-(doslovná citace z knihy)/“V roce 1888 učinil Rhodes svou třetí závěť… vše ponechal lordu Rotschildovi (svému finančníkovi v těžebních společnostech) a k doprovodnému Dopisu přiložil „písemnou záležitost, o které jsme se bavili“. Ta, jak se domnívám, obnášela první závěť a „vyznání víry“, protože v dovětku Rhodes píše: „pro vznesené otázky aplikujte ústavu jezuitů, pokud ji máte…“
Cecil Rhodes – Wikipedie
1889-1895 – Cecil Rhodes a Britská jihoafrická společnost
Cecil Rhodes/… v roce 1889 založil Britskou Jihoafrickou společnost, která získala území, nazvané v roce 1895 na jeho počest Rhodézie.
1890-1896 – Cecil Rhodes – Předseda vlády v Kapské kolonii
Cecil Rhodes/Současně se přitom účastnil politického života britské Kapské kolonie. Mezi lety 1890 a 1896 byl předsedou vlády. Za konečný cíl britské koloniální expanze považoval vytvoření souvislého pásu britských držav od Kapského Města po Káhiru;
Kniha „Dějepis na dlani“ – Martina Komsová, Helena Kohoutková
DND-str.173/ Naleziště zlata a diamantů soustředila britskou pozornost na jih Afriky. V této oblasti žili Búrové, původně holandští kolonisté.
DND-str.173/ Britové se s Búry střetli v krvavém konfliktu, jehož výsledkem byl zánik búrských republik a vytvoření Jihoafrické unie (1910)
Cecil Rhodes – Wikipedie
1899-1902 – Cecil Rhodes a búrská válka
Cecil Rhodes/ … podílel se na začlenění Transvaalu a Oranžska do Britské jižní Afriky a na rozpoutání druhé búrské války 1899–1902.
Druhá búrská válka – Wikipedie
Druhá búrská válka/ Druhá búrská válka probíhala mezi anglickými a búrskými (tj. potomci holandských osadníků) kolonizátory Jižní Afriky, a to v letech 1899 – 1902.
Druhá búrská válka/Válka byla vedena nesmírně krutými prostředky, poprvé se vyskytly koncentrační tábory moderního typu pro rodiny bojujícího nepřítele. Zajatí Búrové byli deportováni např. na Ceylon a ostrov Svaté Heleny.[2] Vězni umírali hlavně na infekční nemoci, na které celkově zemřelo asi 30 000 lidí. Nejvíce však utrpělo černošské obyvatelstvo, které mělo největší ztráty a bylo násilně přesídlováno. Důvodem k válce byla touha po kontrole území, kde se nacházela bohatá naleziště surovin, včetně zlata (to se Búrové pokoušeli odvézt do Mosambiku), touha po rozšíření pastvin pro chov dobytka a v neposlední řadě také snaha podrobit odbojné státy (Transvaal, Orange) anglické koruně. Válku také díky nesrovnatelně technicky lépe vybavené armádě vyhráli Angličané. Největší zájem projevila Velká Británie o zlatonosná a diamantová ložiska nedaleko Johannesburgu v jižní Africe. Tyto kraje ale již kromě domorodců obývali holandští osadníci, kteří zde zřídili republiky. Spory nových anglických přistěhovalců s holandskými usedlíky, kteří se nazývali Búrové, daly Velké Británii záminku k ozbrojenému zásahu. Tříletá krvavá britsko-búrská válka, v níž zpočátku Búrové vítězili, skončila v roce 1902 anexí búrských republik a rozšířením britského koloniálního panství v jižní Africe.
Toto uvádím z toho důvodu, aby nám bylo jasné, o co jde západním mocnostem. Tématu ovládání území se věnuji v projektu „Transformací s úsměvem“. A nyní se posuneme do 20.století do roku, který z univerzálního hlediska odpovídá roku 2022.
Kniha „Akta Rockefeller“ – Gary Allen
Připomeňme si, jak se činili Rhodesovi stipendisté. O tom je psáno zase v jiné knize Garyho Allena „Akta Rockefeller“:
Akta Rockefeller-str.85/Rhodesův stipendista Clarence Streit v roce 1939 napsal knihu s názvem Union Now (Unie nyní), která obhajuje postupné přibližování ke konečné světové unii prostřednictvím regionálních unií počínaje unií mezi USA a Británií. Po celé Americe byly ustaveny výbory a pan Streit oznámil, že více než milion Američanů podepsalo petice za sjednocení s Británií… (!!!!!)
Zde se objevuje – čistě hypoteticky – myšlenka, že pokud pro nás mají být Amerika a Británie vzorem, mohou totéž ve 21. století udělat státy bývalého socialistického bloku, které byly po roce 1989 rozděleny. Pak může být docíleno oné kýžené rovnováhy na obou stranách – západní i východní.
Kniha „Akta Rockefeller“ – Gary Allen
Akta Rockefeller-str.85/Slovy pana Streita, Atlantická unie, která se nyní rozšířila na Západní Evropu, je prvním krokem vstříc celosvětové vládě
„(Atlantická unie) prohlásila, že globální vláda je nezbytná a zdůraznila, že žádná jiná země ji nepotřebuje naléhavěji, než Spojené státy.“
Streit, který měl po celý svůj dospělý život těsné vazby na komunisty a socialisty, proti kolektivismu vůbec nic nemá…
Sjednocování v 19.a 20.století
Z těchto slov vyplývá, že ze strany Západu zde byla vnitřní potřeba sjednocování také s komunisty a socialisty, ale v té době šlo spíše o záměr získat „komunisty a socialisty“ na svou stranu.
Kromě toho je zde však i vnitřní potřeba sjednocování i ze strany Východu, jak o tom podává důkaz dílo T.G.Masaryka a také dr. Edvarda Beneše i tehdejšího dopisovatele Times H.W. Steeda.
Sjednocování ve 21.století
Ve 21.století je ale trochu jinak. Aby toto SJEDNOCENÍ plnilo svůj účel, musí mít univerzální charakter. Má-li být SJEDNOCOVÁNÍ globální, pak musí vycházet z toho, co je přirozené a pravdivé.
Toho přirozeného a pravdivého jsou nositeli obyvatelé států bývalého socialistického bloku a zde právě český národ jako pokračovatelé Mistra Jana Husa, který zemřel pro pravdu.
Opětovným SJEDNOCENÍM bývalých států socialistického bloku pod jednotným univerzálním systémem, by vlastně byl postaven základ dalšímu sjednocování, během něhož bude postupně utvářen nový světový řád. Ten ovšem musí být pevně daný, a proto musí mít univerzální charakter a vycházet z toho, co je pravdivé a přirozené, protože jedině pak můžeme za budování takového systému převzít zodpovědnost. A právě k tomu se nyní musíme propracovat.
Současný systém
V tuto chvíli je to tak, že současný systém, vzhledem k tomu, že byl ustanoven v době, která byla v rozporu s tím, co je přirozené, je budován tak, aby to vyhovovalo určitým záměrům, takže jsou používány lži, podvody, zamlžování faktů, překrucování skutečnosti, což se nejvíce projevuje za současného dění na Ukrajině.
Jak rozumět slovům?
Nyní ještě jednou zopakuji slova z knihy „Akta Rockefeller“.
„(Atlantická unie) prohlásila, že globální vláda je nezbytná a zdůraznila, že žádná jiná země ji nepotřebuje naléhavěji, než Spojené státy
Jak máme rozumět těmto slovům?
Já osobně jim rozumím tak, že Spojené státy jako celek prostě potřebují někoho, kdo jim bude říkat, co mají dělat, protože oni to prostě neví. V tomto ohledu je každá rada drahá. S běžným myšlením a běžnými informacemi tuto záhadu nevyřešíme a úkol nesplníme. Máme-li začít budovat nový, univerzální systém, je třeba mu dát zcela nový – vesmírný, tedy kosmický rozměr. Právě to je tím, co nás všechny může skutečně sjednotit a spojit.
Mít tak možnost všemu tomu kosmickému porozumět! To by bylo něco, co říkáte!?
Jenže to bychom si museli nejprve my všichni přiznat svou nedokonalost. A to bývá leckdy to nejtěžší. Přesto, pokud tu odvahu mít budete, máte šanci s tím něco udělat. Nejprve se ale ještě vrátíme k Cecilu Rhodesovi a jeho odkazu.
SS-str.27/„V závěru 19.století byl podle Rhodesova spikleneckého kolegy Williama Steada plán takový, že: „… za třicet let bude po světě roztroušeno něco mezi „dvěma a třemi tisíci lidí, jejichž mysli budou ve věku jejich nejsnadnější ovlivnitelnosti ovlivněny snem zakladatele a všichni budou navíc speciálně matematicky … vybráni pro zakladatelovy záměry (světovou vládu)…
Z těchto slov je zřejmé, že už v závěru 19.století Cecil Rhodes myslel na buducnost – i to bylo v té době připomínáno vesmírným působením a bývá připomínáno každých 30 let při hledání společné cesty pro budoucnost na duchovní rovně. Tato cesta má připravit podmínky pro budoucnost při následném BUDOVÁNÍ pevně daného řádu, což bylo s určitými přestávkami patrné v letech 1900-19.1.1903. O třicet let později však byl tento BUDOVANÝ řád v přímém rozporu s PÉČI o to, co je přirozené a co souvisí s původem, národem a vlastí, což způsobovalo konflikty mezi lidmi… A tyto konflikty přetrvávají dosud.
Z univerzálního hlediska jde o karmický úkol poukazující na převzetí zodpovědnosti, který se opakuje každých 30 let – naposledy to bylo v letech 2017-2020. Negativním projevem energie přebírající zodpovědnost za vlastní konání je omezování, strach a pocity viny.
Rok 2022 je rokem osvobození a také rokem nového začátku. Každý bude mít po určitou část roku 2022 vnitřní potřebu sebeprosazení, k čemuž může využít i vlastní horoskop narození. S jeho pomocí lze odhalit i vlastní originalitu, která může napomoci jeho skutečnému osvobození. pojďme se podívat na horoskop Spojených států amerických, abychom tomuto národu porozuměli.
Jak je to s Američany?
V tuto chvíli si musíme přiznat, že lidé žijící v Americe, jakkoli se tam mohli narodit, mají skutečné kořeny někde úplně jinde – tam, odkud do Ameriky odešli jejich předci. Američané prý nalezli v Americe onu svobodu, proto je také Amerika symbolem svobody, ale tato svoboda je vykoupena nesvobodou lidí, kteří se starají o to, aby v zemi všechno fungovalo… Pojďme se podívat na horoskop USA. Čerpat budu z knihy „Astrologie a kabala“ (Z´EV BEN SHIMON HALEVI).
Kniha „Astrologie a kabala“ (Z´EV BEN SHIMON HALEVI
O závěru 18.století, kdy vznikly Spojené státy americké, se v knize píše:
Astrologie a kabala-str.39/ V 18.století prožívalo v Evropě svůj vrchol osvícenské hnutí. Vzdělaní lidé hledali nové a radikální řešení staré politické a společenské situace, která byla ve stadiu rozkladu. Astrologie a kabala-str.39/
I v roce 2022 je „stará politická společenská situace ve stadiu rozkladu“ a potřebuje „nové a radikální řešení“
Astrologie a kabala-st.39r/ Přibližně dva tisíce let se vzhledem k neptunsko-jupuiterskému rázu věku Ryb vnímal svět takřka výlučně nábožensky…
V této knize naleznete na str. 39 také bližší informace k věku Ryb a Věku Vodnáře.
Astrologie a kabala-str.39-41/ Až do pozdního středověku se lidé pod vlivem Věku Ryb zabývali náboženstvím. Vznikání nejrůznějších věrovyznání na základě zjevení mystiků, jakož i rostoucí moc kléru přispívaly k tomu, že celé národy byly udržovány v nábožné úctě.
Avšak s příchodem tištěných knih, humanismu a společenských věd v 15.století začala církevní autorita ustupovat myšlenkám týkajícím se světských záležitostí a politických otázek. Nakonec v polovině 17.století skoncovaly strašlivé války mezi katolíky a protestanty a dosud rigidním chápáním náboženství v Evropě, když evropská inteligence začala uvažovat o tom, jak by se dal nastolit nový druh světového pořádku. Tehdy začal věk Vodnáře.
V Anglii a Francii se rozvíjely a tříbily radikální ideály svobody, rovnosti a bratrství, pro Vodnáře tak typické. Občanská válka v Anglii zlikvidovala božské právo králů, avšak Oliver Cromwell, vůdce parlamentu, se nakonec stal pouze dalším diktátorem, zatímco ve Francii se stále zachovávala absolutní moc monarchie. Jestliže mělo dojít k nějaké velké společenské proměně, musela se odehrát v britských severoamerických koloniích, které se těšily svobodě a prosperitě, jakou z domovské země neznaly. Bylo tomu tak proto, že přistěhovalcům bylo umožněno dostat půdu nebo plně využít svého nadání různého druhu. Astrologe a kabala-str.39-41/
Kniha „Astrologie a kabala“ (Z´EV BEN SHIMON HALEVI
To, co je psáno v knize „Astrologie a kabala“ o situaci v Americe závěru 18.století, je do určité míry podobné tomu, co prožíváme u nás v Čechách v roce 2022, jen ty územní možnosti jsou diametrálně odlišné.
Ve 21.století půdu ukrajinským uprchlíkům v Čechách asi těžko dáme, ale můžeme ustanovit takový systém, ve kterém budou moci „plně využít svého nadání různého druhu“ a totéž samozřejmě umožnit i těm Čechům, kteří chtějí totéž. Každý se pak může do dění ve společnosti zapojit tak, jak je pro něj přirozené. Nejjednodušší způsob, jak to může udělat kdokoli, je hra „V jedné malé zemi“.
Astrologie a kabala-str.39-41/ V poslední čtvrtině 18.století Američané již dosáhli takové úrovně, že byli ekonomicky soběstační, a proto mohli být zcela nezávislí na Británii. K tomu došlo v roce 1745, kdy dosud neobjevená planeta Uran vstoupila do svého znamení Vodnáře.
Planeta Uran prochází znamením Vodnář každých 84 let, naposledy to bylo v letech 1995-2003, předtím do bylo v letech 1912-1920 (na základě toho lze usuzovat, že Československá republika byla vlastně symbolem svobody). Z toho je patrné, že téma OSVOBOZOVÁNÍ se pravidelně opakuje každé století, a to je třeba na počátku Věku Vodnáře vzít v potaz, protože právě nyní pro Věk Vodnáře BUDUJEME nový systém.
Astrologie a kabala-str.39-41/ Když Uran přešel roku 1775 do Blíženců, propuklo v severoamerických koloniích vzpoura proti povinnosti platit daně, aniž by kolonie měly své zastoupeni v parlamentu v Londýně.
Mezitím probíhal určitý proces, který probíhá i v 21.století v letech 2003-2033. Zatímco v 18.století připomínal třicetiletý cyklus nutnost spolupráce, ve 21.století nám tento cyklus připomíná, že je nutné věnovat pozornost také svým vnitřním pocitům a tím i péči o to, co je přirozené a co souvisí s naším původem a dělat jen to, z čeho máme dobrý pocit, protože je to náš karmický úkol.
Na rozdíl od předcházejících století máme nyní, ve 21.století možnost tomuto procesu porozumět a vytěžit z něj maximum pro řešení současných problémů.
Astrologie a kabala-str.39-41/ Americký boj za nezávislost nakonec vedl k Prohlášení nezávislosti a přijetí Listiny práv vycházejících ze společenských ideálů, které vznikly v Evropě, kde se však nemohly uplatnit díky způsobu myšlení, jaké se tam během mnoha staletí hluboce zakořenilo. Tak se zrodil nový druh národa, řízeného vůli svého lidu a nikoli aristokratickým establišmentem. Tato událost podnítila v následujících staletích desítky revolucí v celém světě, je zajímavé si všimnout, že Uran byl objeven v době mezi americkým bojem za nezávislost a Velkou francouzskou revolucí. Ty vyznačují dobu, kdy věk Ryb vystřídal věk Vodnáře.
Ještě do druhého desetiletí 19.století byl ustavován nový systém, ale něco nového v rámci tohoto systému začalo až v první polovině 19.století. Právě k tomu je nyní budován zcela nový řád na základě zkušeností uplynulých 250ti let.
Kniha „Astrologie a kabala“ (Z´EV BEN SHIMON HALEVI
Vznik Spojených států amerických
Astrologie a kabala-str.41/ V hodinu a minutu, kdy vznikly Spojené státy, byl ascendent na 21.stupni Blíženců s Marsem přesně na stejném místě. To vypovídalo o tom, že tento národ se zrodil z bratrského zápasu Britů bojujících proti Britům, jak se vyjádřil jeden politik. Naznačilo to rovněž, že v tomto společenství bude docházet k nesvárům, když bude poškozen Ascendent nebo Mars. To se později projevilo v občanské válce mezi Severem a Jihem, v dlouhém válečném tažení proti Indiánům a v míře nejvyšší zločinnosti v západním světě.
Spojené státy americké v uplynulých 250ti letech
Takže to, co bylo na samotném počátku vzniku Spojených států, byl bratrovražedný zápas, který teď Američané šíří do celého světa.
Na samotném začátku to bylo tak, že Američané bojovali proti zemi, ze které vzešli, pak bojovali proti americkým indiánům, pak bojovali mezi sebou (válka Severu proti Jihu), přičemž záleželo na tom, na jakou stranu se přidali původní indiánští obyvatelé, pro které vybudovali rezervace, kde se indiáni působením západní civilizace zcela odřízli od svého původního života, který žili v souladu a harmonii s přírodou.
A pak Spojené státy pokračovaly v šíření této ideologie v celém světě, přičemž jsou nejspíš skutečně přesvědčeni o tom, že šíří boj za svobodu do celého světa. Přitom Američané jaksi pozapomněli, že jejich země je plná problémů a že by si měli řešit problémy především ve své vlastní zemi a nechat ostatní národy, aby si rovněž udělaly ve své zemi pořádek tak, jak to cítí.
Všude, kde se objevili Američané, docházelo v konečném efektu vždy k bratrovražednému zápasu a k občanským válkám. Stejně jako tomu bylo v Americe v 18.a 19.století, podobně staví proti sobě občany jednoho národa a rozsévají všude po planetě Zemi problémy, které jsou i ve Spojených státech. V takových zemích Amerika zásobuje vzbouřence zbraněmi (a tím je zadlužuje). A totéž se nyní děje i na Ukrajině.
Pokud se na to podívám z filozofického hlediska, přijde mi, jakoby i Američané „mysleli na budoucnost“ a HLEDALI nějakou cestu, jak sjednotit celý svět, ale v podstatě si s tím neví rady, a tak čekají, kde se objeví řešení, protože oni sami neznají žádný jiný způsob, než války, ničení a zabíjení. Ale i Američané jsou duchovní bytosti, stejně jako Slované – jako Češi, Moravané, Slováci, Ukrajinci, Rusové a další slovanské národy. Muselo tedy dojít ke konfliktu na Ukrajině, aby se do všeho vložili Slované a začali se tím vážně zabývat.
Takovouto filozofii jsem si k válce na Ukrajině stanovila já sama, je to můj názor vycházející ze zkušeností a z informací, které mám k dispozici. Nikomu jej nevnucuji, jen jej předkládám k posouzení a případné diskusi, aby byl k dispozici i jiný pohled než ten současný, konvenční.
Protože bez nějaké filozofie, které se můžeme přidržet, se nehneme dále.
Válka, strach, omezování a zodpovědnost
Válka je výplodem strachu. Vladimír Putin jasně řekl, že mají obavy z toho, že na ně bude útočeno. A v takovém případě se začne objevovat onen zvířecí pud sebezáchovy – co udělá zvíře, když se cítí ohroženo? Má dvě možnosti – buď uteče nebo zaútočí. Vladimír Putin neměl kam utéci, a tak zaútočil. Takto by ale jednal jakýkoli státník na jeho místě, kdyby se cítil ohrožen. Jak se zachovali Američané, když Japonci za 2.světové války zaútočili na Pearl Harbor? Shodili atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki. Také útočili a mnohem strašlivěji.
A tak je spíš na místě se ptát, proč bylo nutné u Putina rozdmýchávat takový strach? Nejspíš má Putin pravdu, když hovoří o tom, že NATO a Spojené státy chtějí zničit Rusko jako svého nepřítele a konkurenci, protože kdyby měly NATO a Spojené státy nějaký jiný záměr, tak by své kroky obhájily a ony místo toho odpovídají sankcemi, které Rusko oslabují a omezují.
Ale omezování je odvrácenou stranou zodpovědnosti. OMEZOVÁNÍ DRUHÝCH NENÍ TOTÉŽ, CO ZODPOVĚDNÝ PŘÍSTUP. Omezuje jen a pouze člověk, který nedokáže převzít zodpovědnost za své konání, člověka, který si zodpovědnost za své konání uvědomuje, protože ví, že to působí na jeho psychiku.
Stejně tak není zodpovědné podporovat válku zasíláním zbraní. Zbraně ve skutečnosti nepomáhají přežít. ZBRANÍ SE ČLOVĚK NENAJÍ. Jenže takto asi vládní činitelé neuvažují. A tak musí přijít obyčejní lidé, aby ukázali, co skutečně je důležité.
Jak pomáhají obyčejní čeští občané?
Všímáte si například, jak pomáhají Češi – obyčejní čeští občané? Poskytují Ukrajincům přístřeší, potravinovou, materiální i finanční pomoc. Ukrajinci jsou si toho vědomi. Dnes jsem viděla v televizi reportáž o tom, jak Ukrajinky z Prahy vezli materiální a potravinovou pomoc na Ukrajinu bojujícím vojákům. Toto je skutečná POMOC PRO PŘEŽITÍ !
Jak „pomáhají“ Spojené státy?
A jak pomáhají Spojené státy? Posílají na Ukrajinu zbraně a poskytují Ukrajině úvěr na nákup těchto zbraní, které jejich zemi zničí a budou zabíjet, a navíc zadluží Ukrajinu na několik generací.
A co bude pak, až válka skončí? Budou se lidé mít kam vrátit? Jak a kde budou žít? Ani se mi nechce domýšlet, jak to může dopadnout?
Dobro, zlo a reinkarnace
Kde je tedy to dobro a kde je zlo? Už jste někdy slyšeli o reinkarnaci? Člověk se prý v příštím životě narodí do situace, kterou si za svého současného života sám připravil. Bez ohledu na to, zda to tak je, co zanechá současná generace Ukrajinců svým dětem? Zničenou zemi, která nejspíš zpustne, protože z ní všichni lidé odejdou…
Nenávist proměněná v lásku může dokázat velké věci
Ale třeba to tak nebude. Třeba se tam jednou zase vrátí a budou moci dále žít. Ale to se nejprve musí současná nenávist proměnit v lásku, protože všichni jsme Lidé a všichni chceme žít v míru. Nejenom ukrajinští, ale i rušní vojáci. A možná tomu nebudete věřit, ale i Vladimír Putin by se všemi raději spolupracovat a vycházel s ostatními dobře. Teď je spíš otázka, komu může věřit?
Hledejme společnou cestu my všichni PRO VŠECHNY! Zákon karmy hovoří jasně. I když se to všechno projeví se značným zpožděním a zpočátku to může vypadat, že to nepomáhá a nic se neděje, teď jde o život a přežití každého z nás i Slovanů samotných. Jde o přežití a také převzetí zodpovědnosti na osobní rovině bez ohledu na to, co se děje ve společnosti.
Jak na to, to má každý z nás dáno již z okamžiku narození. Pro každého z nás existuje osobních 12 KROKŮ KE SPLNĚNÍ SNŮ.
Vydejme se společně univerzální cestou
Existuje i jiná cesta, jak řešit současnou situaci. Jednoduchá a mírumilovná – cesta univerzální, na kterou jste se vydali tím, že čtete tyto řádky. Je to cesta pro Věk Vodnáře.
Rovné šance pro všechny bez rozdílu naleznete na webu www.janamaskova.cz. Jedinou podmínkou pro využití toho, co je na tomto webu, je, že musíte umět česky 😊. Informace je však možné převést i do jiných jazyků, včetně ukrajinského a ruského 😊.
Věk Vodnáře a rovné šance pro všechny
Více o Věku Vodnáře se dozvíte na odkazu https://www.psychologiechaosu.cz/vek-vodnare/
Přidejte se na stranu dobra
Každý člověk (i každý národ) chce být uznáván. Chce být uznáván za to, co dokázal. Záleží jen na tom, co to bude, zda se člověk přidá na stranu dobra nebo zla.
S univerzálním poznáním se mohou všichni lidé přidat na stranu dobra, které vyváží zlo převládající teď na obou stranách spektra.
Co dělat?
Podstata současné situace je, že je třeba zvolit univerzální pravidla na osobní, vztahové i univerzální rovině, která jsou naznačena ve 12ti KROCÍCH
Na osobní rovině
- postarat se o svou vlastní soběstačnost a nespoléhat se na druhé lidi
- vymezit a stabilizovat svůj prostor
- rozšiřovat svůj potenciál vzděláváním
- věnovat pozornost svým citům a svému původu
- dělat to, co nás těší a učit to své děti
- umět dát najevo i své negativní emoce, naučit se říkat pravdu a všechno na rovinu, umět argumentovat
Na rovině vztahů
- naučit se spolupracovat s druhými lidmi, hledat „zlatou střední cestu“
- respektovat hodnotu druhého člověka a vážit si druhých lidí, dávat druhým lidem prostor, jaký dáváme sobě
- rozšiřovat své obzory i na dalekých cestách a při kontaktu s cizinou
Na společenské rovině
- přebírat zodpovědnost za své konání a motivovat k tomu i druhé lidi
- dospět k vnitřnímu osvobození odhalením vlastní výjimečnosti
- respektovat i všechno to, co nás obklopuje (přírodu, vesmír), začlenit do života i kosmický rozměr života s vědomím, že existuje něco, co nás přesahuje a že jsme součástí něčeho mnohem většího – univerzálního, tedy vesmírného
Na webu www.janamaskova.cz naleznete různé projekty pro Věk Vodnáře, jejichž prostřednictvím se můžeme vydat zcela originální cestou – cestou dobra pro nadcházející Věk Vodnáře. Těším se na vás, astroložka Jana Mašková
„Ukrajina a Rusko včera a dnes“ aneb „Jak se sjednotit?“
Tento e-book byl napsán v prvních měsících roku 2022. Od poloviny března roku 2022 velkou část našeho národa rozrušuje dění kolem Ukrajiny. To, co se děje, je velmi citlivé a vzbuzuje to u lidí bouřlivé emoce. Objevuje se spousta informací a také dezinformací, ve kterých se člověk jen těžko orientuje. Těžko se pak hledá nějaký záchytný bod, na kterém se všichni shodnou. Tím „záchytným bodem“ je i v případě Ukrajiny univerzální rozměr života, tedy to, že jsme všichni součástí jednoho a téhož celku, kterým je planeta Země a že nikdo není více ani méně důležitý. Všichni máme svou důležitost a každý zde má svou nezastupitelnou úlohu. A pokud píšu každý, tak prostě KAŽDÝ BEZ ROZDÍLU. Musíme si uvědomit, že v tuto chvíli nejde POUZE o nás, kteří nyní žijeme, jde i o budoucí generace, pro které nyní každý musí splnit svůj úkol, který je mu dán. A pokud mu to není umožněno, o to těžší to bude v budoucnu.
První věc, kterou si dnes musíme uvědomit, je fakt, že se pouze opakuje to, co už tady bylo – dnes má mnoho lidí postoj „války tu vždycky byly“, ale tato válka je něčím zcela jiná. Jakoby zde byl nějaký hlubší záměr. Například ten, aby skrze válku na Ukrajině byly zapomenuty všechny předcházející války. Skrz válku v lidech jako by umíraly všechny pozitivní city a pocity, láska se mění v nenávist a to je to nejhorší, co může být. Ovšem tady jde o to, jak se ke všemu postaví každý z nás. Necháme v sobě rozhořet nenávist, která z nás udělá jen ovládané loutky, nebo se obrníme trpělivostí a budeme vytrvale pracovat na stabilizování vlastní životní situace? To hlavní, o co tady jde z univerzálního hlediska, je to, co nás má tato situace naučit. Jako národ tu totiž máme zcela zásadní karmický úkol, a sice to, že se přestaneme spoléhat na druhé a začneme se spoléhat pouze sami na sebe, přičemž budeme ochotni převzít zodpovědnost za své konání.
Pokud člověk něco dělá, měl by to dělat proto, protože to pomáhá. Pokud člověk dělá něco, co nepomáhá anebo doslova škodí, svědčí to o tom, že je daná energie využita negativně.
Z univerzálního hlediska je to tak, že pokud člověk (nebo národ) něco dělá, měl by to dělat proto, aby byl soběstačný, protože pokud soběstačný není, stává se závislým (a tím i ovládaným) na druhých lidech (nebo národech). Vynaložit svou energii na to, co je nutné pro přežití (pro SKUTEČNÉ přežití), je naprosto přirozená věc. Vynakládat energii na války, to už je dnes přežitek, který by měli lidé opustit. Právě to je totiž samotnou příčinou krize.
Pokud se národ (nebo člověk) dostane do stadia, kdy soběstačný není, pak musí analyzovat, co potřebuje a co nepotřebuje pro to, aby přežil, a to tak, aby se zároveň cítil dobře. Cítit dobře se můžeme pouze tehdy, pokud vše probíhá přirozeně a v souladu s planetou Zemí a zemskými mechanismy. Chceme-li se stát soběstačnými, je třeba pro to fyzicky něco udělat, nikoliv brát do ruky zbraň. Právě v tomto ohledu je nyní třeba změnit své vzorce chování tak, abychom se mohli stát soběstačným.
Pokud se objeví problémy, je dobré se zastavit a vrátit se zpět, abychom zjistili, kde je samotná příčina problémů. Pokud se začneme vracet zpět, pak nejspíš zjistíme, že se v našem životě opakuje totéž, co se dělo před mnoha a mnoha lety. Pokud tedy dochází ke stále stejným problémům, znamená to, že musíme změnit přístup a k tomu je nutné se ponořit hlouběji do minulosti, abychom pochopili, z čeho problémy pramení.
Právě o to se pokusím v tomto e-booku.
Začneme projevem Vladimíra Putina dne 21.2.2022. Projev Vladimíra Putina s českým překladem Vladimíra Franty naleznete na níže uvedeném odkazu.
Květen 2022/E-book „Ukrajina a Rusko včera a dnes“ aneb „Jak se sjednotit?“ jsem dne 16.5.2022 zaslala mailem všem českým poslancům, ale poté, při zpracovávání ÚROVNĚ4 hry „V jedné malé zemi“, jsem začala všechny informace v e-booku uvedené, ještě jednou prověřovat a doplňovat. Informace, které jsem do e-booku dopsala po odeslání mailu, jsou označené Květen 2022/
Projev Vladimíra Putina dne 21.2.2022
Vladimír Putin-21.2.2022/Můj apel je samozřejmě adresován i našim krajanům na Ukrajině. Je třeba to vzít zeširoka a podrobně. Otázka je vážná. Situace na Donbasu opět nabyla kritického akutního charakteru. A dnes se obracím přímo na vás, abych nejen zhodnotil, co se děje ale také informoval o přijímaných rozhodnutích, o případných dalších krocích v tomto směru. Dovolte mi ještě jednou zdůraznit, že Ukrajina pro nás není jen sousední zemí. Je nedílnou součástí naší vlastní historie, kultury a duchovního prostoru. To jsou naši kamarádi, příbuzní, mezi kterými jsou nejen kolegové, přátelé, spolubranci, ale i příbuzní. Lidé s námi spjatí krví, rodinnými vazbami.
Poté hovořil Vladimír Putin o historii.
Vladimír Putin-21.2.2022/Obyvatelé jihozápadních historických staroruských zemí se po dlouhou dobu nazývali Rusi a pravoslavnými. Tak to bylo až do 17.století, kdy byla část těchto území znovu sjednocena s Ruským státem, bylo tomu tak i poté. Zdá se nám, že o tom v zásadě všichni víme, že se bavíme o známých faktech. Zároveň, abychom pochopili, co se děje, vysvětlili motivy ruského jednání a cíle, které jsme si stanovili, je nutné říci aspoň pár slov o historii problému.
Tady už se dostáváme do doby před 100 lety.
Vladimír Putin-21.2.2022/Začnu tedy tím, že moderní Ukrajinu zcela vytvořilo Rusko. Přesněji bolševické, komunistické Rusko.
Toto prohlášení Vladimíra Putina může znít poněkud „nabubřele“ až nadneseně. Pojďme se tedy podívat, jaká byla skutečnost? Jaká byla Ukrajina před 100 lety?
O slovech Vladimíra Putina si můžeme ve 21.století myslet své, ale vraťme se do 20.let 20.století a dejme slovo tehdejšímu československému důstojníkovi a pozdějšímu armádnímu generálovi Ludvíku Svobodovi. Ludvík Svoboda pobýval v Užhorodu na západě Ukrajiny ve 20.letech 20.století. Tento úryvek svědčí o tom, jaký byl v té době život v této části Ukrajiny a dává tušit, že ve zbytku Ukrajiny to bylo podobné.
Cestami života – Ludvík Svoboda – vyd. 1971
CŽ-str.-16/ Na slušnou řádku let mne vojenská služba odvála do dalekého Užhorodu. Do těch končin se důstojníkům z Čech obvykle moc nechtělo, ale já jsem si nenaříkal. Všude je chleba o dvou kůrkách, člověk si zvykne…
CŽ-str.-16/ Najít v Užhorodě byt nebylo v té době snadné. Museli jsme vzít zprvu zavděk bědným kumbálkem vesnického stavení v blízkých Onokovcích. Chalupa ještě neměla o dvacátém století ani potuchy. Kromě stěn, stropů a komína s pecí jí chybělo všechno ostatní, co člověk potřebuje k slušnému životu. Obdivoval jsem svou ženu, jak statečně a vynalézavě se s těmito nesnázemi dovedla potýkat. Nebyli jsme zajisté sami, koho okolnosti nutily zjednodušit své nároky na komfort rodinného příbytku… Jedno se mi však na našem venkovském bydlení líbilo, to musím říci: často jsem mohl do kasáren a zpátky domů cválat na ryzáku.
CŽ-str.-16/ Život se tu jinak ještě setrvačností odvíjel jako kdysi v ospalých haličských provinciích za starého Rakouska. Potkávali jste nuzně oblečené venkovany širokých, dobrosrdečných obličejů, kteří se báli boha a měli v úctě pány. Pánem byl farář či pop. Mimochodem, v Onokovcích byl farářem neobyčejně sčetlý a hloubavý muž, s nímž jsem rád zapřádal dlouhé a pro mne poučné hovory o přírodě i o lidech. Ve městě patřil k pánům doktor, notář, lékárník, ale i poštmistr, četník a také důstojník.
CŽ-str.-16/ Dřevorubci a ovčáci, se špatně holenými osmahlými tvářemi a žilnatými krky, v košilích bez límečků, pokorně na potkání snímali své umaštěné klobouky s klopenými střechami. Ženy s hlavami zamotanými do šátků tahaly v nůších do města na trh máslo, sýr, vejce. Prodávaly lacino: dvě kuřata za tři koruny.
CŽ-str.-16/ V krčmě se pilo do němoty. Ulice v samotném Užhorodě byly většinou ještě prašné a hrbolaté, s připláclými, ukoptěnými domky, zatuchlými krámky, do nichž se vcházelo po dvou třech schůdcích. Nad nimi visela dřevěná deska s oloupaným rusínským nebo maďarským nápisem. V uprášeném výkladě vypadaly i nové věci sešle, neladně, opotřebovaně.
CŽ-str.-16/ V centru města se však již zvedaly moderní budovy, banka, sokolovna, divadlo, obchodní dům, gymnasium i činžáky, jako v kterémkoli jiném větším městě ve vnitrozemí Čech nebo i Slovenska.
CŽ-str.-17/ Podkarpatská Rus procitala ze staleté zanedbanosti a armádě přitom okolnosti naprosto přirozeně přisoudily úkol pomáhat její civilizaci na nohy.
CŽ-str.-17/ Považte, takový vesnický chlapec, když rukoval, jel někdy poprvé v životě vlakem. A na vojně dostal své první kožené boty (doma chodil bos nebo v krpcích). Vedli ho k tomu, aby na sebe dbal a udržoval pořádek, naučili ho číst a psát, zacházet s rozličnými instrumenty. Nemálo důstojníků se přímo s buditelským nadšením věnovalo tomuto ušlechtilému civilizátorskému poslání.
CŽ-str.-17/ Zrovna Klapálka byste se mohli zeptat, proč po zaměstnání trpělivě vysedával s negramotnými vojáky a učil je slabikovat. Řekne vám, že to cítil jako svou povinnost přinést něco těm zbídačelým lidem.
CŽ-str.-17/ Byli z nich později většinou ti nejlepší vojáci, o tom jsem se přesvědčil již tehdy a potom hlavně za války na frontě.
CŽ-str.-17-18/ Pro důstojníka, to připouštím, nebyl život v takovéto provinční posádce příliš vábný a pestrý. V jazykově cizím prostředí se kromě kolegů z velitelského sboru pluku mohli stýkat jen s několika málo krajany, kteří tu zastávali různá místa ve státní nebo hospodářské správě.
CŽ-str.18/ Některé sem přivedlo idealistické nadšení, jako doktora Alberta nebo lesního Hubálka, jehož fejetony se pravidelně objevovaly v Lidových novinách. Jiní – a to bylo mnohem častější – sem bývali přeloženi z Čech pro rozmanité služební přestupky.
CŽ-str.-18/ Takový důstojník, zvláště pokud patřil k těm druhým, mohl si tu zajisté připadat jako na ostrově vyhnanců. Slabší povahy si pak snadno navykaly utápět nudu ve víně (bylo ho za 6 korun litr) a v kořalce, ubíjet ji kartami v putykách U černého žida nebo U Eržiky, zabředaly do milostných pletek.
CŽ-str.-18/ Čas od času rozvlnil stojatou hladinu života nějaký skandál, či dokonce tragédie, jakou byl kupříkladu sebevražedný čin zamilovaného nadporučíka, který se z kočáru, v němž seděl spolu se svou milou a se svým sokem, vrhl v plné jízdě hlavou na patník.
CŽ-str.-18/ Vyprávím to všechno, abych čtenáři navodil plnější představu o životě v předválečné provinční posádce, kde takřka doslova dávaly lišky dobrou noc.
CŽ-str.-18/ V Užhorodě, kam jsme se potom přestěhovali do moderního bytu na nábřeží, bylo však krásně. Prožili jsme tu s ženou více než osm blažených roků svého života. Narodily se nám tu obě naše děti, Mirek i Zoenka. To se ví, byli jsme mladí, budoucnost se před námi rozvírala jako nekonečný oceán štěstí, do něhož jsme sotva vpluli. Náš společný domov voněl novotou manželských počátků, kdy dva lidé, kteří se vzali, objevují jeden druhého a nacházejí potvrzení správnosti své životní volby.
CŽ-str.-18-19/ Každou neděli jsme byli na horách, v létě pěšky, v zimě na lyžích. Karpaty jsme přece měli za humny. Svou vášeň pro horskou přírodu jsme sdíleli s hloučkem přátel. Byli jsme taková skupina nenapravitelných horských poutníků, kteří se v horování pro pěší túry sdružili právě tady v Užhorodě a kteří jsme se pak téměř rok co rok, i když nás služba později během let rozptýlila po různých městech, vytrvale sjížděli k novým a novým výpravám.
Tenkrát nedostávali lidé všechno „na zlatém podnose“, ale právě to jim pomáhalo v osobním rozvoji.
Květen 2022/ Po 1.světové válce byla Zakarpatská Rus připojena k Československu. Nebylo to náhodné či nahodilé, opět to mělo svůj smysl. T.G. Masaryk o tom ve své knize „Nová Evropa“ píše toto:
T.G. Masaryk – Nová Evropa – vyd. 1994
Nová Evropa-str.154/ 48b Nedávno nový plán byl navržen Malorusy žijícími v Uhrách. Jejich zástupci ve Spojených státech si přejí spojení svého národa s československým státem, jehož by tvořili autonomní, federativní část. Tento návrh musí ovšem být schválen lidem v Uhrách. Tito Uhrorusíni, jak si (v Americe) říkají, byli hrubě utlačování Maďary, je jich asi půl miliónu.*)
*)Mezi uherskými a haličskými Malorusy (v Americe) je strana, která si říká Karpato-Rusové; tito též nabídli Československé národní radě spojení s československým státem. Nová Evropa-str.154/
Květen 2022/ A co píše T.G. Masaryk o tehdejším hospodářském významu Čech?
Nová Evropa-str.154/ 48c Hospodářsky a finančně mají Čechy pověst „perly Rakouska“ a v budoucnosti budou právě tak bohaté jako nyní; ve skutečnosti budou bohatší, jelikož nebudou nuceny podporovati hospodářsky slabších provincií Rakouska. **)
**) Budiž podotknuto, že finance rakouské spočívají na Čechách – Moravě – Slezsku, Dolních Rakousích s Vídní, severním Štýrsku a v posledních letech částečně na západní Haliči.
Čechy byly od počátku svého spojení s Rakousy a Uhrami politickou páteří Rakouska; alpské provincie byly chudé. Terst a moře měly velký význam, Uhry hospodářsky neměly pak žádného významu. Čechy vyvážely obilí i průmyslové výrobky; teprve v druhé polovině 19.století staly se Uhry sýpkou Rakouska, dovážely obilí a mouku, jíž potřebovaly, z Ameriky.
Nyní jest obyvatelstvo Čech, okrouhle vzato, z polovice zemědělské, z polovice průmyslové. V Čechách samotných je 35% zaměstnáno polním hospodářstvím, ostatek pak průmyslem, obchodem a tzv. svobodnými povoláními. Na Moravě a ve Slezsku 50% obyvatelstva živí se polním hospodářstvím; na Slovensku ještě větší procento.
Květen 2022/ Tolik tedy T.G.Masaryk o tom, jak v 19.a na počátku 20.století jest zaměstnáno obyvatelstvo Čech. Je tam jeden zásadní rozdíl mezi tím, co píše Masaryk a tím, co se děje dnes. V Masarykově Nové Evropě nikde nenajdete zmínku o nezaměstnanosti. Nezaměstnanost je naším „výdobytkem“ polistopadové éry a něco podobného by mohlo potkat i Ukrajinu. To ale není v pořádku. Normální totiž je pracovat a dostávat za to peníze. Květen 2022/
A nyní zpět k Ukrajině a projevu Vladimíra Putina
Projev Vladimíra Putina dne 21.2.2022
Vladimír Putin-21.2.2022/Začnu tedy tím, že moderní Ukrajinu zcela vytvořilo Rusko. Přesněji bolševické, komunistické Rusko. Tento proces začal téměř okamžitě po revoluci v roce 1917 a Lenin a jeho spolupracovníci to udělali velmi hrubým způsobem vůči Rusku samotnému. Oddělili, odtrhli od ní část jejich vlastních historických území, milionu lidí, kteří tam žili, se samozřejmě nikdo na nic nezeptal. Poté, v předvečer velké vlastenecké války a po ní, Stalin připojil k Sovětskému svazu některá území, jež přičlenil k Ukrajině, tyto dříve patřily Polsku, Rumunsku a Maďarsku. Stalin v rámci jakési kompenzace nadělil Polsko části původních německých území a v roce 1954 Chruščov z nějakého důvodu odebral Krym Rusku a daroval jej Ukrajině. Vlastně tak vzniklo území sovětské Ukrajiny.
Abychom pochopili, jak je to s Ukrajinou a Ruskem ve skutečnosti, vrátíme se do minulosti. Hledat budeme v různých zdrojích, naprosto nezávislých na současném dění. Začne se před námi postupně odkrývat skutečný historický obraz současné Ukrajiny.
Začneme Masarykovou „Novou Evropou“, která byla u nás znovu vydána v roce 1994, a z té vybereme pro toto téma to nejpodstatnější. Nejprve si připomeneme, jak tato kniha vznikala. Už z toho je patrné, že se jedná o dílo, které spojuje Východ a Západ.
T.G. Masaryk – Nová Evropa – vyd. 1994
Nová Evropa-str.53/ Předmluva k anglickému a francouzskému vydání
Tato kniha má dlouhou historii. Byla původně napsána loni v Petrohradě, za neklidu revolučního. Šlo mi o to ujasnit našim vojákům zásadní problémy války; jim kniha byla věnována.
Odevzdal jsem rukopis ruské tiskárně, ale domnívám se, že teď kniha na Rusi vyjít nemohla. Mezitím musil jsem odejet na Západ; na cestě Sibiří a Tichým oceánem zpracoval jsem část svého rukopisu v tuto knížku, kterou teď předkládám politické veřejnosti. Psal jsem, nemaje k dispozici skoro žádné literatury; jen při poslední revizi rukopisu mohl jsem tu a tam použít literatury americké. Opakuji však, že mi šlo o objasnění zásadních problémů válkou rozvířených.
T.G.M.
Washington v říjnu 1918
Nová Evropa – T.G. Masaryk – str. 135
Reorganizace východní Evropy a Rusko
Nová Evropa-str.135/ Už bylo ukázáno na národnostní a politický rozdíl Západu a Ruska; na Západ je mnoho národů a států, Rusko má mnoho národů, ale tvoří jeden stát. Na teritoriu ne větším, třebaže hustěji obydleném, Západ je politickou organizací četných a kulturních, starých národů; reprezentuje politicky, ekonomicky a kulturně vůbec organizaci intenzivnější, intenzívnější využití všech kulturních sil, kdežto Rusko je kulturně ještě na stadiu extenzívnosti. Západ je organizací autonomních celků národních a státních, Rusko bylo organizací centralistickou, absolutistickou – nedostatkem autonomizace carismus také padl. Proto revoluce ihned prohlásila autonomistické heslo: sebeurčení národů a radikální strany interpretují právo sebeurčení na právo politického odtržení; tento program se přirozeně dal sám sebou v zemi tak centralizované a pociťující proto přímo živelnou potřebu autonomizace. Na Západě – jaká rozmanitost a pestrost samostatných jazyků, národů a států, třebaže Západ nemá ani dvakrát tolik obyvatelstva jako Rusko; v caristickém Rusku – jaká jednotvárnost administrace. A přece ani Západ není ještě dostatečně autonomizován, ještě i na Západě centralizace dusí přirozené úsilí po individualizaci, autonomizaci; odtud úsilí různých národů po samostatnosti, odtud také tato válka (JM/ tzn.1.světová válka). I Rusko má přirozenou a historickou rozmanitost kulturních sil a částí, ale carismus nedovedl sil těchto budit a organizovat, a proto tak bídně sám v sobě se rozvalil a zmizel, a proto také revoluce je posud tak negativní, málo konstruktivní. Carismus nepřipravil Rusy k administrační práci.
Po stránce národnostní je Rusko docela zvláštním útvarem, složeným z mnoha národů…
Nová Evropa-str.137/ Důležitým stal se pangermanismem problém maloruský (ukrajinský). Tu je lišit otázku jazykovou a národnostní od otázky politické.
Jde totiž o to, jsou-li Ukrajinci zvláštní národ, nebo jen ruský kmen, je-li maloruština (ukrajinština) zvláštním jazykem nebo dialektem ruštiny. I odborní jazykozpytcové (i slovanští) jsou tu rozděleni. Podle analogie jiných národů může se říci, že Ukrajinci i v tom případě, že by jejich jazyk byl jen dialektem, mohou se od Rusů oddělit z důvodů jiných, hospodářských, sociálních a politických. Politická samostatnost se neřídí pouze jazykem. Jak nejlépe dokazují samostatné státy německé. Co platí na Západě, platí na Východě. Ovšem západní historie ukazuje, že se dialektické individuality podřizovaly kulturní výhodě, vyplývající ze spojení s větším kulturním národem; ve Francii např. provensálština je od spisovné francouzštiny rozdílnější, nežli maloruština od ruštiny; i německý dialekt plattdeutsch a jiné jsou odchylnější od spisovného jazyka než maloruština od ruštiny. Arci že francouzská a německá literatura a kultura poskytují mnohem více než ruská, a Francie a Německo vůči dialektickým individualitám nepostupovaly tak nerozumně jako carismus ruský.
Nová Evropa – T.G. Masaryk – str. 137-138
Nová Evropa-str.137-138/ Politicky Ukrajina sama v 3. „Univerzálu“ (1917) uznala centrální ruský stát a sebe prohlásila za část ruské federace; je přirozeno, že nehotový politický útvar ukrajinský cítil potřebu opírat se o ruský celek. Teprve později (4. Univerzál) ukrajinská Rada prohlásila Ukrajinu za stát samostatný, na Rusku nezávislý; v tom, rozumí se, byla podporována Němci a Rakušany. Pangermáni, němečtí i rakouští, na Ukrajinu pamatovali a Ukrajincům ukládají úkol protiruský. *) Např.: „Trvalé ruské nebezpečí, tak jak tak, jen utvořením ukrajinského státu může býti vyloučeno, čímž i v polské otázce pro nás bude odstraněna pochybnost.“ Prof.Jaffe, 1917… „Kdo Rusko chce zničit anebo těžce poškodit, musí mu vzít Ukrajinu.“ Carriere, 1917*)
Slova o tom, že kdo chce zničit Rusko, musí mu vzít Ukrajinu, jsou ale mnohem starší. Původní myšlenka je Bismarckova a vyslovil ji již v roce 1848. Jen tak mimochodem – rok 1848 odpovídá roku 2014 – tehdy začal boj o Ukrajinu.
A když už jsme u Bismarcka, slova o Rusku a Ukrajině nebyla jediná, která pronesl na adresu Slovanů. Další jeho citát se týká Československa. Dr.Edvard Beneš o tom hovořil v roce 1939 v době svého exilu i v obou amerických sněmovnách. Pojďme ocitovat dr. Edvarda Beneše z jeho knihy PAMĚTI.
PAMĚTI – Dr. Edvard Beneš – vyd. 1947
PAMĚTI-str.272/ Za svého pobytu ve Washingtonu… Měl jsem oficiální projev o Československu, jeho poslání, jeho politice a jeho postavení v Evropě, v obou amerických sněmovnách.
V Benešově projevu zazněla mj. také tato Bismarckova slova:
PAMĚTI-str.272/ Vaše vláda snad také měla na mysli proslulé prohlášení německého kancléře Bismarcka po jeho vítězství nad Rakouskem v roce 1866:
„Kdokoliv je pánem Čech, je pánem Evropy. Evropa tudíž nesmí připustit, aby tam vládl jiný národ než český, poněvadž tento národ se nesnaží o nadvládu nad jinými. Hranice Čech jsou zárukou evropské bezpečnosti a ten, kdo jimi pohne, uvede Evropu do neštěstí.
Nová Evropa – T.G. Masaryk – str. 138-139
A nyní zpět k Ukrajině a Nové Evropě T.G.Masaryka
Nová Evropa-str.-138/ Rakouská politika užívala haličských a bukovinských Malorusů (Rusínů) nejen proti Rusku, ale i proti Polákům a na Ukrajinu pohlíží jen jako na prostředek pro svůj klerikální imperialismus. (Memorandum Szeptyckého.) **)Terminologie je velmi neustálená; jednotlivá označení: Malorusové, Rusíni, Ukrajinci, Rusňáci mají politický smysl. Ukrajinec nechce se zvát Malorusem, část národa, jež cítí katolicky a autonomicky, nechce být zvána ukrajinskou atd. Užívám tu názvu: Malorus, maloruština beze všechno politického zbarvení pro etnografické a jazykové označení lidu obývajícího Ukrajinu, východní Halič, Bukovinu a uherskou Rus.**)
41.Nejen Ukrajina, ale i Polsko a ostatní malí národové na Východě potřebují opory v silném Rusku, sice budou pod formou samostatnosti hospodářsky a politicky v područí Německa. Bude mít veliký význam, jak a do jaké míry se ty národy na Východě dovedou vyrovnat mezi sebou (poměr Malorusů a Poláků, Poláků a Litevců, Litevců a Lotyšů)
Nová Evropa – T.G. Masaryk – str. 138-139
Nová Evropa-str.-138-139/ Poměr Německa k Rusku byl přiostřen novým kurzem – světovou politikou, směřující na východ do Asie a Afriky; tu se srazilo Německo nejen s Ruskem, nýbrž i s Anglií a Francií, s hlavními mocnostmi asijskými. Tím také docíleno dohody Ruska s Anglií. Nová světová politika Německa v jádře není než důsledkem starého německého Drang nach Osten:
Nová Evropa-str.-139/ Vilém pokračuje v turecké politice Fridricha Velikého, ale za nových světových poměrů. Pokud Němci tlačili jen na pásmo malých národů a pokud poměr Pruska k Rakousku nebyl definitivně vyřízen, Německo (Prusko) a Rusko mohly se přátelit, zájmy pouze kontinentální umožňovaly shodu. Německo na Rusku mělo blízké a výhodné odbytiště pro svou energickou industrii. Jakmile se Německo po roce 1866 dohodlo s Rakouskem a zahájena energičtější politika na Balkáně a v Turecku, když Německo započalo politiku koloniální a tím vedle Asie Afrika se stala přímým předmětem německých tužeb, Francie a Anglie byly přiblíženy Rusku. Rusko v nové světové situaci dostalo pro Německo nový světový význam; zeslabení Ruska a zabrání ruského jihozápadu (úrodnost půdy – uhlí – Černé moře) stalo se cílem německé politiky a nynější války
I zde se samozřejmě jedná o 1.světovou válku. Jak je z textu patrné, před rokem 1866 se Německo (Prusko) a Rusko „mohly přátelit“, zdá se, že bylo vše v pohodě, protože „Německo na Rusku mělo blízké a výhodné odbytiště pro svou energickou industrii.“ A jak zapadají „zeslabení Ruska a zabrání ruského jihozápadu (úrodnost půdy – uhlí – Černé moře) stalo se cílem německé politiky a nynější války“ do scénáře dění v 21.století? Téměř se to zdá být tentýž scénář.
Dnes, ve 21.století, se stále hovoří o tom, že „Rusko je na cizím území“, ale kdo na Ukrajině vybudoval to, co je tam vybudováno? Byl to Sovětský svaz, jehož hlavní „mateřskou zemí“ bylo Rusko, tak jaképak cizí území?
Nová Evropa-str.-139/ Zabrání západních gubernií ruských, politika s baltickými kraji, s Polskem a Ukrajinou jsou výsledkem politiky usilující o organizaci německé centrální Evropy a o panství v Asii a v Africe. Berlín-Bagdád doplněno o Berlín‑Varšava-Kyjev-Oděsa.
Východ, Rusové a pásmo malých národů, bylo by Německu výhodnější než části Západu (Belgie, Alsas-Lotrinky, části Francie); ovládajíc Východ, Německo by bylo s to podmanit si Západ.
Nová Evropa – T.G. Masaryk – str. 139
Evropa, lidstvo, potřebuje Ruska, Ruska samostatného a silného.
Nová Evropa-str.-139-140/ Rusko se na delší dobu nemůže vojensky uplatnit. Slovo Napoleonovo o kozácké Evropě se nevyplnilo. Evropa spěje k svobodě a k lidskosti. K tomu Rusko, usilující o republiku a demokracii, dovede přispět značně a již přispívá, třebaže při přílišné negativnosti jeho revoluce vliv na Evropu je slabší, než politicky neprozíraví bolševici předpokládají. Zatím však Rusko potřebuje pomoci spojenců ke své administrační reorganizaci.
Nová Evropa-str.-139/Rusko si zjednalo vliv v Evropě Puškinem, Turgeněvem, Tolstým, Dostojevským, Gorkým – Rusko bude také mít veliký vliv politický, provede‑li revoluci důsledně – ale revoluci hlav a srdcí. S carismem ruským padá carismus vídeňský a berlínský, carismus nebezpečnější, protože se opírá o vědu a vyvinutý kapitalismus.
Nová Evropa-str. 140/ Carismus romanovský byl nevzdělaný a hrubý, a právě tím světu méně škodlivý – horší je teď carismus ruské masy a revolucionářů. Odstranili cara, ale nepřekonali carismus.
Tak trochu to připomíná i současné dění na Ukrajině. Kdyby „revolucionáři“ na Ukrajině „překonali carismus“, tak by si uvědomovali skutečnou zodpovědnost za své vlastní konání, když místo fyzické práce vzali do rukou zbraně a nechali zničit vše, co jim zajišťovalo stabilitu a soběstačnost, a to národem, který jim vše vybudoval…
Květen 2022/Nyní, než se vrátíme do roku 2022, ještě nahlédneme do knihy „Legionáři“ od Miroslava Honzíka, kde se píše o členu tajných služeb Emanuelu Voskovi, který byl blízkým spolupracovníkem T.G.Masaryka
Legionáři – Miroslav Honzík – vyd.1990
Legionáři-str.24/ Po vstupu Spojených států do války se z pana Vosky satal kapitán Viska. Spolupracovat s americkým generálním štábem a byl pověřován různýcmi, s největší pravdpodobností zpravodajskými – úkoly v Evropě.
V září 1917 se na krátkou dobu objevil v Rusku. Byl na stopě enezpečné akci německé zpravodajské služby. Ta poskytovala některým ruským organizacím, které nesouhlasily s pokračováním války proti Nmecku a Rakousko-Uhersku, finanční prostředky. Na výplatní německé listině se ocitli i bolševici. Protože do akce byl zapleten vlivný občan USA, nebylo pátrání dovedeno k úspěšnému konci. Květen 2022/
Nyní se vrátíme zpět k projevu Vladimíra Putina dne 21.2.2022
Projev Vladimíra Putina 21.2.2022
Jak to bylo po roce 1917 a dále?
Vladimír Putin-21.2.2022/Ale nyní bych chtěl věnovat zvláštní pozornost počátečnímu období vzniku Sovětského svazu. Myslím, že je to pro nás nesmírně důležité. Musí se zvolit široký přístup. Připomínám, že po říjnové revoluci roku 1917 a následné občanské válce, začali bolševici budovat novou státnost a vznikly mezi nimi docela ostré neshody. Stalin, který v roce 1922 spojil posty generálního tajemníka ÚV ruské komunistické strany bolševiků a lidového komisaře pro národnosti, navrhl vybudovat zemi na principech autonomizace, tedy dát republikám, respektive budoucím administrativně-územním jednotkám, široké pravomoci, pokud se tyto připojí k jednomu státu.
Vladimír Putin-21.2.2022/Lenin tento plán kritizoval a nabídl ústupky nacionalistům, jež nazýval nezávislými „nězavýsimci“. Právě tyto leninské ideje konfederačního státního uspořádání a heslo o právu národů na sebeurčení až do odtržení tvořily základ sovětské státnosti. Nejprve byly v roce 1922 zakotveny v deklaraci o vytvoření Sovětského svazu, a poté, po smrti Lenina, také v ústavě SSSR z roku 1924.
Vladimír Putin-21.2.2022/Zde se okamžitě vynoří mnoho otázek. A první z nich vlastně hlavní – proč bylo potřeba tak velkoryse uspokojovat neomezeně rostoucí nacionalistické ambice na periférii bývalého císařství? Proč bylo nutné přenést do nově vzniklých, často svévolně načrtnutých správních celků, respektive svazových republik, obrovská území, která s nimi často neměla vůbec nic společného? Tato území byla postupována spolu s obyvatelstvem historického Ruska. Navíc ve skutečnosti tyto správní jednotky dostaly status a podobu národních státních útvarů. Znovu se ptám sám sebe. Proč bylo nutné dávat tak štědré dary, o kterých se těm nejzarytějším nacionalistům nikdy před tím ani nesnilo, a dokonce dát republikám právo bez jakýchkoli podmínek se odtrhnout od jednotného státu? To je na první pohled obecně nepochopitelné, jaké šílenství? Ale to je jen na první pohled. Existuje vysvětlení.
Vladimír Putin-21.2.2022/Po revoluci bylo úkolem bolševiků udržet se u moci za každou cenu, doslova za každou. Kvůli tomu udělali všechno. Podvolili se ponižujícím podmínkám Brestského míru v době, kdy císařské Německo a jeho spojenci byli ve složité vojenské a ekonomické situaci a kdy i výsledek první světové války byl vlastně předem rozhodnut. Byli ochotni vyhovět požadavkům a přáním nacionalistů uvnitř země…
O Brestském míru toho v dnešní době nikdo z nás asi moc neví. Pojďme se tedy podívat, o je o Brestském míru psáno na internetu.
Zde uvádím přesnou citaci z internetu na výše uvedeném odkazu. Nejspíš jde o automatický překlad z angličtiny, proto je zde čeština poněkud nesrozumitelná a nedávající smysl, ukazuje však ty nejzákladnější kontury Brestského míru, který Vladimír Putin ve svém projevu připomněl.
Brestský mír
Závěr mír v Brestu nastala 3. března 1918. Účastníky dohody byly: Rusko – první strana, Německo, Rakousko-Uhersko, Bulharsko a Turecko – druhá...
Takže Rusko proti značné převaze, podobně jako je tomu v roce 2022.
… německá strana, kromě podepsání míru, chce svůj závěr bez anexí a odškodnění, jakož i touží, aby se Rusko právo národů na sebeurčení, takže v plánu dostat pod svou kontrolou na Ukrajině a Ruské Baltu. Bylo zřejmé, že Rusko může ztratit Litvu, Lotyšsko, Polsko, stejně jako území Zakavkazy…
…V lednu 1918 se uskutečnila druhá etapa jednání v Brestu. Delegaci vedl Trockij bez přítomnosti zástupců lidí. Hlavní roli tohoto kola patřila ukrajinské delegaci, jejíž hlavní požadavek byl odloučení z Bukoviny a Galicie z Rakouska a Maďarska. Zároveň ukrajinská strana nechtěla poznat ruskou delegaci. Tak Rusko ztratilo svůj spojenec v osobě Ukrajiny. Pro Německo to bylo výhodné tím, že na jeho území bylo umístěno velké množství skladů se zbraněmi a vojenskými uniformami. Brestský mír, kvůli neschopnosti dosáhnout společného postavení, skončil s ničím a nebyl podepsán.
Zahájila se třetí fáze rozhovorů, během nichž zástupce ruské delegace Trockého L.D. odmítli uznat představitele z Ukrajiny.
3. března 1918 byl podepsán Brestský mír. Tato dohoda je výsledkem odmítnutí ruského Polsku, Finsku, Litvě, Lotyšsku, Estonsku, na Krymu, na Ukrajině a na Kavkaze. Mimo jiné odzbrojit flotilu a byl vydán v Německu, byla uložena velikost přispění šesti miliard zlatých marek, stejně jako jednu miliardu značek na náhradu škody němečtí občané, kterou utrpěly v průběhu revoluce. akousko‑Uhersko a Německo obdržely sklady se zbraněmi a střelivem. Brestský mír také uložil Rusku povinnost stáhnout vojáky z těchto území. Jejich místo bylo obsazeno ozbrojenými silami Německa. Dodatečná dohoda na mírovou smlouvu stanovil ekonomickou situaci Německa v Rusku. Němečtí občané měli tedy právo na podnikání v Rusku navzdory probíhajícímu procesu znárodnění.
A nyní se vraťme opět k Vladimíru Putinovi
Projev Vladimíra Putina 21.2.2022
Jak to bylo po roce 1917 a dále?
Vladimír Putin-21.2.2022/Teď už nikdo nikoho z ničeho neobviňuje. Situace v zemi v té době a po občanské válce či v její předvečer byla neuvěřitelně těžká, ba kritická. Dnes chci jen říct, že to bylo přesně takto. Je to prostě historický fakt.
Několikrát se nám zde již objevilo Německo. Pojďme se tedy podívat na to, jak to bylo s Německem po 1.světové válce? O tom píše tehdejší československý ministr zahraničí Edvard Beneš?
Dr.Edvard Beneš – PAMĚTI – vyd.1947
I.PŘED VELIKOU BOUŘÍ
Jak byl postupně prohráván mír z roku 1919
PAMĚTI-Str.1/ Boj ten se nejdříve týkal reparací. Začal se brzo po určení přesné výše německého placení v květnu roku 1921 a byl zakončen vítězstvím Německa a likvidováním reparačního dluhu na konferenci v Lausanne, zahájené 2.července 1932; tam byly německé reparace sníženy ze 132 miliard marek na 3 miliardy a tam také – ještě během konference – říšský kancléř F. von Papen prohlásil svým známým a přátelům, že Německo ani z toho už nic nezaplatí.
PAMĚTI-Str.1-2/ Pak přišly na řadu klausule mírových smluv o odzbrojení. Boj se začal v Ženevě po podepsání závěrečného protokolu smluv v Locarně ze 16.října 1925, kdy bylo rozhodnuto o svolání konference, na níž měly býti stanoveny způsob a míra všeobecného odzbrojení pro všechny mocnosti, a končil se v říjnu roku 1933, rovněž v Ženevě, když Německo 14.října 1933 opustilo odzbrojovací konferenci a 16.března 1935 obnovilo říšskou armádu.
PAMĚTI-Str.2/ A nakonec přišla revise klausulí územních: začala se v letech 1932-33 Mussoliniho iniciativou k uzavření tzv. Paktu čtyř velmocí (18.března 1933) a válkou o Habeš (1935), pak Hitlerovou anexí Rakouska a dohodou mnichovskou, až konečně vyvrcholila druhou světovou válkou.
PAMĚTI-Str.2/ Cílem celého tohoto boje o revisi mírových smluv byla úplná změna mezinárodní situace evropské. Versailleská smlouva dala převahu na evropském kontinentě Anglii a Francii s jejími přáteli a menšími spojenci; revise uvedených tří kategorií klausulí mírových smluv měla tuto převahu na kontinentě odstranit a převést ji na druhou stranu. Jak jsem řekl: o změně území se začalo vážně mluvit od roku 1932-1933, tj. zejména od chvíle, kdy v Německu přišel k moci Hitler a připojil tak k jedné autoritativní diktatuře středoevropské, k fašistické diktatuře Mussoliniho, druhou, daleko nebezpečnější diktaturu německou, nacistickou.
Dr.Edvard Beneš – PAMĚTI – vyd.1947
PAMĚTI-Str.3-4/ Ať posuzujeme tento vývoj boje o změnu mírových smluv jakkoli, byl to zjev v jistém smyslu normální. Po každé válce se poražený pokouší opět se zdvihnout a porážku odčinit buď bojem politickým a diplomatickým nebo novou válkou. To bylo dosud zákonem historie a politiky mezinárodní a DOJDE K JEHO UPLATNĚNÍ ZNOVU, I PO DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE. Bylo to tudíž tím samozřejmější u národa jako jsou Němci, kteří se tím ostatně hned od počátku nijak netajili, i když to oficielní německá politika stálými projevy o nutnosti zachování míru a o své dobré vůli ke spolupráci se svými bývalými odpůrci zakrývala a i když projevy takové, jako byl na př. Hitlerův „Mein Kampf“ z let 1925‑1927 nebo projevy různých jiných německých nacionálů a militaristů, odbývala před spojeneckou veřejností jako akce excentrické a umírněné německé vládě nepřátelské. Užívala jich však zároveň jako hrozby a nátlaku na spojence pro vynucování dalších koncesí německým vládám, tzv. umírněným.
A co v této době psal o Ukrajině tehdejší ministerský předseda Československé republiky dr. Karel Kramář ve své knize „Obhajoba slovanské politiky“ z roku 1926?
NA OBRANU SLOVANSKÉ POLITIKY – dr. Karel Kramář – vyd. 1926
V úvodu této knihy je psáno:
Na obranu slovanské politiky/Vyhýbal jsem se posud, pokud to vůbec bylo možné, polemice s Drem Benešem, poněvadž je ministrem zahraničních věcí mladého našeho státu. Ale jeho „Problémy slovanské politiky“, uveřejňované v „Slovanském Přehledu“, jsou tak ostrým útokem na tradiční naše pojímání slovanské otázky a na slovanské city národa, takovým projevem nečeské nevděčnosti v líčení politiky ruské a konečně tak nevěcně povýšeným odsuzováním novoslovanství, jehož jsem byl předním představitelem, že jsem přímo povinen vystoupili ze své pasivity. Druzí Slované i ostatní svět – dr. Beneš své názory o slovanství dává také otiskovati v pařížském „Le monde slav“ i v ruských měsíčnících – nesmějí míti v zájmu veškeré budoucnosti naší i všeho Slovanstva dojem, že c e l ý národ stal se nevěrným tomu, čím po sto let žil, že přestal věřiti tomu, co bylo mu nadějí a posilou v dobách nesvobody a co dalo mu v rozhodné chvíli sílu k odporu doma i za hranicemi, a že c e l ý národ zapomněl na ruské odhodlání, nedopustiti pokoření a ujařmení slovanského národa srbského, že zapomněl na miliony ruských životů, které spasily Francii před osudnou a rozhodující porážkou a umožnily spojencům, aby jejich vojska byla schopna vydržeti do konečného vítězství. A tím méně smím mlčeti, když všecko to nepsal soukromý spisovatel nebo žurnalista, nýbrž první ministr zahraničních věcí národa československého, v tak velké míře ruskou krví osvobozeného.
NA OBRANU SLOVANSKÉ POLITIKY – dr. Karel Kramář – vyd. 1926
Na obranu slovanské politiky-str.11-12/ … Havlíček i Palacký byli roku 1848 a Havlíček ještě roku 1850-1851 velmi rozhodnými austroslavisty. Zejména Havlíček ve svém nekompromisním demokratismu a tím ve svém odporu proti tehdejšímu ruskému absolutismu, jenž se neobmezoval na Rusko, nýbrž ve svém představiteli Mikuláši I. chtěl býti jeho zastáncem v celé Evropě doufal v konstitucionalism v Rakousku a počítaje na číselnou převahu Slovanů myslil, že nejlépe bude zabezpečena budoucnost slovanských národů rakouských, bude-li zde Slovanů co nejvíce. A proto šel dokonce tak daleko, že chtěl z Rakouska udělati atrakční centrum pro sousední Slovany, a to nejen pro Slovany balkánské, nýbrž také i pro ruské Rusíny, Ukrajince, tedy něco, na co by později Palacký a my s ním nikdy nepřistoupili. My už v haličském ukrajinském hnutí viděli vždy největší nebezpečí pro Slovanstvo, poněvadž nikoho nebylo tajno, že je podporováno zprvu Poláky a pak Němci z Vídně i z Berlína za účelem rozbíti jednoty Ruska, tedy proti slovanství. Jestli dr. Beneš velmi nápadně podtrhává, že šel prof. Masaryk odchylnou cestou od nás, pak je to pravda, poněvadž jeho orgány i on sám k Ukrajinství stavěl se velmi přátelsky, a i dnes vidíme, že naše oficiální politika přímo hýčká Ukrajince, vášnivé nepřítele Ruska, čímž bohužel velmi komplikuje náš poměr k budoucímu Rusku. To všecko my nemohli dělati, poněvadž nechtěli jsme další drobení Slovanstva a individualisace až do bezmocné atomisace se nám nikdy nezdála býti politikou, kterou žádá slovanská demokracie. Ostatně se tato naše oficiální ukrajinská politika hodí velmi špatně na náš poměr k Slovákům i na naši dnešní slovenskou politiku, kde přece všickni, třeba bychom slovenštině rádi a ochotně přáli všecka práva, chceme jednotu dvou větší společného národa i politickou jednotu státní, tedy naprosto něco jiného, než co chtějí Ukrajinci, jejichž separatismus je z největší části vysloveně protiruský…
Na obranu slovanské politiky-str.11-12/ Základním principem slovanské politiky české zůstalo, že nechtěla býti ani rakouskou ani ruskou, nýbrž prostě slovanskou.
A když už jsme se vrátili do doby před 100 lety, seznámíme se i s tím, co se dělo dále. Nejprve dáme slovo dr. Edvardu Benešovi v jeho knize PAMĚTI.
Dr.Edvard Beneš – PAMĚTI – vyd.1947
Návrat z odzbrojovací ženevské konference
PAMĚTI-Str.37-38/ „Když jsem se … v červenci roku 1932 vrátil do Prahy z odzbrojovací ženevské konference po prvním jejím delším zasedání, kde jsem měl funkci generálního zpravodaje a v této funkci jsem mohl proniknout skoro až do ledví jednotlivých velmocenských delegací, zašel jsem rovnou do pražského generálního štábu, shromáždil jsem … všechny jeho členy a prohlásil jsem jim asi toto:
PAMĚTI/ Přes to, že uděláme v Ženevě všecko, aby se odzbrojovací konference zdařila, z toho, co jsem tam už nyní viděl a slyšel, počítám i s druhou eventualitou a jsem povinen vás na to upozornit. Jestliže se konference nezdaří – a to je velmi podobné pravdě – přijde hrozná krise, nejdříve politická a pak hned nato nebezpečí války.
Dávám vám čtyři léta. Krise přijde asi v letech 1936 nebo 1937. Republika musí býti do té doby vojensky plně připravena.
Předmnichovská politika a evropský vývoj
PAMĚTI-Str.5-6/ Na doklad toho, že se naše předmnichovská politika takto správně dívala na evropský vývoj, cituji tu jeden ze svých nejpříznačnějších projevů.
21.října 1933 – Projev v poslanecké sněmovně
PAMĚTI-Str.5-6/ 21.října 1933 měl jsem v poslanecké sněmovně a v senátě výklad o zahraniční politice, v němž jsem podrobně – i když opatrně, jak to bylo nutné v oficiálním projevu – probíral smysl a cíle nacistické revoluce a nastoupení vlády Hitlerovy v Třetí říši. Řekl jsem tehdy o této otázce:
PAMĚTI-Str.6/ „Čtrnáct let evropské poválečné politiky až do příchodu dnešního režimu v Německu bylo vyplněno bojem o zajištění evropského míru na základě mírových smluv pařížských, při čemž bylo jasno všem i v táboře bývalých vítězných mocností, že nebude možno poražené státy držet trvale v podružném postavení a že vyrovnání mezi oběma tábory se má ponenáhlu připravovat, pokojnými cestami upravovat, vzájemné pozice vyrovnávat, a tak postupným kompromisem dojít konečně k nové mírové organisaci Evropy…“ (text projevu viz kniha)
Dr.Edvard Beneš – PAMĚTI – vyd.1947
PAMĚTI-Str.7/ …naší politice byly ve chvíli příchodu nacistického Německa jeho mezinárodní cíle a celá tehdejší evropská problematika zcela jasné. Viděl jsem dost přesně, oč v Evropě jde, viděl jsem neodvratnost chvíle, kdy se oba tábory buď definitivně o mírovém vývoji Evropy dohodnou, nebo se střetnou ve strašném konfliktu.
Toto poněkud připomíná dění na Ukrajině ve 21.století, jen s tím rozdílem, že ta snaha o dohodu trvala mnohem déle než jen pár let. Více o tom v závěru e-booku
PAMĚTI-Str.7/ …Chtěl jsem, aby náš stát, který se nacházel právě ve středu těchto sporných zájmů a který byl státem novým, tradicí, vývojem a známostí ve světě ještě ne dost upevněným, ve chvíli, kdy buď k vyrovnání nebo k eventuelní srážce dojde, byl dobře zakotven, připraven a mohl šťastně obstát ať při jednání diplomatickém, ať ve válečném konfliktu.
PAMĚTI-Str.7-8/ Proto jsem se také snažil – pokud to bylo v našich silách – udržet stůj co stůj evropský tábor spojenecký roku 1918 – Anglii, Francii a její spojence z první světové války – co nejdéle v jednotě a ve spolupráci, vedle našeho spojenectví s Francií a státy Malé dohody, jsa přesvědčen, že může dojíti k nějakému vyrovnání v míru, jen když Německo bude v kritickém okamžiku postaveno před celou koalici států, když se mu nepodaří spojenectví ta rozvrátit a pustit se do boje pro své cíle proti každému z nás zvlášť a proti jednomu po druhém. To byl také hlavní důvod, proč jsem usiloval tak soustavně od roku 1922 až do roku 1938 a znovu za druhé světové války o spolupráci a dohodu evropského západu se Sovětským svazem.
Říjen 1933 – Odchod nacistického Německa z odzbrojovací konference
PAMĚTI-Str.8/ Když v říjnu roku 1933 nacistické Německo odešlo z odzbrojovací konference a ze Společnosti národů, přiznal jsem si, že je pravděpodobně s politikou všeobecné dohody konec a že v Evropě jdeme téměř nezadržitelně do hrozného válečného konfliktu. Tehdejší zástupce Německa na odzbrojovací konferenci, velvyslanec Nadolny, při svém odchodu ze Ženevy v říjnu 1933 mi to na mou přímou otázku jasně doznal, dodávaje, že poslední krok Hitlerův, tj. odchod Německa ze Ženevy, je „šílenstvím a že to je začátek nové hrozné tragedie a opětného strašného pádu Německa“.
Dr.Edvard Beneš – PAMĚTI – vyd.1947
Diagnosa
PAMĚTI-Str.8-9/ Tato diagnosa se mi potvrzovala vývojem nacionalismu a nacismu v Německu. Jeho nezastřený a nezakrývaný expansivní pangermanismus, jeho jasné, nekompromisní vyhlášení boje na život a na smrt demokracii všech odstínů, jeho plánované a záměrné ovlivňování všech Němců v cizině a používání jich jako revoluční organisace proti státům, v nichž žili, jeho soustavné a programové mluvení o středoevropském „lebenstraumu“ o „herrenvolku“, jeho bestiální antisemitismus a celý ten primitivismus, jímž se vyznamenával jeho tak zvaný „Führer“ – který ostatně už svou vulgární osobou charakterisoval velmi dobře celou tu doktrínu i tento nový německý režim – to vše bylo mi důkazem, že už zde nejde o dva politické tábory, poražené Německo a vítězné spojence, nýbrž o dva naprosto rozdílné a nesmiřitelné světy, jejichž názory, cíle a ideje a právní koncepce se zásadně rozcházejí a nakonec se spolu srazí.
Nesouhlas s politikou západních demokracií vůči Sovětskému svazu
PAMĚTI-Str.9/ … Nesouhlasil jsem nikdy s politikou západních demokracií, která po dlouhou dobu Sovětský svaz isolovala a z evropské a světové spolupráce jej vylučovala. Zdálo se mi, že boj bude rozhodnut pro tu stranu, k níž se nakonec Sovětský svaz přikloní. A proto jsem soustavně a včas usiloval, aby se přiklonil k řadě evropských demokracií. Míval jsem pro to i doma i za hranicemi po celá léta konflikty a, jak je známo, nemalé boje.
A co o té době píše Ludvík Svoboda v knize „Cestami života“?
Cestami života – Ludvík Svoboda
CŽ-str.32/Vpád Japonců do Mandžurie v roce 1931, pochodňové pochody SA-manů po roce 1933 s celou tou středověkou hrůzou davového fanatismu, zběsilostí protižidovských pogromů, fémových vražd, bezuzdných násilností, vpád hitlerovských jednotek do demilitarizovaného Porýní, pokus o puč v Rakousku, při kterém nacisté vtrhli do pracovny kancléře Dollfusse a smrtelně ho postřelili do krku, atentát na krále Alexandra a francouzského ministra Barhoua, stejně jako brutální válka v Habeši, kde se Italové neštítili proti bosým Etiopcům, bojujícím namnoze kopími a meči, nasadit tanky, letadla a dokonce použít otravných plynů, to vše byly události, které křičely palcovými písmeny z novinových stránek a my jsme je hluboce vzrušeni odsuzovali. Dosud vidím vojáky v hloučcích na kasárenském dvoře, jak rozčileně debatují o tom, že Frankovo letectvo bombardovalo civilní čtvrti Barcelony, kde zahynula spousta žen a dětí…
CŽ-str.32/Tyto zprávy nám braly klid a radost ze života i z práce. Vkrádaly se nám do myšlenek zlými předtuchami tím více, čím útočněji vystupoval proti Československu Hitlerův radikální nacionalistický režim, který od okamžiku, kdy se zmocnil Německa, nepřestával odmítat celou politickou soustavu Evropy, vybudovanou po roce 1918…
CŽ-str.33/Základní směr, který Hitler v té době sledoval, vyjádřil heslem „německého sebeurčení“ a „nápravy křivd“, které byly na Německu spáchány mírovými smlouvami. Je nasnadě, že se to na prvém místě týkalo Československa. To bylo Hitlerovi trnem v oku pro svou strategickou polohu v srdci Evropy a v srdci plánované Velkoněmecké říše. Ovládnutím Československa chtěl znovu dobýt hegemonii Německa v tomto prostoru a zajistit si nástupiště k přisvojení celého kontinentu. Nadto mu bylo Československo nesnesitelné pro své vnitřní buržoazně demokratické zřízení (které se nemínilo přizpůsobovat fašistickým evropským proudům) a pro svou zahraniční politiku.
Leden 1933 – Fašistický pokus o puč v kasárnách v Židenicích
CŽ-str.31/Fašisté měli své otevřené i skryté stoupence v mnoha jiných zemích. Krátce předtím, než se v Německu zmocnil vlády Hitler, pokusili se (v lednu 1933) o puč i u nás známým útokem na vojenská kasárna v Židenicích. Celý tento hloupý, naivní podnik byl rychle zlikvidován a jeho osnovatelé pohnáni před soud. Obžalován byl tehdy v této souvislosti i vůdce Národní obce fašistické Radola Gajda, bývalý generál a náčelník generálního štábu československé armády, který již na Sibiři ve službách bělogvardějského samovládce admirála Kolčaka ukázal tvář chorobně ctižádostivého a bezohledného dobrodruha, ochotného upsat se komukoli, kdo mu nabídne moc a peníze…
Cestami života – Ludvík Svoboda – vyd.1971
Květen 1933 – Hitler ve svém projevu napadl československou justici
CŽ-str.33/Hitler se ještě ani pořádně neuvelebil v kancléřském křesle a již v oficiálním proslovu z května 1933 napadl československou justici, která si několik měsíců předtím – ta troufalost! – dovolila postavit před soud funkcionáře sudetoněmecké organizace Volkssport… za to, že kuli pikle s Německem proti republice. Brzy poté hitlerovští agenti zavraždili ve vile Edelweiss v Mariánských Lázních německého emigranta židovského původu univerzitního profesora Theodora Lessinga.
Podzim 1933 – Voják Svoboda s obavami sleduje zprávy o válečných přípravách v Německu
CŽ-str.34/……Jako voják jsem s rostoucími obavami sledoval zprávy o válečných přípravách v nacistickém Německu, o militarizaci hospodářství a celé země… Na podzim roku 1933, když Německo vystoupilo ze Společnosti národů, mělo již armádu v síle 160 000 mužů. O dva roky později zavedlo brannou povinnost a jeho armáda vzrostla na 380 000 vojáků, nepočítaje silné policejní oddíly a polovojenské ozbrojené složky, jako SA a SS.
Prosinec 1933- květen 1935 – Smlouvy a dohody mezi zeměmi – Východní pakt
CŽ-str.39/Francouzsko-sovětská smlouva z 2.května roku 1935 a československo-sovětská smlouva, uzavřená brzy po ní, byly vlastně torzem původně zamýšleného tzv. Východního paktu. Podnět k němu dala sovětská diplomacie, když koncem prosince roku 1933 nabídla uzavření smlouvy mezi SSSR, Francií, Anglií a Polskem. Z tohoto podnětu vzešla diplomatická jednání, která v červnu roku 1934 vykrystalizovala v myšlenku Východního paktu. Návrh tohoto paktu obsahoval regionální dohodu o vzájemné pomoci mezi SSSR, Německem, Polskem, ČSR, Finskem, Estonskem, Lotyšskem a Litvou, smlouvu Francouzsko-sovětskou, vázající SSSR k Locarnu a Francii k regionálnímu paktu, a konečně generální akt, vymezující místo Východního paktu v dosavadních smluvních závazcích jeho účastníků a stanovící, že vstoupí v platnost až po ratifikaci a vstupu SSSR do Společnosti národů … Projekt Východního paktu vytvářel významné předpoklady kolektivní bezpečnosti v Evropě).
Cestami života – Ludvík Svoboda
1934-1935 – Hitler nerespektuje Versailleskou smlouvu a začíná zbrojit
CŽ-str.34/… I když se nevědělo konkrétně, že 1.února 1934 uložil Hitler novému náčelníkovi generálního štábu generálu Fritschovi, aby „vybudoval vojsko co možná největší síly, vnitřní rozhodnosti a jednoty – a to na myslitelně nejlepším stupni výchovy“, bylo zjevné, že Německo trhá Versailleskou smlouvu na kusy. Ke všemu s tichým požehnáním Západu.
CŽ-str.34/……My vojáci jsme ani nepotřebovali vědět, co Hitler 28.února 1934 uvedl v projevu k vyšším důstojníkům a vedoucím SA a SS, že armáda musí být „za pět let schopna k jakékoli obraně a za sedm let k jakékoli útočné válce“, a tak nás zarážel způsob, jak Německo budovalo svou armádu. Všechno tu dostávalo kola a motor. Jezdecké útvary měnily koně za tanky. S úžasným rozmachem se rozvíjelo letectvo.
16.května 1935 – Smlouva se Sovětským svazem
CŽ-str.39/Smlouva se Sovětským svazem byla podepsána 16.května 1935, několik málo dní před parlamentními volbami. Stalo se tak za podpory většiny vládní koalice, a jak se pamatuji, s nadšeným, spontánním souhlasem nejširších vrstev české i slovenské veřejnosti. Zahrnovala rozsáhlé spektrum stanovisek od komunistického světonázorového příklonu k prvnímu socialistickému státu až po tradiční sympatie k Rusku, sahající svými kořínky kamsi do časů obrozenského všeslovanství.
CŽ-str.39/Záhy se z obou stran sondovaly styčné plochy pro vojenskou spolupráci. Beneš kvůli tomu navštívil Moskvu. Archívní zápis z té doby uvádí: „Přirozeně přistupoval dr.B(eneš) k věci opatrně, ale V(orošilov) šel na problém zpříma. SSSR chce spolupráci plnou a důslednou. Dr. B(eneš) přisvědčil a poznamenal, že se zatím už s Lit(vinovem) dohodli, že by pro začátek nebylo nic formálního, že však by se spolupráce vybudovala podle situace. Už nyní dohodnuto: 1.Že generální štáby a důstojníci obou států mají přijít do osobního kontaktu, a přitom mezi sebou domluví, co uznají za vhodné… 2.Obě armády mají vzájemně oficiálně participovat na svých manévrech a styk vybudovávat postupem doby analogicky, jako je v poměru mezi ČSR a Francií…“ Dokument zaznamenává i pozoruhodné výroky Vorošilovovy: „Válku nechceme, ale nebojíme se. Napadne-li nás někdo, budeme se bít a strašlivě bít; rozbijeme ho. Hitlera se nebojíme. Kdyby on šel proti vám, půjdeme na něj, protože kdybyste padli vy, šel by Hitler na Rumunsko.“
CŽ-str.40/ Na Benešův dotaz, zda by sovětská armáda šla přes území jiných států, odpověděl Vorošilov: „Ovšem. Ať bude o této věci dohoda či ne, to je pro nás samozřejmé.“ I nemluvný maršál Buďonnyj, jak ho charakterizuje autor zápisu, vyjádřil radost nad podepsáním smlouvy, neboť podle něho naše národy „musí do nejbližšího kontaktu“ a „na ruské vojáky můžeme vždy spoléhat“.
Cestami života – Ludvík Svoboda
1935 – Ve Štechovicích se našla ohořelá mrtvola německého emigranta inženýra Formise
CŽ-str.33/ V roce 1935 vybuchla… novinářská senzace a zároveň politicko-kriminální skandál: v hotelu Záhoří u Štěchovic se našla ohořelá mrtvola … německého emigranta inženýra Formise. A znovu republikou proběhla vlna rozhořčení, kterou obrážejí titulky novin. Vrazi samozřejmě unikli…
CŽ-str.33/ Okolnost, že Československo poskytovalo azyl německým emigrantům a že přimhuřovalo oči nad jejich politickou činností proti nacistům, byla jen jedním ze zdrojů napětí mezi Prahou a Berlínem. Mnohem vážnější byl zájem Berlína o německou menšinu v ČSR a podpora jejich odtrženeckých snah. Situace v československém pohraničí se den ze dne zostřovala, zejména poté, co hitlerismus začal míchat naše vnitropolitické karty svou prodlouženou rukou v podobě Henleinovy Sudetoněmecké strany.
Červen 1935 – Anglie schválila námořní smlouvou rozšíření německého válečného loďstva
CŽ-str.34/…… Anglie dokonce neváhala námořní smlouvou z června 1935 výslovně schválit rozšíření německého válečného loďstva a obnovu ponorkové flotily. Jak ráda by patrně vzala své slovo zpátky za pouhých pět let, až bude truchlit nad seznamy svých potopených křižníků a transportních lodí Tehdy si však obě západní velmoci, ostříce hrot své politiky proti sovětskému Rusku, počínaly stejně infantilně jako majitel vzteklinou zachváceného psa, který si myslí, že když ho pustí ze řetězu, bude mu moci ještě přikazovat, koho má pokousat.
1935 – Naše diplomacie se aktivně začlenila do francouzsko-sovětského jednání o spojenectví
CŽ-str.35/V rostoucím napětí oněch let nás poněkud uklidnilo, když se v roce 1935 naše diplomacie aktivně začlenila do francouzsko-sovětského jednání o spojenectví a podepsala s Moskvou vlastní spojeneckou smlouvu, která byla přirozeně podmíněna splněním spojeneckých závazků Francie vůči naší zemi. Tato smlouva, kterou naše veřejnost… vřele uvítala, byla v kombinaci se spojeneckou smlouvou československo-francouzskou, řečeno slovy Fierlingerovými, „na evropském kontinentě prvním vážným pokusem uplatnit v širším měřítku zásadu kolektivní bezpečnosti“. Napadá mi, jak by se asi tvářil prostý Francouz, stejně jako prostý Čechoslovák, kdyby věděl, co svěřil Laval svým důvěrným známým, že pro tento „valčík se Sovětským svazem“ získal souhlas od Hitlera, když ho ujistil, že řečený pakt o spojenectví „nebere vážně.“
Cestami života – Ludvík Svoboda
CŽ-str.35/Mocensky upadající Francie ovšem v té době již přenechala první housle v evropské politice Anglii a poslušně ji následovala v její taktice chlácholení agresora, která vešla do dějin jako politika usmiřování (appeasementu). Anglii a Francii byl zřejmě na Hitlerovi sympatický jeho antikomunismus. Vládní garnitury těchto mocností se kochaly představou, jak bezpečná a silná budou jejich impéria, nasytí-li se hladový nacistický vlk na Východě. Co pro nás tehdy bylo nepochopitelné, na to dnes (kniha vyšla v roce 1971) dávají historikové odpověď.
CŽ-str.35/*Američan E.H. Barnes např. píše: „Baldwin a Chamberlain souhlasili s Hitlerovým porušováním Versailleské smlouvy, poněvadž stavěli na tom, že Hitler bude postupovat jako šachová figurka britského impéria proti Sovětskému svazu.“
CŽ-str.35/Pro Anglii to snad mělo jakousi vyhlídku na úspěch. Hitler s ní totiž počítal jako se spojencem. V Main Kampfu přece píše, že „pro cestu výbojů řádu německých rytířů byl v Evropě jediný spojenec, Anglie,“ a že „jedině s Anglií kryjící naše záda bylo možno začít nové tažení Germánů“.
CŽ-str.36/Zato pro Francii, věčného rivala Německa na evropském kontinentě, jehož sám Hitler v téže knize označil za „nesmiřitelného a dědičného nepřítele“, byla tato politika podřezáváním větve, na níž sama seděla… Její vládnoucí třída však zřejmě neměla na vybranou. Dělat politiku s Moskvou by pro ni znamenalo posílit lidovou frontu doma, což by se rovnalo balancování na pokraji ztráty moci a tučných zisků. Menším zlem se jí zdála domluva s Hitlerem, třebas i za cenu zrady spojenců a koneckonců i vlastního lidu. Stejně řešila ostatně totéž dilema buržoazie i v jiných zemích, kde ji dějinný vývoj před ně postavil. I u nás.
Květen 1937 – Neville Chamberlain v čele nové britské vlády
CŽ-str.37/ … Neville Chamberlain… Vstoupil do čela nové britské vlády v květnu roku 1937 jako představitel konzervativní skupiny britských podnikatelů a politiků, seskupených kolem manželů Astorových.
CŽ-str.37/ … Neville Chamberlain… Makléřská úloha tohoto šlechetně vyhlížejícího diplomata na mnichovské konferenci je dostatečně známa, a přece působí po letech trapně, když si jako ministerský předseda země, na kterou naši politikové tolik spoléhali, píše 26.listopadu 1937 do deníku: „Nevidíme důvodů, proč bychom nemohli říci Německu: dej nám uspokojivé záruky, že nepoužiješ síly, chceš-li se vypořádat s Rakušany a Čechoslováky, a my ti dáme podobné záruky, že nepoužijeme síly, abychom zabránili změnám, budeš-li jich chtít dosáhnout mírovými prostředky.“
Listopad 1937 – Halifax na návštěvě u Hitlera
CŽ-str.36/Pan Halifax, tento konzervativní poslanec britské Dolní sněmovny s pyšným titulem lorda strážce pečeti, jak již dnes víme, v listopadu 1937 při návštěvě u Hitlera v Berchtesgadenu nejprve vůdci patřičně polichotil tím, že on a jiní členové anglické vlády přiznávají Německu právo považovat se za baštu Západu proti bolševismu, a pak prohlásil mimo jiné, že na versailleských dohodách již nelze dále stavět a že otázky, jako je „Gdaňsk, Rakousko a Československo, patří do kategorie změn evropského řádu, ke kterým pravděpodobně dříve nebo později dojde.“
30.listopadu 1937 – Klement Gottwald a Halifaxova jednání s Hitlerem
CŽ-str.37/Při té příležitosti navrhl Halifax Hitlerovi poprvé pakt čtyř (Anglie, Francie, Německa a Itálie)! Hle, budoucí mnichovské uskupení ve své zárodečné podobě! I když tyto podrobnosti nebyly tehdy veřejně známy, vystoupil dne 30. listopadu 1937 v čs. parlamentu předseda KSČ Klement Gottwald a označil Halifaxova jednání s Hitlerem za další projev prémií fašistickému útočníku, provozovaný skupinou hitlerofilských anglických konzervativců. Řekl doslova: „Tady běží o fragrantní případ, jak odměňovat fašistického útočníka na účet třetího. A je si třeba uvědomit, že tím třetím tentokrát začínáme být my, začíná být Československo.“
CŽ-str.38/ Jestliže pan Laval, někdejší ministerský předseda a v té době ministr zahraničí Francie, nebral smlouvu se Sověty vážně, věděl, proč to dělá. Doufal, že uzavřením smlouvy … jako cukrátkem ukonejší vzpurné děcko rostoucí antifašistické fronty ve své zemi a zároveň povzbudí k žárlivosti německou Lorelei, aby se mu horlivěji vrhla do náruče… byl Francouz a jako takový si mohl v souladu s představami a interesy jistých kruhů, k nimž patřil, dovolit prozatím iluzi, že Francie ve skutečnosti nepotřebuje spojence jako je Sovětský svaz.
CŽ-str.38/Českoslovenští vládní politikové, ať si v skrytu duše mysleli o Moskvě cokoli, byli nuceni prokázat větší prozíravost. Věděli, že si takovou iluzi dovolit nemohou. Ministr zahraničí dr.E.Beneš dokonce již v období locarnské konference pochopil, že „Rusko zaujme své místo v Evropě“, a snažil se prosadit přes odpor Kramářův i proti nevůli partnerů z Malé dohody úpravu vztahů k Sovětům. Ani on, ani jeho stoupenci nemínili změnit něco na tom, že Československo „jde a půjde se západními velmocemi“, jak se svého času vyjádřil v rozhovoru s Edenem, ale uvědomovali si, že smlouva se Sovětským svazem účinně zpevní československý obranný val proti Německu a že politická přítomnost Ruska ve střední Evropě je „ziskem pro rovnováhu v Evropě dalekosáhlým“. Nacistická agresivita je nutila projevovat zájem o těsnější styky se státem proletariátu, třebaže podvázané podmínkou francouzské účasti.
1938-1939 – Daladier je rozhodnut obětovat Československo
CŽ-str.36/ S hořkostí dnes čtu svědectví předního francouzského politika Paula-Boncoura z r. 1939, že „vlastně již počátkem dubna 1938 byl Daladier rozhodnut obětovat Československo. Vzpomínám si totiž, že když se tenkrát v dubnu chopila Daladierova vláda žezla, které dotud držel Léon Blum, nový ministr zahraničí této vlády Georges Bounet, podle toho, co psaly naše noviny, jako prvního z diplomatů přijal na Quai d´Orsay československého vyslance dr. Štefana Osuského a oznámil mu, „že pokládal za svůj prvý úkol pozvati jej k sobě, aby ho po způsobu všech svých předchůdců ujistil, že Francie neochvějně a věrně trvá na svých spojeneckých závazcích a slibech, ke kterým se zavázala vůči Československu“.
CŽ-str.36/Pan Laval tedy tančil valčík se Sověty, pan Daladier zase s námi. Znamenitá zábava! My jsme ji bohužel brali vážně.
1938 – Svobodovy procházky Kroměříží
CŽ-str.25/… Rád vzpomínám na nedělní procházky v překrásných kroměřížských parcích… Zde jsem nejednou dopřával úlevné volnosti očím i myšlenkám, abych nabral nových sil a setřásl z ramen aspoň na chvíli tíži starostí, jež na mne v onom roce 1938 již od časného jara doléhaly den ze dne víc a více… Bylo zřejmé, že se nad naší vlastí stahují zlověstná mračna. Lidé to cítili, dalo se jim to vyčíst z tváří. Fašistické Německo rozdalo již karty k podvodné hře, v níž nešlo o nic menšího než o popření spravedlnosti a pravdy, jež jsem…, neznaje dosud relativnost těchto pojmů, pokládal za první lidské povinnosti, stejně jako lásku k člověku a k vlasti za první lidské city. Ještě dnes cítím to dusno. Dusno před bouří. Takový byl vlastně celý ten rok.
Rok 1938 v určitém smyslu odpovídá roku 2021.
Konce července 1938 – Zpráva o příjezdu lorda Runcimana
CŽ-str. 13/Často mi vyvstávají před očima obrazy parných dnů z konce července roku 1938, kdy proskočily zprávy, že má do Československa přijet lord Runciman… Toho roku jsme si právě na červenec umluvili se ženou, že si vezmu dovolenou a vyrazíme zase jednou na pořádnou horskou túru. I s dětmi. Mirkovi bylo v květnu čtrnáct a Zoe jen o rok méně. Oba chodili pilně do Sokola a byli dostatečně otužilí sportem, nemusel jsem mít obavu, že by taková delší výprava do hor, na jakou jsme se chystali, byla snad nad jejich síly. Všichni jsme se už těšili, že na chvíli utečeme starostem a budeme mít zase jednou víc času na sebe… Darmo se však neříká, že se člověk nikdy nemá předem na nic nějak mimořádně těšit…. Horská túra se nám toho léta nevyvedla. Nebyl čas ani nálada…
Jak to bylo po 2.světové válce?
Než se vrátíme k projevu Vladimíra Putina ze dne 21.2.2022, zastavíme se ještě na chvíli v roce 1945 u odsunu Němců z našeho území. Tento krok je nyní všeobecně hodnocen negativně a je považován za nespravedlnost, kterou bychom měli napravit. Ovšem i zde, jak se zdá, se informace liší. Na následujících stránkách uvedu dvě informace k tomuto tématu, aby bylo patrné, jak jsou nyní utvářena historická fakta. Z níže uvedeného totiž vyplývá, že v souvislosti s odsunem Němců z našeho pohraničí není co napravovat, protože všechno bylo úplně jinak. Mail k tomuto tématu mi přišel v roce 2017 a byl v něm tento odkaz:
www.lidice.cz/obec/histirie/komentar.html
Komentáře k Druhé světové válce a událostem souvisejícím.
| Prof. Dr. George E. Glos J.S.D. (Yale) expert mezinárodního práva u federální vlády USA. ( zdroj: Národní Osvobození 13. dubna 2000 ) Aby bylo jasno. (O odsunu sudetských Němců ) Základ k odsunu tzv. sudetských Němců položil Neville Chamberlain. Sužoval se myšlenkou, že Anglie se třeba neubrání Němcům v bitvě o Británii v roce 1940, protože sám zdržel zbrojení v rámci mír za našeho života. Anglii chyběly zbraně všeho druhu jeho vinou. Jednal na základě léčky, kterou mu nastražili Němci pomocí exponentů německé menšiny v Československu, Henleina a druhů, kteří jednali dle směrnic německé vlády, že chtějí mír a mírové řešení. Anglie se zasloužila po první světové válce o odsun řecké menšiny z Turecka do Řecka na základě Lausanské smlouvy mezi Řeckem a Tureckem z roku 1923 (Treaty on Exchange of Greek and Turkich populations, January 30, 1923, 32LNTS 75). Chamberlain navrhl, aby po válce byly odsunuty do Německa německé menšiny z Československa a Polska, aby se vyřešil tento problém jednou pro vždy, tak jak se stalo mezi Řeckem a Tureckem. Anglická konzervativní strana přijala tuto myšlenku a provedla ji. Britská vláda přesvědčila USA a SSSR o výhodách tohoto řešení a výsledkem byl Protokol Postupimské Konference z 2. srpna 1945. Odsun byl proveden na jeho základě. Prezident Beneš by nebyl vůbec nic docílil, kdyby zde nebyla vůle britské vlády z vlastní iniciativy odsun přednést spojencům a dosáhnout jejich souhlasu. Jinými slovy, bez britské vlády by se byl prezident Beneš namáhal marně. Je samozřejmé, že Československo nemohlo Němce vyhostit, poněvadž je museli přijmout spojenci, kteří vládli v Německu a Rakousku. Odsun připravila Mezispojenecká Komise v Německu. Němci byli odsunuti do americké a ruské zóny, podle přesného plánu v roce 1946. Československo odsun nezpůsobilo a nemá za něj odpovědnost. Odsun se konal pod dohledem Mezispojenecké Komise a Československu se dostalo uznání za jeho humánní provedení. Jakékoliv nároky ohledně odsunu by německá vláda měla předložit USA, Velké Británii a Rusku. Není ovšem tak naivní, a tak periodicky vznáší nároky na Českou republiku, ale pouze prohlášeními politiků, nikoli úřední cestou. Předpokládá, zřejmě, že Češi si nechají cokoliv namluvit a budou jednat proti vlastním zájmům. Německo a Němci nemají žádné nároky z vysídlení, poněvadž Německo je vázáno smlouvou mezi ním a spojenci z 26. května 1952, doplněnou v Paříži 23. října 1954 (Convention on the Settlement of Matters Arising out of the War and Occupation, signed at Bonn on 26, May 1952, as amended by Schedule IV to the Protocol; on the Termination of The Occupation Regime in the Federal Republic of Germany, signed in Paris on 23. October 1954) 332UNTS 219. Podle kapitoly 6, článku 3, Německo neuplatní námitky proti spojeneckým státům ani jednotlivcům vzhledem k použití německého majetku, který převzali spojenci či jednotlivci jako reparace nebo jako následek války. Podle kapitoly 8, článku 1, němečtí příslušníci neuplatní žádné nároky proti spojencům a jejich občanům a takové nároky nebudou projednávány německými soudy. Podle článku 3, téže kapitoly, Německo, nebo jeho příslušníci, neuplatní žádné nároky proti spojencům a jejich příslušníkům, které vznikly z jejich činů nebo opomenutím mezi 5. červnem 1945 a nabytím platnosti této smlouvy 5. května 1955. Jak patrno z uvedené smlouvy, veškerý majetek německé vlády a jednotlivých Němců na území Československa přešel do vlastnictví Československa a jeho občanů jako splátka na reparace za škody způsobené Němci. Československé nároky za škody způsobené Němci vysoko přesahují zmíněný německý majetek. Německo nikdy nezaplatilo Československu jakoukoliv náhradu a je dlužníkem České republiky, nikoliv naopak. Prof. Dr. George E. Glos J.S.D. (Yale) Prof. Dr. George E. Glos J.S.D. (Yale) Toto je tedy jeden pohled na Postupimskou konferenci s citací jednotlivých článků. Na internetu ale naleznete i jiný výkladí Postupimské konference. |
Postupimská konference rozdělila Evropu. Stalinovi se rychlá německá demokracie nehodila
Postupimská konference rozdělila svět na Východ a Západ. Naplno přitom odhalovala již dříve patrné spory mezi válečnými Spojenci, kteří měli s poválečným Německem rozdílné plány.
Jedním z hlavních bodů Postupimské konference, která se konala na zámku Cecilienhof nedaleko Postupimi od 17. července až do 2. srpna 1945, byla poválečná obnova Německa. Ovšem už během války se ukazovaly první rozpory mezi válečnými spojenci. Pocítilo to i Československo, kdy Prahu nemohla osvobodit americká armáda, která to k ní měla blíž než sovětská vojska.
Bylo potřeba stanovit jasné hranice, které Německo během války změnilo. Rakousko nezůstalo na Německu závislé a stalo se samostatným státem,
A co s tím má společného Československo?
Československo zase přišlo o Podkarpatskou Rus, která připadla sovětské Ukrajině. Mluvilo se i o odsunu Němců. Včetně těch, kteří bydleli v československém pohraničí.
Autor: profimedia.czPostupimská konference
V mailu z roku 2017 se dále k tomuto tématu píše:
Co právě o tom všem svým občanům už tehdy nedlouho po válce jasně kladl na srdce právě prezident E. Beneš:
Vážení spoluobčané, v nedávné době jsem podepsal historicky významné dokumenty pro naši Československou republiku, to jest, dekrety prezidenta Československé republiky. Tyto dokumenty nám dávají naději, že se již nikdy nebudou opakovat tragické události let 1938 a 1939. Vědom si neblahých zkušeností národa, zejména z této druhé světové války, zanechávám Vám odkaz, ve kterém Vás varuji před všemi možnými dalšími požadavky za znovuosídlení našeho pohraničí sudetskými Němci, kteří byli po právu na základě nejen mých dekretů z naší republiky odsunuti. Může se stát, že mé dekrety vydané právě z rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války, budou odstupem času revanšisty prohlašovány za neplatné.Může se stát, že se najdou „čeští vlastenci“, kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a že budou nakloněni otázce jejich návratu. Nenechte se oklamat a jejich návratu nedopusťte. Hitlerové odchází, avšak snaha o znovu ovládnutí Evropy Německem stále zůstává. Mohou se najít i vlastizrádci, kteří budou opět usilovat i o odtržení Slovenska od České republiky. Bylo by to pošlapání odkazu našeho prvního prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka a spoluzakladatele M.R.Štefánika. Vedlo by to k zániku obou našich národů. Nezapomeňte, že mé dekrety se týkaly i potrestání vlastizrádců, že mají trvalou platnost a potrestejte všechny případné vlastizrádce ať je to kdokoliv a v kterékoliv době. Váš dr. Edvard BENEŠ, Praha, květen 1947
Co na to říci v dnešní době? Nejspíš si náš národ musel projít touto zkušeností, aby pochopil a získal zkušenosti a mohl v roce 2022 pomoci při řešení další vážné situace, tentokrát mezinárodního a možno říci i globálního charakteru, která má přímo epochální význam. Když už jsme dopustili rozdělení Československa, musíme teď udělat všechno pro to, abychom my všichni jako národy přežili a předali jsme své dosavadní zkušenosti.
A nyní se opět vraťme k situaci na Ukrajině a k jejímu konfliktu s Ruskem. Podíváme se tedy na to, jak probíhala diskuse na Ukrajině po rozpadu SSSR v roce 1991. Dejme opět prostor Vladimíru Putinovi.
Projev Vladimíra Putina 21.2.2022
Co se dělo po rozpadu SSSR a před ním?
Vladimír Putin-21.2.2022/… známe postoj a slova vedení Spojených států, že aktivní nepřátelství na východní Ukrajině nevylučuje možnost vstupu této země do NATO, pokud dokáže splnit kritéria severoatlantské aliance a porazit korupci.
Jen tak mimochodem, korupce je součástí kapitalistického systému, takže ji porazit nelze.
Vladimír Putin-21.2.2022/ Zároveň se nás snaží znovu a znovu přesvědčovat, že NATO je mírumilovná a čistě obranná aliance. Rusku prý žádné hrozby nehrozí. Znovu nás přesvědčují uvěřit slovním ujištěním, ale my známe skutečnou hodnotu takových slov. V roce 1990, kdy se projednávala otázka sjednocení Německa, bylo sovětskému vedení slíbeno ze strany USA, že nedojde k rozšíření vlivu NATO ani jeho vojenské přítomnosti ani o píď na východ a že sjednocení Německa nepovede k rozšíření vojenské organizace NATO na východ. To je přímo citát. Namluvili toho, dávali slovní ujištění, a vše se ukázalo jako prázdný zvuk. Později jsme byli ujištěni, že vstup zemí Střední a Východní Evropy do NATO jen zlepší vztahy s Moskvou. Zbaví to země obav z těžkého historického dědictví. A navíc se vytvoří pás států přátelských Rusku. Vše dopadlo přesně naopak. Úřady některých východoevropských zemí obchodující s rusofóbií vnášely do Aliance své komplexy a stereotypy o ruské hrozbě. Trvaly na budování potenciálu kolektivní obrany, který měl být nasazen především proti Rusku. Navíc se tak stalo v 90.letech a na počátku dvou tisících let, kdy díky otevřenosti a naší dobré vůli byly vztahy mezi Ruskem a Západem na vysoké úrovni.
Toto bylo v době, kdy byla dokončována epochální proměna pro vybudování zcela nového řádu, což bylo naznačeno vesmírným působením. Lidé narození v 90.letech 20.století mají energetický potenciál tohoto jedinečného momentu zakódovaný ve své psychice podobně, jako mají podobný energetický potenciál jedinečného momentu v historii lidstva zakódovaný ve své psychice lidé narození v 60.letech 20.století. Obě tyto generace by měly spolupracovat.
Vladimír Putin-21.2.2022/Rusko splnilo všechny své závazky včetně stažení vojsk z Německa, ze států střední a východní Evropy a tím obrovským způsobem přispělo k překonání dědictví studené války.
Vladimír Putin-21.2.2022/ Z hlediska historického osudu Ruska a jeho národů se ukázalo, že leninské principy budování státu nebyly jen omylem. Byly, jak se říká, mnohem horší než omyl. Po rozpadu SSSR v roce 1991 to bylo naprosto již zřejmé. Minulé události samozřejmě nelze změnit, ale musíme o nich aspoň mluvit přímo a upřímně, bez výhrad a bez jakéhokoli politického přesahu. Za sebe mohu jen dodat, že úvahy o politickém úspěchu jakkoli velkolepém, vítězném, byť se v konkrétním okamžiku mohly jevit, tyto se za žádných okolností nemohou brát jako základ základních principů státnosti. Ve skutečnosti, jak už jsem řekl, v důsledku bolševické politiky vznikla sovětská Ukrajina, kterou lze i dnes oprávněně nazývat Ukrajina Vladimíra Iljiče Lenina. Je jejím autorem a architektem. Plně to potvrzují archivní dokumenty včetně tvrdých Leninových direktiv o Donbasu, jenž byl do Ukrajiny doslova vtlačen. A nyní, v uvozovkách řečeno, „vděční potomci“ zbourali Leninovy pomníky na Ukrajině. Tomu říkají „dekomunizace“. Chcete dekomunizaci? No tak prosím. To nám zcela vyhovuje. Nesmí se ale, jak se říká, zastavit se v půli cesty. Jsme připraveni vám předvést, co pro Ukrajinu znamená skutečná dekomunizace.
Z těch posledních slov Vladimíra Putina až mrazí, protože je tam uvedena důrazná hrozba. Za onu „skutečnou dekomunizaci“ lze totiž považovat zničení toho, co bylo na Ukrajině vybudováno za dob komunismu.
A jak to bylo po rozpadu SSSR?
Jak to bylo po roce 1991 po rozpadu SSSR?
Vladimír Putin-21.2.2022/Dva roky před rozpadem Sovětského svazu byl jeho osud vlastně předem daný. Nyní jsou to radikálové a nacionalisté včetně, a především, na Ukrajině, kdo si připisují zásluhy na získání nezávislosti. Jak vidíme, vůbec tomu tak není. Historické strategické chyby vůdců bolševiků, vedení Komunistické strany Sovětského svazu spáchané v různých dobách při budování státu, chyby hospodářské a národní politiky, vedly k rozpadu naší sjednocené země. Rozpad historického Ruska jménem SSSR je to, co mají na svědomí.
S Putinem je lepší být za dobře, mít ho za přítele. Dokáže být přítel, který respektuje vaši důstojnost a suverenitu stejně, jako to udělal v případě Ukrajiny. Nevěříte? Tady je důkaz:
Vladimír Putin-21.2.2022/Navzdory všem těmto nespravedlnostem, podvodům a přímému okrádání Ruska, náš lid, jmenovitě lid, uznal nové geopolitické skutečnosti, které vznikly po rozpadu Sovětského svazu. Uznal nové, nezávislé státy, a nejen toto přiznal. Rusko, v té době samo ve složité situaci pomáhalo svým partnerům ve Společenství nezávislých států včetně ukrajinských kolegů, od kterých hned od okamžiku nezávislosti začaly přicházet četné žádosti o materiální podporu. A naše země takovou podporu poskytla s respektem k důstojnosti a suverenitě Ukrajiny. Podle odborných odhadů, které potvrzuje jednoduchý výpočet cen našich surovin, objemu zvýhodněných úvěrů, ekonomických a obchodních preferencí, které Rusko Ukrajině poskytlo, činil celkový přínos pro ukrajinský rozpočet za období 1991-2013 přibližně 250 miliard amerických dolarů. Ale to není vše. Do konce roku 1991 činily dluhové závazky SSSR vůči cizím státům a mezinárodním fondům asi 100 miliard dolarů. A původně se předpokládalo, že tyto půjčky budou solidárně vracet všechny republiky bývalého Sovětského svazu úměrně svému ekonomickému potenciálu. Rusko však vzalo na sebe splacení celého sovětského dluhu a splatilo jej v plné výši. Tento proces byl dokončen v roce 2017.
A jak to bylo dále? Vladimír Putin je trpělivý a vytrvalý…
Vladimír Putin-21.2.2022/Na oplátku se měly nově vzniklé státy vzdát svého podílu na sovětských zahraničních aktivech a odpovídajících dohod bylo dosaženo v prosinci 1994 s Ukrajinou. Kyjev však tyto dohody neratifikoval a později je prostě odmítl splnit a vznesl nároky na diamantový fond, zlaté rezervy a také na majetek a další aktiva bývalého SSSR v zahraničí. A přesto navzdory všem známým problémům, Rusko vždy spolupracovalo s Ukrajinou otevřeně, čestně, a – opakuji – s respektem k jejím zájmům… Naše vazby se rozvinuly v různých oblastech. V roce 2011 tak bilaterální obchodní obrat přesáhl 50 mlrd dolarů. Podotýkám, že objem obchodu Ukrajiny se všemi zeměmi EU v roce 2019, tedy ještě před pandemií, byl nižší, než tento ukazatel. Zároveň bylo evidentní, že ukrajinské úřady raději jednaly tak, aby ve vztazích s Ruskem měly všechna práva a výhody, ale nevznikly jim žádné povinnosti.
Zde už se hovoří o roce 2019, tedy o době „pomajdanové“. Vladimír Putin se zde zmiňuje také o „partnerství“ s Ukrajinou po rozpadu SSSR.
Vladimír Putin-21.2.2022/Místo partnerství převládl fakt darmojedství, který ze strany kyjevských úřadů nabyl naprosto bezskrupulózního charakteru. Stačí připomenout permanentní vydírání v oblasti tranzitu energie a banální krádeže plynu. Dodám, že Kyjev se snažil využít dialogu s Ruskem jako záminky pro vyjednávání se Západem, vydíral ho sbližováním s Moskvou. Vyřizoval si preference. Prý: “Jinak ruský vliv na Ukrajinu poroste.“
Vladimír Putin-21.2.2022/Přitom ukrajinské úřady zpočátku, to chci zdůraznit, hned od prvních kroků začaly budovat svou státnost na popírání všeho, co nás spojuje. Snažily se deformovat vědomí, historickou paměť milionů lidí, celé generace žijící na Ukrajině. Není divu, že ukrajinská společnost čelila vzestupu extrémního nacionalismu, který rychle získal podobu agresivní rusofobie a neonacismu. Proto ona účast ukrajinských nacionalistů a neonacistů v teroristických organizacích na severním Kavkaze, a stále hlasitější územní nároky vůči Rusku.
Vladimír Putin-21.2.2022/Svou roli sehrály i vnější síly, které si s pomocí rozsáhlé sítě nevládních organizací a speciálních služeb rozšiřovaly na Ukrajině klientelu a tlačily její představitele k moci.
Tady se dostáváme do ekonomické oblasti. Pojďme se podívat, co se o ekonomice Ukrajiny po Majdanu, tedy po roce 2014, říká v reportáží na Svobodném vysílači.
Ukraina – propast mezi východem a západem: Systematické drancování Ukrajiny a agrese sil NATO
0:00:00 -0:03:44 Úvod: O válce se nediskutuje
O pravých příčinách vojenských akcí se s veřejností nediskutuje. Tyto diskuse se vedou v kruzích vysoce postavených politiků, úředníků, vojenských generálů a armádních poradců. Na veřejnost tyto informace prosáknou až několik let poté, co jsou bomby svrženy a jednotky se vracejí domů. Skutečné pohnutky a možné dopady vojenských operací oficiální představitelé států zatajují. Místo toho veřejnosti opakovaně předkládají schůdnější verzi válečné reality, většinou v podobě pečlivě utříděných konstrukcí, jejichž cílem není informovat, ale získat a udržet podporu občanů. V tomto dokumentu se pokusíme podívat na některé aspekty. V čem je prospěšné udržování občanské války na Ukrajině.
Potřebuje Západ nová teritoria pro expanzivní tendence a rozšiřování přesycených trhů jako po rozpadu bloku postkomunistických zemí ve střední a východní Evropě? Potřebuje vojensko-průmyslový komplex eskalovat napětí a třenice ve zlomových oblastech a bořit vojenskou paritu mezi NATO a Ruskou federací?
Komu prospívá eskalace napětí, kdy síly NATO se pohybují podél ruských hranic, zatímco ruskou armádu v Karibiku nebo na mexicko-amerických hranicích nenajdeme? Nebo jde o nerostné bohatství, obří zásoby plynu na západě území Ukrajiny?
Kdo je ve skutečnosti tím agresorem, který záměrně rozdmýchává napětí? Válka nevznikne zničehonic. Je třeba položit nějaký základ, vytvořit záminku. Architektonicky vypracovat plán barevné revoluce, zdánlivě bojující za demokracii, za pravdu, za lásku. Ovšem v jednom okamžiku se překlopí v kotel plný násilí, brutálních demonstrací a nátlakových kampaní. Žádná mocenská konfigurace nebývá svatá. Ovšem pokud si následující skupina vládnoucího establišmentu vymůže svou moc násilím, bývá daleko horší a brutálnější, než ta předchozí. Je tohle případ Ukrajiny?
Nyní bychom si tedy měli připomenout, jak to bylo s ukrajinskou vládou po převratu v roce 2014. Takže – pár faktů o vládě Petra Porošenka, jak mi přišly mailem.
Ti, kteří fandí „nezávislosti“ Ukrajiny, přečtěte si následující řádky.
Pár faktů pro fanoušky nezávislosti Ukrajiny.
1. Prezident Ukrajiny Peter Porošenko má občanství Švýcarska a Izraele.
2. Starosta Kyjeva Vitalij Kličko má občanství Německa.
3. Gubernátor Dněpropetrovské oblasti Beňa Kolomojskij má občanství
Švýcarska a Izraele .
4. Zástupce gubernátora Boris Filatov má občanství Izraele.
Paráda na konec!!!
5. Náčelník SBU (Bezpečnostní služba Ukrajiny)
Valentin Nalivajčenko má občanství USA.
… a ministryně financí … nejen že má občanství USA, její hlavní
zaměstnavatel je min. financí USA !!!!!!!
Posílejte, dávejte!!!
Kam asi ty penízky potečou, kam????
A nyní zpět k reportáži na Svobodném vysílači
Ukraina – propast mezi východem a západem: Systematické drancování Ukrajiny a agrese sil NATO
0:03:44 -0:07:34 Nejzkorumpovanější země na světě?
List the Gardien označil v roce 2015 Ukrajinu za jednu z nejzkorumpovanějších zemí v Evropě. V zemi, která se po kyjevském Majdanu propadla do občanské války, na východě země nefunguje prakticky nic. Armáda se v polovině roku 2015 prakticky rozpadla. Mnoho generálů dezertovalo, z velké části kvůli neplaceným mzdám.
Podle tvrzení vojenského prokurátora Anatolije Maťjose, už 26. a 27. února 2014 bylo na Krymu 20315 ukrajinských vojáků v činné službě dislokovaných v různých ozbrojených skupinách. Z nich se na pevninskou část Ukrajiny vrátilo pouhých 6010 vojáků. Takže do konce května 2014 přešlo na Krym dobrovolně k Ruské federaci z armádního sboru Ukrajiny 70,4% příslušníků, z národní gardy vnitřních vojsk 54,3% příslušníků, ze státní pohraniční služby 72,3% příslušníků, ze státní kosmické agentury 77,8% příslušníků a dokonce prominentní ukrajinští generálové a admirálové složili ruskou přísahu a přešli pod ruskou federaci. Toto jsou tvrdá čísla o stavu ukrajinské armády prakticky od počátků kyjevského Majdanu.
Devastující následky kyjevského Majdanu se ale týkají i dalších složek na Ukrajině. Policie se podobá spíše bezpečnostním agenturám, které plní přání svých sponzorů. Alarmující je situace především na jihu země, kde policejní složky byly transformovány do polovojenských sborů, které jsou na výplatní pásce místních oligarchů, protože mzdy a výplaty policistů přestaly chodit už v červnu 2015.
ještě více alarmující je situace v ukrajinském školství. Učitelé dostávají místo mzdy sociální dávky v zaměstnanosti. Učitelé tyto dávky pobírají jako mzdu, aby mohli učit. Ve velkých městech, kde je nejvíce voličů, zatím chodí mzdy učitelům normálně, na malých městech a obcích je však situace tragická.
Místní oligarchové si za peníze, které rozdávají nezaměstnaným, kupují přízeň a volební podporu. Stejní oligarchové platí provozy nemocnic a hasičských stanic, takže celá infrastruktura země nemá centrální správu, ale je segmentovaná do sfér vlivu jednotlivých mocenských frakcí na Ukrajině.
Sergej Belaško, ředitel agentury pro společenskou komunikaci, na tiskové konferenci v Kyjevě prohlásil, že prezident Ukrajiny Petr Porošenko postupně ztrácí kontrolu na ukrajinskými orgány státní moci. Víme, že jednotky národních gard jednaly proti rozkazům prezidenta Porošenka v souvislosti s případem Sákašvili a stejně tak proti Porošenkovým rozkazům jednala ukrajinská státní bezpečnost, SBU i pohraniční stráž. Porošenkova kontrola orgánů státní moci je pouze formální.
Ukraina – propast mezi východem a západem: Systematické drancování Ukrajiny a agrese sil NATO
0:07:34 -0:09:27 Agrese kyjevských politiků: Zničme Rusko!
Ukrajinský politik označil americký útok na Sýrii za příklad toho, jak by měl být vyřešen problém s Ruskem
Na jednom ze zasedání nejvyšší rady ukrajinští poslanci potleskem přivítali raketový útok USA na Sýrii. Stalo se tak během projevu poslance Dmitrije Linka, člena frakce Olega Ljaška. Ukrajinský poslanec Dmitrij Linko nazval útok Spojených států na Sýrii příkladem toho, jak by měl být vyřešen konflikt mezi Kyjevem a Moskvou. Toto jsou slova člena nejvyšší rady Ukrajiny. Vlády v Kyjevě, kterou podporují západní země.
Ale aby toho nebylo málo nebo aby si někdo neřekl, že se jedná o pouze cíleně vytažený výrok ojedinělého představitele ukrajinské nejvyšší rady, ocitujme si další z výroků. „Ukrajina má jen deset let na to, aby zničila Rusko. Jinak neuhájí svou ukrajinskou státnost.“ V pořadu televizní stanice Kanál 112 to prohlásil Jurij Sirotjuk, člen rady nacionalistické strany Svoboda. Podle něho Ukrajina jako samostatný stát nemůže koexistovat s Ruskou federací ve stejném geopolitickém prostoru.
Jakoby ani to nestačilo. Tuto válečnou rétoriku dokonce přejímá předseda nejvyšší ukrajinské rady Andrej Parubij, který pronesl přímo od řečnického pultu parlamentu v zahajovací řeči nové schůze, že prioritou číslo 1 nejvyšší rady v nastávající politické sezóně, bude další militarizace Ukrajiny. No řekněte – není tohle příklad mírotvůrce trpícího nad ruským agresorem?
Na konkrétních faktech v konkrétních výrocích konkrétních politiků v Kyjevě jsme si uvedli a zdokumentovali jejich stupňující agresivní rétoriku, která stále narůstá.
Ukraina – propast mezi východem a západem: Systematické drancování Ukrajiny a agrese sil NATO
0:09:27-0:10:51 Masový exodus z Ukrajiny
Ve vysílání Top inform ukrajinský politolog Vladimír Stačko prohlásil, že za tři roky nezávislosti Ukrajina pohřbila vše, co se pohřbít dalo. V průběhu let nezávislosti Ukrajina ztratila téměř polovinu populace a zruinovala svůj průmysl. Dnes má Ukrajina méně než 30 milionů lidí. V době po rozpadu SSSR na Ukrajině žilo téměř 50 milionů obyvatel.
Tempo vylidňování se zvyšuje. Děti se nerodí. Mladí opouštějí Ukrajinu. Staří a nemocní vymírají. Ukrajina ztratila letecký a kosmický průmysl. Stavbu lodí i strojírenství. Všech šest ukrajinských tepelných elektráren je odstaveno, protože Ukrajina nemá uhlí.
Bývalý šéf Zahraniční zpravodajské služby Ukrajiny, armádní generál Nikolaj Malomuš, se nechal slyšet na tiskové konferenci v Kyjevě, že ukrajinští občané nevědí, čím budou platit za bydlení, komunální služby a topení s nástupem chladného počasí. Spousta Ukrajinců ve všech oblastech Ukrajiny s hrůzou očekává podzim a zimu. Jaké problémy nastanou s placením za plyn, za elektrickou energii, za komunální služby? To jsou palčivé otázky, kterým bude čelit ukrajinská populace.
Máme-li objektivně posuzovat současné dění, musíme mít nejprve k dispozici všechny relevantní informace. Začneme tedy historickými fakty. Všimli si toho už i v americké TV, odkud zazněly celkem rozumné názory, mj. i zcela zásadní myšlenka pro novou dobu, a sice, že NATO v současné situaci již naprosto ztrácí smysl.
Rozumné názory založené na historických faktech v americké TV
Jsou ke shlédnutí ve formátu MP4, mám ji však celou přepsanou včetně print screenů obrazovky. Na dalších stránkách uvádím, o čem se v záznamu hovoří.
Mnozí z nás nevěřili, že se Rusko chystá napadnout Ukrajinu. Zřejmě jsme se spletli.
Spletli se, protože neznají historické souvislosti a vše posuzují jen podle sebe.
Ale po mnoho let lidé od politických expertů až po světové lídry varovali, že expanze Západu v rámci NATO směrem k Ukrajině vyústí přesně v to, co se děje nyní. Rusko se uchýlí k použití síly, aby Ukrajinu udrželo mimo NATO
Zde je Michael Gorbačov v dubnu 1997 při projevu ke členům Kongresu, kde je varoval před plánovaným rozšiřováním NATO.
Michael Gorbačov v dubnu 1997 při projevu ke členům Kongresu
„… a ujišťování se, že se Rusko nemá čeho obávat mě nepřesvědčilo. Nelze ponižovat národ, lid a myslet si, že to nebude mít žádné následky. Moje otázka tedy zní: Je to nová strategie?
To byl Gorbačov, kterého Bush starší ujišťoval, že se NATO nebude rozšiřovat. Takže když mluví o ponížení, je to pravděpodobně i osobní. Ale zastavte se na chvíli a zamyslete se: tohle bylo v roce 1997! Před pětadvaceti lety.
Agresivně jsme rozšiřovalo NATO více než dvě desetiletí, než Rusko nakonec zasáhlo.
Květen 2022/Pokud se budeme zajímat o dění minulosti, pak zjistíme, že Michail Gorbačov byl prezidentem SSSR do roku 1991, tedy do rozpadu Sovětského svazu. V dalším období byl prezidentem Boris Jelcin, a tak se nabízí otázka, jakou roli zde hrál Michail Gorbačov?
Květen 2022/Michail Gorbačov
Ve Wikipedii se o Michailu Gorbačovi dočteme toto:
Gorbačov zůstal relativně dobře zapsán na Západě. Byl vnímán jako ten, za jehož panování skončila studená válka. V Rusku zůstal jeho kredit velice nízký, protože přivodil rozpad ruského impéria a je obviňován z následné bídy.
Politická aktivita po odstoupení
Roku 1992 založil Gorbačovovu nadaci a roku 1993 Mezinárodní Zelený kříž, přes který byl jeden ze tří hlavních sponzorů Earth Charter. Také se stal členem Římského klubu. V roce 1996 se pokoušel znovu kandidovat ve volbách, ale obdržel pouhé 1 procento hlasů.
V roce 1997 vystupoval v reklamě na Pizza Hut pro USA, aby získal peníze na archivy přestavby.
Květen 2022/ Projev Michaila Gorbačova před Kongresem ale jako „reklama na Pizza Hut pro USA“ nevypadá. Jak to tedy vlastně bylo ve skutečnosti, když Michail Gorbačov v té době už nebyl prezidentem? Ale nyní zpátky k dění na Ukrajině v roce 2022.
Další varování přišlo v roce 2010
Zde je ruský historik a profesor newyorské univerzity Stephen F.Cohen, který hovořil na Carnegie Mellon:
Ruský historik a profesor newyorské univerzity Stephen F.Cohen
Rozšiřování NATO pro Rusy neskončilo, je to realita! NATO sedí na svých hranicích. Nejde o budoucí rozšiřování NATO, ale o to současné. Rozšiřování NATO přestavuje pro Rusko následující:
Představuje hluboce porušený slib Rusku, který dal první Bush, že za návrat sjednoceného Německa do NATO se NATO nebude rozšiřovat na východ. To je mimo jakoukoli diskusi!
Lidé říkají, no jo, ale oni nikdy žádnou smlouvu nepodepsali. Ale dohoda je přece dohoda! Spojené stát daly své slovo a je to slovo nepoctivých zprostředkovatelů, a když to nedostanete písemně, tak vás podvedu. Porušili jsme své slovo A když Putin i Medveděv veřejně říkají Madeleine Albrightové a dalším: „My, Rusko, se cítíme podvedeni a zrazeni“, tak to je to, o čem mluví.
Takže NATO představuje ze strany Ruska nedostatek důvěryhodnosti. Nedodržujete své slovo vůči nám! Do jaké míry vám můžeme věřit?
Za druhé představuje vojenské obklíčení. Když sedíte v Kremlu a podíváte se ven, kde je NATO a kam chce jít, je všude! Je všude na hranicích Ruska. Takže má skvělou poznámku o tom, že je třeba dodržet slovo, i když není písemně. Pokud nejsme banda špatných makléřů, řekl.
Ruský historik a profesor newyorské univerzity Stephen F.Cohen
USA a Ukrajina
V roce 2015 expert na mezinárodní vztahy John Mearsheimer hovořil o tom, jak záměrně buzerujeme Ukrajinu, aby zaujala tvrdý postoj k Rusku pod falešnými sliby, že ji přivítáme na Západě. Ve skutečnosti si ale myslím, že se tu děje to, že Západ vede Ukrajinu cestou falešných nadějí a konečným výsledkem je, že Ukrajina bude zničena. A domnívám se, že politika, kterou prosazuji, tedy neutralizovat Ukrajinu a pak ji ekonomicky vybudovat a dostat ji ze soupeření mezi Ruskem na jedné straně a NATO na straně druhé, je to nejlepší, co by se mohlo Ukrajincům stát. To, co děláme, je povzbuzování Ukrajinců, aby si s Rusy tvrdě vyhrávali! Povzbuzujeme Ukrajince, aby si mysleli, že se nakonec stanou součástí Západu, protože my nakonec porazíme Putina, a nakonec dosáhneme svého. Čas je na naší straně. A Ukrajinci s tím samozřejmě souhlasí. A Ukrajinci téměř vůbec nejsou ochotni přistoupit na kompromis s Rusy a místo toho chtějí pokračovat v politice tvrdé linie.
No, jak už jsem vám říkal: pokud to udělají, konečným výsledkem bude, že jejich země bude zničená. A tím, co děláme, tento výsledek v podstatě podněcujeme. Myslím, že by bylo mnohem rozumnější usilovat o vytvoření neutrální Ukrajiny. Bylo by v našem zájmu tuto krizi co nejrychleji vyřešit a určitě by bylo i v zájmu Ruska, a hlavně by bylo v zájmu Ukrajiny tuto krizi ukončit.
„Nakonec Ukrajina bude zničena,“ říká. A to bylo v roce 2015 a my to nyní sledujeme v reálném čase. Ukrajinci a Rusové zasedli k mírovým rozhovorům a místo toho, aby se dohodli na neutralitě, což je požadavek Ruska, Ukrajina zaujímá tvrdý postoj a my jsme svědky toho, jak je jejich země v důsledku toho ničena. A nyní je pravděpodobné, že země bude rozdělena na dvě nebo možná tři části, čím dále bude Ukrajina v konfliktu pokračovat a nebude ochotna vyjednávat.
Včera v Bidenově projevu o stavu Unie řekl, že
„…aliance NATO byla vytvořena, aby zajistila mír a stabilitu v Evropě po 2.světové válce“.
Ale musím přiznat, že se mi to nezdá! Biden také řekl, že Putin opakovaně odmítl snahy o diplomacii. Mnohé z nás zajímá, co to bylo za diplomatické snahy?
Rusko má už téměř tři desetiletí jasno: žádné NATO na svých hranicích!
Opakovali to stále dokola a dokola a dokola, a přesto jsme pokračovali v expanzi. Rozšířili jsme NATO a napadli a obsadili různé oblasti na Blízkém východě. Evropa vytvořila unii členských států, a přesto jsme celou dobu obviňovali Rusko, že chce obnovit SSSR. V reakci na to jsme dokonce umístili rakety až k jejich hranicím v členských státech NATO. A nyní nám všem, nejen Ukrajincům, hrozí totální jaderná válka, protože naši vůdci nadále odmítají ustoupit.
Ironií je, že když Rusko anektovalo Krym a když byl Assad obviněn z toho, že likviduje vlastní lidi, Američtí neoconi se rozčilovali, že OBAMA STANOVIL ČERVENOU LINII, ale odmítal s tím skutečně něco dělat, když byla překročena. Ti samí neoconi jsou šokováni, že Putin skutečně řekl, že vyzbrojování Ukrajiny je červená linie“, a myslel to vážně. Neblafoval a nehodlá ustoupit.
Rusové nám říkali, že k tomu dojde, už celá desetiletí. Vidím, že mnoho lidí říká, že by to nemělo záležet na nás nebo na Rusku, jestli Ukrajina vstoupí do NATO, že by každá země měla mít možnost rozhodnout se sama, ale tak to přece nefunguje.
NATO není právo, je to klub. Je to dohoda, že pokud bude jeden stát napaden, ostatní přijdou na kolektivní obranu. Měli bychom mít právo vybrat si, koho chceme popohnat k obraně. A o kom si myslíme, že by byl pro naši obranu v případě potřeby cenný. Smyslem NATO je bezpečnost v počtu.
Pokud však přidání jednoho člena způsobí, že se celé uskupení stane nebezpečným, ztrácí to smysl.
Pokud však přidání jednoho člena způsobí, že se celé uskupení stane nebezpečným, ztrácí NATO smysl.
Ale upřímně řečeno, celá tato situace s Ukrajinou a neochota USA vojensky bránit Ukrajinu, protože nechceme jadernou válku s Ruskem, s čímž souhlasím, zpochybňuje celý smysl NATO. NATO bylo vytvořeno právě proto, aby šlo do války se Sověty. Ale pokud s nimi nejsme ochotni jít do války, protože je to naprosto nebezpečné, tak jaký je vlastně smysl NATO?
Ale nakonec mi jde o to: pes štěkal a štěkal a vrčel a vrčel. Lidé dokonce rok, co rok poukazovali na to, že pes vrčí a je nebezpečný, a my jsem ho přesto dál popichovali. A teď pes útočí! A my se tu poděláváme a děláme šokované a tvrdíme, že z naší strany k žádné provokaci nedošlo. Největším problémem je však neochota nás jako národa odložit naši výjimečnost a sedět tu a myslet si: „My neděláme nic špatného. Jsme Amerika a neděláme nic špatného.“
A máte Putina, který se v roce 2016 na Mezinárodním ekonomickém fóru v Petrohradě tvářil velmi, velmi frustrovaně, mluvil a říkal:
„Už nevím, jak k vám proniknout. říkali jsme to pořád dokola a dokola. Vy nám lžete, když říkáte, že umisťujete rakety až k našim hranicím a říkáte nám, že se nemáme čeho bát, že jde o Írán, že se jen snažíte bránit proti Íránu.“
A to je vše. Řekl: „Lžete nám a víte to“. Tak co teď uděláme? To je velká otázka. Co teď uděláme? Naše vláda pracuje pro nás! Musíme si uvědomit: je to NAŠE vláda. Dělají to pro NÁS. Vystavují NÁS nebezpečí. Musíme se ozvat a říct: „NE! Máme toho dost! Tohle si nenecháme líbit!“
Jak je patrné z uvedeného, i Američané se cítí být ohroženi současnou situací. A co teprve my, Češi a Slováci?
Květen 2022/ Upřímně řečeno – toto je výkřik vycházející z toho, že se Američané cítí být ohroženi, nejde tady o to, že by soucítili s Ukrajinci, tedy s těmi, kterých se to týká. Zajímavé na tom také je je, že ačkoliv říkají „Musíme se ozvat a říct: „NE! Máme toho dost! Tohle si nenecháme líbit!“, tak s tím fakticky nic nedělají. Jako by naznačovali „Máme toho dost, tak s tím někdo něco udělejte“. Tak to vypadá, že to bude opět na nás – na Slovanech. Květen 2022/
Pokud hovoříme o smyslu NATO, pak se ještě vrátíme do roku 1990, tedy do doby „Československé éry“. Všechno totiž souvisí také s naší českou armádou. Otevřeme knihu armádního generála v záloze Miroslava Vacka „ROZSOUDÍ NÁS ČAS ANEB ŽIVOT NENÍ NA POVEL“. Na str. 9 se zmiňuje o tom, co v roce 1990 prohlásil na téma Varšavské smlouvy a NATO tehdejší prezident Václav Havel:
ROZSOUDÍ NÁS ČAS ANEB ŽIVOT NENÍ NA POVEL – Armádní generál v záloze Miroslav Vacek
Rozsoudí nás čas…-str.9-10/ Když jsem … v roce 1997 v televizní debatě uvedl názory prezidenta Václava Havla z počátku roku 1990 na způsob vytvoření evropské bezpečnosti, kdy za správné považoval likvidaci nejen Varšavské smlouvy, ale i NATO, popřel to Michael Žantovský – předseda ODA, tehdy v roce 1990 bezvýznamný tiskový mluvčí prezidenta, a na další důkazy o pravdivosti mého tvrzení uvedl, že to prezident musel učinit, protože prý existovala hrozba armádního puče.
A potom ten, kdo u toho nebyl, může raději uvěřit panu Žantovském, když se mu to k životu lépe hodí než moje tvrzení…
A jak to vypadalo s naší armádou o čtyři roky později – v roce 1994?
Rozsoudí nás čas…-str.9-10/… Zajímavé pro mne byly pozdější reakce Ladislava Lise, který se jako předseda branně bezpečnostního výboru Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSFR nejvýrazněji prosazoval u prezident Havla se svými požadavky na moje odvolání z funkce ministra obrany v říjnu 1990… Asi v roce 1994 mě potkal v Praze … Pouze jsem vyslechl jeho hodnocení současného stavu armády a naší země: „Pane generále, v té armádě je strašný bordel …“ „Pane Lisi, … Ale armádu jste do tohoto stavu pomáhal přivést vy osobně mezi prvními.“
A co si o tom všem myslí Miroslav Vacek se svou třicetiletou služební praxí v československé armádě?
Rozsoudí nás čas…-str.11/ … Podle mého měl Občanské fórum (OF) málo odborníků na vojenské otázky, a proto si vůči armádě nestavělo ani přemrštěné požadavky. Ale také ČSLA neměla za svůj cíl dopouštět se násilí či chystat nějaký puč. Armáda měla tehdy svoji solidní úroveň a bylo rozumné se jí do „řemesla“ příliš neplést…
A na téma Václav Havel se Miroslav Vacek dále ještě rozepisuje:
ROZSOUDÍ NÁS ČAS ANEB ŽIVOT NENÍ NA POVEL – Armádní generál v záloze Miroslav Vacek
Rozsoudí nás čas…-str.11/ Svůj názor na V. Havla jsem však značně změnil k horšímu později, kdy došlo k oněm, dnes již historickým událostem, z nichž uvedu pouze rozbití ČSFR, horlivou vstřícnost až podlézání Spolkové republice Německo (NSR) při uzavírání smlouvy s ní, nerespektování mnohých demokratických zásad, které dříve tak spontánně hlásal, i zásadní změna jeho názorů na vytvoření bezpečnostních struktur v Evropě.
Z týdne na týden se projevují stále nové „přednosti“ toho, co většina občanů, nevěda, o co vůbec ve skutečnosti půjde, tak vřele a spontánně v listopadu 1989 vítala. Nepatřím k těm, kteří by jim za to přáli ještě hroší podmínky k životu. ale musí se sami časem dopracovat k tomu, kde a kdy sami propadli iluzím o lehčím a značně lepším životě…
Neboli – chceme-li mít lepší život, musíme na tom nejprve sami pořádně zapracovat. A nyní ještě jeden úryvek z knihy:
Rozsoudí nás čas…-str.6/ … ostrá slova starého českého spisovatele, katolického kněze a vlastence Václava Beneše Třebízského, která napsal v povídce Sedlák Krákora ve sbírce Z různých dob:
„Jste všichni lid se ctí zahrabanou, s pamětí vyhaslou, se srdcem ovčím a já, pošetilec, věřil jsem vám. na takový lid patří rány, aby se probudil alespoň v umírání a poznal, že mohl žít.“
Nepřeji nikomu ani ty rány, natož umírání. Pro mnohé by však probuzení bylo víc než prospěšné. Autor
Toto je tedy citace z knihy vydané v roce 1999. Až z toho jde mráz po zádech. Zůstaneme ale u Miroslava Vacka a nahlédneme do jeho první knihy „Proč bych měl mlčet?“ vydané v roce 1991. Na začátku této knihy je rovněž citát, tentokrát citát Karla Čapka z Lidových novin ze dne 4.12.1938
„Proč bych měl mlčet?“ – Armádní generál v záloze Miroslav Vacek
Proč bych měl mlčet?/ Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní, jenomže teď víme, líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točí se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe.
Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky; kdo mění víru, neměl žádnou; člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví. Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí; jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak. Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky; kde by se v něm tak najednou vzala?
Kdo sloužil, bude sloužit dál; kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění. Nedívej se do tváře, která se změnila; nikdo se nestane krásnější tím, že změnil tvář.
Tvrdá zkouška je i tvrdé poznání. Budoucí foliant našich dějin bude mít jeden podtitul: Kdo byl kdo. I dobrá paměť patří k těm stálým věcem, jichž je a bude třeba.
Karel Čapek, Lidové noviny – 4.12.1938
A nyní zpátky do roku 2022
Česká republika v roce 2022
V květnu roku 2022 začaly být tak trochu problémy s romskými uprchlíky z Ukrajiny. Troufám si tvrdit, že Romové u nás se již zcivilizovali, alespoň někteří, přirozeně se zařadili do společnosti a nyní se rovněž zapojují do pomoci ukrajinským uprchlíkům romského původu. Možná by stálo za úvahu se ptát, jak je to možné, že jsou Romové u nás tak civilizovaní? Alespoň určitá část…
Na druhou stranu se dnes stále častěji setkáváme s tím, že stále více mladých lidí začíná s drogami a stávají se z nich narkomani, a to právě ve věku, kdy v socialistickém Československu hoši odcházeli na vojnu, tedy na tu „vojnu, co dělá z kluků chlapy“, a tak mě napadá, že vojna dnešním mladým mužům velice chybí.
O Romech i o narkomanech se nyní zmiňuji právě v souvislosti s první knihou armádního generála v záloze Miroslava Vacka s názvem „Proč bych měl mlčet?“. Zde se na str. 20 Miroslav Vacek podrobně rozepisuje o tom, jak to na vojně chodilo a také o tom, k čemu v socialistickém Československu sloužila armáda:
„Proč bych měl mlčet?“ – Armádní generál v záloze Miroslav Vacek
Proč bych měl mlčet?-str.20/ … při sklizni obilovin, okopanin a pícnin, v zimě jsme pomáhali při rozmrazování vagónů, při stavbě a čištění kolejí v povrchových dolech, a když se někteří ministři uměli prosadit, tak jsme dělali i jiné věci. Když byly polomy, řezali jsme dřevo.
Romové se povolávali a zařazovali běžným způsobem. Pak byli ovšem tzv. „nevzdělavatelní“. Co s nimi? Ať je připraví armáda, a každý musí mít výuční list. Znamenalo to nakoupit učebnice pro 2.a 3.třídu, naučit je číst a psát a pak už jen maličkost. Naučit je „chtít dělat“… Obešli bychom se bez alkoholiků, narkomanů a soudně trestaných, ale když ono je lepší, aby na tu vojnu přece jenom šli, „oni je tam naučí“.
A pak se armádní generál rozepisuje o tom, jak probíhá běžný vojenský rok, co je třeba zařídit, zajistit, zorganizovat atd. Zajímavé čtení. Možná by dnešní mladí muži v osmnácti letech uvítali jít na vojnu, aby mohli ukázat, co v nich skutečně je a měli skutečný pocit, že si někdo váží jejich práce a pomoci – jejich SKUTEČNÉ práce a SKUTEČNÉ pomoci, tedy nejenom někde v počítačové hře, ale ve skutečném životě. K tomu by mohla skvěle sloužit armáda a kázni by zase naučil vojenský výcvik, skutečný vojenský dril, po kterém je každý voják rád, že se může vrátit do běžného života… A jak to bylo s československou armádou po roce 1989?
Proč bych měl mlčet?-str.23/ Při hodnocení činnosti armády v listopadových dnech roku 1989 se v podstatě objevují dvě extrémní stanoviska, s nimiž já osobně nesouhlasím:
Ti první líčí armádu, a zvláště její velitelský sbor jako houf omezenců, který žil zcela izolovaně od ostatních lidí, nevěděl, o co jde, a který byl ochoten bez přemýšlení způsobit třeba i krveprolití v masovém měřítku. Jenom zásluhou vojáků v základní službě prý k tomu nedošlo.
Tento názor bohužel zastává značná části lidí, ačkoliv pro své tvrzení nemá dostatek důkazů. Mnozí novináři vzali dílčí poznatky komise pro vyšetřování činnosti armády v listopadu 1989 a vhodně je zmanipulovali, aby byly přesvědčivé.
Totéž se teď tvrdí o ruské armádě. Ale je to skutečně pravda? Ptám se, zda je skutečně pravda to, že zvěrstva, o kterých je řeč, skutečně páchá ruská armáda, když víme, kolik je dnes dezinformací?
A co dále píše Miroslav Vacek o roce 1989?
Proč bych měl mlčet?-str.23/ Druhé stanovisko, stejně nevěrohodné, pak má tendenci dokazovat, že především nižší velitelé u útvarů plně chápali, o co jde, podporovali tento proces a aktivně mu napomáhali. I to je nepravda, hlásaná některými vojáky z povolání jaksi dodatečně a se zištnými cíli.
„Proč bych měl mlčet?“ – Armádní generál v záloze Miroslav Vacek
A jak se Miroslav Vacek staví k událostem roku 1989?
Proč bych měl mlčet?-Str.25/ … nechci vůbec dokazovat …, …., že .. šlo o dohovořené KGB a CIA řízené předání politické moci disidentům. Sám se však nemohu zbavit dojmu, že muselo proběhnout jednání mezi Gorbačovem a Reaganem v minulosti a Gorbačovem a Bushem před těmito zásadními změnami, na němž se přehodnotily sféry vlivu těchto velmocí. Byl to zřejmě výsledek důsledné analýzy stavu v celém tehdejším socialistickém společenství, kterou provedl Michail Gorbačov. Už asi neviděl žádnou možnost, jak dále pokračovat, především v ekonomické oblasti, starými metodami. I kdyby tomu tak nebylo, došlo by s největší pravděpodobností k těmto změnám stejně, ale neproběhly by v tak krátkém časovém období, ve všech socialistických státech a vůbec by možná nebyly tak něžné nebo sametové.
Tak by to mohlo být, ale teď zpátky do roku 2022. Co o tématu NATO říká Vladimír Putin? Vedle výčtu svých vlastních kroků směřujících ke spolupráci také uvádí skutečnou příčinu amerického přístupu k celé otázce.
Vladimír Putin – Projev 21.2.2022
Zde je závěr Putinova projevu ze dne 21.2.2022
PUTIN-21.2.2022ÚDůsledně jsme navrhovali různé možnosti spolupráce včetně formátu rady RUSKO-NATO a OBSE.
Navíc teď řeknu to, co jsem nikdy veřejně neřekl. Řeknu to poprvé. Během návštěvy odcházejícího amerického prezidenta Billa Clintona v Moskvě, jsem se ho zeptal: Jak by se teď díval na to, kdyby Rusko mělo být přijato do NATO? Nebudu prozrazovat všechny detaily toho rozhovoru, ale reakce na můj dotaz vypadala řekněme velmi zdrženlivě a to, jak Američané na tuto příležitost skutečně reagovali je vlastně vidět na jejich praktických krocích vůči naší zemi. Jsou to otevřená podpora teroristů na severním Kavkaze, ignorování našich požadavků a bezpečnostních obav při rozšiřování NATO, odstoupení od smlouvy ABM atd.
Člověk se musí ptát, proč to všechno, a hlavně kvůli čemu? No, nechcete nás mít za přítele a spojence, ale proč z nás dělat nepřítele?
Existuje jediná odpověď, není to o našem politickém režimu, není to o ničem jiném, oni prostě nepotřebují tak velkou nezávislou zemi, jako je Rusko.
Toto je odpověď na všechny otázky. Odtud pramení tradiční americká politika vůči Rusku. Odtud také postoj ke všem našim návrhům v oblasti bezpečnosti.
Dnes stačí jeden pohled na mapu, abyste viděli, jak západní země „dodržely“ svůj slib zabránit NATU v pohybu na východ, prostě nás podvedli.
Bylo pět vln rozšiřování aliance jedna za druhou, v roce 1999 byly do aliance přijaty Polsko, Česká republika, Maďarsko, v roce 2004 Bulharsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko, v roce 2009 Albánie a Chorvatsko, v roce 2017 Černá hora, v roce 2020 severní Makedonie.
V důsledku toho se aliance a jejich vojenská infrastruktura dostala přímo k hranicím Ruska, to se stalo jednou z klíčových příčin evropské bezpečnostní krize. Mělo to nejnegativnější dopad na celý systém mezinárodních vztahů a vedlo ke ztrátě vzájemné důvěry.
Situace se nadále zhoršuje a prohlubuje ve strategické oblasti. V Rumunsku a Polsku se tak v rámci amerického projektu na vytvoření globálního systému protiraketové obrany rozmisťují poziční oblasti pro antirakety … PUTIN-21.2.2022Ú
Vladimír Putin – Projev 21.2.2022 – Zařízení NATO v Evropě a Rusko
PUTIN-21.2.2022ÚJe dobře známo, že zde umístěné odpalovací zařízení lze využít pro řízené střely Tomahawk, což jsou systémy útočné. Spojené státy navíc vyvíjí univerzální raketu Standard 6 – plní úkoly protivzdušné a protiraketové obrany, dokáže zasáhnout pozemní i povrchové cíle. To znamená, že možnosti údajně obranného systému protiraketové obrany ze strany USA se rozšiřují, rostou i jejich možnosti co do útočných schopností.
Informace, které máme, dávají všechny důvody se domnívat, že vstup Ukrajiny do NATO a následné rozmístění zařízení NATO zde, je předem dané, že je to otázka času.
Jasně chápeme, že za takových okolností se úroveň vojenských hrozeb na Rusko dramaticky, mnohonásobně zvýší. Zvláštní pozornost věnujme tomu, že nebezpečí náhlého úderu v naší zemi vzroste, a to mnohonásobněkrát.
Dovolte mi vysvětlit, že americké strategické plánovací dokumenty, tedy dokumenty, obsahují možnost tzv. preventivního úderu proti raketovým systémům protivníka.
A kdo je hlavním nepřítelem pro USA a NATO? To také víme. Je to Rusko.
Dokumenty NATO naši zemi oficiálně prohlašují za hlavní hrozbu pro euroatlantickou bezpečnost a Ukrajina poslouží jako odrazový můstek pro takový úder.
Kdyby o tom slyšeli naši předkové, pravděpodobně by tomu prostě nevěřili. Ani nám se tomu nechce věřit, ale je to tak. Chci, aby to pochopili jak v Rusku, tak na Ukrajině.
Mnoho ukrajinských letišť se nachází blízko našich hranic. Zde umístěné taktické letouny NATO včetně nosičů … budou moci zasáhnout naše území až do hloubky linie Volgograd – Kazaň – Samara-Astrachaň.
Rozmístění prostředků radarového průzkumu na území Ukrajiny umožní NATO pevně kontrolovat vzdušný prostor Ruska až po Ural. Konečně poté, co Spojené státy porušily smlouvu o jaderných silách středního doletu, pentagon již otevřeně vyvíjí celou řadu úderných zbraní odpalovaných ze země včetně balistických střel schopných zasáhnout cíle na vzdálenost až 5500 km.
Pokud budou takové systémy rozmístěné na Ukrajině budou schopny zasáhnout objekty na celém evropském území Ruska a také za Uralem. Doba letu do Moskvy pro řízené střely Tomahawk bude méně než 35 minut, pro balistické střely z oblasti Charkova 7-8 minut a pro hypersonické úderné zbraně 4-5 minut. Tomu se říká přímo nůž na krk. PUTIN-21.2.2022Ú
Vladimír Putin – Projev 21.2.2022
PUTIN-21.2.2022/A nepochybně očekávají, že tyto plány uskuteční stejným způsobem, jakým to opakovaně dělali v minulých letech, čili rozšiřováním NATO na východ, tlačením vojenské infrastruktury a vybavení k ruským hranicím zcela ignorující naše obavy, protesty a varování. Prostě na ně s prominutím plivli a dělali si, co chtěli, co uznali za vhodné.
A samozřejmě se také hodlají nadále chovat podle známého úsloví: „Pes štěká, ale karavana jde dál,“ hned řeknu, že jsme s tím nesouhlasili a nikdy souhlasit nebudeme. Rusko přitom vždy prosazovalo a prosazuje, aby se nejobtížnější problémy řešili politickými a diplomatickými metodami u jednacího stolu. Jsme si dobře vědomi naší kolosální odpovědnosti za regionální a globální stabilitu, v roce 2008 Rusko předložilo iniciativu k uzavření smlouvy o evropské bezpečnosti. Jejím smyslem bylo, že ani jeden stát, ani jedna mezinárodní organizace v euroatlantickém prostoru nemůže posílit svou bezpečnost na úkor bezpečnosti ostatních. Náš návrh byl ale zgruntu zamítnut. Je prý nemožné dovolit Rusku omezovat činnost NATO. Navíc nám bylo výslovně řečeno, že právní závazné a bezpečnostní záruky mohou mít pouze členové severoatlantické aliance.
Tak toto je „slovo do pranice“. Na předcházejících stránkách jsme se dověděli, že NATO je vlastně KLUB. Takže o bezpečnostních zárukách rozhodují členové KLUBU? Pokud je to tak, v tom případě – čistě hypoteticky a z univerzálního hlediska – by mohli o téže otázce rozhodovat členové jakékoli jiné skupiny, která se prohlásí za KLUB…
PUTIN-21.2.2022/Loni v prosinci jsme našim západním partnerům předali návrh smlouvy mezi Ruskou federací a Spojenými státy americkými o bezpečnostních zárukách a také návrh dohody o opatřeních k zajištění bezpečnosti Ruské federace a členských států NATO. Odpovědí USA a NATO bylo mnoho běžných slov. Racionální Zrnka byla také obsažena, ale to vše se týkalo menších bodů a vypadalo to jako pokus ukončit problém a odvést diskusi někam jinam. Odpověděli jsme na to odpovídajícím způsobem a zdůraznili, že jsme připraveni jít cestou jednání, ovšem za podmínky, že všechny otázky budou posuzovány jako celek, jako jeden balíček, aniž by byly odděleny od hlavních základních ruských návrhů. Jde nám o tři klíčové body. První je zabránit dalšímu rozšiřování NATO, druhým je odmítnutí aliance rozmístit systémy úderných zbraní na ruských hranicích a konečně tu je návrat vojenského potenciálu a infrastruktury aliance v Evropě do stavu z roku 1997, kdy byl podepsán ustavující akt Rusko-NATO. Právě tyto naše zásadní návrhy byly ignorovány. Západní partneři, opakuji, znovu vyslovili naučené vzorce, že každý stát má právo svobodně si vybrat způsoby, jak zajistit svou bezpečnost a vstupovat do jakýchkoli vojenských svazků a aliancí. To znamená, že se na jejich postoji nic nezměnilo. Zaznívají tak stejné odkazy na notoricky známou politiku otevřených dveří NATO. Navíc se nás opět snaží vydírat. Opět vyhrožují sankcemi, které mimochodem zavedou ještě úměrně tomu, jak bude sílit suverenita Ruska a sílit potenciál našich ozbrojených sil. A záminka k dalšímu sankčnímu útoku se vždy najde nebo prostě vykonstruuje bez ohledu na situaci na Ukrajině. Existuje pouze jeden cíl, omezit rozvoj Ruska. A udělají to stejně jako před tím, dokonce bez jakékoliv formální záminky, jen proto, že existujeme a nikdy neslevíme z naší suverenity, národních zájmů a našich hodnot. Rád bych řekl jasně, upřímně, v současné situaci, kdy naše návrhy na rovnocenný dialog o zásadních otázkách vlastně zůstaly bez odezvy ze strany Spojených států a NATO, kdy úroveň ohrožení naší země výrazně narůstá, má Rusko plné právo přijmout odvetná opatření k zajištění vlastní bezpečnosti, to je přesně to, co děláme. Pokud jde o stav věcí na Donbasu, vidíme, že vládnoucí elita v Kyjevě neustále a veřejně deklaruje svou neochotu realizovat minský balíček opatření k vyřešení konfliktu a nemá zájem o mírové řešení. Naopak se snaží znovu uspořádat bleskovou válku na Donbasu, jak se to již stalo v letech 2014 a 2015. Jak tato dobrodružství tehdy skončila si pamatujeme. Nyní prakticky neuplyne jediný den bez ostřelování vesnic na Donbasu. Shromážděná zde velká vojenská skupina neustále používá útočné drony, těžkou techniku, rakety, dělostřelectvo a bateriové raketomety. Zabíjení civlistů, blokáda, týrání lidí, kdy trpí také děti, ženy, staří lidé, neberou konce, jak říkáme konec tomu všemu v nedohlednu. A tzv. civilizovaný svět, za jehož jediné představitele se naši západní kolegové samozvaně prohlásili, si toho raději nevšímá. Jakoby celá ta hrůza, genocida, které jsou vystaveny téměř 4 miliony lidí, neexistovala. A to jen proto, že tito lidé nesouhlasili s počínáním na Ukrajině v roce 2014, který získal západní podporu. A to jen proto, že se postavili proti tomu, aby se agresivní, jeskynní nacionalismus a neonacismus povýšily na státní úroveň, a to jen proto, že se rozhodli bojovat za svá základní práva, že chtějí žít na vlastní půdě, mluvit vlastním jazykem, zachovávat svou kulturu a tradice. Jak dlouho může tato tragédie pokračovat? Jak dlouho tohle ještě vydrží? Rusko udělalo vše pro zachování územní celistvosti Ukrajiny, celé ty roky vytrvale a trpělivě bojovalo za implementaci rezoluce rady bezpečnosti OSN 2202 ze dne 17.února 2015, která potvrdila minský balíček opatření ze dne 12.února 2015 pro vyřešení situace na Donbasu. Všechno je marné. Prezidenti a poslanci rady se mění, ale podstata – agresivní nacionalistický charakter samotného režimu, který se chopil moci v Kyjevě, se nemění. Představuje jen a pouze produkt státního převratu z roku 2014 a ti, kteří se tehdy dali na cestu násilí, krveprolití, bezpráví, neuznávali a neuznávají žádné jiné řešení donbaské otázky kromě vojenského. V tomto ohledu považuji za nutné přijmout dlouho očekávané rozhodnutí o okamžitém uznání nezávislosti a suverenity Doněcké lidové republiky a Luhaňské lidové republiky. Žádám federální shromáždění Ruské federace, aby toto rozhodnutí podpořilo a následně ratifikovalo smlouvu o přátelství a vzájemné pomoci s oběma republikami. Tyto dva dokumenty budou připraveny a podepsány ve velmi blízké době. A od těch, kteří se chopili a drží moc v Kyjevě požadujeme okamžité zastavení bojových operací. V opačném případě dolehne veškerá odpovědnost za případné krveprolití zcela na režim, který nyní vládne na území Ukrajiny. Oznamujeme dnes přijatá rozhodnutí, jsem si jist podporou občanů Ruska, jakož i všech vlasteneckých sil země. Děkuji za pozornost.
To však není vše, musíme jít ještě více do hloubky a sledovat dění na Ukrajině od roku 2018.
Jaká je skutečnost, o tom vypovídá článek z 13.10.2018
Video: Obří letecké manévry na Ukrajině. Spojenci ukazují svou sílu Rusku
13. 10. 2018 13:30
Ukrajina poblíž města Chmelnyckyj a Vinnycja hostí největší letecké cvičení od rozpadu SSSR. Účastní se ho osm zemí včetně Spojených států.
Nad Ukrajinou v těchto dnech vrcholí největší cvičení leteckých sil od rozpadu Sovětského svazu. Mezinárodní akce s názvem Clear Sky 2018 se účastní kromě evropských zemí jako je Velká Británie nebo Polsko i Spojené státy.
K vidění byly vrtulníky SU-24 a SU-27, stíhačky MiG-29 a F‑15, stejně jako několik velkých letadel. Ukrajina skrze cvičení ukazuje svou sílu Rusku. Ve čtvrtek totiž země získala svolení oddělit svou církev od Moskvy, s čímž Rusko dlouhodobě nesouhlasí.
Ukrajina dostane od Spojených států dalších 200 milionů dolarů na obranu
Ukrajina dostane od Spojených států dalších 200 miliónů dolarů na obranu
21. 7. 2018
Tento obsah je prý zakázáno šířit, článek z 21.7.2018 si tedy přečtěte sami.
Nyní zpět k projevu Vladimíra Putina ze dne 21.2.2022. Co se o něm psalo v tisku?
Putin: Žádáme Kyjev, ať se projeví odpovědně a zabrání krveprolití, jinak ho bude mít na svědomí – 21.2.2022
… Podle představitelů Evropské unie a Británie je uznání separatistických regionů porušením mezinárodního práva.
Vůdci obou povstaleckých donbaských republik Denis Pušilin a Leonid Pasečnik v pondělí Putina znovu vyzvali, aby jejich nezávislost uznal, a požádali, aby s nimi Rusko uzavřelo dohody o přátelství a spolupráci, a to i v oblasti obrany. K uznání „lidových republik“ již dříve vybídli prezidenta také ruští poslanci…
Podívejme se na Ukrajinu. Mnozí argumentují tím, že Ukrajina má právo se osvobodit od ruské nadvlády. Dobrá, pojďme se tedy podívat na to, kam postoupila Ukrajina po převratu v roce 2014. Nyní se seznámíme s tím, co se dělo před rokem 2014 a po něm. To se dovídáme z reportáže zveřejněné na Svobodném vysílači dne 25.2.2022. Celou reportáž si můžete poslechnout na odkazu níže.
V tuto chvíli je tedy na místě ustanovit nějaký konkrétní plán na řešení současné situace, protože i to, co se děje nyní, se děje podle určitého plánu a my dnes můžeme na základě svých současných událostí, a hlavně vlastních zkušeností posoudit, jak dalece se jedná o relevantní informaci nebo o – dnes tak s oblibou užívaný „fake“, tedy blud, lež.
Další informace je z roku 2017 a vše, co se děje nyní, se, jak se zdá, děje podle tohoto plánu.
Odtajnění západních dokumentů – pokud vám to neotevře oči, tak potom už nic
Datum: 24. 10. 2017 22:34:40
Dnes vám přečtu úryvky z knihy, odtajnění západních dokumentů, poslouchejte a přemýšlejte, toto ovlivňuje naši současnost a budoucnost. Starší lidé již dávno všechno chápou a ničím je nepřekvapíme. Jenže naše mládež je dnes vystavená globálnímu nebezpečí přes internet, prostřednictvím západních TV a rádií, aby naše mládež ztratila schopnost racionálního myšlení, neměla objektivní názor, jen aby byla ovlivněna primitivní západní propagandou. To, co se děje nyní v republikách bývalého svazu není náhoda, ale součást globálního plánu pro následující likvidaci našich republik a našich bratrských národů.
Takže, začátkem osmdesátých let sovětské tajné služby získaly materiály tzv. Harvardského projektu. To byl rozsáhlý program pro zahájení zničení SSSR a socialistického systému. Projekt se skládal ze tří svazků restruktualizace, reforma, finále bylo plánováno pro tři pětiletky.
Harvardský projekt
V prvním svazku bylo uvedeno, že ve XX – XXI století bude lidstvo vystaveno velké krizi z důvodu nedostatků surovin a energetických zdrojů. Dále se uvádí, že během prvních pěti letech, 85.‑90. let (roky 1985-1990), proběhne restruktualizace a její cíl je následující:
*propaganda
*boj za socializmus s lidskou tváří
*příprava reformy pro přechod od socialismu ke kapitalismu
Restruktualizaci měl řídit podle všeho Generální tajemník komunistické strany
Druhý díl byl věnován reformě– Během 90.–95. let(roky 1990-1995)-cíl:
*likvidace světového socialistického systému
*likvidace Varšavské smlouvy
*likvidace komunistické strany
*likvidace Sovětského svazu
*likvidace vlasteneckého podvědomí
Reformy měl zavádět už jiný vůdce
Odtajnění západních dokumentů – pokud vám to neotevře oči, tak potom už nic
Datum: 24. 10. 2017 22:34:40
Třetí díl byl nazván dokončení. Cíl této fáze byl následující:
*likvidace sovětské armády
*likvidace Ruska jako státu
*likvidace socialistické ideologie
*likvidace bezplatného školství
*likvidace bezplatného zdravotnictví
*zavedení kapitalismu pod heslem „platit se má za všechno“
*likvidace mírného života v Leningradě a Moskvě
*likvidace veřejných a státních služeb
*plošné zavedení soukromých podniků
Tato realizace byla naplánována formou zmrazení, a to v pravém slova smyslu – vyhladověním obyvatel Ruska, výstavbou kvalitních silnic a mořských přístavů, aby všechny suroviny a bohatství Ruska mohly být postupně vyvážené do zahraničí.
Finální etapu měl řídit třetí vůdce a co se nám přihodilo za posledních 20 let? To jsou právě tyhle plány proti nám, které měly být splněné na 100%, s časovým odklonem 3 – 4 roky, ale to není všechno. Po realizaci projektu HARVARD byl vypracován projekt HUSTON, což je detailní studie finální fáze a tento projekt je zaměřen pouze proti Rusku, protože rozpad SSSR již proběhl.
Hustonský projekt plánuje rozdělit Rusko na malé státy:
Sibiř má přejít pod USA
Severo – Západ – Německu
Jih a Povolží – Turecku
Dálný východ – Japonsku
Zde je statistika:
Během posledních 12 let z Ruska do zahraničí každoročně vyváží:
57% ropy
40% plynu
90% mědi
97% niklu
99% hliníku
Odtajnění západních dokumentů – pokud vám to neotevře oči, tak potom už nic
Datum: 24. 10. 2017 22:34:40
Rusko pro západ je teď slabou kolonií se surovinami. Dle projektu HUSTON západ nevnímá Rusko jako jediný stát, ale řadu drobných států a stejně tak již probíhá politika pro už rozdělené části Ruska.
Zopakuji dnes ALLENA DULLLESE – hlava politické americké zpravodajské služby v Evropě a bývalý ředitel CIA v roce 1948 řekl, cituji:
„ALLEN DULLLES/ Literatura, divadlo, filmy – vše bude reprezentovat všechny a parazitovat nejzákladnější lidské city. Budeme se snažit podporovat ty, kdo budou působit na lidské podvědomí kultem sexu, sadistického násilí, sadismu, zrady. Jedním slovem vše nemorální ve vedení států, bude převládat chaos, budeme nepatrně, ale aktivně a trvale propagovat psychicky narušené úředníky, vládu úplatkářů, kritizovat hodnoty a poctivost, slušnost a morálka bude terčem posměchu a nikdo je nebude postrádat. Bude to přežitek minulosti, hrubost a arogance, lež a alkoholismus, drogová závislost, zrada a nacionalismus, nenávist mezi národy – to vše budeme pěstovat v podvědomí lidí. Jen velmi málo kdo bude schopen pochopit co se děje. Ale tito lidé budou bezmocní a žít ve výsměchu. Najdeme způsob, jak promluvit a umlčet, udělat z nich odpad Sovětské společnosti. Budeme trhat duchovní kořeny, likvidovat a ničit základy ruské lidské morálky. Těmito způsoby budeme ničit generaci za generací. Začneme s výchovou lidí v dětském věku a dospívající mládeže. Vždy budeme sázet na mládež, nastartujeme rozklad, zkázu a zrádcovství, a tak docílíme všeho. (Konec citátu) ALLEN DULLLES/.
Přemýšlejte, jaké dnes sledujeme západní a ruské filmy? Jaké knihy převládají v post-sovětské společnosti a musíte souhlasit – západ neustoupí ani o krok od svých plánů na likvidaci. Jeden z autorů projektu, Brzezinski byl mimochodem nedávno povýšen do statutu čestného občana města Lvov. Na neveřejném zasedání prohlásil, cituji:
„Brzezinski/ Nový světový řád americké hegemonie je stvořen proti Rusku a na náklady Ruska. není pochyb o tom, že Rusko dříve či později bude rozděleno a bude pod kontrolou. Brzezinski/“(Konec citátu).
Samostatným článkem tohoto Plánu je osud Slovanských národů stejně, jako to bylo za Hitlera v plánu Barbarossa. Američané operují s konkrétními čísly:
Totální likvidace 300 miliónů Slovanů včetně Židů s nimi příbuzných, kdy se na začátku počítá s jejich použitím ke svému prospěchu pro rozdělení a likvidaci Slovanů a pak na ně čeká úplně stejný osud. Řečeno na rovinu a bez okolků, židé jsou určeni k likvidaci spolu se Slovany. Pak jen budou konstatovat, že se nezapojili do tržního hospodářství. Hlavní metodou nenávistí mezi národy – krveprolití a občanské války. Zde je citát z projektu:
Odtajnění západních dokumentů – pokud vám to neotevře oči, tak potom už nic
Datum: 24. 10. 2017 22:34:40
Plán/„Ukrajina si bude myslet, že bojuje proti Rusku za svoji nezávislost. Bude si myslet že má konečně svobodu, zatím co se dostává do plné závislosti na nás. To samé si budou myslet i Rusové, že brání své národní zájmy, vracejí zpět svoje teritoria atd. Záminkou z naší strany bude hájení suverenity a boj za své národní ideály. Přitom nedáme ani jedné ze stran možnost k sebeurčení na základě národních hodnot a tradic. V této válce bláznů slovanský dobytek bude ztrácet své síly a posilovat naše pozice. Hlavní dirigent potichu, ze strany bude sledovat krvavé události.“(Konec citátu) Plán/„.
Ještě jeden citát:
PROJEKT/„Velmi dobře víme,“ píše se v projektu, “že nacionalismus utužuje národ, dělá ho silným. Ale tento slogan je již zastaralý a nemá svou váhu. Nahradíme ho univerzálními hodnotami což je jedno a to samé. Nedopustíme zrod nového nacionalismu a všechna národní hnutí, které se budou snažit vyvést své národy mimo naši diktaturu zničíme ohněm a mečem jako jsme to udělali v Jugoslávii, Srbsku, Íráku.“(Konec citátu) PROJEKT/„.
Je ještě jedna věc, kterou budou znovu citovat:
PROJEKT/„Národní hodnoty nahradíme falešným vlastenectvím a opileckým pláčem alkoholiků. Nedovolíme žádné moderní technologie, a to povede ke kompletnímu kolapsu průmyslu, který snížíme na výrobu jen předmětů základní potřeby, pro omezená pracovní místa pro otroky, kteří pro nás budou těžit suroviny. Mezi občany je mnoho inženýrů, učitelů, lékařů, kvalifikovaných pracovních sil. Vytvoříme pro ně takové podmínky pro přežití, že budou sami utíkat ze své vlasti. Naším hlavním sloganem je: „Znič mládež a porazíš jakýkoli národ.“ Zbavíme jejich společnost od mladé generace, vychováme ji na sexu, rocku, násilí, alkoholu, kouření, drogách, prostě zbavíme jejich společnost budoucnosti. Hitler byl hloupý chlapec, choval se příliš otevřeně, zbytečně prováděl neuvěřitelně velkou práci. Spálit milióny, vystřílet a pohřbít za živa. Zanechal krvavé stopy. My působíme chytřeji. Nezanecháváme stopy, lidé budou mít strach o svůj život, který nebude mít žádnou cenu. Strach o svoje pracovní místo, o které mohou přijít během okamžiku, strach o budoucnost. Pomoci strachu budeme vládnout lidem. Pod rouškou demokratických reforem, nabídneme slovanskému dobytku monarchii a každé z nich loutku – prezidenta. K tomu více lesku a hluku. Malý monarchismus je dobrý v tom, že veškerou energii lidových mas nasměřuje na píšťalku. Tak odvádí pozornost od naší aktivní práce pro kontrolu obyvatelstva a všeho co potřebujeme především my. Rozdělíme moc infrastruktur, obsadíme je svými lidmi. Armády, bezpečnostní služby a speciální solové jednotky budou podřízeny prezidentům a tím pádem nám. Budeme mít v rukou pouze provázky uvázané na ruce prezidenta a budeme za ně tahat tak, jak potřebuje my pro uskutečnění našeho obrovského projektu.“(Konec citátu) PROJEKT.
Odtajnění západních dokumentů – pokud vám to neotevře oči, tak potom už nic
http://www.prvopodstata.com/2017/04/20/odtajneni-zapadnich-dokumentu-pokud-vam-to-neotevre-oci-tak-potom-uz-nic/ – Datum: 24. 10. 2017 22:34:40
Ale to není ještě všechno. Čteme dál. Cituji:
PROJEKT „Slované, mezi nimi Rusové, Bělorusové, Ukrajinci jsou nejvíce neovladatelné národy na světě. Vzpurné díky svým přirozeným fyzickým a intelektuálním schopnostem které geneticky zdědili po svých předcích a které není možné změnit. Slovana, Rusa, Ukrajince, Bělorusa je možné jen zničit, ale ne podmanit. To je důvod proč všichni podléhají likvidaci a zpočátku výraznému snížení jejich populace. Na celé planetě dochází k výrazným klimatickým změnám. Poušť směřuje směrem na sever rychlostí 10 kilometrů za rok. Dehydratace zemí – 25 metrů za rok. To je za 20 – 30 let problém přesídlení obrovské masy civilizovaných národů severněji od jejich současných míst. Do té doby na Kubani, v Rostově, na Ukrajině bude ideální subtropické podnebí a na místě úrodných oblastí na severní Ukrajině bude klima dnešního Kavkazu. Slované jsou dočasnými hosty a podléhají přesídlení. Poženeme je dál na sever mimo Moskvu kde bude malé severní území, rezervace, hustě obydlená obyvateli podobné indiánům v Americe.“(Konec citátu) PROJEKT.
Pro diváka to lze pojmenovat velmi jednoduše. Obyčejný fašismus. Přesně jako stejnojmenný film Michaila Romma z roku 1965. jenže toto není film ale realita. Rusové, Bělorusové, Ukrajinci jako Slovanské národy podléhají vymazání ze světové historie zrovna jako židé, kteří je podporují nebo jsou jejich příbuznými, ale toto je můj osobní názor. Pokud ještě někdo pochybuje, tak tento dokument lze snadno nalézt a přečíst- tady je seznam – před vašima očima. Jen malá rada, než začnete číst nasaďte si klobouk na hlavu, aby vám vlasy na hlavě nevstávaly hrůzou. Zde je komentář státního tajemníka USA, Paula – citace:
Paul/ „Rusko by mělo zapomenout, že má jakýkoliv zájmy v bývalých republikách SSSR. Nedovolíme Rusku zasahovat do záležitostí republik bývalého SSSR. Protože obroda SSSR není strategickým konečným cílem USA.“(Konec citátu) Paul/.
Zde jsou úryvky ze směrnice Rady bezpečnosti USA č.p.SC20/1, citace:
Směrnice/ „Na území rozpadlého SSSR nemůže být zachován vojenský a ekonomický potenciál, který v budoucnu bude nezávislým od sociálního systému tohoto území. V budoucnu by se mohl znova zrodit a konsolidovat a může být potencionální hrozbou pro americkou hegemonii. Bez ohledu na to, jaká vláda bude v Rusku, důležité je, aby měla jen omezený vojenský potenciál a musí být plně ekonomicky závislý na USA… Rusko musí:
1. Provést demontáž vojenské techniky a kompletně se odzbrojit
2. Musí opustit všechny důležité geopolitické funkce ve všech regionech planety
3. Musí být plně zlikvidován její vojenský a pak i ekonomický potenciál. Bez tolerance průmyslové základny poraženého státu.“(Konec citace) Směrnice/.
Vždycky ale záleží na tom, co udělají obyčejní lidé.
Odtajnění západních dokumentů – pokud vám to neotevře oči, tak potom už nic
http://www.prvopodstata.com/2017/04/20/odtajneni-zapadnich-dokumentu-pokud-vam-to-neotevre-oci-tak-potom-uz-nic/ – Datum: 24. 10. 2017 22:34:40
Takže vše jde podle plánu, ale naším úkolem je načasování jejich plánů překazit. Pokud my, jako jeden národ, nedovolíme jim zničit nás zevnitř, všechno společně dokážeme.
Tato slova byla napsána v roce 2017, od té doby se situace změnila. A my si můžeme nyní osobovat právo dělat jen to, z čeho máme dobrý pocit a tím si utvářet svůj osud. Jednoduše – přestat se bát a začít si dělat věci po svém, protože za náš život máme zodpovědnost jen my sami a jen my sami si rozhodujeme, co se v našem životě bude dít.
Nyní se přeneseme opět do roku 2022 a ukážeme si, jaký „zodpovědný“ přístup k událostem roku 2022 zaujal současný prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj.
CNN: Telefonát Bidena se Zelenským nebyl dobrý
28.1.2022 12:09 – Moskva – Daniel Drake, Novinky
Čtvrteční telefonický hovor mezi americkým prezidentem Joem Bidenem a jeho ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským „neproběhl dobře“. Stanici CNN to řekl vysoce postavený zdroj z ukrajinské garnitury. Bílý dům to v reakci označil za nepravdu, Biden prý jen zopakoval, že ruská invaze na Ukrajinu hrozí v únoru.
Ve více než hodinu dlouhém telefonátu, který zdroj CNN označil za „upřímný”, varoval Biden ukrajinského prezidenta, že útok ze strany Ruska může přijít velmi brzy.
Podle názoru Američanů se Rusko v podstatě rozhodlo a jen čeká, až půda na východě Ukrajiny zamrzne. Nejvhodnější dobou pro vojenskou operaci je zima, protože mechanizované jednotky potřebují pevnou, zmrzlou půdu.
Zelenskyj zopakoval své stanovisko, že hrozba ze strany Ruska zůstává „nebezpečná, ale nejednoznačná” a není jisté, že k útoku skutečně dojde. Ukrajinský prezident se v posledních dnech především snaží uklidnit obyvatele.
Bílý dům se proti článku v CNN ohradil. „Anonymní zdroje vypouštějí nepravdy,” řekla Emily Horneová, mluvčí Národní bezpečnostní rady, která je poradním orgánem amerického prezidenta.
„Prezident Biden uvedl, že existuje zřetelná možnost, že Rusové v únoru napadnou Ukrajinu. Řekl to veřejně a my jsme na to již upozorňovali několik měsíců,” dodala Horneová.
Ukrajinci a Slované
I zde se ukazuje důležitost informací, s nimiž pracujeme a jaké šíříme. Než budeme pokračovat, ráda bych poukázala na důležitost komunikace a vzájemného porozumění, protože při komunikaci opravdu hodně záleží na tom, jak dalece si rozumíme. Pokud dochází k nedorozumění nebo není vše zcela jasné (a každý si to vysvětluje „po svém“), pak to může způsobovat problémy.
Nejprve se ještě chvíli zastavíme u samotného původu Ukrajinců. Ukrajinci jsou Slované, to je dáno polohou Ukrajiny. Ukrajinci mají tedy slovanský původ a všechny slovanské země jej tak vnímají, proto také tolik solidarity s ukrajinskými uprchlíky v roce 2022. Z univerzálního hlediska je jasné, že skutečné potřeby obyvatel země mohou citlivě vnímat jen ti, kteří mají k dané zemi nějaký vztah, kteří zde vyrostli nebo je k této zemi vážou jejich vlastní kořeny. Takové lidi pak může jejich původ posilovat – podobně jako dokázali např. Vietnamci zvítězit ve své zemi nad USA právě díky tomu, že svou zemi dobře znali (i ve Vietnamu Spojené státy rozdělovaly). Nejinak tomu bylo i za 2.světové války v Sovětském svazu (např. při obléhání Leningradu). Co vázalo k Ukrajině pomajdanovskou vládu? Myslím, že dnes si můžeme na tuto otázku již upřímně odpovědět – jen a pouze finanční zisk. Ale skuteční Ukrajinci jsou Slované a jako se Slovany se s nimi i nadále počítá, pojďme se tedy opět věnovat Slovanům.
V tomto e-booku jsou Slované často zmiňováni, hovoříme o Slovanství, Slovanech, o domově, národu, vlasti, o tom, jak naši předci umírali, abychom my mohli žít v míru i o našem vztahu ke slovanskému ukrajinskému a ruskému národu. To je ostatně téma, které bylo aktuální i před více než 100 lety a je třeba na něj navázat. Slované si jsou v mnohém podobní a lépe se domluví, ale i v tomto případě platí, že to nemusí být vždy tak úplně pravda. A tak právě sem zařadím jeden okamžik z doby před více než 100 lety, který rovněž propojuje Východ a Západ a vedle informace o tom, jak v té době Východ a Západ spolupracoval, nám předává také informaci o tom, jak může nedorozumění ovlivňovat i postoj významných osobností.
I dnes tedy platí, že záleží na informacích a na tom, jak informacím rozumíme. Zde uvedu konkrétní příklad z roku 1912. Čerpat budu z knihy „30 let novinářem“ od H.W.Steeda-anglického novináře a dopisovatele Times, se kterým spolupracoval i T.G.Masaryk.
30 LET NOVINÁŘEM – H.W.Steed
Díky této knize jsem pochopila, že existují dva typy lidí – jedni, pro které je důležité naučit se co nejvíce cizích jazyků, protože to je důležité nejen pro ně, ale i pro mezinárodní situaci, a druzí, které by učení cizích jazyků jen mátlo a jejichž úkolem je zaznamenávat informace v mateřském jazyce a vychovat si ty, kteří umí vládnout i cizími jazyky, aby tyto informace věrně a pravdivě zaznamenali v cizím jazyce. I v tomto případě záleží na tom, jak překladatel či tlumočník daný výraz přeloží do druhého jazyka a záleží také na jeho zkušenostech a souznění s národem, jejichž jazyk překládá. Zde je tedy vidět, jak důležité jsou informace, s nimiž pracujeme.
Knihu „30 LET NOVINÁŘEM“ vnímám jako knihu, ve které jsou informace zaznamenány věrně a tak, jak se udály, a tak nám dává tato kniha příležitost seznámit se s tím, jaká byla mezinárodní politická situace v letech 1892-1922, což je možné jen a díky tomu, že si William Steed splnil svůj (generační) úkol… Ovšem je třeba vše posuzovat i z jiného úhlu pohledu. Pokud člověk nerozumí druhému jazyku, pak je zcela odkázán na důvěryhodnost lidí, s nimiž spolupracuje. A tady může být kámen úrazu. Nejinak tomu bylo u v případě spolupráce Steeda s Benešem a Masarykem. Tento rozpor však chápe až generace lidí 21.století, protože má možnost si různé informace ověřit, dohledat, nemáme však zkušenosti lidí žijící před 100 lety a tudíž nevíme, jak to tenkrát skutečně bylo. Musíme vycházet pouze z informací, které máme k dispozici
30 LET NOVINÁŘEM – I .díl- H.W.Steed – Rok 1912
SOKOLI
30 let novinářem-I-Str.352-353/ Ale nebyli nespokojeni jen Rusíni, Rumuni, Jihoslované a sedmihradští Sasové, jež koaliční vláda, …, utlačovala v r.1906-1910. Mezi rakouskými a balkánskými Slovany pobouření bylo stejně mocné. „Sokolstvo“ čili slovanské hnutí pro tělesnou výchovu, jež vzniklo před 50 lety v Čechách a pomalu se rozšířilo po celém slovanském světě, dostalo silnou vzpruhu pokořením, jež Rusko a Slované musili snésti od Německa za anekční krise r.1908‑09. Koncem června r.1912 konala se v Praze – domovině to sokolského hnutí – ohromná sokolská jubilejní slavnost. Na 35.000 sokolů ve stejnokrojích se shromáždilo ze všech slovanských zemí v českém hlavním městě a poskytovalo svou tělesnou zdatností a rytmickou krásou svých atletických cviků nevídaný obraz, který mne přiměl, že jsem řekl k mladočeskému vůdci dru Kramářovi: „To nejsou gymnasti, to je armáda.“ „Ano“, odpověděl „budou-li míti patřičné zbraně, mohou něco znamenati v evropské válce.“ Když se příštího dne všech 35.000 shromáždilo na starobylém náměstí před pražskou radnicí, sami od sebe začali zpívati „Hej Slované“ – vzrušující to píseň, která se stala jakousi mezislovanskou hymnou. Mohutnost a soulad zpěvu mne ohromily. Obrátiv se k profesoru Masarykovi, který stál vedle mne, projevil jsem svůj úžas. Odpověděl svým rázovitým způsobem: „Ano, je to úchvatné. Ale přál bych si, aby naši Češi zpívali nápěvy méně šovinistické. Poláci zpívají na tentýž nápěv „Jeszcze Poska niezginela“ a ostatní Slované zase jiná slova. Naši lidé však zpívají, jak víte, „Hrom a peklo, Rus je s námi, kdo proti nám, toho Francouz smete.“ To není zcela přiměřený duch pro národní obrození.“ Ať přiměřený nebo ne, duch zde byl, a jak v dalším ukáži, dojem, jímž na mne působil, měl důležité následky za světové války.
Musím se přiznat, že tato Masarykova slova mě poněkud zarazila. Píseň „Hej, Slované!“znám a neměla jsem pocit, že by se v ní zpívalo něco takového, a tak jsem si našla její text na internetu, uvádím jej na následující stránce. Tady je https://vlast.cz/hej-slovane/
HEJ, SLOVANÉ!
Méně známá píseň, používaná nejen jako hymna všech Slovanů, ale byla taktéž ve slovenském textu “Hej, Slováci” použita jako státní hymna Slovenského Štátu (za druhé světové války).
Nebo byla použita jako hymna Srbska a Černé hory či Sokola.
Melodie je odvozena od Mazurku Dąbrowskiego – polské hymny. Text poté změnil roku 1834 slovenský kněz Samuel Tomášik.
Hej Slované, ještě naše slovanská řeč žije,
pokud naše věrné srdce pro náš národ bije.
Žije, žije duch slovanský, bude žít na věky.
Hrom a peklo, marné vaše, proti nám jsou vzteky.
Jazyka dar svěřil nám Bůh, Bůh náš hromovládný.
Nesmí nám ho tedy vyrvat na tom světě žádný.
I nechať je tolik lidí, kolik čertů v světě.
Bůh je s námi, kdo proti nám, toho Perun smete.
I nechať se též nad námi, hrozná bouře vznese.
Skála puká, dub se láme. Země ať se třese!
My stojíme stále pevně, jako stěny hradné.
Černá zem pohltí toho, kdo odstoupí zrádně.
Na tomto odkazu jsou další informace k písni včetně textů ostatních národů, mezi nimi i ukrajinského a ruského. A jakou další roli hrála píseň „Hej, Slované“? O této písni se T.G.Masaryk zmiňuje i ve své knize „Světová revoluce“-vyd.1925.
T.G.Masaryk – „Světová revoluce“-vyd.1925.
Světová revoluce-str.14/ Žádal jsem také od Mr.Steeda, aby byl dán do Ruska pokyn, přijímat naše vojenské přeběhlíky a nepřekážet jim. Rusové i naše vojáky pokládali prostě za „austrijaky“ a podle toho s nimi i nakládali. Mr. Steed vzkaz vyřídil velvyslancem Benckendorffem a navzájem vzkázal mně, aby naši vojáci Rusům o sobě dávali vědomost zpíváním „Hej, Slované!“.
Já k tomu dodávám, že jedním z přeběhlíků na ruskou frontu byl v 1.světové válce i Ludvík Svoboda.
30 LET NOVINÁŘEM -II.díl – H.W.Steed
Dva díly knihy „Třicet let novinářem“ z roku 1927 a 1929 jsou dodnes ještě k sehnání v různých antikvariátech, a pro mě bylo velkým překvapením, když jsem zjistila, že právě na základě doporučení H.W.Steeda vlastně vzniklo Československo. Vždycky mě poněkud zarážela ta jednoduchost, se kterou vzniklo Československo. Věděla jsem sice, že T.G.Masaryk vyjednával založení společného státu Čechů a Slováků už od závěru 19.století – téměř 30 let, takže to nebylo dílem okamžiku, ale celá ta samozřejmost celého procesu, jak proběhl, poněkud zarážela svým hladkým průběhem. A pak jsem se dočetla v 2.díle knihy „Třicet let novinářem“ něco, na co můžeme navázat, protože to má svou platnost i dnes. A hlavně – krásně to zapadá do 12TI KROKŮ KE SPLNĚNÍ TVÝCH SNŮ (osobní e-book k ÚROVNI1 hry „V jedné malé zemi“).
Po přečtení mi snad dáte za pravdu, že tomu tak skutečně je a pokud je to tak, pak lze to, o čem Mr. Steed píše, prakticky uskutečnit právě nyní. A právě to může být to, na co nyní navážeme – každý tak, jak je pro něj přirozené. Nyní opíšu, co se píše v druhém díle knihy. V roce 1916, kdy vzniklo to, na co můžeme nyní navázat, zuřila první světová válka. Mr. Steed měl tu odvahu, že byl jedním z těch, kteří pracovali pro Timesy a vydali se na francouzskou frontu, aby to vše „okusili“ na vlastní kůži.
Tuto zkušenost a to, co následovalo, Steed popisuje slovy:
30 LET NOVINÁŘEM -II H.W.Steed
30 let novinářem -II-str.92/ … potom jsem s Northcliffem odejel na champagneskou frontu, navštívil Remeš a posice u Bétheny, spatřil jsem účinky německých plynových útoků, hovořil jsem o válce s generálem Frachet d´Ésperey a generálem Gouraudem, zažil jsem poprvé – což mě příliš netěšilo – ostřelování německými polními děly a cestoval několik metrů v převrženém voze, když jej řidič vehnal do polozmrzlé bažiny, dychtě přejeti nebezpečné místo rychlostí 60 mil za hodinu. Ale tyto a ještě jiné „hrůzy“, jež jsem zažil jako ochotnický válečný dopisovatel, by mne byly téměř uspokojily, kdyby válka nebyla na mne učinila odporný a děsný dojem. Vrátil jsem se přesvědčen, že stojí-li opravdu tato válka za to, je to jen proto, že je to válka na ukončení válek. Skutečné vítězství mohlo býti jen vítězstvím nad válkou samou a musilo míti v zápětí mír znemožňující další války.
Toto ostatně nebylo nic nového. Podobná myšlenka se objevila již v závěru 19.století, jak je patrné z knihy „Světovládné spiknutí“ (Gary Allen) . Autor se zde rozepisuje o sedmi závětích Cecila Rhodese:
Světovládné spiknutí“ – Gary Allen
1877-1899 – Cecil Rhodes – Sedm závětí
SS-str.26/ Sedm závětí, jež Cecil Rhodes sepsal v období mezi 24.-46.lety svého věku…, představují jakousi duchovní autobiografii… Nejznámější jsou první (závěť tajného spolku…) a poslední, která zřizovala Rhodesova stipendia…
SS-str.26/ … Ve své první závěti Rhodes uvádí svůj záměr …. „Rozšíření britské moci i na celý svět… ustavení takové mocnosti, aby již nemohly propukat války, a prosazovat zájmy lidstva…“
Odtud tedy plyne ona víra Angličanů. K tomuto tématu se ještě vrátím v závěru e-booku.
30 LET NOVINÁŘEM -II H.W.Steed
30 let novinářem -II-str.92/ Spojenci věřili, že bojují za takové vítězství, ale ujasnili si, co musí vítězství znamenati, měli mírový program? Čím více jsem přemítal, tím jasnější mi bylo, že ho nemají a že je svrchovaně důležito vypracovati jej. Proto jsem navrhl šéfredaktorovi, aby Times se ujaly formulace mírového programu neboli definice „vítězství“. Jinak, dovozoval jsem, bude tato práce vykonána až mnohem později a zastavení nepřátelství snad zastihne spojenecké národy stejně nepřipravené na mír, jako nebyly připraveny na válku.
A co se dělo v roce 1916, když se H.W.Steed v Timesech zmínil o mírovém programu?
30 LET NOVINÁŘEM -II H.W.Steed
30 let novinářem -II-str.92/ Můj návrh nebyl přijat. Namítalo se proti němu, že hovořiti o míru na jaře r.1916, kdy válka byla nejen nevyhrána, nýbrž vítězství se zdálo vzdálenějším než kdy jindy, odvrátilo by veřejnou pozornost od hlavní věci, totiž zvítěziti, k úvahám o hypothetických podmínkách míru. Bylo by nepolitické a snad i nebezpečné pro tak veliký list jako Times, který vyzýval a vyzývá, aby se válka vedla s největším vynaložením sil, vzbuditi dojem, že se obírá myšlenkami na mír.
Z toho vyplývá, že jinak vnímá válku ten, kdo o ní jen píše, aniž by se jí sám zúčastnil a zcela jinak válku vnímá člověk, který byl přímým účastníkem. O tom by jistě mohli hovořit i současní Ukrajinci.
A co píše dále H.W.Steed o mírovém programu?
30 LET NOVINÁŘEM -II – H.W.Steed
30 let novinářem -II-str.92/ … Uznával jsem váhu těchto námitek, ač jsem s nimi nesouhlasil, a řekl jsem, že není-li možno prováděti výchovu veřejnosti k pravému pojetí vítězství skrze Times, zahájím je jinde pod svým vlastním jménem a na svou vlastní odpovědnost. To bylo schváleno. Napsal jsem tudíž roku 1916 se souhlasem redaktora Edinburgh Review Harolda Coxa do dubnového čísla této revue článek, nadepsaný „Mírový program“, který podnítil myšlení a diskusi v Anglii, a třebas francouzská vláda odepřela schváliti jeho uveřejnění ve Francii, bylo tam neznámými mně osobami pořízeno neméně než pět jeho rukopisných překladů. Jeho hlavní místa zněla takto:
30 let novinářem -II-str.93/ „Tato válka je v podstatě válkou národů, nikoliv králů nebo diktátorů. Ale žádný národ nemůže se zdarem jednati, dokud se nevykrystalisovaly jeho ideje, dokud nebyly postaveny hráze jeho politickým pudům. Kdo o věci přemýšlel, měl by proto vystoupiti se svým pojetím praktických cílů, jichž je nutno dosíci válkou, i kdyby to bylo jen za tím účelem, aby se vyvolala diskuse, jež by snad pomohla vyjasniti mlhavé body a nabádala k přijetí nějakého všeobecného programu. Došed k tomuto přesvědčení, dovážil jsem se na zkoušku načrtnouti seznam požadavků, jež se mi zdají nezbytnými pro trvalý mír:
Na základě dalšího textu je možné porovnat 1.světovou válku a válku na Ukrajině. Pokud se navíc pokusíme dát tomu všemu univerzální rozměr, můžeme to vše zachovat i pro budoucnost a udělat něco pro to, aby se tuto informaci dověděly i budoucí generace. „Mírový program H.W. Steeda“ jsem navíc doplnila o univerzální KROKY, jak jsou naznačeny v osobním e-booku 12 KROKŮ KE SPLNĚNÍ TVÝCH SNŮ s indiciemi k ÚROVNI1 hry „V jedné malé zemi“
Všechno totiž souvisí s nehmotnou energií představovanou lidskými city.
Mírový program H.W.Steeda z roku 1916
Vezměme to tak, že „Mírový program H.W. Steeda“ je univerzální a lze jej vztáhnout k jakémukoli člověku.
- Je nutné, aby spojenci vyhráli válku tak dokonale, že budou moc diktovati své podmínky. Nerozhodný mír, následující i po vítězné válce, byl by pouze předehrou k novému období zbrojení a příprav k zápasu ještě krutějšímu.
Každý člověk má jednu životní oblast, kde je dokonalý, nebo to alespoň zkouší. Je to to místo horoskopu narození, kde ANALYZUJE na základě svých pocitů (KROK 6). Hovoří se o tom, že i nyní ve 21.století je „válka“, ale tentokrát probíhá válka na psychické rovině. Máme-li tedy tuto „válku“ vyhrát „tak dokonale, že budeme moci diktovati své podmínky“, pak musíme využít svých analytických schopností k tomu, abychom si utvořili podmínky takové, abychom se cítili dobře v novém, zodpovědně budovaném řádu.
- Prvním krokem k vítězství bude, když anglický národ pověří vedením války několik málo lidí, proniklých válečným duchem a odhodlaných zvítěziti doslovně za každou cenu
My nepotřebujeme mít v čele několik málo lidí proniklých válečným duchem, nám postačí, když budeme schopni vlastního sebeprosazení – každý tak, jak je to pro něj přirozené. Pokud dostanou tuto příležitost všichni lidé, pak nebudou potřeba žádné války ani vzpoury a protesty, protože každý člověk bude vědět, co má dělat a jak prosadit sám sebe (KROK 1)
- Spojenecké a zejména anglo-francouzské napětí sil musí býti uvedeno v mnohem větší soulad, než tomu dosud bylo… (atd., viz kniha)
Zde se hovoří o souladu, tedy spolupráci. I každý z nás má potřebu žit s druhými lidmi v souladu a spolupracovat (KROK 7), nemělo by to být ale za každou cenu
- Je třeba, aby byla za pomoci státníků ze zámořských dominií v širokých obrysech načrtnuta politika hospodářského sjednocení mezi různými částmi říše, jakmile dojde k utvoření válečného kabinetu ve Velké Britanii.
To, o čem je řeč, tedy „hospodářské sjednocení mezi různými částmi říše“ je v současnosti nutné i u nás v Čechách, a tako jak pro nás, tak pro ty, kteří přijdou ze zahraničí (KROK 9), aby se tím mohli nechat inspirovat pro sjednocení (KROK 12). k tomu ovšem musí být v politické oblasti vybudován pevně daný řád (KROK 10) tak, aby byla i Česká republika maximálně soběstačná.
- Až bude tato politika vytčena a v zásadě přijata, britská říše jako celek se musí dohodnouti se svými spojenci o projektu hospodářské obrany proti Německu a jeho spojencům za války i po ní…
Zde jde o ochranu území. O to jde ostatně každému národu a každému státu. Jak člověk, tak stát a národ zuřivě bojuje pouze tehdy, pokud je narušen jeho vlastní prostor (KROK 2-o podobné zuřivosti se hovoří například i v souvislosti s americkými indiány). Při tom by se ovšem měly brát v potaz i kořeny a samotný původ národa. Pokud je narušeno souznění člověka s jeho vlastním původem, pak se mohou fakticky uvolnit značně destruktivní síly, a to buď u člověka samotného nebo tyto síly k sobě člověk (nebo národ) svým konáním přitáhne zvenčí. Pokud jsou narušeny city člověka, pak začne být člověku všechno jedno a člověk se může skutečně stát vraždícím nástrojem. Tomu je však možné předejít změnou přístupu (KROK 8)
- Zároveň s formulací spojenecké hospodářské politiky měl by býti vyhlášen definitivní plán evropské rekonstrukce – teritoriální i politické (KROK 2 a KROK 10) – kterýž plán by v sobě zahrnoval:
- Vrácení Elsaska-Lotrinska Francii;
- Opravu belgických hranic v souhlase s belgickými potřebami;
- Zbudování národnostně úplného Srbska v podobě Spojených států jihoslovanských (budoucí Jugoslávie)
- Ustavení sjednoceného samosprávného Polska pod ruským žezlem;
- Zřízení nezávislého anebo aspoň autonomního českého státu, zahrnujícího Moravu a slovenské území v severozápadních Uhrách (tzn. budoucí Československo);
- … atd.
Z knihy je zřejmé, že ty nejdůležitější historické události, které pozitivně ovlivnily budoucí dění, byly dílem jednotlivců, kteří udělali něco jinak, než jaký byl v dané době běžně přijímaný konvenční přístup. To dobré, co se událo, bylo tedy dílem výjimečných jedinců, kteří sami převzali iniciativu, a nikoliv vlád.
Z uvedeného je zřejmé, že i v minulosti nebyla vždycky shoda mezi vládními činiteli, ale každý ze zúčastněných měl ke svým postojům určité důvody, vycházel z vlastních zkušeností a nenechal si nic diktovat „zvenčí“.
Nyní se přesunu do 30.let 20.století. pokud vám bude připadat, že to, co se v té době dělo, až nápadně připomíná to, co se děje nyní, pak to není podobnost čistě náhodná. 30.léta 20.století skutečně v určitém smyslu odpovídají tomu, co se děje od roku 2010. Současným záměrem je dát lidem příležitost odhalit svou cenu a přidržet se vlastního slovanského původu.
Rok 2022, Bismarck a počínající Věk Vodnáře.
Co se stane, pokud se odřízneme od odkazu našich předků? To bylo jasné už Bismarckovi v 19.století. Připomeňme si to
Rok 2022, Bismarck a počínající Věk Vodnáře.
Svou nenávistí k ruskému národu jen rozdmýcháváme vášně a necháváme ovlivňovat svou psychiku šířením nenávistných emocí. Ale to nám přece neprospívá. Je to všechno jen psychologie. Šíření nenávisti je příčinou destrukce a agresivity. My jsme nyní ale na počátku Věku Vodnáře, a tak víme, že máme nyní, ve 21.století, reagovat zcela jinak. Jak? To se dozvíte na konci tohoto e-boku.
Minulost-přítomnost-budoucnost
My již víme, že rok 1848 odpovídá roku 2014. Pokud víme, že rok 1848 odpovídal roku 2014, pak víme i to, že rok 2022, kdy byl napsán tento e‑book, odpovídá roku 1856 – to bylo období Bachova absolutismu. Rok 1866, kdy Bismarck zvítězil nad Rakouskem a prohlásil, že kdo je pánem Čech, ovládá celou Evropu, bude tím pádem odpovídat roku 2032. Máme tedy deset let na to, abychom napravily chybné kroky předcházejících generací a dali jsme lidem, a zde především Slovanům – možnost si uvědomit, že tím největším darem pro život je, být sám sebou a být soběstačný. Právě tím začíná skutečná svoboda.
Nová doba pro Věk Vodnáře
Rok 2022 odpovídá sice roku 1856, ale naštěstí se jedná o zcela novou dobu, než jakou byla doba roku 1856. Věk Ryb, který tehdy byl na počátku své poslední etapy, nyní končí a my po tom, co jsme se nyní seznámili se všemi relevantními informacemi k Ukrajině, nyní vidíme, že Věk Ryb byl plný lží, dezinformací, klamu i sebeklamu a také zamlžování skutečnosti. Proč? Jednoduše proto, protože byl rozum zamlžován alkoholem a v současné době také drogami. Soudný a rozumně uvažující člověk by se nemohl radovat z toho, že něco ničí a že někoho zabil, protože je mu jasné, že tím připravil o život tátu od rodiny, syna rodičů, kteří potřebují jeho pomoc nebo prostě „jenom“ kamaráda či člověka, který mohl odvést kus poctivé práce a pomáhat druhým lidem. V tomto ohledu je válka na Ukrajině naprosto nesmyslná, a ještě smutnější je, že je naprosto zbytečná, protože bylo dostatek prostoru a možností na to, aby se jí zabránilo.
Drogy i na Majdanu – a nejen tam
Pokud hovořím o drogách, pak bych zde ráda zmínila i o tom, že v roce 2014 v době Majdanu, mi přišel mail, ve kterém si jedna z majdanských matek zděšená stěžovala, že mladým lidem na Majdanu, jak ona napsala „dětem“, dávají do čaje drogy.
Člověk s jasnou hlavou, tedy člověk, který NEBERE DROGY, by jistě neprohlásil to, co prohlásil UKRAJINSKÝ NOVINÁŘ, kterého VYSÍLALA UKRAJINSKÁ TELEVIZE.
Moderátor hlavního kyjevského kanálu – televize 24 (vlastněné oligarchou Achmetovem) Fahruddin Šarfmal –vyzývá k zabíjení ruských dětí.
To, co je ve videu uvedeno, nemohu ani citovat, protože se mi z toho dělá značně nevolno.
Otázka je, zda to říkal dobrovolně nebo k tomu byl pod nějakou záminkou donucen…
A když už jsme u těch dětí, pojďme si položit otázku – jak budou současnou situaci jednou posuzovat dnešní ukrajinské děti?
Jak myslíte, že budou tuto situaci jednou posuzovat dnešní děti?
Zaslechla jsem v televizi, že prý je mnoho ukrajinských dětí handicapovaných, to je ale naprosto pochopitelné. Dnešní děti jsou nesmírně citlivé a toto je pro ně naprosto nepřirozená a nepřijatelná situace a ony se neumí nijak bránit. Handicap dětí je jakousi řečí těla těchto dětí, které bychom se my, dospělí, měli naučit rozumět a naslouchat jí, protože vše má psychický původ. O psychickém původu nemoci pojednává mj. etikoterapie (viz kniha „Co s doktorem?“-Vladimír Vogeltanz).
A nyní je čas seznámit se se závěrem článku o rozhovoru mezi americkým prezidentem Bidenem a ukrajinským prezidentem zelenským z 28.1.2022. Ukážeme si tak v praxi, jak důležitá je komunikace.
CNN: Telefonát Bidena se Zelenským nebyl dobrý
28.1.2022 12:09 – Moskva
Zelenskyj mluví k více publikům
Prezidenti spolu mluvili hodinu a dvacet minut o společném postupu, který má vést ke zmírnění současného napětí s Ruskem. Probrali také finanční pomoc Ukrajině.
„Debatovali jsme o nedávných diplomatických snahách o deeskalaci situace a dohodli se na společném postupu do budoucna. Poděkoval jsem Joeu Bidenovi za současnou vojenskou podporu. Možnosti finanční pomoci Ukrajině byly také předmětem diskuse,“ uvedla hlava ukrajinského státu na Twitteru.
Jak je vidět, prezident Zelenskyj před válkou hovořil s kdekým, ale nehovořil s tím jediným člověkem, se kterým hovořit měl – s Vladimírem Putinem, aby se ho zeptal, co by měl udělat pro to, aby Rusko nezaútočilo. I on samozřejmě chtěl, aby Rusko nezaútočilo. Jediné, co pro to udělal, ovšem bylo, že napomenul amerického prezidenta, když o tom začal mluvit.
Telefonát/ Vysoce postavený ukrajinský představitel dále sdělil, že Zelenskyj Bidena požádal, aby uklidnil svoji vyhrocenou rétoriku, protože může na Ukrajině způsobit paniku.
Američané si všímají, že se Zelenskyj snaží mluvit k různým skupinám současně, což mu dělá problém.
„Na jedné straně chce pomoc, ale zároveň musí svůj lid ujistit, že má situaci pod kontrolou. To je složitá rovnováha,” řekl CNN zdroj z americké strany jednání.
Složitá rovnováha
Jak je z výše uvedeného rozhovoru patrné, i zde se hovoří o rovnováze – konkrétně o složité rovnováze, to ovšem není totéž, co skutečná rovnováha. Složitá rovnováha naznačuje problémy, skutečná rovnováha pomáhá problémy řešit za pomoci spolupráce.
Rovnováha a nerovnováha
Rovnováhy se však nedocílí zbraněmi. V době, kdy píšu tyto řádky, tedy na začátku května 2022, je všeobecné mínění takové, že zbraně je na Ukrajinu nutné zasílat, protože jinak by Rusko Ukrajině všechno zničilo. A právě toto je podstata oné „složité rovnováhy“, jak o tom hovoří „zdroj z americké strany jednání“. „Složitá rovnováha“ je totiž ve skutečnosti nerovnováha. O jaké „rovnováze“ se v tomto případě hovoří, když celý svět posílá na Ukrajinu zbraně proti Rusku, které stojí osamoceno proti celému světu? Putinův požadavek byl naprosto jasný – demilitarizace. Odpovědí mu bylo vyzbrojování Ukrajiny. Jakou to má logiku?
Univerzální pohled
Pojďme se ale na všechno podívat z univerzálního hlediska.
Z univerzálního hlediska je to tak, že pokud se něco příliš komplikuje a způsobuje to problémy (a „složitou rovnováhu“), je to známka toho, že je zde nějaký chybný přístup, který ty problémy způsobuje. A tím chybným přístupem je nerespektování požadavků druhé – ruské strany. Skutečná ROVNOVÁHA může být nastolena pouze tehdy, bude-li nastolena rovnováha pro spolupráci obou soupeřících stran a té je možné docílit pouze diskusí a jednáním s respektem k druhé straně, jak to po celé roky dělala ruská strana.
Je tedy třeba hledat jinou cestu a neopakovat neplatný negativní vzorec minulých generací – válku jako jediné řešení problémů. Pojďme tedy čerpat z odkazu našich předků.
Nová Evropa v praxi
Než se vrátíme zpět do roku 2022, zastavíme se ještě u knihy „Nová Evropa“ T.G.Masaryka. Tato kniha byla opět vydána v závěru 20.století – v roce 1994, tedy v době, když už Československo neexistovalo a byli jsme součástí Evropské unie. V tomto e-booku jsme si vysvětlili celou anabázi tohoto procesu jako proces směřující ke zničení slovanstva, o kterém hovořil už Bismarck v 19.století.
Pojďme se podívat, co je psáno v úvodu díla „Nová Evropa“. Dost možná vám to něco připomene
Kniha „Nová Evropa“ – T.G. Masaryk – ÚVOD
Nová Evropa-str.16/ od Masarykových úvah o nové Evropě jsme už převelice vzdáleni. Ale to vůbec neznamená, že vize nové evropské éry se stala nesporným cílem evropské politiky. Evropa má už svou Unii, ale její problémy nejsou právě malé a problémy spojené s perspektivou jiného rozšiřování jsou, pokud možno, ještě větší, o vleklé balkánské krizi a hrozivé nestabilitě celého evropského východu nemluvě. Otázek je, stejně jako za Masarykových časů – více než odpovědí. I na konci století vězíme stále ještě na samém počátku integrace, která by si zasloužila přívlastek evropská, tj. integrace, která by byla s to radikálně přiblížit perspektivu integrace světové.
A tak mě napadá – jednotná Evropa začala tím, že se rozdělovalo – rozdělil se Sovětský svaz, rozdělilo se Československo, jediný, kdo se sjednotil, bylo Německo. O čem to asi svědčí po minulých zkušenostech? A jak to navazuje na Evropu Masarykovskou, kdy za československé éry všechno fungovalo a teď jsou problémy stále větší? A jak může fungovat sjednocená Evropa, když na samotném počátku bylo rozdělování?
Kniha „Nová Evropa“ – T.G. Masaryk – ÚVOD
Nová Evropa-ÚVOD/Zvláštní je i naše národní situace. Český stát ve své československé podobě – v podobě bezprostředně odvozené z Masarykova programu – zanikl. Obě samostatné republiky, jejichž národní a státní emancipace původně vzešla z konfrontace s rakousko-uhersko-německým středoevropským pořádkem, se ocitly v situaci snad ještě originálnější než v době, kdy se jejich pospolitosti vydaly na cestu ke své politické dospělosti: nyní směřují „do Evropy“, v níž má dvakrát těžce poražené a donedávna rozdělené a takřka bezmocné Německo postavení přímo klíčové.
Při té příležitosti jsem si vzpomněla na něco, co mi přišlo v roce 2019. Dovoluji si zde překopírovat text souboru „Pamětní deska v Českém Krumlově“ v PDF formátu. Originální soubor je samozřejmě doplněn o fotografie.
Pamětní deska v Českém Krumlově – Rok 2019
„Drazí přátelé a kamarádi. Když jsem v roce 2010 procházel Českým Krumlovem, narazil jsem na nádvoří hotelu Růže na bystu prezidenta Dr. Edvarda Beneše s pamětní deskou, na které vysvětluje proč podepsal své, dnes tak odsuzované, poválečné dekrety. Už tehdy mi bylo jasné, že tato pravdivá slova zkušeného politika, budou současné politické reprezentaci trnem v oku. Nafotil jsem si to, protože s tímto textem zcela souhlasím. Letos, začátkem září, jsem se do Českého Krumlova vrátil. Zcela podle očekávání jsem nenašel nic. Na místě bysty pana prezidenta jsou stánky, kde se prodává kde co. Deska společně s bystou zmizela. Tak zůstávají otázky. Kdo nechal tento monument odstranit a jak je vůbec možné odstranit pietní místo prezidenta, člověka, který tak zásadním způsobem zařídil poválečné znovu vytvoření naší republiky. Jednodušší je odpověď na otázku PROČ? V době, kdy ministři této vlády jezdí na srazy sudeťáků, se není ani čemu divit. Smutnou pravdou je, že se bude stavět památník cikánům v Letech, zatím co slova prezidenta republiky byla odstraněna. Když vidíme, kam nás současní politici vedou, zamyslete se nad slovy pana prezidenta. Rozešlete, prosím, co nejvíce lidem, aby se všichni dozvěděli, jak u nás funguje demokracie.
Přepis textu:
14.12.1945 řekl o svých dekretech: „“Přijde brzo chvíle, kdy tito viníci se budou před sebou samými a před světem očišťovat z toho, co v těchto letech napáchali. A budou tomu sami věřit, až tyto své nové lži budou přednášet. Říkal jsem při jiných příležitostech, že máme všecko zaznamenat a povědět to, co jste zažili ve svých vězeních a koncentračních táborech. Ne snad jen proto, abyste nám všem řekli o svém trápení, ale proto, abyste se znovu mohli bránit, až oni začnou s tou svou „očišťovací“ kampaní. Že začnou – o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očištění přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí útok na pokrok sociální, s útokem na naši svobodu národní a lidskou.
VRCHNÍMU VELITELI VDĚČNĚ VETERÁNI II. SVĚTOVÉ VÁLKY
Pro doplnění jen dodám, že pisatel mailu nebyl jediným, kdo se zajímá o odstranění pamětní desky Edvarda Beneše, na internetu najdeme například i tento odkaz:
Tímto se dostáváme k tomu, že to, co se nyní děje v naší zemi i na Ukrajině, jako by naplňovalo jakési dávné děsivé scénáře. Všechno ale záleží na lidech. Proto my, lidé, musíme hledat společnou cestu pro budoucnost jak pro nás, tak pro všechny ostatní včetně těch, kteří chtějí ovládat. My všichni přece žijeme na planetě Zemi, a tak bychom se měli domluvit na společné cestě, jak se o tom hovoří i v knize „Nová Evropa“
Kniha „Nová Evropa“ – T.G. Masaryk – ÚVOD
Nová Evropa-ÚVOD/Radikální geopolitická proměna ve střední Evropě je významným rysem naší nové dějinné situace, ale přinejmenším od vzniku Římského klubu počátkem sedmdesátých let víme, že permanentní krize moderního „evropského lidstva“, na níž hledal odpověď Masaryk už svým nejranějším dílem o sebevraždě (1881) dospěla do nové fáze. Otázky spojené s jejími hrozivými tlaky nutí učit se žít v mezích únosnosti Země.
Program, který by tomuto imperativu odpovídal, se však teprve rodí. Lidstvo si pomalu začíná uvědomovat, že strategie trvale udržitelného rozvoje je strategií změny mnohem hlubší, než byly ty, které celou moderní civilizaci zrodily; že žijeme v přelomovém období, oddělujícím celou epochu spojenou se zrodem moderní demokracie od epochy ještě jinak nové: od epochy po moderně. Český filozof Radim Paouš hovoří dokonce o přechodu od všech dosavadních evropských věků (počínaje starověkem) k dosud nejasně definovanému světověku Nová Evropa-ÚVOD/ (JM/světověk=Věk Vodnáře)…
Proto nám byl dán dar rozumu a myšlení – abychom ho používali a dokázali se domluvit. Ono totiž v dnešní době záleží na tom, čemu budeme věřit. Budeme-li věřit tomu, že současné dění nás všechny chce dovést k tomu lepšímu na počátku Věku Vodnáře pro celkové sjednocení, abychom skutečně mohli mít ve Věku Vodnáře „všichni rovné šance“, pak záleží i na postoji každého z nás. Právě toto je podstata skutečné SVOBODY, o kterou usilují celé generace lidstva. Součástí onoho OSVOBOZENÍ je i schopnost říkat to, co si myslíme, i když se to odlišuje od názoru většiny.
Válka „za svobodu“ na Ukrajině
Dnes se má všeobecně za to, že zasílání zbraní na Ukrajinu prý pomáhá boji za svobodu. Ale jak, prosím vás? Vždyť to nedává smysl Tady se musíme podívat pravdě do očí. Lidé nechápou skutečný význam slova SVOBODA. Skutečná svoboda je úplně v něčem jiném a má určitá pravidla:
- Prvním pravidlem je, že „Svoboda jedince by měla končit tam, kde začíná omezovat druhé lidi“ – v tuto chvíli „válka za svobodu“ na Ukrajině omezuje všechny okolní národy a vlastně i budoucí generace Ukrajinců dluhem, který tak současná vláda učiní. Tak co je to za svobodu?
- Druhé pravidlo je, že aby mohl být člověk opravdu svobodný, musí mít stabilní životní situaci, vymezený svůj vlastní prostor, tedy musí mít kde bydlet a dělat to, co ho těší. Co to je za svobodu, když jsou při tom likvidovány domovy miliónů rodin?
- Skutečná svoboda není to, že si vezmu do ruky zbraň a půjdu střílet. Skutečná svoboda je stav, kdy mají všichni lidé rovné šance. Prosím Vás, jaká je to svoboda, když jsou při tom zabíjení tátové od rodin na obou stranách, synové, kteří budou chybět svým rodičům a likvidovány základní lidské, materiální a také mravní hodnoty? V tomto případě je pojem SVOBODA jen prázdným slovem a připomíná situaci za Velké francouzské buržoazní revoluce, jen to je ještě mnohem horší, protože je při tom naprostou destrukcí zničeno to, na čem pracovaly celé předcházející generace. Boj plodí zase jenom boj. Současný boj ovšem není totéž, co byl boj za 2.světové války. Současný boj je pouhá vzpoura vycházející z pýchy. Lidé, kteří jsou tvůrčí, nemají potřebu bojovat, ale hájí si své hodnoty, protože vědí, co to stojí úsilí něco vytvořit.
Podstatou skutečné svobody je probuzená originalita při tvůrčím procesu. Tu je ovšem možné probudit pouze v míru, kdy má člověk k životu vše, co potřebuje.
Podstatou skutečné svobody je probuzená originalita při tvůrčím procesu. Tu je ovšem možné probudit pouze v míru, kdy má člověk k životu vše, co potřebuje.
21.století, univerzum (Vesmír) a svoboda
Ve 21.století bychom namísto „řeči zbraní“ měli dát pro skutečnou svobodu prostor k diskusi a ujasňování postojů. Válka nikam nevede, způsobuje jen zmar a utrpení. Touha po míru však může být hybným impulzem k proměně. Pojďme tedy na vše pohlédnout z univerzálního hlediska, protože právě onen „univerzální nadhled“ může přinést to, co nás všechny sjednocuje, spojuje.
Co se máme naučit?
Vezměme to tak, že pokud je situace taková, jaká je, z univerzálního hlediska to znamená, že nás to všechny má něco naučit. Kdyby nedošlo k této situaci, nemohli bychom postoupit ve svém vývoji dále, a to ani na osobní ani na globální rovině.
Jak je to v praxi?
V praxi je to tak, že člověk, který umí využít svou fyzickou energii k zajištění toho, co potřebuje k přežití, nepotřebuje válčit. To je první věc. A jak v praxi vymýtit závist a nenávist? Člověk, který zná svou vlastní cenu a hodnotu, se nepoddává závisti ani nenávisti, protože ví, že stejně jako on mají svou cenu i ostatní lidé a pokud je on sám schopen si zajistit to, co potřebuje k životu, je přející i vůči druhým lidem a nikomu nic nezávidí. Závidí a nenávidí pouze lidé, kteří neznají svou vlastní cenu a hodnotu.
Najít svou vlastní cenu
Ukažme tedy lidem jejich vlastní cenu a ukažme jim, kolik toho lze dosáhnout spoluprací. Ukrajince i Rusy – vždyť už víme, že každý z nich má svou vlastní cenu, kterou bude lepší využít v míru. Vysvětleme lidem (včetně Ukrajinců a Rusů), že stejně, jako mají svou vlastní cenu oni sami, stejně tak mají svou vlastní cenu i ostatní lidé, včetně těch, kteří by jinak padli ve válce. Je strašné takto uvažovat, ale pokud to nechceme a chceme-li, aby byl mír, začněme sami u sebe a pak dejme tutéž příležitost ostatním. Zapojme se společně do procesu, kdy můžeme všichni spolupracovat na tom, aby mohlo být zase dobře.
Učit se od sebe navzájem
Pokud jsou zde příslušníci ukrajinského i ruského národa, pak to není náhoda. Osud je sem zavedl záměrně, aby se u nás naučili něco, co pak mohou využít ve své zemi při obnově vlastního domova a hospodářství. Určitě bude lepší, když se budeme všichni učit od sebe navzájem společně s ruským národem. Vždyť jsme všichni Slované!
Karmický úkol českého národa – komunikace a spolupráce pro osvobození
Buďme všichni přáteli, hovořme spolu, tančeme spolu, zpívejme, hrajme, radujme se! Tak tomu bylo dříve. A přitom ať si každý národ a každý člověk zachovává svou vlastní důstojnost a chrání si i svůj vlastní prostor. Toto je karmický úkol českého národa, který souvisí s tím, co se dělo před 30ti lety.
Československá republika – 1918-1992-2022
Rok 1992 byl posledním rokem existence Československé republiky, kterému „vdechli život“ takové osobnosti, jako T.G.Masaryk, Edvard Beneš, Karel Kramář, Milan Rastislav Štefánik a další.
Vznik Československa trval od závěru 19.století rovněž zhruba 30 let tak, aby bylo Československo maximálně soběstačné, proto patřilo Československo v době své existence mezi přední státy v hospodářské oblasti. Byli jsme soběstační po všech stránkách.
A tento odkaz našich předků jsme v uplynulých 30ti letech (rok 1992-2022) šmahem zapudili a zničili. Nebo lépe řečeno nechali jsme zapudit a zničit, alespoň z velké části. Většina státních podniků, o kterých se dnes hovoří jako o „vlajkových lodích“ československého i evropského průmyslu, přešla do rukou zahraničních investorů a těží z nich někdo jiný, než český stát.
Československá republika – 2022-2052
Stejně jako v 19. a 20.století myslel na budoucnost William Stead, podobně budeme nyní myslet na budoucnost i my. Nejspíš bude trvat dalších třicet let, než napravíme všechny ty chybné kroky našich předků. Naši předci ovšem dělali chybné kroky z neznalosti, my ale musíme ukázat, že jsme se ve svém duchovním rozvoji posunuli dále a že jsme připraveni na vstup do Věku Vodnáře s výsadou využít všech výhod, které Věk Vodnáře poskytuje. Tomu však bude předcházet tvrdá a usilovná práce každého z nás. Bude to těžké, ale budeme-li hnáni touhou po lepším životě a skutečné svobodě, kdy budou mít skutečně všichni rovné šance (tedy včetně ruského a ukrajinského národa), může to být pro nás všechny zábavné i smysluplné a naplňovat nás to hlubokou vděčností za život a za to, že můžeme žít v této skvělé době..
Řešení problémů
V případě problémů je vždy nejlepším řešením zvolit tu nejjednodušší cestu, nejvíce se v této dějinné epoše dokáže, pokud se půjde cestou nejmenšího odporu – říká se tomu CESTA BĚHU VODY – voda také teče naprosto volně a přirozeně si hledá tu nejjednodušší cestu pro svůj tok, a přitom má největší sílu. Stačí tedy této energii využít tak, aby to skutečně napomáhalo pozitivní proměně v zájmu spolupráce pro skutečné osvobození bez lží, podvodů, zamlžování fakt a informací a také bez drog, alkoholu a léků.
Možná by stálo za úvahu, zamyslet se nad tím, proč je Rusko silná země a převzít ruské know-how i pro ostatní národy. Jak se přesvědčíte na ÚROVNI4 hry „V jedné malé zemi“, kde se věnuji horoskopu narození Vladimíra Putina společně s horoskopem narození Volodymyra Zelenského i Joea Bidena, s Vladimírem Putinem je opravdu nejlepší spolupracovat a vy se zde dozvíte, proč tomu tak je.
Československá republika před rokem 1989 a pravda pro budoucnost
I my jsme před rokem 1989 byli silná země – o tom svědčí nejeden důkaz. My si už nyní nemůžeme dovolit zamlžovat informace o tom, že éra Československé socialistické republiky (rovněž třicetileté období cca 1960-1990) byla dobou poklidného života, ve které lidé nalézali radost a rádi na tu dobu vzpomínají.
I tomu, co se v této době mj. také dělo, se věnuji na ÚROVNI4 hry „V jedné malé zemi“ prostřednictvím horoskopů narození tři aktérů, kteří měli zásadní vliv i na dění v naší zemi po roce 1989 a podobným způsobem se seznámíme i s ostatními obdobími lidských dějin až do 19.století.
Mimoto se dozvíte, že i druhá světová válka byla úplně zbytečná a pramenila z pouhého strachu. Stejně jako pramenila ze strachu i válka na Ukrajině, byť v poněkud jiném smyslu.
Tváří v tvář těmto skutečnostem si musíme přiznat, že kdyby k válce na Ukrajině nedošlo, tento e-book ani žádné další informace by se nikdy nedostaly mezi lidi a nikdy by tudíž nemohly předat pravdivou informaci o minulém dění budoucím generacím tak, aby zůstala pravda zachována.
Ukrajina, Vesmír a dějiny
Abychom pochopili, co se děje nyní, ve 21.století a konkrétně v roce 2022, musíme se vrátit mnohem hlouběji do minulosti, do 19.století. V té době začínalo to, co se nám z hlediska faktického počátku Věku Vodnáře začalo připomínat v letech 2010-2018 a co je nyní – v letech 2018-2025 vymezováno.
Mistr Jan Hus a obhajoba pravdy
Všechno se opakuje již celá staletí a my Češi i Moravané jako potomci Mistra Jana Husa v tom máme svůj zvláštní, naprosto unikátní a také nadmíru zodpovědný úkol.
Mistr Jan Hus zemřel pro pravdu. Zemřel proto, aby pravda zůstala zachována. My, jeho potomci, musíme jít v jeho šlépějích a pokračovat v jeho odkazu zachování pravdy. Je třeba hájit pravdu i náš vlastní národ, v jehož DNA jsou uloženy informace našich předků s duchovním odkazem, který musíme šířit i mezi ostatní národy. A právě to je nyní náš úkol – náš karmický úkol, se kterým zajišťujeme podmínky pro život budoucím generacím.
V roce 2022 je třeba si přiznat a uvědomit, že víra člověka bývá mj. ovlivňována také tím, co přichází „zvenčí“, tedy z ciziny. A to nemusí být právě pravdivé. Je tedy třeba se přidržet především toho, co je přirozené a co máme ověřeno. Vždycky totiž záleží na těch konkrétních činech a na tom, jak je člověk schopen převzít zodpovědnost za to, jak ovlivnil životy lidí v současnosti i budoucnosti.
Aby mohlo vše fungovat, je třeba nechat v určitém okamžiku všemu volný průběh a nezasahovat do dění nepřirozeným překrucováním informací, jak jsme toho dnes svědky.
Pojďme tedy obhajovat pravdu a podívat se, co stálo na počátku toho, co se děje dnes. Všechno má totiž hodně hluboké kořeny. Všechno začalo v 19. století v době, která je v mnohém podobná té naší – v letech 1847-1862 (toto období je v mnohém podobné tomu, co se děje v letech 2012-2026). Pojďme se podívat, co se dělo v 19.století a co z toho vzešlo. Na samotném počátku bylo něco, co se nyní naplňuje v míře vrchovaté.
Ještě jednou připomenu, co říkal Bismarck v 19.století v době, která byla v mnohém podobná té naší jen s tím rozdílem, že šlo o dobu, kdy začínalo to, k čemu je nyní utvářen a budován nový systém.
Začneme tím, co bylo na samotném počátku patnáctiletého období 1847-1862. To začalo revolučním rokem 1848 a mělo to souvislost s vesmírným působením, podobně jako je tomu dnes.
Rok 1848 – Otto Eduard Leopol vod Bismarck
Nyní a právě nyní skutečně jde v první řadě o zachování slovanského původu a hned v druhé řadě zachování původu člověka jako takového i v rámci nově budovaného řádu pro Věk Vodnáře. Původ člověka je přitom nutné v každém případě respektovat.
Nový řád a řešení problémů
Musíme dokázat, že jsme od 19.století vyspěli, že jsme jiní a že uvažujeme jinak, že dokážeme řešit problémy zcela novým přístupem. Tou největší odvahou nyní je říkat pravdu. Ne pravdu, která je nám předkládána, ale pravdu skutečnou, takovou, jaká je, jak ji známe z vlastní zkušenosti, jak jsme se s ní setkali a prožili ji. To je náš úkol nyní, ve 21.století, k čemuž je třeba si vytvořit nějakou filozofii, něco, čemu můžeme skutečně věřit.
Filozofie a víra 19.století
Jaká byla filozofie v 19.století? Právě ve filozofii, v tom, čemu lidé věří, jsou kořeny veškerého lidského konání i současného dění. Filozofie, která vznikla v 19.století, je dodnes známa jako „sociální darwinismus“.
| Kniha „Dějepis na dlani“ Martina Komsová, Helena Kohoutková |
Co se píše o „sociálním darwinismu“ v knize „Dějepis na dlani“?
1859-SOCIÁLNÍ DARWINISMUS –
DND-str.151/ „Buď chamtivý nebo zemři“(W.G.Summer, USA, sociální darwinismus)
DND-str.151/Římský přírodovědec Charles Darwin vydal roku 1859 svou slavnou knihu „O vývoji druhů přirozeným výběrem“. Tato kniha vycházela z předpokladu, že každý živočišný druh vytváří několik jednotlivých forem, ze kterých však přežívají jen ty silnější a odolnější. Vymírají slabší formy, které v boji o zachování existence podléhají silnějším. Evoluční teorii aplikoval i na vývoj člověka a také v souvislosti s ekonomickou konkurencí, kde vyhrávají jen silní a odolní.
DND-str.151/ Na principu přirozeného výběru byl postaven také sociální darwinismus. V tvrdé ekonomické konkurenci vyhrávají jen silní a odolní. Každý bojuje sám za sebe o přežití, bohatství a moc jsou projevem síly a schopnosti, chudoba je přirozeným projevem neschopnosti uplatnit se v boji o přežití. Povinností vlád je chránit základní práva a svobody občanů a chránit jejich majetek, vláda však nemá zasahovat do ekonomiky a jakýmkoli způsobem ji regulovat.
A právě tady se ukazuje rozpor mezi tím, co je přirozené a tím, co je šířeno. Člověk je zde postaven na úroveň nemyslícího zvířete.
DND-str.151/ … živočišný druh vytváří několik jednotlivých forem, ze kterých však přežívají jen ty silnější a odolnější. Vymírají slabší formy, které v boji o zachování existence podléhají silnějším
Člověk je ovšem jediný živočišný druh, který je obdařen rozumem a jako takový se rodí s úkolem, aby se za svého života něco naučil a posunul se ve svém vývoji. Výstižně je vše o různých úrovních duše popsáno v knize „Astrologie a kabala“ (Z´EV BEN SHIMON HALEVI).
Výše uvedenou „evoluční teorii“ lze tedy praktikovat pouze na člověka, jehož myšlení je zamlžováno nepravdivými informacemi, alkoholem nebo drogami. A právě toto se nyní děje i v souvislosti s Ukrajinou.
Jen tak mimochodem – o Darwinovi se říká, že prý holdoval alkoholu. Dnes jsou pro změnu na Ukrajině „na pořadu dne“ drogy – neříkám, že to tak je u všech vojáků, ale vyloučit to nelze. I jízda tankem je dnes „mnohem sofistikovanější“, než tomu bývalo dříve, takže člověk může mít při jízdě tankem pocit, že vlastně hraje hru. I o tom existuje důkaz… Ale zpět do 19.století a ke vzdělávání.
Vzdělávání a John Ruskin
Další oblast, která byla v 19.století ovlivňována, je vzdělání. Zde je „v hlavní roli“ John Ruskin, tehdejší profesor na univerzitě v Oxfordu.
John Ruskin – Wikipedie
Co je o Johnu Ruskinovi psáno ve Wikipedii?
Narodil se do dobře situované rodiny obchodníka s cherry a vínem.
1869-1884 – John Ruskin – profesor na univerzitě v Oxfordu
Ruskin v letech 1869 – 1884 působil jako profesor na univerzitě v Oxfordu. Tehdy tam založil malířskou školu a muzeum. Chtěl, aby všechna anglická muzea byla přístupná veřejnosti zdarma…
Ruskin byl výborným učitelem, jeho snahou bylo umožnit vzdělání všem, i chudým.
Tolik tedy informace z Wikipedie. A co o Johnu Ruskinovi říkal profesor Quiegley? To je uvedeno v knize „Světovládné spiknutí“ (Profesor Quiegley je autorem knihy „Tragédie a naděje“. Tuto knihu bylo možné ještě před pár lety koupit i u nás v angličtině, jeden výtisk mám doma, má téměř 1000 stránek):
Světovládné spiknutí – Gery Allen – Profesor QUIGLEY
SS-str.24-25/„Z díla profesora Quigleyho je jasné, že se nepovažuje za konzervativce, ale jednoho z elitářských aristokratů (nebo s prominutím „skoro aristokratů“) odhodlaných zlikvidovat střední třídy a ovládnout svět.
Jméno „profesor Quigley“ je zajímavé z toho důvodu, že v 80.letech 20.století, tedy v době, kdy procházelo proměnou – transformací to, co začalo v letech 1822-1852, ovlivňovala dění v Bílém domě astroložka téhož jména (viz kniha „Co řekly hvězdy? aneb Astrologie v Bílém domě“ – Joan Quiegley)
A co dále se píše o profesoru Quigleym v knize „Světovládné spiknutí“?
Světovládné spiknutí – Gery Allen – Profesor QUIGLEY
SS-str.24-25/„O spiknutí, kterému Ruskin říkal „nový imperialismus“ píše:
„Hlavní změny spočívaly v tom, že svou existenci ospravedlňovalo na základě… sociální reformy, a ne, jako dříve, na základě misionářské práce a materiálních výhod.“
Ruskin své studenty balamutil pověstmi o „anglických utlačovaných masách“, ze všech sil své aristokratické svěřence naplňoval pocitem těžké viny a přesvědčoval je, že jejich privilegované postavení si mohou zachovat pouze tehdy, když svou moc „rozšíří na nižší společenské třídy v samotné Anglii a na neanglické lidové masy po celém světě“.
Pokud se budeme zajímat o dění v 19.století, pak zjistíme, že obyčejní lidé v Anglii byli v té době skutečně utlačováni a nuceni k těžké práci za mizernou mzdu v průmyslových podnicích. To jim neumožňovalo dělat to, pro co měli vlohy. Jak to zapadá do sociálního darwinismu?
Světovládné spiknutí – Gery Allen – Rhodes a Ruskin
A jak to, o čem hovořil John Ruskin, zapůsobilo na Cecila Rhodese?
SS-str.24-25/ Rhodese Ruskinova úvodní lekce natolik uchvátila, že si to zapsal a držel se toho třicet let.
Světovládné spiknutí – Gery Allen – Cecil Rhodes a William Stead
A nyní se podívejme, co se z toho všeho vyvinulo do konce 19.století?
SS-str.27/„V závěru 19.století byl podle Rhodesova spikleneckého kolegy Williama Steada plán takový, že:
„… za třicet let bude po světě roztroušeno něco mezi „dvěma a třemi tisíci lidí, jejichž mysli budou ve věku jejich nejsnadnější ovlivnitelnosti ovlivněny snem zakladatele a všichni budou navíc speciálně matematicky … vybráni pro zakladatelovy záměry (světovou vládu)…“
Pokud se zde hovoří o „světové vládě“, pak se zde na chvíli zastavíme, protože to s naším tématem souvisí. Pojďme se nejprve podívat, jak to bylo se Cecilem Rhodesem a jeho představou světovlády. Opět budeme čerpat z různých zdrojů.
Kniha „Světovládné spiknutí“–Gery Allen–Cecil Rhodes a William Stead
SS-str.27-(doslovná citace z knihy)/“V roce 1888 učinil Rhodes svou třetí závěť… vše ponechal lordu Rotschildovi (svému finančníkovi v těžebních společnostech) a k doprovodnému Dopisu přiložil „písemnou záležitost, o které jsme se bavili“. Ta, jak se domnívám, obnášela první závěť a „vyznání víry“, protože v dovětku Rhodes píše: „pro vznesené otázky aplikujte ústavu jezuitů, pokud ji máte…“
Cecil Rhodes – Wikipedie
1889-1895 – Cecil Rhodes a Britská jihoafrická společnost
Cecil Rhodes/… v roce 1889 založil Britskou Jihoafrickou společnost, která získala území, nazvané v roce 1895 na jeho počest Rhodézie.
1890-1896 – Cecil Rhodes – Předseda vlády v Kapské kolonii
Cecil Rhodes/Současně se přitom účastnil politického života britské Kapské kolonie. Mezi lety 1890 a 1896 byl předsedou vlády. Za konečný cíl britské koloniální expanze považoval vytvoření souvislého pásu britských držav od Kapského Města po Káhiru;
Kniha „Dějepis na dlani“ – Martina Komsová, Helena Kohoutková
DND-str.173/ Naleziště zlata a diamantů soustředila britskou pozornost na jih Afriky. V této oblasti žili Búrové, původně holandští kolonisté.
DND-str.173/ Britové se s Búry střetli v krvavém konfliktu, jehož výsledkem byl zánik búrských republik a vytvoření Jihoafrické unie (1910)
Cecil Rhodes – Wikipedie
1899-1902 – Cecil Rhodes a búrská válka
Cecil Rhodes/ … podílel se na začlenění Transvaalu a Oranžska do Britské jižní Afriky a na rozpoutání druhé búrské války 1899–1902.
Druhá búrská válka – Wikipedie
Druhá búrská válka/ Druhá búrská válka probíhala mezi anglickými a búrskými (tj. potomci holandských osadníků) kolonizátory Jižní Afriky, a to v letech 1899 – 1902.
Druhá búrská válka/Válka byla vedena nesmírně krutými prostředky, poprvé se vyskytly koncentrační tábory moderního typu pro rodiny bojujícího nepřítele. Zajatí Búrové byli deportováni např. na Ceylon a ostrov Svaté Heleny.[2] Vězni umírali hlavně na infekční nemoci, na které celkově zemřelo asi 30 000 lidí. Nejvíce však utrpělo černošské obyvatelstvo, které mělo největší ztráty a bylo násilně přesídlováno. Důvodem k válce byla touha po kontrole území, kde se nacházela bohatá naleziště surovin, včetně zlata (to se Búrové pokoušeli odvézt do Mosambiku), touha po rozšíření pastvin pro chov dobytka a v neposlední řadě také snaha podrobit odbojné státy (Transvaal, Orange) anglické koruně. Válku také díky nesrovnatelně technicky lépe vybavené armádě vyhráli Angličané. Největší zájem projevila Velká Británie o zlatonosná a diamantová ložiska nedaleko Johannesburgu v jižní Africe. Tyto kraje ale již kromě domorodců obývali holandští osadníci, kteří zde zřídili republiky. Spory nových anglických přistěhovalců s holandskými usedlíky, kteří se nazývali Búrové, daly Velké Británii záminku k ozbrojenému zásahu. Tříletá krvavá britsko-búrská válka, v níž zpočátku Búrové vítězili, skončila v roce 1902 anexí búrských republik a rozšířením britského koloniálního panství v jižní Africe.
Toto uvádím z toho důvodu, aby nám bylo jasné, o co jde západním mocnostem. Tématu ovládání území se věnuji v projektu „Transformací s úsměvem“. A nyní se posuneme do 20.století do roku, který z univerzálního hlediska odpovídá roku 2022.
Kniha „Akta Rockefeller“ – Gary Allen
Připomeňme si, jak se činili Rhodesovi stipendisté. O tom je psáno zase v jiné knize Garyho Allena „Akta Rockefeller“:
Akta Rockefeller-str.85/Rhodesův stipendista Clarence Streit v roce 1939 napsal knihu s názvem Union Now (Unie nyní), která obhajuje postupné přibližování ke konečné světové unii prostřednictvím regionálních unií počínaje unií mezi USA a Británií. Po celé Americe byly ustaveny výbory a pan Streit oznámil, že více než milion Američanů podepsalo petice za sjednocení s Británií… (!!!!!)
Zde se objevuje – čistě hypoteticky – myšlenka, že pokud pro nás mají být Amerika a Británie vzorem, mohou totéž ve 21. století udělat státy bývalého socialistického bloku, které byly po roce 1989 rozděleny. Pak může být docíleno oné kýžené rovnováhy na obou stranách – západní i východní.
Kniha „Akta Rockefeller“ – Gary Allen
Akta Rockefeller-str.85/Slovy pana Streita, Atlantická unie, která se nyní rozšířila na Západní Evropu, je prvním krokem vstříc celosvětové vládě
„(Atlantická unie) prohlásila, že globální vláda je nezbytná a zdůraznila, že žádná jiná země ji nepotřebuje naléhavěji, než Spojené státy.“
Streit, který měl po celý svůj dospělý život těsné vazby na komunisty a socialisty, proti kolektivismu vůbec nic nemá…
Sjednocování v 19.a 20.století
Z těchto slov vyplývá, že ze strany Západu zde byla vnitřní potřeba sjednocování také s komunisty a socialisty, ale v té době šlo spíše o záměr získat „komunisty a socialisty“ na svou stranu.
Kromě toho je zde však i vnitřní potřeba sjednocování i ze strany Východu, jak o tom podává důkaz dílo T.G.Masaryka a také dr. Edvarda Beneše i tehdejšího dopisovatele Times H.W. Steeda.
Sjednocování ve 21.století
Ve 21.století je ale trochu jinak. Aby toto SJEDNOCENÍ plnilo svůj účel, musí mít univerzální charakter. Má-li být SJEDNOCOVÁNÍ globální, pak musí vycházet z toho, co je přirozené a pravdivé.
Toho přirozeného a pravdivého jsou nositeli obyvatelé států bývalého socialistického bloku a zde právě český národ jako pokračovatelé Mistra Jana Husa, který zemřel pro pravdu.
Opětovným SJEDNOCENÍM bývalých států socialistického bloku pod jednotným univerzálním systémem, by vlastně byl postaven základ dalšímu sjednocování, během něhož bude postupně utvářen nový světový řád. Ten ovšem musí být pevně daný, a proto musí mít univerzální charakter a vycházet z toho, co je pravdivé a přirozené, protože jedině pak můžeme za budování takového systému převzít zodpovědnost. A právě k tomu se nyní musíme propracovat.
Současný systém
V tuto chvíli je to tak, že současný systém, vzhledem k tomu, že byl ustanoven v době, která byla v rozporu s tím, co je přirozené, je budován tak, aby to vyhovovalo určitým záměrům, takže jsou používány lži, podvody, zamlžování faktů, překrucování skutečnosti, což se nejvíce projevuje za současného dění na Ukrajině.
Jak rozumět slovům?
Nyní ještě jednou zopakuji slova z knihy „Akta Rockefeller“.
„(Atlantická unie) prohlásila, že globální vláda je nezbytná a zdůraznila, že žádná jiná země ji nepotřebuje naléhavěji, než Spojené státy
Jak máme rozumět těmto slovům?
Já osobně jim rozumím tak, že Spojené státy jako celek prostě potřebují někoho, kdo jim bude říkat, co mají dělat, protože oni to prostě neví. V tomto ohledu je každá rada drahá. S běžným myšlením a běžnými informacemi tuto záhadu nevyřešíme a úkol nesplníme. Máme-li začít budovat nový, univerzální systém, je třeba mu dát zcela nový – vesmírný, tedy kosmický rozměr. Právě to je tím, co nás všechny může skutečně sjednotit a spojit.
Mít tak možnost všemu tomu kosmickému porozumět! To by bylo něco, co říkáte!?
Jenže to bychom si museli nejprve my všichni přiznat svou nedokonalost. A to bývá leckdy to nejtěžší. Přesto, pokud tu odvahu mít budete, máte šanci s tím něco udělat. Nejprve se ale ještě vrátíme k Cecilu Rhodesovi a jeho odkazu.
SS-str.27/„V závěru 19.století byl podle Rhodesova spikleneckého kolegy Williama Steada plán takový, že: „… za třicet let bude po světě roztroušeno něco mezi „dvěma a třemi tisíci lidí, jejichž mysli budou ve věku jejich nejsnadnější ovlivnitelnosti ovlivněny snem zakladatele a všichni budou navíc speciálně matematicky … vybráni pro zakladatelovy záměry (světovou vládu)…
Z těchto slov je zřejmé, že už v závěru 19.století Cecil Rhodes myslel na buducnost – i to bylo v té době připomínáno vesmírným působením a bývá připomínáno každých 30 let při hledání společné cesty pro budoucnost na duchovní rovně. Tato cesta má připravit podmínky pro budoucnost při následném BUDOVÁNÍ pevně daného řádu, což bylo s určitými přestávkami patrné v letech 1900-19.1.1903. O třicet let později však byl tento BUDOVANÝ řád v přímém rozporu s PÉČI o to, co je přirozené a co souvisí s původem, národem a vlastí, což způsobovalo konflikty mezi lidmi… A tyto konflikty přetrvávají dosud.
Z univerzálního hlediska jde o karmický úkol poukazující na převzetí zodpovědnosti, který se opakuje každých 30 let – naposledy to bylo v letech 2017-2020. Negativním projevem energie přebírající zodpovědnost za vlastní konání je omezování, strach a pocity viny.
Rok 2022 je rokem osvobození a také rokem nového začátku. Každý bude mít po určitou část roku 2022 vnitřní potřebu sebeprosazení, k čemuž může využít i vlastní horoskop narození. S jeho pomocí lze odhalit i vlastní originalitu, která může napomoci jeho skutečnému osvobození. pojďme se podívat na horoskop Spojených států amerických, abychom tomuto národu porozuměli.
Jak je to s Američany?
V tuto chvíli si musíme přiznat, že lidé žijící v Americe, jakkoli se tam mohli narodit, mají skutečné kořeny někde úplně jinde – tam, odkud do Ameriky odešli jejich předci. Američané prý nalezli v Americe onu svobodu, proto je také Amerika symbolem svobody, ale tato svoboda je vykoupena nesvobodou lidí, kteří se starají o to, aby v zemi všechno fungovalo… Pojďme se podívat na horoskop USA. Čerpat budu z knihy „Astrologie a kabala“ (Z´EV BEN SHIMON HALEVI).
Kniha „Astrologie a kabala“ (Z´EV BEN SHIMON HALEVI
O závěru 18.století, kdy vznikly Spojené státy americké, se v knize píše:
Astrologie a kabala-str.39/ V 18.století prožívalo v Evropě svůj vrchol osvícenské hnutí. Vzdělaní lidé hledali nové a radikální řešení staré politické a společenské situace, která byla ve stadiu rozkladu. Astrologie a kabala-str.39/
I v roce 2022 je „stará politická společenská situace ve stadiu rozkladu“ a potřebuje „nové a radikální řešení“
Astrologie a kabala-st.39r/ Přibližně dva tisíce let se vzhledem k neptunsko-jupuiterskému rázu věku Ryb vnímal svět takřka výlučně nábožensky…
V této knize naleznete na str. 39 také bližší informace k věku Ryb a Věku Vodnáře.
Astrologie a kabala-str.39-41/ Až do pozdního středověku se lidé pod vlivem Věku Ryb zabývali náboženstvím. Vznikání nejrůznějších věrovyznání na základě zjevení mystiků, jakož i rostoucí moc kléru přispívaly k tomu, že celé národy byly udržovány v nábožné úctě.
Avšak s příchodem tištěných knih, humanismu a společenských věd v 15.století začala církevní autorita ustupovat myšlenkám týkajícím se světských záležitostí a politických otázek. Nakonec v polovině 17.století skoncovaly strašlivé války mezi katolíky a protestanty a dosud rigidním chápáním náboženství v Evropě, když evropská inteligence začala uvažovat o tom, jak by se dal nastolit nový druh světového pořádku. Tehdy začal věk Vodnáře.
V Anglii a Francii se rozvíjely a tříbily radikální ideály svobody, rovnosti a bratrství, pro Vodnáře tak typické. Občanská válka v Anglii zlikvidovala božské právo králů, avšak Oliver Cromwell, vůdce parlamentu, se nakonec stal pouze dalším diktátorem, zatímco ve Francii se stále zachovávala absolutní moc monarchie. Jestliže mělo dojít k nějaké velké společenské proměně, musela se odehrát v britských severoamerických koloniích, které se těšily svobodě a prosperitě, jakou z domovské země neznaly. Bylo tomu tak proto, že přistěhovalcům bylo umožněno dostat půdu nebo plně využít svého nadání různého druhu. Astrologe a kabala-str.39-41/
Kniha „Astrologie a kabala“ (Z´EV BEN SHIMON HALEVI
To, co je psáno v knize „Astrologie a kabala“ o situaci v Americe závěru 18.století, je do určité míry podobné tomu, co prožíváme u nás v Čechách v roce 2022, jen ty územní možnosti jsou diametrálně odlišné.
Ve 21.století půdu ukrajinským uprchlíkům v Čechách asi těžko dáme, ale můžeme ustanovit takový systém, ve kterém budou moci „plně využít svého nadání různého druhu“ a totéž samozřejmě umožnit i těm Čechům, kteří chtějí totéž. Každý se pak může do dění ve společnosti zapojit tak, jak je pro něj přirozené. Nejjednodušší způsob, jak to může udělat kdokoli, je hra „V jedné malé zemi“.
Astrologie a kabala-str.39-41/ V poslední čtvrtině 18.století Američané již dosáhli takové úrovně, že byli ekonomicky soběstační, a proto mohli být zcela nezávislí na Británii. K tomu došlo v roce 1745, kdy dosud neobjevená planeta Uran vstoupila do svého znamení Vodnáře.
Planeta Uran prochází znamením Vodnář každých 84 let, naposledy to bylo v letech 1995-2003, předtím do bylo v letech 1912-1920 (na základě toho lze usuzovat, že Československá republika byla vlastně symbolem svobody). Z toho je patrné, že téma OSVOBOZOVÁNÍ se pravidelně opakuje každé století, a to je třeba na počátku Věku Vodnáře vzít v potaz, protože právě nyní pro Věk Vodnáře BUDUJEME nový systém.
Astrologie a kabala-str.39-41/ Když Uran přešel roku 1775 do Blíženců, propuklo v severoamerických koloniích vzpoura proti povinnosti platit daně, aniž by kolonie měly své zastoupeni v parlamentu v Londýně.
Mezitím probíhal určitý proces, který probíhá i v 21.století v letech 2003-2033. Zatímco v 18.století připomínal třicetiletý cyklus nutnost spolupráce, ve 21.století nám tento cyklus připomíná, že je nutné věnovat pozornost také svým vnitřním pocitům a tím i péči o to, co je přirozené a co souvisí s naším původem a dělat jen to, z čeho máme dobrý pocit, protože je to náš karmický úkol.
Na rozdíl od předcházejících století máme nyní, ve 21.století možnost tomuto procesu porozumět a vytěžit z něj maximum pro řešení současných problémů.
Astrologie a kabala-str.39-41/ Americký boj za nezávislost nakonec vedl k Prohlášení nezávislosti a přijetí Listiny práv vycházejících ze společenských ideálů, které vznikly v Evropě, kde se však nemohly uplatnit díky způsobu myšlení, jaké se tam během mnoha staletí hluboce zakořenilo. Tak se zrodil nový druh národa, řízeného vůli svého lidu a nikoli aristokratickým establišmentem. Tato událost podnítila v následujících staletích desítky revolucí v celém světě, je zajímavé si všimnout, že Uran byl objeven v době mezi americkým bojem za nezávislost a Velkou francouzskou revolucí. Ty vyznačují dobu, kdy věk Ryb vystřídal věk Vodnáře.
Ještě do druhého desetiletí 19.století byl ustavován nový systém, ale něco nového v rámci tohoto systému začalo až v první polovině 19.století. Právě k tomu je nyní budován zcela nový řád na základě zkušeností uplynulých 250ti let.
Kniha „Astrologie a kabala“ (Z´EV BEN SHIMON HALEVI
Vznik Spojených států amerických
Astrologie a kabala-str.41/ V hodinu a minutu, kdy vznikly Spojené státy, byl ascendent na 21.stupni Blíženců s Marsem přesně na stejném místě. To vypovídalo o tom, že tento národ se zrodil z bratrského zápasu Britů bojujících proti Britům, jak se vyjádřil jeden politik. Naznačilo to rovněž, že v tomto společenství bude docházet k nesvárům, když bude poškozen Ascendent nebo Mars. To se později projevilo v občanské válce mezi Severem a Jihem, v dlouhém válečném tažení proti Indiánům a v míře nejvyšší zločinnosti v západním světě.
Spojené státy americké v uplynulých 250ti letech
Takže to, co bylo na samotném počátku vzniku Spojených států, byl bratrovražedný zápas, který teď Američané šíří do celého světa.
Na samotném začátku to bylo tak, že Američané bojovali proti zemi, ze které vzešli, pak bojovali proti americkým indiánům, pak bojovali mezi sebou (válka Severu proti Jihu), přičemž záleželo na tom, na jakou stranu se přidali původní indiánští obyvatelé, pro které vybudovali rezervace, kde se indiáni působením západní civilizace zcela odřízli od svého původního života, který žili v souladu a harmonii s přírodou.
A pak Spojené státy pokračovaly v šíření této ideologie v celém světě, přičemž jsou nejspíš skutečně přesvědčeni o tom, že šíří boj za svobodu do celého světa. Přitom Američané jaksi pozapomněli, že jejich země je plná problémů a že by si měli řešit problémy především ve své vlastní zemi a nechat ostatní národy, aby si rovněž udělaly ve své zemi pořádek tak, jak to cítí.
Všude, kde se objevili Američané, docházelo v konečném efektu vždy k bratrovražednému zápasu a k občanským válkám. Stejně jako tomu bylo v Americe v 18.a 19.století, podobně staví proti sobě občany jednoho národa a rozsévají všude po planetě Zemi problémy, které jsou i ve Spojených státech. V takových zemích Amerika zásobuje vzbouřence zbraněmi (a tím je zadlužuje). A totéž se nyní děje i na Ukrajině.
Pokud se na to podívám z filozofického hlediska, přijde mi, jakoby i Američané „mysleli na budoucnost“ a HLEDALI nějakou cestu, jak sjednotit celý svět, ale v podstatě si s tím neví rady, a tak čekají, kde se objeví řešení, protože oni sami neznají žádný jiný způsob, než války, ničení a zabíjení. Ale i Američané jsou duchovní bytosti, stejně jako Slované – jako Češi, Moravané, Slováci, Ukrajinci, Rusové a další slovanské národy. Muselo tedy dojít ke konfliktu na Ukrajině, aby se do všeho vložili Slované a začali se tím vážně zabývat.
Takovouto filozofii jsem si k válce na Ukrajině stanovila já sama, je to můj názor vycházející ze zkušeností a z informací, které mám k dispozici. Nikomu jej nevnucuji, jen jej předkládám k posouzení a případné diskusi, aby byl k dispozici i jiný pohled než ten současný, konvenční.
Protože bez nějaké filozofie, které se můžeme přidržet, se nehneme dále.
Válka, strach, omezování a zodpovědnost
Válka je výplodem strachu. Vladimír Putin jasně řekl, že mají obavy z toho, že na ně bude útočeno. A v takovém případě se začne objevovat onen zvířecí pud sebezáchovy – co udělá zvíře, když se cítí ohroženo? Má dvě možnosti – buď uteče nebo zaútočí. Vladimír Putin neměl kam utéci, a tak zaútočil. Takto by ale jednal jakýkoli státník na jeho místě, kdyby se cítil ohrožen. Jak se zachovali Američané, když Japonci za 2.světové války zaútočili na Pearl Harbor? Shodili atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki. Také útočili a mnohem strašlivěji.
A tak je spíš na místě se ptát, proč bylo nutné u Putina rozdmýchávat takový strach? Nejspíš má Putin pravdu, když hovoří o tom, že NATO a Spojené státy chtějí zničit Rusko jako svého nepřítele a konkurenci, protože kdyby měly NATO a Spojené státy nějaký jiný záměr, tak by své kroky obhájily a ony místo toho odpovídají sankcemi, které Rusko oslabují a omezují.
Ale omezování je odvrácenou stranou zodpovědnosti. OMEZOVÁNÍ DRUHÝCH NENÍ TOTÉŽ, CO ZODPOVĚDNÝ PŘÍSTUP. Omezuje jen a pouze člověk, který nedokáže převzít zodpovědnost za své konání, člověka, který si zodpovědnost za své konání uvědomuje, protože ví, že to působí na jeho psychiku.
Stejně tak není zodpovědné podporovat válku zasíláním zbraní. Zbraně ve skutečnosti nepomáhají přežít. ZBRANÍ SE ČLOVĚK NENAJÍ. Jenže takto asi vládní činitelé neuvažují. A tak musí přijít obyčejní lidé, aby ukázali, co skutečně je důležité.
Jak pomáhají obyčejní čeští občané?
Všímáte si například, jak pomáhají Češi – obyčejní čeští občané? Poskytují Ukrajincům přístřeší, potravinovou, materiální i finanční pomoc. Ukrajinci jsou si toho vědomi. Dnes jsem viděla v televizi reportáž o tom, jak Ukrajinky z Prahy vezli materiální a potravinovou pomoc na Ukrajinu bojujícím vojákům. Toto je skutečná POMOC PRO PŘEŽITÍ !
Jak „pomáhají“ Spojené státy?
A jak pomáhají Spojené státy? Posílají na Ukrajinu zbraně a poskytují Ukrajině úvěr na nákup těchto zbraní, které jejich zemi zničí a budou zabíjet, a navíc zadluží Ukrajinu na několik generací.
A co bude pak, až válka skončí? Budou se lidé mít kam vrátit? Jak a kde budou žít? Ani se mi nechce domýšlet, jak to může dopadnout?
Dobro, zlo a reinkarnace
Kde je tedy to dobro a kde je zlo? Už jste někdy slyšeli o reinkarnaci? Člověk se prý v příštím životě narodí do situace, kterou si za svého současného života sám připravil. Bez ohledu na to, zda to tak je, co zanechá současná generace Ukrajinců svým dětem? Zničenou zemi, která nejspíš zpustne, protože z ní všichni lidé odejdou…
Nenávist proměněná v lásku může dokázat velké věci
Ale třeba to tak nebude. Třeba se tam jednou zase vrátí a budou moci dále žít. Ale to se nejprve musí současná nenávist proměnit v lásku, protože všichni jsme Lidé a všichni chceme žít v míru. Nejenom ukrajinští, ale i rušní vojáci. A možná tomu nebudete věřit, ale i Vladimír Putin by se všemi raději spolupracovat a vycházel s ostatními dobře. Teď je spíš otázka, komu může věřit?
Hledejme společnou cestu my všichni PRO VŠECHNY! Zákon karmy hovoří jasně. I když se to všechno projeví se značným zpožděním a zpočátku to může vypadat, že to nepomáhá a nic se neděje, teď jde o život a přežití každého z nás i Slovanů samotných. Jde o přežití a také převzetí zodpovědnosti na osobní rovině bez ohledu na to, co se děje ve společnosti.
Jak na to, to má každý z nás dáno již z okamžiku narození. Pro každého z nás existuje osobních 12 KROKŮ KE SPLNĚNÍ SNŮ.
Vydejme se společně univerzální cestou
Existuje i jiná cesta, jak řešit současnou situaci. Jednoduchá a mírumilovná – cesta univerzální, na kterou jste se vydali tím, že čtete tyto řádky. Je to cesta pro Věk Vodnáře.
Rovné šance pro všechny bez rozdílu naleznete na webu www.janamaskova.cz. Jedinou podmínkou pro využití toho, co je na tomto webu, je, že musíte umět česky 😊. Informace je však možné převést i do jiných jazyků, včetně ukrajinského a ruského 😊.
Věk Vodnáře a rovné šance pro všechny
Více o Věku Vodnáře se dozvíte na odkazu https://www.psychologiechaosu.cz/vek-vodnare/
Přidejte se na stranu dobra
Každý člověk (i každý národ) chce být uznáván. Chce být uznáván za to, co dokázal. Záleží jen na tom, co to bude, zda se člověk přidá na stranu dobra nebo zla.
S univerzálním poznáním se mohou všichni lidé přidat na stranu dobra, které vyváží zlo převládající teď na obou stranách spektra.
Co dělat?
Podstata současné situace je, že je třeba zvolit univerzální pravidla na osobní, vztahové i univerzální rovině, která jsou naznačena ve 12ti KROCÍCH
Na osobní rovině
- postarat se o svou vlastní soběstačnost a nespoléhat se na druhé lidi
- vymezit a stabilizovat svůj prostor
- rozšiřovat svůj potenciál vzděláváním
- věnovat pozornost svým citům a svému původu
- dělat to, co nás těší a učit to své děti
- umět dát najevo i své negativní emoce, naučit se říkat pravdu a všechno na rovinu, umět argumentovat
Na rovině vztahů
- naučit se spolupracovat s druhými lidmi, hledat „zlatou střední cestu“
- respektovat hodnotu druhého člověka a vážit si druhých lidí, dávat druhým lidem prostor, jaký dáváme sobě
- rozšiřovat své obzory i na dalekých cestách a při kontaktu s cizinou
Na společenské rovině
- přebírat zodpovědnost za své konání a motivovat k tomu i druhé lidi
- dospět k vnitřnímu osvobození odhalením vlastní výjimečnosti
- respektovat i všechno to, co nás obklopuje (přírodu, vesmír), začlenit do života i kosmický rozměr života s vědomím, že existuje něco, co nás přesahuje a že jsme součástí něčeho mnohem většího – univerzálního, tedy vesmírného
Na webu www.janamaskova.cz naleznete různé projekty pro Věk Vodnáře, jejichž prostřednictvím se můžeme vydat zcela originální cestou – cestou dobra pro nadcházející Věk Vodnáře. Těším se na vás, astroložka Jana Mašková